Buchlovský park rozzářili The BackWards 13. června 2017   (22:19)9. 6. 2017 pokračovalo Buchlovské hudební léto vystoupením úspěšných revivalových skupin The BackWards a Queen revival Princess spolu s pop-rockovou kapelou Kumpáni.

Krásný sluneční den sliboval fascinující podívanou umocněnou půvabnou scenérií buchlovské zámecké zahrady. Už kolem 19. hodiny byla místa na sezení plně obsazena, a proto návštěvníci roztáhli deky a uvelebili se na měkkém trávníku tak, aby měli dobrý výhled na pódium. Pivo se roztáčelo ve velkém a ostatní stánky i s jiným alkoholem i občerstvením byly také vyhledávány. Jako pochoutka se griloval mimo jiné i sýr a mě osobně velmi potěšilo kafe z "presovače" podávané šikovnými prodavači.

A jelikož jsme na Uherskohradišťsku, přivítal buchlovický amfiteátr jako první pop- rockovou skupinu Kumpáni, která sem neodmyslitelně patří. Jsou tedy z Uherského Hradiště a založil ji v roce 2008 Igor Chižňak a Martina Weverka Peřinková. Kapela své členy několikrát obměnila a nyní vystupuje v sestavě:
 

Toto místo vybízí k zamilování, a tak i Kumpáni naladili na vlnu romantiky písní Ještě, že tě lásko mám od Petra koláře. Při písni Na těbe závislí si snad pobrukoval každý. Následovaly písně Prázdný rána, Taká sa mi páči, Zamilovaný / Nešťastná, Priatěl‘, Wokýnko, Doteky v kapkách a další.  Celou dobu koncertu jsem si tak říkala, od čeho jsou na pódiu malé bubínky. V poslední písničce se mi dostalo odpovědi. Bomba. V písničce Šrouby a matice od skupiny Mandrage nastoupil jako bubeník pětiletý Honzík. Jeho strýc Igor Chyžňak má tak o dalšího nástupce na bicí postaráno. V mžiku byl Honzík obklopen fotografy jako nikdo jiný ten večer. A já měla pocit, že vyšla další hvězda na poli hudební slávy. Vždyť byl úplněk a přání tak mělo tu nejlepší cestu ke hvězdám.

A protože přišli na řadu revivalové kapely, dovolím si jen malinké ohlédnutí do předchozího dne. Sluníčko hezky prohřívalo půdu, užívala jsem si prvních jahod a můj otec maloval se strýcem  Foltýnkem garáž. Jen tak lehce jsem mu připomínala: „Taťko a nezapomeň, že kolem šesté vyrážíme na revivalové kapely.“

Strýc neváhal a s podivem se zeptal: „ A co tam budeš dělat, Jindro?“
A můj sedmdesátiletý tatínek se zápalem a jiskrou v očích odpověděl: „Tož co? Šak je to hudba mojého mládí.“
„No a?“ pravil strýc.
„Mosím sa aj odreagovat co si myslíš!“
Ještě na něm ulpěl nevěřícný pohled pana Foltýnka a otec, už s úsměvem na rtu, si ničeho nevšímal a pracoval dál.

A 9. 6. konečně vystoupila mým otcem dlouho očekávaná kapela Queen revival Princess, která k nám zavítala z Krnova. Předvádí skvělou show imitací rockové skupiny Queen, jenž neodmyslitelně patří mezi nejlepší skupiny Velké Británie. Kromě naší hudební scény dobývá Queen revival Princess i pódia na Slovensku, v Německu, v Rakousku a ve Švýcarsku. V Polsku dokonce obdržela 1. místo na evropském festivalu Cowerów Tama. Často bývá hostem různých kulturních i sportovních akcí. Za zmínku stojí  připomenout vystoupení spolu se skupinami Lombard, Urazila, Lady Pank, Maryla Rodowicz, Bajm, Brathanki, Feel, a nejznámější z nich byla Uriah Heep.

Skvělý představitel Freddieho dokáže posluchače úžasně vtáhnout do jejich fantastické show svým autentickým výstupem i kostýmem. Vzhled i oblečení má tak dokonale vypracované, že člověk získá pocit, že před ním stojí samotný Freddie Mercury včetně svých věrných gest a pohybů, které dostaly do víru adrenalinu už první písní One Vision. Následně zazněly písně Tie You Mother Down, In The Lap Of The Gods, Seven Seas Of Rhye a při písni A King Of Magic zpíval snad už každý. A písničky I Want It All, Somebody To Love, You Don’t Fool Love, Last Horizont a Under Pressure začaly s přehledem roztancovávat obecenstvo. Následovaly songy Bohemian Rapsody, The Shou Must Go On, Hamer To fall, Radio Ga Ga,  Crazy Little Thing Called Love a další.

Adrenalin sršel proudem i můj otec se nechal strhnout, neodolal a přemluvil mě, abych ho vyfotila před pódiem, na což reagoval pohotový zpěvák, který neváhal a přistoupil k němu. Otec tak ulovil hezký snímek, aniž by o tom věděl, protože byl k němu otočený zády. Poté, když ho vedle sedící lidé pochvalně plácali po zádech, byl šťasný, že se odvážil, a já jsem za něj v zákulisí velice poděkovala sympatickému zpěvákovi.

A stejné sympatie a energie vyznívala i z další kapely na scéně. Tou byla The BackWards. Skupina příjemných mladíků imitujících rockovou legendu Beatles pochází z Košic a byla založena roku 1995. Jejich zásadní zlom v kariéře způsobil v roce 1998 světový Beatlesfest. Dostal je do povědomí celého světa prvním místem v imitování Beatles. Po druhé zopakovali své prvenství v této soutěži v roce 2003. Mohli tak procestovat se svým turné celý svět - například USA, Polsko, Holandsko, Španělsko, Rakousko, dokonce i Velkou Británii. Jako třešnička  na dortu byl pro ně koncert v Liverpoolu v Cavern clubu, jenž byl kolébkou Beatles.

The BackWards strhne pozornost každého svým smyslem pro detail. Nejen co se týče oblečení, ale i účesy, celkovým vzhledem a show na pódiu způsobí náhlé ztracení v čase každičkého na place. Atmosféru 60. let jim také pomáhá navodit autentický zvuk použitím originální hudební aparatury kvalitních značek, jako je Rickenbacker, Vox, Ludwig atd. Svým image a souhrou produkce v nás probudili "Beatlesmánii" už prvními písněmi Twist And Shout, All My Loving, Roll Over Beethoven, u nichž jsme si mohli zavzpomínat na začátky Beatles.  A řev fanynek nemohl chybět, když následovaly písně Love Me Do, Please, Please Me, From Me To Do, I’ll Get You, It Won’t Be Long.

Parket doslova ožil strhujícím tancem. Jásající fanoušci namačkaní u pódia i divoké taneční kreace opodál se rozjeli ve velkém stylu při písních She Loves You, I Want To Hold Your Hand, Plese Mr. Postman, I feel Fine, Another Girl, Every Body’s Trying To Be My Baby. A když zazněly písně Can’t Buy Me Love, I Should Have Known Berger, Hard Day’s Night , I Saw Her Standing There a Help! v mém otci se opět ozvalo srdce rockera a zkrátka musel mít fotku i s The BackWards. Tentokrát to ale nebylo tak jednoduché. Šílící dav ho nepustil do popředí, a tak mi nezbývalo nic jiného, než ho propašovat k pódiu alespoň z boční strany. Podařilo se. Co bych pro něj neudělala. Celou vynikající show završili tito machři v imitaci Beatles náročnými písněmi Kansas City: Hej, Hej, Hej a Yesterday.

Publikum doslova řvalo, nechtělo je pustit z pódia, ale noční klid musel zavládnout, a tak všichni nadmíru spokojeni s nádechem nostalgie za svitu úplňku odcházeli s dobrým pocitem u srdce k domovu. A co řekl můj tatínek: "Tož neco tak dobrého sem eště neviděl. Na to budu vzpomínat opravdu dlůho." Jeho nadšení pro mě znamenalo v tu chvíli dosažení pocitu úplného štěstí, za což všem účinkujícím nesmírně děkuji.