Přemýšlím, jak toto vyprávění uzavřít. Recitál Na cestě není nic, co by stačilo pustit ze záznamu. Musíte u toho být a zažít ten moment. Tu chvíli, kdy se účinkující zasmějí a vy se zasmějete s nimi. Když František Segrado zazpívá "Objednej další dva panáky" takovým stylem, že máte fakt chuť mu je donést, usmíváte se jak magoři sami pro sebe a ze všech, co stojí na pódiu máte pocit jakési okouzlující lidskosti.
Během večera řekl pan Horáček, že nikdo není normální, že každý člověk je jedinečný. A já jsem přesvědčena, že díky tomu, že se v sále brněnského Sona sešlo tolik jedinečných jedinců, byl zážitek tak moc jedinečný.
Pokud někdy budete mít možnost zajít se podívat na představení kočovného divadla v čele s principálem Horáčkem, rozhodně tak učiňte. Budete vědět, že jste opravdu nepromarnili svůj čas. Ba naopak, odejdete ještě o krásné neznámé "cosi" bohatší.
Za zapůjčení fotek děkujeme Tomáši Svobodovi (více fotek z koncertu
zde).