Jaroslav Hutka 7. listopadu 2017 (17:45)Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí.
Jaroslav Hutka
Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí. V dubnu oslavil sedmdesátiny a v prosinci padesát let svého veřejného vystupování.
Malý koncert k 50 letům na scéně
se uskuteční ve čtvrtek 7. prosince 2017 v divadle U Hasičů, kde představí nejen průřez svým půlstoletým repertoárem. Hutka byl u zrodu českého folku na konci 60. let, zažil hraní na Karlově mostě i v Platýzu, založil, vybudoval a zaštítil volné sdružení písničkářů Šafrán, zažil s ním nejsilnější éru českého městského písničkářství. Po podpisu Charty 77 odešel do exilu, od slavného návratu v listopadu 1989 pokračuje ve své tvorbě.
V letošním roce vydal básnickou sbírku Agonda, dvojCD starých nahrávek z roku 1974 a nové album se současným repertoárem V rozpitých barvách, které představil ve vyprodaném Semaforu v dubnu tohoto roku spolu se svými hosty.
Hutka & Hladík: Nebeští malíři
Na koncertě v divadle U Hasičů bude rovněž pokřtěno nové album Nebeští malíři, které obsahuje nahrávky moravských lidových posvátných písní s vánoční tematikou. Album Jaroslav Hutka nahrál s Radimem Hladíkem v roce 1993, obal zhotovila někdejší Hutkova životní partnerka, výtvarnice Zora Růžová, autorka obalů slavných desek Stůj, břízo zelená a Vandrovali hudci.
AUTOR
Jaroslav Hutka (* 21. dubna 1947 v Olomouci)
Písničkář, básník, spisovatel, malíř. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od konce 60. let začal vystupovat jako osobitý písničkář ve dvojici s Vladimírem Veitem, Hvězdoněm Cignerem a Petrem Kalandrou, později jako sólista. Založil folkové sdružení Šafrán a byl jednou z jeho vůdčích osobností až do zániku Šafránu ve druhé polovině 70. let. Postupně se dostal do střetu se státní mocí, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 byl donucen odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil do Prahy a brzy se z něj stal kritik české postkomunistické demokracie. Vydal řadu alb s vlastními skladbami, ale zejména s moravskými lidovými písněmi, které zásadním způsobem zpopularizoval a znovu uvedl do obecného povědomí (např. Stůj, břízo zelená; Vandrovali hudci; Pánbů na poli). Publikoval několik básnických sbírek (Klíč pluhu, Koryta krve; Pradávné kořeny; Agonda) a knihy fejetonů. V současné době vystupuje sólově, spravuje svůj archiv a připravuje reedice svých základních alb na CD. Zatím byla vydána alba Pravděpodobné vzdálenosti (2010), Tak jako květ. Nahrávky ze Svobodné Evropy (2011), rozšířená reedice desky Vandrovali hudci (2012), Lucerna Live (2014), Sladké žluté (2017) a V rozpitých barvách (2017).
Od roku 2008 v nakladatelství Galén vycházejí osmisvazkové Spisy Jaroslava Hutky, jejichž editory jsou Jan Šulc a Lubomír Houdek. Zatím vyšly svazky Básně (2008), Fejetony (2009), Prózy I (2010) a Prózy II (2012).
Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí. V dubnu oslavil sedmdesátiny a v prosinci padesát let svého veřejného vystupování.
Malý koncert k 50 letům na scéně
se uskuteční ve čtvrtek 7. prosince 2017 v divadle U Hasičů, kde představí nejen průřez svým půlstoletým repertoárem. Hutka byl u zrodu českého folku na konci 60. let, zažil hraní na Karlově mostě i v Platýzu, založil, vybudoval a zaštítil volné sdružení písničkářů Šafrán, zažil s ním nejsilnější éru českého městského písničkářství. Po podpisu Charty 77 odešel do exilu, od slavného návratu v listopadu 1989 pokračuje ve své tvorbě.
V letošním roce vydal básnickou sbírku Agonda, dvojCD starých nahrávek z roku 1974 a nové album se současným repertoárem V rozpitých barvách, které představil ve vyprodaném Semaforu v dubnu tohoto roku spolu se svými hosty.
Hutka & Hladík: Nebeští malíři
Na koncertě v divadle U Hasičů bude rovněž pokřtěno nové album Nebeští malíři, které obsahuje nahrávky moravských lidových posvátných písní s vánoční tematikou. Album Jaroslav Hutka nahrál s Radimem Hladíkem v roce 1993, obal zhotovila někdejší Hutkova životní partnerka, výtvarnice Zora Růžová, autorka obalů slavných desek Stůj, břízo zelená a Vandrovali hudci.
AUTOR
Jaroslav Hutka (* 21. dubna 1947 v Olomouci)
Písničkář, básník, spisovatel, malíř. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od konce 60. let začal vystupovat jako osobitý písničkář ve dvojici s Vladimírem Veitem, Hvězdoněm Cignerem a Petrem Kalandrou, později jako sólista. Založil folkové sdružení Šafrán a byl jednou z jeho vůdčích osobností až do zániku Šafránu ve druhé polovině 70. let. Postupně se dostal do střetu se státní mocí, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 byl donucen odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil do Prahy a brzy se z něj stal kritik české postkomunistické demokracie. Vydal řadu alb s vlastními skladbami, ale zejména s moravskými lidovými písněmi, které zásadním způsobem zpopularizoval a znovu uvedl do obecného povědomí (např. Stůj, břízo zelená; Vandrovali hudci; Pánbů na poli). Publikoval několik básnických sbírek (Klíč pluhu, Koryta krve; Pradávné kořeny; Agonda) a knihy fejetonů. V současné době vystupuje sólově, spravuje svůj archiv a připravuje reedice svých základních alb na CD. Zatím byla vydána alba Pravděpodobné vzdálenosti (2010), Tak jako květ. Nahrávky ze Svobodné Evropy (2011), rozšířená reedice desky Vandrovali hudci (2012), Lucerna Live (2014), Sladké žluté (2017) a V rozpitých barvách (2017).
Od roku 2008 v nakladatelství Galén vycházejí osmisvazkové Spisy Jaroslava Hutky, jejichž editory jsou Jan Šulc a Lubomír Houdek. Zatím vyšly svazky Básně (2008), Fejetony (2009), Prózy I (2010) a Prózy II (2012).
Ze vzpomínky Jaroslava Hutky
Na této desce jde o prastaré zázračné písně posbírané Františkem Sušilem po moravských vesnicích v první polovině 19. století. Sbírat začal v roce 1824 a sbírku Moravské národní písně uzavřel a vydal kolem roku 1860, několik let před vydáním sbírky Karla Jaromíra Erbena. Ale říkat písním zaznamenaných v Sušilově sbírce jen lidové asi není dostačující. Co je lidové? Témata padala do vesnického společenství z kultury vyšších vrstev. Vesnický lid byl na dně a až do začátku 19. století nikoho nezajímalo, co vesničani zpívají nebo vyprávějí a jaké mají zvyky. Témata byla nejen z Bible, často příjemně překroucená, ale také z protestantské tradice, velké literatury a svou roli hrála také kramářská píseň. V době, kdy Sušil sbíral, byly ještě vesnice izolované, byl v nich jen farář, starosta a učitel, ale ještě se nekonaly ničivé invaze vlastenců.
V novém, romanticko vlasteneckém pojetí, byla vesnice základním kamenem národní existence a obrozenci měli za to, že vědí, co to znamená. Začali lid vychovávat, aby se stal takovým, jak se od něj vlastenecky očekávalo. Byl zabalen do výšivkového kýče, správně nablblých optimistických písní, na Moravě třeba i trochu teskných, ale v každém případě bezobsažných. Později se objevili i nadšení autoři, kteří na vesnici implantovali své vlastnoručně složené blbosti jako Vínečko bílé, a tak.
Když jsem koncem roku 1969 začal moravské balady cíleně zpívat, publikum bylo nespokojeno. Zdálo se jim to všechno hlavně morbidní. Zaplnil jsem těmi písněmi vždycky první polovinu koncertu, část lidí přicházela tedy až na druhou. S prvními harmoniemi mi pomáhal kolega Hvězdoň Cigner. Byli i lidé, kteří si mysleli, že těmito písněmi nějak kličkuju před bolševikem. Ale celé tohle rozpačité přijímání mých sušilovek končí vydáním desky Stůj, břízo zelená v roce 1974. To byla bomba padlá z čistého nebe a najednou ty balady byly akceptovány a byly přijímány s otevřeností stejnou jako mé vlastní písně. A dokonce na mém posledním veřejném vystoupení v červenci 1977 v Pezinku na Slovensku skandovalo veliké publikum „Svobodu, svobodu“; nechtěli však Náměšť, ale Pánbů na poli. Tam je sloka, kdy chlapec na otázku Krista, kde se svými tovaryši najde hospodu, odpovídá:
tam ve městě na stráni
na tom drobném kamení
tam najdete hospodu
pro poutníčky svobodu
Tahle balada je pravděpodobně jediná lidová píseň z našeho území, v níž se rýmuje hospoda a svoboda. Jak aktuální, že?
Na této desce jde o prastaré zázračné písně posbírané Františkem Sušilem po moravských vesnicích v první polovině 19. století. Sbírat začal v roce 1824 a sbírku Moravské národní písně uzavřel a vydal kolem roku 1860, několik let před vydáním sbírky Karla Jaromíra Erbena. Ale říkat písním zaznamenaných v Sušilově sbírce jen lidové asi není dostačující. Co je lidové? Témata padala do vesnického společenství z kultury vyšších vrstev. Vesnický lid byl na dně a až do začátku 19. století nikoho nezajímalo, co vesničani zpívají nebo vyprávějí a jaké mají zvyky. Témata byla nejen z Bible, často příjemně překroucená, ale také z protestantské tradice, velké literatury a svou roli hrála také kramářská píseň. V době, kdy Sušil sbíral, byly ještě vesnice izolované, byl v nich jen farář, starosta a učitel, ale ještě se nekonaly ničivé invaze vlastenců.
V novém, romanticko vlasteneckém pojetí, byla vesnice základním kamenem národní existence a obrozenci měli za to, že vědí, co to znamená. Začali lid vychovávat, aby se stal takovým, jak se od něj vlastenecky očekávalo. Byl zabalen do výšivkového kýče, správně nablblých optimistických písní, na Moravě třeba i trochu teskných, ale v každém případě bezobsažných. Později se objevili i nadšení autoři, kteří na vesnici implantovali své vlastnoručně složené blbosti jako Vínečko bílé, a tak.
Když jsem koncem roku 1969 začal moravské balady cíleně zpívat, publikum bylo nespokojeno. Zdálo se jim to všechno hlavně morbidní. Zaplnil jsem těmi písněmi vždycky první polovinu koncertu, část lidí přicházela tedy až na druhou. S prvními harmoniemi mi pomáhal kolega Hvězdoň Cigner. Byli i lidé, kteří si mysleli, že těmito písněmi nějak kličkuju před bolševikem. Ale celé tohle rozpačité přijímání mých sušilovek končí vydáním desky Stůj, břízo zelená v roce 1974. To byla bomba padlá z čistého nebe a najednou ty balady byly akceptovány a byly přijímány s otevřeností stejnou jako mé vlastní písně. A dokonce na mém posledním veřejném vystoupení v červenci 1977 v Pezinku na Slovensku skandovalo veliké publikum „Svobodu, svobodu“; nechtěli však Náměšť, ale Pánbů na poli. Tam je sloka, kdy chlapec na otázku Krista, kde se svými tovaryši najde hospodu, odpovídá:
tam ve městě na stráni
na tom drobném kamení
tam najdete hospodu
pro poutníčky svobodu
Tahle balada je pravděpodobně jediná lidová píseň z našeho území, v níž se rýmuje hospoda a svoboda. Jak aktuální, že?
| zdroj: | foto: www.hutka.cz |
| autor: | text: Petra Santová |
| Tweet |
Další tiskovky
Medvědův report: Kluboofka Truck Fest
KLUBOOFKA TRUCK FEST, areál za pivovarem, Chotěboř 31.5.2025.
Pod pojmem festival si na první pokus představíme monstr akci pro dvacet tisíc lidí a naskočí nám příslušná jména. To je jenom špička ledovce, během sezóny je ale koná celá řada menších akcí napříč celou republikou a jejich počet se drží na stabilních číslech. Čím jsem starší, nevyhledávám davy tak často a radši si užiju akci menších rozměrů, která je už jen z logiky věci osobnější povahy. A když mám navíc takovou akci prakticky za humny (Chotěboř je vyloženě kousek), je to důvod navíc vyrazit a, jak se říká, zformátovat si hard disk.
Areál Prague Louky Praha otevírá své brány a o nabitý nejen hudební program nebude nouze! Poznejte jeho kouzlo!
Muzika, voda, příroda, skvělé občerstvení a drinky…to vše je Prague Louka a o speciální koncerty nebude nouze. Na své si přijdou posluchači napříč generacemi i žánry.
Na Burn Fest Open Air 2025 se dostaneš i na jeden den
Jednodenní vstupenky jsou již v prodeji, podívejte se na podrobný rozpis kapel
XXIV. Brněnecfest už 5. července 2025!
Brněnecfest je hlavně o pohodě, setkání a muzice, která ti rozproudí krev. Přijď, ať jsi starej matador nebo jdeš poprvý – každý je tu vítaný.
8. ročník Rockový festival v Běstovicích u Chocně
Připravte se na nezapomenutelný festival plný skvělé hudby, zábavných soutěží a výborného občerstvení! V sobotu 21. června 2025 se můžete těšit na pestrý program, který potěší jak milovníky rockové hudby, tak soutěživé návštěvníky. Festival startuje v 16:00.
PUNKPLUGGED FESTIVAL VOL. 3 – PUNKOVÝ FESTIVAL BEZ ELEKTRICKÝCH KYTAR
„Nejsme jen další fesťák, jsme zážitek.“ Říkají jednohlasně tři pořadatelé festivalu Punkplugged – Aleš, Petr a Miloš.
WV přináší Barvy léta: Tři sestry slaví 40 let na scéně!
Hudba je nejlepší způsob, jak spojit lidi a vytvořit nezapomenutelné okamžiky. Poslouchejte červnový pořad WV.