Jaroslav Hutka 7. listopadu 2017 (17:45)Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí.
Jaroslav Hutka
Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí. V dubnu oslavil sedmdesátiny a v prosinci padesát let svého veřejného vystupování.
Malý koncert k 50 letům na scéně
se uskuteční ve čtvrtek 7. prosince 2017 v divadle U Hasičů, kde představí nejen průřez svým půlstoletým repertoárem. Hutka byl u zrodu českého folku na konci 60. let, zažil hraní na Karlově mostě i v Platýzu, založil, vybudoval a zaštítil volné sdružení písničkářů Šafrán, zažil s ním nejsilnější éru českého městského písničkářství. Po podpisu Charty 77 odešel do exilu, od slavného návratu v listopadu 1989 pokračuje ve své tvorbě.
V letošním roce vydal básnickou sbírku Agonda, dvojCD starých nahrávek z roku 1974 a nové album se současným repertoárem V rozpitých barvách, které představil ve vyprodaném Semaforu v dubnu tohoto roku spolu se svými hosty.
Hutka & Hladík: Nebeští malíři
Na koncertě v divadle U Hasičů bude rovněž pokřtěno nové album Nebeští malíři, které obsahuje nahrávky moravských lidových posvátných písní s vánoční tematikou. Album Jaroslav Hutka nahrál s Radimem Hladíkem v roce 1993, obal zhotovila někdejší Hutkova životní partnerka, výtvarnice Zora Růžová, autorka obalů slavných desek Stůj, břízo zelená a Vandrovali hudci.
AUTOR
Jaroslav Hutka (* 21. dubna 1947 v Olomouci)
Písničkář, básník, spisovatel, malíř. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od konce 60. let začal vystupovat jako osobitý písničkář ve dvojici s Vladimírem Veitem, Hvězdoněm Cignerem a Petrem Kalandrou, později jako sólista. Založil folkové sdružení Šafrán a byl jednou z jeho vůdčích osobností až do zániku Šafránu ve druhé polovině 70. let. Postupně se dostal do střetu se státní mocí, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 byl donucen odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil do Prahy a brzy se z něj stal kritik české postkomunistické demokracie. Vydal řadu alb s vlastními skladbami, ale zejména s moravskými lidovými písněmi, které zásadním způsobem zpopularizoval a znovu uvedl do obecného povědomí (např. Stůj, břízo zelená; Vandrovali hudci; Pánbů na poli). Publikoval několik básnických sbírek (Klíč pluhu, Koryta krve; Pradávné kořeny; Agonda) a knihy fejetonů. V současné době vystupuje sólově, spravuje svůj archiv a připravuje reedice svých základních alb na CD. Zatím byla vydána alba Pravděpodobné vzdálenosti (2010), Tak jako květ. Nahrávky ze Svobodné Evropy (2011), rozšířená reedice desky Vandrovali hudci (2012), Lucerna Live (2014), Sladké žluté (2017) a V rozpitých barvách (2017).
Od roku 2008 v nakladatelství Galén vycházejí osmisvazkové Spisy Jaroslava Hutky, jejichž editory jsou Jan Šulc a Lubomír Houdek. Zatím vyšly svazky Básně (2008), Fejetony (2009), Prózy I (2010) a Prózy II (2012).
Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí. V dubnu oslavil sedmdesátiny a v prosinci padesát let svého veřejného vystupování.
Malý koncert k 50 letům na scéně
se uskuteční ve čtvrtek 7. prosince 2017 v divadle U Hasičů, kde představí nejen průřez svým půlstoletým repertoárem. Hutka byl u zrodu českého folku na konci 60. let, zažil hraní na Karlově mostě i v Platýzu, založil, vybudoval a zaštítil volné sdružení písničkářů Šafrán, zažil s ním nejsilnější éru českého městského písničkářství. Po podpisu Charty 77 odešel do exilu, od slavného návratu v listopadu 1989 pokračuje ve své tvorbě.
V letošním roce vydal básnickou sbírku Agonda, dvojCD starých nahrávek z roku 1974 a nové album se současným repertoárem V rozpitých barvách, které představil ve vyprodaném Semaforu v dubnu tohoto roku spolu se svými hosty.
Hutka & Hladík: Nebeští malíři
Na koncertě v divadle U Hasičů bude rovněž pokřtěno nové album Nebeští malíři, které obsahuje nahrávky moravských lidových posvátných písní s vánoční tematikou. Album Jaroslav Hutka nahrál s Radimem Hladíkem v roce 1993, obal zhotovila někdejší Hutkova životní partnerka, výtvarnice Zora Růžová, autorka obalů slavných desek Stůj, břízo zelená a Vandrovali hudci.
AUTOR
Jaroslav Hutka (* 21. dubna 1947 v Olomouci)
Písničkář, básník, spisovatel, malíř. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od konce 60. let začal vystupovat jako osobitý písničkář ve dvojici s Vladimírem Veitem, Hvězdoněm Cignerem a Petrem Kalandrou, později jako sólista. Založil folkové sdružení Šafrán a byl jednou z jeho vůdčích osobností až do zániku Šafránu ve druhé polovině 70. let. Postupně se dostal do střetu se státní mocí, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 byl donucen odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil do Prahy a brzy se z něj stal kritik české postkomunistické demokracie. Vydal řadu alb s vlastními skladbami, ale zejména s moravskými lidovými písněmi, které zásadním způsobem zpopularizoval a znovu uvedl do obecného povědomí (např. Stůj, břízo zelená; Vandrovali hudci; Pánbů na poli). Publikoval několik básnických sbírek (Klíč pluhu, Koryta krve; Pradávné kořeny; Agonda) a knihy fejetonů. V současné době vystupuje sólově, spravuje svůj archiv a připravuje reedice svých základních alb na CD. Zatím byla vydána alba Pravděpodobné vzdálenosti (2010), Tak jako květ. Nahrávky ze Svobodné Evropy (2011), rozšířená reedice desky Vandrovali hudci (2012), Lucerna Live (2014), Sladké žluté (2017) a V rozpitých barvách (2017).
Od roku 2008 v nakladatelství Galén vycházejí osmisvazkové Spisy Jaroslava Hutky, jejichž editory jsou Jan Šulc a Lubomír Houdek. Zatím vyšly svazky Básně (2008), Fejetony (2009), Prózy I (2010) a Prózy II (2012).
Zde je místo i pro Vaší reklamu.
Cbanner (1) (900 x 150px)
Cbanner (1) (900 x 150px)
Ze vzpomínky Jaroslava Hutky
Na této desce jde o prastaré zázračné písně posbírané Františkem Sušilem po moravských vesnicích v první polovině 19. století. Sbírat začal v roce 1824 a sbírku Moravské národní písně uzavřel a vydal kolem roku 1860, několik let před vydáním sbírky Karla Jaromíra Erbena. Ale říkat písním zaznamenaných v Sušilově sbírce jen lidové asi není dostačující. Co je lidové? Témata padala do vesnického společenství z kultury vyšších vrstev. Vesnický lid byl na dně a až do začátku 19. století nikoho nezajímalo, co vesničani zpívají nebo vyprávějí a jaké mají zvyky. Témata byla nejen z Bible, často příjemně překroucená, ale také z protestantské tradice, velké literatury a svou roli hrála také kramářská píseň. V době, kdy Sušil sbíral, byly ještě vesnice izolované, byl v nich jen farář, starosta a učitel, ale ještě se nekonaly ničivé invaze vlastenců.
V novém, romanticko vlasteneckém pojetí, byla vesnice základním kamenem národní existence a obrozenci měli za to, že vědí, co to znamená. Začali lid vychovávat, aby se stal takovým, jak se od něj vlastenecky očekávalo. Byl zabalen do výšivkového kýče, správně nablblých optimistických písní, na Moravě třeba i trochu teskných, ale v každém případě bezobsažných. Později se objevili i nadšení autoři, kteří na vesnici implantovali své vlastnoručně složené blbosti jako Vínečko bílé, a tak.
Když jsem koncem roku 1969 začal moravské balady cíleně zpívat, publikum bylo nespokojeno. Zdálo se jim to všechno hlavně morbidní. Zaplnil jsem těmi písněmi vždycky první polovinu koncertu, část lidí přicházela tedy až na druhou. S prvními harmoniemi mi pomáhal kolega Hvězdoň Cigner. Byli i lidé, kteří si mysleli, že těmito písněmi nějak kličkuju před bolševikem. Ale celé tohle rozpačité přijímání mých sušilovek končí vydáním desky Stůj, břízo zelená v roce 1974. To byla bomba padlá z čistého nebe a najednou ty balady byly akceptovány a byly přijímány s otevřeností stejnou jako mé vlastní písně. A dokonce na mém posledním veřejném vystoupení v červenci 1977 v Pezinku na Slovensku skandovalo veliké publikum „Svobodu, svobodu“; nechtěli však Náměšť, ale Pánbů na poli. Tam je sloka, kdy chlapec na otázku Krista, kde se svými tovaryši najde hospodu, odpovídá:
tam ve městě na stráni
na tom drobném kamení
tam najdete hospodu
pro poutníčky svobodu
Tahle balada je pravděpodobně jediná lidová píseň z našeho území, v níž se rýmuje hospoda a svoboda. Jak aktuální, že?
Na této desce jde o prastaré zázračné písně posbírané Františkem Sušilem po moravských vesnicích v první polovině 19. století. Sbírat začal v roce 1824 a sbírku Moravské národní písně uzavřel a vydal kolem roku 1860, několik let před vydáním sbírky Karla Jaromíra Erbena. Ale říkat písním zaznamenaných v Sušilově sbírce jen lidové asi není dostačující. Co je lidové? Témata padala do vesnického společenství z kultury vyšších vrstev. Vesnický lid byl na dně a až do začátku 19. století nikoho nezajímalo, co vesničani zpívají nebo vyprávějí a jaké mají zvyky. Témata byla nejen z Bible, často příjemně překroucená, ale také z protestantské tradice, velké literatury a svou roli hrála také kramářská píseň. V době, kdy Sušil sbíral, byly ještě vesnice izolované, byl v nich jen farář, starosta a učitel, ale ještě se nekonaly ničivé invaze vlastenců.
V novém, romanticko vlasteneckém pojetí, byla vesnice základním kamenem národní existence a obrozenci měli za to, že vědí, co to znamená. Začali lid vychovávat, aby se stal takovým, jak se od něj vlastenecky očekávalo. Byl zabalen do výšivkového kýče, správně nablblých optimistických písní, na Moravě třeba i trochu teskných, ale v každém případě bezobsažných. Později se objevili i nadšení autoři, kteří na vesnici implantovali své vlastnoručně složené blbosti jako Vínečko bílé, a tak.
Když jsem koncem roku 1969 začal moravské balady cíleně zpívat, publikum bylo nespokojeno. Zdálo se jim to všechno hlavně morbidní. Zaplnil jsem těmi písněmi vždycky první polovinu koncertu, část lidí přicházela tedy až na druhou. S prvními harmoniemi mi pomáhal kolega Hvězdoň Cigner. Byli i lidé, kteří si mysleli, že těmito písněmi nějak kličkuju před bolševikem. Ale celé tohle rozpačité přijímání mých sušilovek končí vydáním desky Stůj, břízo zelená v roce 1974. To byla bomba padlá z čistého nebe a najednou ty balady byly akceptovány a byly přijímány s otevřeností stejnou jako mé vlastní písně. A dokonce na mém posledním veřejném vystoupení v červenci 1977 v Pezinku na Slovensku skandovalo veliké publikum „Svobodu, svobodu“; nechtěli však Náměšť, ale Pánbů na poli. Tam je sloka, kdy chlapec na otázku Krista, kde se svými tovaryši najde hospodu, odpovídá:
tam ve městě na stráni
na tom drobném kamení
tam najdete hospodu
pro poutníčky svobodu
Tahle balada je pravděpodobně jediná lidová píseň z našeho území, v níž se rýmuje hospoda a svoboda. Jak aktuální, že?
Zde je místo i pro Vaší reklamu.
Cbanner (2) (900 x 150px)
Cbanner (2) (900 x 150px)
| zdroj: | foto: www.hutka.cz |
| autor: | text: Petra Santová |
| Tweet |
Další tiskovky
PALPITATE vydávají nový singl Devour a představují nové lyric video
Kapela PALPITATE, působící na pomezí alternativy a crossover metalu, přichází s novým singlem Devour. Společně s ním zveřejňuje také lyric video, které podtrhuje atmosféru skladby a zvýrazňuje její emotivní rovinu.
Festival Muziq představuje kompletní program. Čtvrtý ročník bude poprvé dvouvečerní
Další edice klubové verze Festivalu Muziq se uskuteční v termínu od 20. do 21. února 2026 (pátek a sobota) od 18:00 v Kiwi Baru v Tachově, na západě Čech. Dramaturgie festivalu opět nabídne návštěvníkům velice zajímavý a žánrově pestrý výběr z domácí hudební scény. Program zahrnuje jak tvrdší žánry jako hardcore, metal, stoner rock, tak i psychedelii, shoegaze, indie pop nebo experimentální projekty, techno a elektroniku. Na pódiu tachovského Kiwi Baru se ve dvou večerech představí celkem 12 kapel.
Skupina MEGADETH představí v kinech nové album
Legendární metaloví titáni MEGADETH oznamují filmovou „legacy“ událost, která proběhne v kinech po celém světě ve čtvrtek 22. ledna – den před vydáním posledního studiového alba skupiny. Předprodej vstupenek bude zahájen 11. prosince v 15:00.
KLUBOOFKA V RÁDIU – LEDEN 2026
Nový rok přináší nové rozhovory, nové kapely a zároveň i čerstvou muziku, díky které odstartujeme další sezónu Kluboofky v rádiu opravdu naplno
Pátou headlinerkou Rock for People 2026 bude Halsey! Festival se zařadil mezi deset nejlepších v Evropě
Festival Rock for People i nadále posouvá hranice a potvrzuje své místo mezi špičkovými evropskými festivaly. Dorazí legendární Iron Maiden, Bring Me The Horizon, Gorillaz, Limp Bizkit i právě oznámená Halsey.
Natrhlej Sandál – Návrat rockových tancovaček?
Je to zhruba rok a kousek, co vznikla plzeňská kapela Natrhlej Sandál. Domluvou zpěváka Vojtěcha Kadlece a bubeníka Kuby Fencla, pak doplněním o matadora regionální scény Pepy Baštáře na sólovou kytaru, Michala Dolejše na basu a vokalisty Lukáše Žežulky, tak byla pětičlenná sestava finální a hotová.
Vánoční rockování Vol. 4: Rockový minifestival v Bystřici nad Pernštejnem nabídne živou hudbu a sváteční atmosféru bez koled
Vánoční rockování Vol. 4 se vrací do Bystřice nad Pernštejnem a přináší jedinečný večer plný živé rockové a metalové hudby. Tento oblíbený minifestival nabízí alternativu pro všechny, kteří chtějí prožít předvánoční čas jinak než u tradičních koled. Akce propojuje místní hudební scénu, regionální kapely a fanoušky rocku, metalu a alternativní hudby.
Zde je místo
i pro Vaší reklamu.
Hlavní banner
(180 x 450px)
i pro Vaší reklamu.
Hlavní banner
(180 x 450px)