Betonová Džungle ve vyprodané Lucerně 14. února 2023   (07:00)Američtí Bad Omens, o kterých jsme ještě naposledy psali jako o kapele, která na Rock For People vystupuje v odpoledních hodinách na menších pódiích, se stávají stále silnějším projektem podtrhující svoji soběstačnost a ambice. Nepotvrzují to pouze hitovosti singlů z nejnovějšího alba The Death of Peace of Mind, ale i samostatný klubový koncert, který byl pro zájem i po přesunutí do Lucerna Music Club vyprodán několik měsíců dopředu. Můžeme se tak příště těšit třeba na tu větší Lucernu hned vedle?

V pražské Lucerně (té menší) nebývá úplně zvykem, aby zrovna před ní dlouhé hodiny dopředu kempovali fanoušci pro vidinu místa v prvních řadách. Minimálně ne už od časného rána, jak to bývá spíše u halových koncertů. Nervozita musela padnout na každého, který s myšlenkou, že přijede o kousek dřív, ať je blíž u pódia, spatřil před vchodem ještě hodinu před otevřením dveří více než stometrovou frontu.

Netrvalo to dlouho od otevření, a na pódium jako první nadšeně naskákali usmívající se kluci v tričkách Nirvany, s energií, kterou se ne každá první support kapela může takto pyšnit. Nejen fanoušky multižánru mohl hned v první chvilce příjemně zaujmout zvuk newyorských rapových beatů a veršů, obohacený rockovým a metalovým soundem u refrénů s breakdowny. Oxymorrons jsou díky této tour s Bad Omens v Evropě vůbec poprvé, a bylo vidět, že je to tu náramně bavilo, a publikum jejich set zrovna tak. Kdo neznal, mile rád poznal. Kromě nejprofláklejších Enemy nebo Definition se nám kapela štědře rozhodla nadělit i některé skladby, které zde byly zahrány vůbec poprvé. Skvěle nás mohla naladit i zábavná historka vysvětlující důvod, proč se název kapely píše se dvěma písmeny r, což se následně stalo i jejím hlavním heslem – „Two r’s, not one!“

Výjimečný byl okamžik, kdy na celou jednu píseň celý klub zhasl a o osvětlení se na jeden celý song postarali sami fanoušci svými mobily, kterými již přirozeně a oddaně mávali do beatu, což pro samotné Oxymorrons má významnou symboliku – dle nich právě za možnost stát na tomto pódiu nemůžou labely, ani agentury, ani manažeři. Fanoušci jsou pro ně tím světlem, ve kterém mohou žít a hrát. Svoji věrnost nezpochybnili ani tím, když na konci večera u svého stánku s merchem rozdávali fotky, pozdravy a již samozřejmé úsměvy od ucha k uchu.

Po příjemné pozitivní atmosféře nadělené Oxymorrons byl čas ji kontrastně rozvířit chvilkou čistého temna. Kdo věděl, co přijde s nástupem Ghøstkid, mohl si rozehřát krční svaly v této poslední chvilce před metalovou bouří, kde místo hromů běsní screamy. Ty ostatní to zkrátka trefilo nepřipravené.

Zpěvák Sebastian Biesler, přezdívaný Sushi, bývalý frontman vyhlášených Electric Callboy ve svém novém kabátě Ghøstkid lítá po pódiu, jako kdyby mu byl ušit přímo na míru. Byť je to projekt teprve čerstvý a z hlediska množství materiálu je teprve na rozjezdu, tak ustálené hity jako FØØL, START A FIGHT, YØU & I, pocházející z jejich debutového (a současně jediného) alba, zkrátka nikdy neomrzí. Nové album je však dle všeho na cestě!

Obě předkapely vynikaly v přímé interakci s fanoušky, a obě svojí vlastní cestou. Ghøstkid se toho však opravdu nebáli a místo pár plácnutí a ťuknutí pěstmi v prvních řadách nadšeně rovnou tahali za celé ruce a cuchali účesy fanoušků, mezi které se i basák Stanislaw Czywill na chvíli vydal odehrát celý jeden song.

Zároveň se však vyplnila i nevyhnutelná obava – výzvy k větším moshpitům spíše naplněny nebyly. Před pódiem Lucerny je prostor minimální a po stranách stojí spíše lidé, kteří se v rámci zájmu zůstat bez jediné zlomeniny chtěli takovéto formě zábavy raději vyhnout. Publikum tak zkrátka stálo nějak namačkané na sebe a nebylo si jisté, co všechno si může dovolit. Nějaké chvalitebné pokusy proběhly, ale dlouho to nevydrželo. I když nemůžeme plně zazlívat lidem, že se nehýbali, když víceméně také ani nebylo kde. Vyprodaná Lucerna je zkrátka vyprodaná Lucerna. A že to Ghøstkid jinak s vyvoláváním moshpitů opravdu umí, jsme se sami mohli přesvědčit loni v červnu na prvním dni Rock For People 2022. Tím se ovšem tihle němečtí cvoci odradit nenechali a svůj set zakončili vrcholným bangerem – SUPERNØVA. Následně je po konci koncertu bylo možné zahlédnout u stánku s merchem, kde se stejně jako Oxymorrons s nadšením věnovali svým fanouškům.

Teď konečně k tomu, co jste si opravdu přišli přečíst. Jak už název tour napovídá, Bad Omens svůj set zahájili písní z nového alba The Death of Peace of Mind – CONCRETE JUNGLE. Když člověk zavřel oči, pokud tedy zrovna dokázal odtrhnout zrak od charismatického frontmana Noaha Sebastiana, ocitl se hluboko v dystopickém světě, ve kterém je koncept této skladby zasazen. Oddat se metalovým melodiím skříženým s prvky elektroniky a synth-wave nikdy nebylo snazší. Započala tak milostná serenáda střídající dynamiky a atmosféry chladné melancholie, bleskurychle se měnící s energií jisker naděje, a v neposlední řadě i se smrští nezvladatelné bolesti a vzteku, který bylo třeba vyventilovat z těla ven. A tyto atmosféry se střídaly rychleji, než počasí v dubnu. V jednu chvíli jsme cítili naprostý chlad v duši v doprovodu poklidné Who Are You? a ve vteřině jsme najednou celí v plamenech potřebovali něco rozbít u ARTIFICAL SUICIDE, ideálně pak obojí dohromady u Glass Houses, The Grey nebo Mercy. Tato experimentální horská dráha emocí se naštěstí Omenům vždy dařila, a každým novým materiálem se brousí do stále čistší dokonalosti. Vše tak z našich těl vycházelo naprosto přirozeně. A to bylo na tom všem nejkrásnější.

Bad Omens s tímhle vším doručili ale i z technického hlediska vskutku slušný a úctyhodný výkon. Žádný z nástrojů neskončil utopený a performance zpěvů byl bez jakéhokoliv povšimnutí naznačující opak naprosto bezchybný. Škoda, že tomuhle úspěšnému večeru nemohl položit třešničku právě nějaký větší moshpit, který zkrátka neměl z hlediska prostoru kde pořádně vzniknout. I tak byl ovšem dychtivý zájem o Bad Omens  více než očividný ještě dávno před tímto večerem. Konečně ale přišla příležitost, aby si jej i sama kapela pořádně nahlas vyslechla, a fanoušci této šance náramně využili – nekonečnou salvou potlesku kapele a skandování, se kterým Noah skoro musel až bojovat, aby se konečně dostal ke slovu.

Finální úder koncertu byl složen z kulervoucího hurikánu Dethrone, současně nejpopulárnějším bangerem The Death of Peace of Mind, a jako úplně poslední přišlo rozloučení s afterparty ve stylu What do you want from me?.

Bad Omens si zkrátka nezastavitelně jdou pro své místo na vrcholu křídla metalových subžánrů, kde by společně vládli po boku Bring Me The Horizon, Architects, Motionless in White nebo Falling in Reverse. Možná že jednou i nad nimi? Nakročeno k tomu mají opravdu slušně.
 

V závěru, co se na tomto večeru počítalo ze všeho nejvíc:

Nejen loajálním fanouškům Bad Omens... I těm, kteří šli podpořit třeba jen usměvavé newyorské MCs, nebo německé šílence s nenasytnými screamy a ještě nenasytnějšími riffy, nebo chtěli zkrátka těsně před Valentýnem zkusit sbalit někoho s něžným úsměvem, se skvělým vkusem a citem pro hudbu... nebo zkrátka šli naslepo a netušili, co je čeká... tihle všichni měli při odchodu z klubu alespoň jednu společnou jistotu. Bad Omens se jim do té hlavy zaryli, a byli jimi odneseni zpět domů, do postele, na další večírek v další kapitole, kamkoliv, kam je cesta vedla... dokud jim Omeni jednou nedají spát natolik, že si je z mozku nakonec přeci jen pustí i do uší.

...Tohle všechno nás bude za krkem bolet ještě hodně dlouho.