Druhý den Pod parou vs. tropy 24. srpna 2017   (17:45)17. - 19. 8. 2017, Pod parou, Vyškov

Čtvrteční den jsme si již na festivalu Pod parou popsali, teď se vrhneme na pátek, jež se nesl v převaze tuzemských kapel, což ale neznamenalo, že nás ke konci dne nečekaly zahraniční pecky.

V parném a horkém ránu se probouzelo stanové městečko k životu… nebo šlo teprve spát? I takoví jedinci tam byli. Taktéž jsme na louce mohli potkat nejspíše soutěžící o nejšílenější stan, či soutěž v nepostavení stanu vůbec. Ti, co byli již nastoupení v plné syslí síle uvnitř areálu, se posilňovali snídaní, či hledali žaludek a játra a někteří se nadšeně máčeli v korytě.

Na jedenáctou hodinu už na stagi byla připravena oddechová skupina Black and blue pro rozjezd dne a návštěvníci se pomalu scházeli, pozorovali a houpali se do rytmu. O tom, jak je fajn nezávislý punkový život, nám poté zazpívala Inseminační stanice neberoucí si servítky. Přece jen nám připomněli, že žít jako punkáč je sen a že punkáč neví, co je doba zlá, obzvlášť na tomhle fesťáku, a když to nezažiješ, nepochopíš. A že pánové strhli dost hlasitou vlnu zpívajících.

Na své si přišly i romantické duše. Na stagi se totiž po roce objevila kapela Staré pušky, u které nechyběla hlavně dámská řada fanynek. Tentokrát se technika vyvedla a ukázali tak show i s klávesami. Ač měl zpěvák „ohulený“ zpěv sebevíc, areálem se nesl hlasitý zpěv fanoušků a těla se směle pohupovala do rytmu, a i když by člověk mohl postřehnout pár drobounkých nedostatků, myslím, že téhle partě bude pokaždé odpuštěno všechno, jelikož je to pro mnoho lidí srdcovka a každé vystoupení je něčím jiné. K publiku se z dálky blížila zdvižka s přepravkami s vodou, ke kterým se lidé vrhali a zuřivě jí po sobě lili a pořadatelé ji rozlévali mezi sluníčkem opražené publikum.

Následovalo o dost tvrdší punkové sousto v podobě Zeměžluče. Při vystoupení této kapely se fanoušci také nenechali zahanbit a pařili v prašné cloně jako o život. Taktéž tomu bylo následně i na legendu SPS, která zatím svou účast na festivalu ještě nevynechala, tudíž slavila patnáctý ročník spolupráce. Areálem se nesla radostná zpráva, že kytarista Petr Holeček je novopečený tatínek, takže i my přejeme malému punkáčovi hodně zdraví do života. Nebyli jsme ochuzeni jak o staré fláky ani o novou pecku Špinavá hra. Zpěvák Zdeněk (Krkavec) si jen povzdychl nad neskutečným horkem, které bylo vážně nesnesitelné. Taktéž jsme byli upozorněni na novinku, že o něm má vyjít knížka.

Po šílené náloži slunečních paprsků, rychlých úderech bicích a kytarových sólech přišlo na řadu oddychové ska Sto zvířat. Chvilkami bych řekla, že až moc oddychové, ale publikum se pohybovalo na ska vlnách ve velmi hojném počtu a kapela si vysloužila velice vřelý potlesk. Nechyběl ani hit Nikdy nic nebylo, nebo Ty vole na základní škole, kdy si snad celý areál zpíval.

Já už na to seru, tak nás přivítala skupina Plexis se známou legendou strejdou Hoškem v čele. Stoprocentně tím nechtěl říct, že by kapela chtěla skončit, právě naopak, rozjela další nesmrtelné pecky, kdy dokázala, že to umí neskutečně odpálit. Troufám si říct, že fanoušci vytvořili pod podiem cosi podobající se pouštnímu víru.

Další odpočinkovou kapelou se stala velmi známá zahraniční legenda The Vibrators, při které do areálu začalo proudit více a více lidí. Song Baby, baby areál rozezpíval a naladil publikum do příjemné a milé atmosféry. Trochu mě mrzelo, že přišel konec, protože to ke konci doopravdy rozjeli. Ale řada musela přijít i na další kapelu na programu. Tím se stali Booze & Glory, kteří ač nejdříve nevypadali na mou krevní skupinu, mě velmi příjemně překvapili a myslím si, že podle výrazů ostatních kolem jsem nebyla sama. V temném areálu najednou ožila oi muzika a na osvětleném pódiu to žilo, ostatně jako pod ním, kde davy naprosto spontánně skákaly a hrozily pěstmi. Punk rock´n´rollovkou, která pak pročistila vzduch, se stali The Bones, kteří se nenechali zahanbit a pořádně hrábli do strun.

Už od čtvrtka jsem se ve vlaku po cestě setkávala s rozhovory na téma, tak co ti Casualities, fakt mají nového zpěváka, bude to stát vůbec za to? No za mě asi takhle. The Casualities sice nového zpěváka mají, ale to v tomto případě neznamenalo, že neumí udělat show. Masy lidí naprosto šílely v předních řadách a pogo se asi nedá slovy popsat. Nový zpěvák se dle mého názoru dost snažil, aby lidem dokázal, co v něm je, ale spousta byla toho názoru, že to prostě starý zpěvák není. Ač tak nebo tak, byl to hudební masakr a při pecce We are all we have zpívali snad všichni, kteří píseň znali.

Trochu uspávající pocit navodila poté slovenská Slobodná Európa. Zpěvák byl naprosto v plné polní a hlasivky mu jely na plné obrátky, a tak i při songu Unavený a zničený nedával najevo žádné známky zmoženosti. Dlouhý den byl zakončen, troufám si říct, neřízenou střelou zvanou Punk floid, jež prostě publikum dokáže neskutečně vyburcovat už jen komunikací s ním. Mnoho děvčat a žen z publika si mohlo zazpívat, že Má jí šedou, a pak nám bylo sděleno, že ať už se večer uložíš nebo „uložíš“, bude to jen a jen Tvůj boj! Sledujte naše stránky a dozvíte se, co se odehrávalo i třetí a poslední den.