Jaroslav Hutka 7. listopadu 2017 (17:45)Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí.
Jaroslav Hutka
Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí. V dubnu oslavil sedmdesátiny a v prosinci padesát let svého veřejného vystupování.
Malý koncert k 50 letům na scéně
se uskuteční ve čtvrtek 7. prosince 2017 v divadle U Hasičů, kde představí nejen průřez svým půlstoletým repertoárem. Hutka byl u zrodu českého folku na konci 60. let, zažil hraní na Karlově mostě i v Platýzu, založil, vybudoval a zaštítil volné sdružení písničkářů Šafrán, zažil s ním nejsilnější éru českého městského písničkářství. Po podpisu Charty 77 odešel do exilu, od slavného návratu v listopadu 1989 pokračuje ve své tvorbě.
V letošním roce vydal básnickou sbírku Agonda, dvojCD starých nahrávek z roku 1974 a nové album se současným repertoárem V rozpitých barvách, které představil ve vyprodaném Semaforu v dubnu tohoto roku spolu se svými hosty.
Hutka & Hladík: Nebeští malíři
Na koncertě v divadle U Hasičů bude rovněž pokřtěno nové album Nebeští malíři, které obsahuje nahrávky moravských lidových posvátných písní s vánoční tematikou. Album Jaroslav Hutka nahrál s Radimem Hladíkem v roce 1993, obal zhotovila někdejší Hutkova životní partnerka, výtvarnice Zora Růžová, autorka obalů slavných desek Stůj, břízo zelená a Vandrovali hudci.
AUTOR
Jaroslav Hutka (* 21. dubna 1947 v Olomouci)
Písničkář, básník, spisovatel, malíř. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od konce 60. let začal vystupovat jako osobitý písničkář ve dvojici s Vladimírem Veitem, Hvězdoněm Cignerem a Petrem Kalandrou, později jako sólista. Založil folkové sdružení Šafrán a byl jednou z jeho vůdčích osobností až do zániku Šafránu ve druhé polovině 70. let. Postupně se dostal do střetu se státní mocí, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 byl donucen odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil do Prahy a brzy se z něj stal kritik české postkomunistické demokracie. Vydal řadu alb s vlastními skladbami, ale zejména s moravskými lidovými písněmi, které zásadním způsobem zpopularizoval a znovu uvedl do obecného povědomí (např. Stůj, břízo zelená; Vandrovali hudci; Pánbů na poli). Publikoval několik básnických sbírek (Klíč pluhu, Koryta krve; Pradávné kořeny; Agonda) a knihy fejetonů. V současné době vystupuje sólově, spravuje svůj archiv a připravuje reedice svých základních alb na CD. Zatím byla vydána alba Pravděpodobné vzdálenosti (2010), Tak jako květ. Nahrávky ze Svobodné Evropy (2011), rozšířená reedice desky Vandrovali hudci (2012), Lucerna Live (2014), Sladké žluté (2017) a V rozpitých barvách (2017).
Od roku 2008 v nakladatelství Galén vycházejí osmisvazkové Spisy Jaroslava Hutky, jejichž editory jsou Jan Šulc a Lubomír Houdek. Zatím vyšly svazky Básně (2008), Fejetony (2009), Prózy I (2010) a Prózy II (2012).
Český písničkář Jaroslav Hutka má v roce 2017 dvě významná výročí. V dubnu oslavil sedmdesátiny a v prosinci padesát let svého veřejného vystupování.
Malý koncert k 50 letům na scéně
se uskuteční ve čtvrtek 7. prosince 2017 v divadle U Hasičů, kde představí nejen průřez svým půlstoletým repertoárem. Hutka byl u zrodu českého folku na konci 60. let, zažil hraní na Karlově mostě i v Platýzu, založil, vybudoval a zaštítil volné sdružení písničkářů Šafrán, zažil s ním nejsilnější éru českého městského písničkářství. Po podpisu Charty 77 odešel do exilu, od slavného návratu v listopadu 1989 pokračuje ve své tvorbě.
V letošním roce vydal básnickou sbírku Agonda, dvojCD starých nahrávek z roku 1974 a nové album se současným repertoárem V rozpitých barvách, které představil ve vyprodaném Semaforu v dubnu tohoto roku spolu se svými hosty.
Hutka & Hladík: Nebeští malíři
Na koncertě v divadle U Hasičů bude rovněž pokřtěno nové album Nebeští malíři, které obsahuje nahrávky moravských lidových posvátných písní s vánoční tematikou. Album Jaroslav Hutka nahrál s Radimem Hladíkem v roce 1993, obal zhotovila někdejší Hutkova životní partnerka, výtvarnice Zora Růžová, autorka obalů slavných desek Stůj, břízo zelená a Vandrovali hudci.
AUTOR
Jaroslav Hutka (* 21. dubna 1947 v Olomouci)
Písničkář, básník, spisovatel, malíř. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od konce 60. let začal vystupovat jako osobitý písničkář ve dvojici s Vladimírem Veitem, Hvězdoněm Cignerem a Petrem Kalandrou, později jako sólista. Založil folkové sdružení Šafrán a byl jednou z jeho vůdčích osobností až do zániku Šafránu ve druhé polovině 70. let. Postupně se dostal do střetu se státní mocí, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1978 byl donucen odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1989 vrátil do Prahy a brzy se z něj stal kritik české postkomunistické demokracie. Vydal řadu alb s vlastními skladbami, ale zejména s moravskými lidovými písněmi, které zásadním způsobem zpopularizoval a znovu uvedl do obecného povědomí (např. Stůj, břízo zelená; Vandrovali hudci; Pánbů na poli). Publikoval několik básnických sbírek (Klíč pluhu, Koryta krve; Pradávné kořeny; Agonda) a knihy fejetonů. V současné době vystupuje sólově, spravuje svůj archiv a připravuje reedice svých základních alb na CD. Zatím byla vydána alba Pravděpodobné vzdálenosti (2010), Tak jako květ. Nahrávky ze Svobodné Evropy (2011), rozšířená reedice desky Vandrovali hudci (2012), Lucerna Live (2014), Sladké žluté (2017) a V rozpitých barvách (2017).
Od roku 2008 v nakladatelství Galén vycházejí osmisvazkové Spisy Jaroslava Hutky, jejichž editory jsou Jan Šulc a Lubomír Houdek. Zatím vyšly svazky Básně (2008), Fejetony (2009), Prózy I (2010) a Prózy II (2012).
Ze vzpomínky Jaroslava Hutky
Na této desce jde o prastaré zázračné písně posbírané Františkem Sušilem po moravských vesnicích v první polovině 19. století. Sbírat začal v roce 1824 a sbírku Moravské národní písně uzavřel a vydal kolem roku 1860, několik let před vydáním sbírky Karla Jaromíra Erbena. Ale říkat písním zaznamenaných v Sušilově sbírce jen lidové asi není dostačující. Co je lidové? Témata padala do vesnického společenství z kultury vyšších vrstev. Vesnický lid byl na dně a až do začátku 19. století nikoho nezajímalo, co vesničani zpívají nebo vyprávějí a jaké mají zvyky. Témata byla nejen z Bible, často příjemně překroucená, ale také z protestantské tradice, velké literatury a svou roli hrála také kramářská píseň. V době, kdy Sušil sbíral, byly ještě vesnice izolované, byl v nich jen farář, starosta a učitel, ale ještě se nekonaly ničivé invaze vlastenců.
V novém, romanticko vlasteneckém pojetí, byla vesnice základním kamenem národní existence a obrozenci měli za to, že vědí, co to znamená. Začali lid vychovávat, aby se stal takovým, jak se od něj vlastenecky očekávalo. Byl zabalen do výšivkového kýče, správně nablblých optimistických písní, na Moravě třeba i trochu teskných, ale v každém případě bezobsažných. Později se objevili i nadšení autoři, kteří na vesnici implantovali své vlastnoručně složené blbosti jako Vínečko bílé, a tak.
Když jsem koncem roku 1969 začal moravské balady cíleně zpívat, publikum bylo nespokojeno. Zdálo se jim to všechno hlavně morbidní. Zaplnil jsem těmi písněmi vždycky první polovinu koncertu, část lidí přicházela tedy až na druhou. S prvními harmoniemi mi pomáhal kolega Hvězdoň Cigner. Byli i lidé, kteří si mysleli, že těmito písněmi nějak kličkuju před bolševikem. Ale celé tohle rozpačité přijímání mých sušilovek končí vydáním desky Stůj, břízo zelená v roce 1974. To byla bomba padlá z čistého nebe a najednou ty balady byly akceptovány a byly přijímány s otevřeností stejnou jako mé vlastní písně. A dokonce na mém posledním veřejném vystoupení v červenci 1977 v Pezinku na Slovensku skandovalo veliké publikum „Svobodu, svobodu“; nechtěli však Náměšť, ale Pánbů na poli. Tam je sloka, kdy chlapec na otázku Krista, kde se svými tovaryši najde hospodu, odpovídá:
tam ve městě na stráni
na tom drobném kamení
tam najdete hospodu
pro poutníčky svobodu
Tahle balada je pravděpodobně jediná lidová píseň z našeho území, v níž se rýmuje hospoda a svoboda. Jak aktuální, že?
Na této desce jde o prastaré zázračné písně posbírané Františkem Sušilem po moravských vesnicích v první polovině 19. století. Sbírat začal v roce 1824 a sbírku Moravské národní písně uzavřel a vydal kolem roku 1860, několik let před vydáním sbírky Karla Jaromíra Erbena. Ale říkat písním zaznamenaných v Sušilově sbírce jen lidové asi není dostačující. Co je lidové? Témata padala do vesnického společenství z kultury vyšších vrstev. Vesnický lid byl na dně a až do začátku 19. století nikoho nezajímalo, co vesničani zpívají nebo vyprávějí a jaké mají zvyky. Témata byla nejen z Bible, často příjemně překroucená, ale také z protestantské tradice, velké literatury a svou roli hrála také kramářská píseň. V době, kdy Sušil sbíral, byly ještě vesnice izolované, byl v nich jen farář, starosta a učitel, ale ještě se nekonaly ničivé invaze vlastenců.
V novém, romanticko vlasteneckém pojetí, byla vesnice základním kamenem národní existence a obrozenci měli za to, že vědí, co to znamená. Začali lid vychovávat, aby se stal takovým, jak se od něj vlastenecky očekávalo. Byl zabalen do výšivkového kýče, správně nablblých optimistických písní, na Moravě třeba i trochu teskných, ale v každém případě bezobsažných. Později se objevili i nadšení autoři, kteří na vesnici implantovali své vlastnoručně složené blbosti jako Vínečko bílé, a tak.
Když jsem koncem roku 1969 začal moravské balady cíleně zpívat, publikum bylo nespokojeno. Zdálo se jim to všechno hlavně morbidní. Zaplnil jsem těmi písněmi vždycky první polovinu koncertu, část lidí přicházela tedy až na druhou. S prvními harmoniemi mi pomáhal kolega Hvězdoň Cigner. Byli i lidé, kteří si mysleli, že těmito písněmi nějak kličkuju před bolševikem. Ale celé tohle rozpačité přijímání mých sušilovek končí vydáním desky Stůj, břízo zelená v roce 1974. To byla bomba padlá z čistého nebe a najednou ty balady byly akceptovány a byly přijímány s otevřeností stejnou jako mé vlastní písně. A dokonce na mém posledním veřejném vystoupení v červenci 1977 v Pezinku na Slovensku skandovalo veliké publikum „Svobodu, svobodu“; nechtěli však Náměšť, ale Pánbů na poli. Tam je sloka, kdy chlapec na otázku Krista, kde se svými tovaryši najde hospodu, odpovídá:
tam ve městě na stráni
na tom drobném kamení
tam najdete hospodu
pro poutníčky svobodu
Tahle balada je pravděpodobně jediná lidová píseň z našeho území, v níž se rýmuje hospoda a svoboda. Jak aktuální, že?
| zdroj: | foto: www.hutka.cz |
| autor: | text: Petra Santová |
| Tweet |
Další tiskovky
Rockový festival Běstovice 2026 nabídne silnou sestavu kapel a program
Rockový festival Běstovice 2026 přinese 20. června od 15 hodin silnou sestavu kapel, přátelskou atmosféru a doprovodný program pro všechny návštěvníky. Devátý ročník opět startuje letní sezónu.
Echo Theory přicházejí s novým singlem Black Heart
Plzeňská metalová smršť Echo Theory přichází s novou peckou Black Heart, a to rovnou včetně hraného videoklipu.
Playlist Motákfest na Rádiu Kluboofka podporuje regionální festivalovou scénu
Rádio Kluboofka rozšířil svou festivalovou nabídku o playlist Motákfest, který každý den od 18:00 do 19:00 přináší výběr kapel spojených s oblíbeným festivalem v Třeběticích. Playlist funguje celoročně a posluchačům přibližuje atmosféru festivalu Moták, jehož další ročník proběhne 12.–13. června 2026. Playlist Motákfest vznikl jako dlouhodobá podpora regionální hudební scény a nabízí průřez kapelami, které se pravidelně objevují na festivalu. Zároveň představuje nové interprety, kteří se do programu Motáku dostávají poprvé. Se zveřejněním nového festivalového line-upu bude playlist vždy aktualizován, aby odpovídal aktuálnímu ročníku.
NEFESTÍK 2026: Alternativní hudební festival pod Zelenou Horou
Nepomuk, Plzeňsko – Opět o letním slunovratu, tedy ve dnech 19.–21. června 2026, se uskuteční již 16. ročník multižánrového hudebního festivalu NEFESTÍK, a to tradičně v malebném areálu Zelenohorské pošty v Nepomuku. Během tří dnů zde vystoupí více než třicet uměleckých projektů napříč hudebními žánry. Nebude chybět ani film, divadlo či slam poetry.
Skupina Lucie vystoupí jako speciální host koncertní show Rock in Symphony. V O2 universu zazní legendární skladby světového rocku v podání symfonického orchestru
Projekt Rock in Symphony se po úspěšném uvedení vrací zpět do Prahy. Nyní ve větším, silnějším a vizuálně působivějším pojetí. Velkolepá koncertní show Rock in Symphony - Legends Live Forever se uskuteční 27. října 2026 v O2 universu a znovu nabídne to, co diváci oceňovali už při prvním uvedení - monumentální spojení rockových legend a živého symfonického orchestru. Zazní průřez největšími rockovými hity světové historie — od AC/DC, Metallicy, Pink Floyd, Led Zeppelin až po Iron Maiden, Deep Purple a další ikonická jména.
Motákfest 2026: Největší ročník v historii. Poprvé dvoudenní, s pivním minifestem a rekordním line-upem
Motákfest vstupuje do roku 2026 ve velkém stylu. Čtrnáctý ročník oblíbeného festivalu v Třeběticích bude největší a nejambicióznější v celé své historii. Poprvé se uskuteční jako dvoudenní akce, a to 12.–13. června 2026, přičemž páteční program proběhne pod oficiálním patronátem Kluboofka Media s.r.o.
Kapela VIDOCK z Ústí nad Labem se po 7 letech vrací na českou a zahraniční hudební scénu
Kapela vznikla začátkem roku 2007, kdy ji založili kytarista a zpěvák Tomáš Eisler, bubeník Jiří Hájek a baskytarista David Hradílek