Benefiční koncert orchestru Tremolo a pěveckého sboru Arnicor pro Nadaci pro transplantace kostní dřeně 15. března 2018   (09:59)11. 3. 2018, 17.00 KD Záluží. Reportáž z pohledu moderátorky

V neděli 11. března se uskutečnil benefiční koncert ZUŠ Třemošná. Jednalo se již o šestý ročník benefičního koncertu. Stal se pro nás tradičním poslem jara. Pomáháme pravidelně a pomáháme rádi. Tradice vznikla z původně jednorázově naplánovaného koncertu v roce 2012, který byl uspořádán na podporu třemošenského obyvatele Honzy s tělesným postižením.

Koncert se ovšem tenkrát setkal s velkým ohlasem u posluchačů, a tak byl následující rok zopakován. Hrálo a zpívalo se v minulosti tedy už také pro organizaci HAIMA, pro hnutí Na vlastních nohou Stonožka, opakovaně pro postiženého Honzu a v letošním roce pro Nadaci pro transplantace kostní dřeně (http://nadace.kostnidren.cz/). Této nadaci byl věnován celý výtěžek ze vstupného, peníze z prodeje dětských obrázků a perníčků a další dobrovolné příspěvky návštěvníků.

Na benefičním koncertě vystupují dva soubory – smíšený pěvecký sbor Arnicor (http://arnicor.cz/) pod taktovkou ředitelky ZUŠ Třemošná Jarmily Žižkové a žákovský orchestr Tremolo (http://www.zustremosna.cz/tremolo)  s dirigentem Daliborem Bártou. Nejinak tomu bylo i při letošním ročníku.
Jakožto osvědčená konferenciérka koncertů Arnicoru jsem byla i nyní opět oslovena, abych celou akci moderovala. Výzvu jsem přijala s odpovědností sobě vlastní a s pokorou před záslužnou činností nadace, která doslova pomáhá zachraňovat lidské životy.

V 17 hodin byl sál téměř do posledního místa zaplněn diváky. O úvod koncertu se postaral Arnicor, jehož program byl pro tuto akci sestaven z aranží lidových písní a ze skladeb populárních. V úvodním bloku lidovek jsem v sále uvítala diváky, na jejichž tvářích byl patrný blažený úsměv z podpory prospěšné věci, a také zástupce nadace – docenta Daniela Lysáka, zástupce primáře hematoonkologie FN v Plzni a člena správní rady Registru dárců kostní dřeně a paní Ivanu Oblištilovou, ženu, která vlastní kostní dřeň darovala a pomohla tak zachránit život nemocné holčičce. Neplánovanou zajímavostí byla přítomnost dámy, které byla v roce 1986 jako vůbec prvnímu pacientovi v ČR transplantována kostní dřeň.

V podání Arnicoru zazněly písně zaranžované sboru přímo na tělo Daliborem Bártou, ale také například skladby Hruška nebo Ej, dudy moje, proslavené Vlastou Redlem. Zejména Ej, dudy moje sklidily u diváků velký ohlas, protože píseň velmi graduje díky doprovodu rytmické skupiny a sálá z ní značná energie.

Po bloku písní s lidovým námětem jsem diváky stručně informovala o činnosti nadace. Abych však coby laik nemluvila o odborných věcech nepřesně, pozvala jsem si na pódium docenta Lysáka, který podrobně popsal význam Registru dárců kostní dřeně, vysvětlil podmínky vstupu do něj a doplnil několik poznatků ze své dlouholeté lékařské praxe. Zároveň slíbil, že případné dotazy návštěvníků rád zodpoví o přestávce. Největším zadostiučiněním pro zástupce nadace by totiž bylo odcházet z koncertu nejen s finančním darem, ale také s několika dobrovolníky ochotnými zapsat se do Registru dárců kostní dřeně. Takových lidí je stále nedostatek.

Další blok písní Arnicoru obsahoval diváky tradičně oblíbené písně One Note Samba, Ride the Chariot s bravurním sólem zpěvačky Petry Valešové nebo dojemnou závěrečnou skladbu You Raise Me Up, která přítomné diváky dojala a možná i vyvolala další jejich ochotu pomáhat.

O přestávce měli lidé možnost živě diskutovat se členy nadace, ale také kupovat originální dětské obrázky a perníčky vytvořené žáky MŠ Třemošná, autistických tříd ZŠ při FN v Plzni a členy výtvarných kroužků pod DDM Kamarád Třemošná. Určena byla pouze minimální cena za tyto výtvory, shora byla finanční částka omezena pouze obsahem peněženek návštěvníků a jejich chutí pomáhat. Bývá krásným a milým zvykem, že každý návštěvník odchází z našeho benefičního koncertu s nějakým tím obrázkem, který mu bude jeho záslužný čin nadále připomínat.

Přestávku ukončil svou zvučnou znělkou It Don´t Mean a Thing orchestr Tremolo. Přestože se jedná o orchestr žákovský, neznalý posluchač by si ho mohl podle zvuku zcela určitě splést s profesionálním tělesem. Je to zejména díky perfektní práci dirigenta, který kapele i sám aranžuje skladby.

Střídaly se skladby čistě orchestrální s písněmi zpívanými. Jako sólistky se představily Petra Valešová a Anna Ungrová, která vystoupila i přes svůj vysoký stupeň těhotenství. Z úst zpěvaček zazněly světové hity Think Of Me z muzikálu Fantom opery, duet z filmu Armageddon nebo pocta jazzové legendě Sir Duke. Orchestr má ve svém repertoáru ale i skladbu Dvojkoncert autorů Václava Bárty staršího a Václava Noida Bárty (jedná se o strýce a bratrance našeho dirigenta).

Tremolo sklízelo, jak je ostatně na jeho koncertech zvykem, nekončící aplausy publika. Během svého průvodního slova jsem na jeviště pozvala také Ivanu Oblištilovou, která převyprávěla přítomným svůj dojemný příběh z darování kostní dřeně. Sdělila, že se s rodinou holčičky, jíž darovala kostní dřeň, stali dobrými přáteli a že pocit, který zažila, byl tak úžasný, že se dá těžko s něčím srovnat. Svým povídáním dojala některé přítomné diváky až k slzám.

Tremolo pokračovalo ve svém našlápnutém programu. Diváci měli možnost slyšet melodii z filmu Gladiátor, směs bigbandových melodií nebo Clarinet Marmelade s klarinetovým sólem žáka ZUŠ Davida Školy. Před koncem vystoupení jsem si k sobě na jeviště pozvala osobu nejpovolanější, hlavní organizátorku benefičního koncertu, Jarmilu Žižkovou. Ta všem zúčastněným poděkovala, vyzdvihla smysl podobných akcí a sdělila nám, že na vstupném na koncert a na prodeji perníčků a obrázků se vybralo celkem 24 550,- Kč. To byla úžasná zpráva! Všichni byli mile překvapeni.

Orchestr zakončil své vystoupení hitem The Lord Of the Dance, při kterém jistě nejednomu divákovi začaly nohy pod židlí klepat do rytmu. Protože úspěch vystoupení byl obrovský a potlesk publika nebral konce, zařadil dirigent ještě dva přídavky. Při písni Tequila pak provedl svůj osvědčený fórek, kdy předal svou taktovku malé holčičce a nechal ji dirigovat celý orchestr.

Ze všech účinkujících i diváků sálala energie a dobrá nálada. Zcela jednoznačně se dá říci, že koncert se opět vydařil a splnil svůj účel. Nejen, že účinkující potěšili uši posluchačů krásnou hudbou, nejen že zástupce Nadace pro transplantace kostní dřeně odcházel ze sálu s obnosem peněz, který pomůže zachránit další lidské životy, ale zásadní pro všechny bylo zjištění, že dělat tyto benefiční koncerty má smysl, že dokáže hudba mít tak velký přesah a že je mezi námi mnoho lidí, kteří jsou ochotni pomáhat druhým.

Tradičně jsem se s návštěvníky rozloučila slovy „Mějte se hezky a něco pro to dělejte“ a odcházela domů s přesně takovým pocitem. Měla jsem se hezky, protože jsem pro to něco udělala.


Děkujeme Markétě Bockové za užasnou reportáž a Milanovi Svobodovi za krásné fotografie.