Divokej Bill odehrál poslední koncert v rámci Lobkowicz tour doma 5. září 2017   (17:28)Někde zuří hurikán, v Úvalech zlatá Tsunami.

V sobotu 2. 9.  2017 se konal poslední koncert  kapely Divokej Bill v rámci Lobkowicz tour. A kde jinde by kluci měli slavit než u sebe doma v Úvalech… Areál pod hřištěm byl perfektně připravený na tisíce příchozích fanoušků a rozsáhlá backstage napovídala, že slavit se nebude jen na pódiu. Stejně jako na předchozích 22 koncertech vystoupila jako předkapela Poletíme?, která fanoušky Billa opravdu rozpumpovat umí. Během tour si získala spoustu vlastních příznivců a jak jsem se dozvěděla u merch stánku, jsou fanynky, které objíždí koncerty Divokýho Billa právě jen kvůli Poletíme?. Kluci jsou vtipní a mají líbivé songy se snadno zapamatovatelným textem, takže kdo letos viděl alespoň jeden koncert, mohl si zazpívat s nimi. Tohle fakt fungovalo skvěle. Společnou píseň Lokomotiva  kapel Poletíme? a Divokýho Billa zpívali v Úvalech nejen všichni na pódiu, ale i pod ním. „Skupina dobře vypadajících mužů hrající original banjo punk future jazz kántry v turbošansonovém duchu“ alias Poletíme?, byla dle mého názoru tou nejlepší předkapelou, kterou si Divokej Bill mohl pro jejich Tsunami tour zvolit, protože udělat paseku v publiku opravdu umí!

Divokej Bill pak se znatelnou pokorou předstoupil před asi šest tisíc fanoušků doma a svým „chuligánům“ slíbil 30 songů, které je provedly jejich 19-ti letou tvorbou. Fanoušci doma byli připraveni, v rukách měli vlajky, transparenty a hlavně černé DB kelímky s pitivem, oblečeni byli také v DB style. Panorama areálu nabízelo z jedné strany krásný výhled na úvalský kostel s obrovským měsícem v pozadí, z druhé strany na rozsáhlou backstage pod nápisem VOLNOST . ROVNOST . BRATRSTVO místní sokolovny. Atmosféra byla skvělá a muzika dokonalá. Slyšeli jsme opravdu pelmel z tvorby Divokýho Billa, kluci hráli Lásko, Pecka která ti nedá spát, Šibenice, Tsunami s mexickou tsunami vlnou i v Úvalech, Úvaly půl pátá ráno, Čmelák, Kořala, Vstávej a ještě spoustu dalších, protože ve finále nezahráli jen slibovaných 30 songů, ale díky nadšení a moku sponzorů přestali počítat a nakonec jsme slyšeli o pár písní víc. Společně si opět zazpívali Požehnání s kluky z Poletíme?, kteří pro ně opravdovým požehnáním byli a skvěle jim kryli záda. Po Požehnání slibovali peklo, abychom si zapařili, peklo bylo a taky bordel, který si kluci opakovaně od publika přáli. Již snad tradičně nechyběly ani fóry, které nám už i vtipné po xtém opakování přišly. Kluci vyhodnotili domácí publikum jako to nejlepší, dokonce i lepší než to pražské, a to je co říct. U 29. písně, kterou bylo Znamení, Venda z kapely všechny přítomné ujistil, že nikdo nikam chodit nemá, že jsou tu všichni dobře. A protože Divokej Bill netroškaří, tak když se ostatní vytasí s balónky, Divokej Bill hned s obrovskou nafouklou koulí. Zásah do hlavy fakt bolel… Po 30. písni, tedy oficiálně poslední, si kluci vzpomněli, že by vlastně měli pokřtít  novou desku. Tsunami křtil Jarda Špulák Jamessonem, přičemž zavzpomínal na rozhovor s Vendou z roku 1998 a připomněl mu jeho slova: „něž bych vzal super muzikanty, radši vezmu lidi, kteří vyskočej výš.“ S Tsunami si vyskočili až pro zlatou desku za milion prodaných nosičů. Zlatou desku jim předávali Eva Müllerová a Michal Marek ze Supraphonu. Je skvělé mít takové fanoušky, na začátku tour jim řeknete, že při posledním koncertu chcete předávat kapele zlatou desku a oni se do toho s vervou obují… Dojatí Billové zazpívali ještě Pocit, Naději a nejposlednější Rozárku, aby pak dál slavili se svými blízkými až do rána. Přeci jenom byli v Úvalech a půl pátý ráno tady není žádnej čas.