Každá píseň má svůj příběh aneb příběh kapely Stars are so far 20. října 2017   (14:40)Stars are so far rozhovor

Přinášíme rozhovor se strašickou pop punkovou kapelou Stars are so far nejen o jejich novém EP. Přečtěte si průřez jejich minulostí a plánech do budoucna. Na pár otázek nám odpověděl baskytarista Lukáš Monhart.

Já se vrátím do vaší minulosti a zeptám se, kdy a kde jste jako kapela vznikli a jaké byly vaše cíle a vzory?

Všechno to začalo u Matese v bytovce, kam jsme si v 9. třídě chodili pouštět Houbu a do jejich songů jsme zkoušeli hrát; já na basu, Mates na kytaru. Mates v tý době hrál v kapele Hrábě v bábě, kde bubnoval Martin Mintora, kterej se k nám připojil. Kapelu jsme pojmenovali Los Pedofilos, vlastně už ani nevím proč, asi nám to přišlo cool. Začali jsme s coverama českých punk rockových kapel a postupně jsme přidávali naše písně. Cíle jsme si nikdy nedávali, což je možná problém, který trvá doteď. Chtěli jsme hrát a lidi na koncerty paradoxně chodili, i přesto jak hrozně jsme hráli. Když si teď pustím nějaké staré věci, tak se u toho trochu stydím a trochu směju, ale bylo to fajn období. S přibývajícím věkem nám už název Los Pedofilos tak cool nepřišel, a tak jsme se pojmenovali Stars Are So Far. Zjistili jsme, že za hranicema jsou mnohem lepší kapely, tím pádem se změnil i přístup k tvorbě našich písní.

Změny se netýkaly pak už jen názvu, ale i personální stránky. Jak to bylo a jak je to teď?

Po změně názvu jsme přizvali kámoše Kubu Machka, který se ujmul druhý kytary. Začali jsme hrát víc melodicky, songy jsme netvořili jako na běžícím pásu. Nahráli jsme EP Mladýho vlka starý triky nenaučíš. Krátce poté od nás Martin odešel a bubnovat začal Roman Sedláček, který k nám měl hudebně blíže. V dubnu jsme s Romanem a Matesem nahráli zatím naše poslední EP už bez Kuby, který se rozhodl dále muzice nevěnovat. Roman nám bohužel odjel nedávno do Anglie zahradničit, ale naštěstí jsme našli skvěle bubnujícího Matyáše Jandu.

Máte za sebou nějaký úspěch, kterým byste se chtěli pochlubit?

Pro nás je největším úspěchem, když se na koncertě sejde dobrá parta lidí, kámošů a pořádně se vyřádí, tak to mám aspoň já nejradši. Taky jsme se sice dostali do amfiteátru v Plzni po výhře v Kapeláži a mohli jsme si zahrát na hlavní stage na majálesu, ale z hraní jsem moc dobrej pocit neměl, hlavně co se týče přístupu pořádajících. No jo, holt nejsme Kryštof. :D

V nedávné době spatřilo světlo světa Vaše nové EP. Je to jediný vydaný počin?

Řekl bych, že jo. Největším plusem byl výběr nahrávacího studia. Z českých kapel, které poslouchám, vím, že spousta jich nahrává právě u Damiána Kučery (bubeník kapely Skywalker), se kterým jsme se domluvili. Právě díky zapálenosti a chuti Damiána udělat věci co nejlíp se nám podařilo, dle mého, nahrát zatím nejlepší počin. U Damiána jsme ocenili, že ho ta práce opravdu baví a naplňuje. Chválíme ho všude, kde je to možný. Měl spoustu nápadů, které ty songy opravdu vyšperkovaly. 

Když jsme to nakousli, tak nám ho představte.

EP Až se jednou vrátím obsahuje tři songy (Neptej se mě na zítřek, Protože tě mám rád, Sen). Neptej se mě na zítřek je song opěvující kamarádství. Protože tě mám rád je zas o neopětovaný lásce a Sen je sypačka, se kterou nám pomohl Hedřich z kapely Sex Deviants svým typickým chraplákem. Každá píseň má svůj příběh.

Na závěr by určitě čtenáře a fanoušky zajímalo, kde vás v dohlednu můžeme vidět a jestli něco plánujete do budoucna. 

25. 12. se s největší pravděpodobností ukážeme na tradičnim Vánočáku u nás ve Strašicích. Jinak bychom rádi co nejdříve nahráli videoklip, na kterej song to ještě nevíme, ale snad to bude co nejdříve.