Kterak Špilberk vydržel nájezd Balkánu 13. srpna 2017   (15:32)12. srpna zažilo nádvoří brněnského hradu Špilberk nájezd v balkánském stylu. Jak jsem si tento festival užila já?

Užila jsem si ho tak, že jsem ráda, že jsem redaktorka a můj projev tudíž spočívá v psaném slovu, nikoliv mluveném. To bych vám toho totiž moc neřekla. Moje hlasivky pravděpodobně ještě hledají cestu ze Špilasu dom, ale to začínám koncem.
Na místo činu jsem dorazila s lehčím zpožděním, což mě upřímně dost mrzí, protože jsem propásla výbornou kapelu Bohemian Betyars.

Přiřítila jsem se tedy k pódiu na posledních pár songů brněnských Float, kteří hrají skladby americké kapely Flogging Molly. Já teda revivalům moc nefandím, ale tady jsem nucena udělat výjimku.

Mělo to energii, lidi na to pařili a co hlavně, tak ani jeden ze členů kapely nevypadal na to, že to umí takhle parádně rozjet a roztančit snad všechny prozatímní návštěvníky festivalu (myšleno v tom nejlepším slova smyslu, jako třeba „tichá voda, břehy mele :)
Pokud by tahle parta začala pracovat na svých vlastních věcech, a nechali se inspirovat irským folk-punkem, rozhodně by to bylo zajímavé seskupení na scéně.

Líbilo se mi, že mezi jednotlivými kapelami, byly převážně skoro hodinové pauzy. Chápu, že to bylo hlavně proto, aby se stihlo připravit pódium pro další účinkující, ale já si mezitím mohla v klidu zajít se občerstvit nebo vystát frontu na záchod.
A díky tomu mi neutekl jediný začátek koncertu, protože jsem na vše měla dostatečný čas.
 

Na Circus Brothers už bylo nádvoří celkem pěkně zaplněno a kluci prostě umí lidi dostat do varu. Není to tak dávno, co jsem je viděla poprvé na Břeclavských pivních slavnostech a tak jsem věděla, že je na co těšit. Lidi už pohopsávali a všude kolem vládla strašně přátelská atmosféra.

Není tajemstvím, že velkým tahounem večera byla kapela Russkaja. Upřímně teda do teď nevím, jestli jsou z Ruska nebo z Vídně :D.. Zpívali i mluvili totiž snad ve všech jazycích. Ale co po jméně, že? Tady jsem už trošku začínala litovat.
Nikoliv však toho, že jsem na akci dojela, ale toho, že jsem přislíbila udělat fotoreportáž pro náš web.
Upřímně jsem totiž už po druhý písničce chtěla hodit foťák někam do rohu a nechat se strhnout davem do hodně, ale fakt hodně, bouřlivého kotle.

Russkaja tomu dávali fakt co proto, a ač jsem se nejvíc těšila na Dubioza Kolektiv, začala jsem pochybovat, že přijde ještě něco lepšího než toto.
Těžko říct, zda stejně byli nadšeni i pánové od security, když rozvášněný dav v euforii a ve víru tance začal posouvat zábrany.

Neváhala jsem utratit ani za merch, který si kapela dovezla a koupila jsem si vinyl od Russkajy – Kosmopoliturbo. Kapela byla velice přátelská a tudíž se všem, kteří se nestyděli, dostalo i autogramu.
Samozřejmě že nechyběl ani autogram na prsa - ne moje :D

No, a chystala se Dubioza. Na úvod asi většinu zúčastněných pobavila audio instruktáž vytvořená Google Translatorem, ve které kapela mimo jiné upozornila, že kouření marihuany během vystoupení je přísně doporučováno :D

Už když odpálili první song, tak jsem prostě nechápala. Dychají ti borci? Jak? Nebolí je nohy? Já vám teda řeknu, byl to nářez. Od začátku až do konce. Tady jsem se davem opravdu strhnout nechala, protože kdyby ne, asi bych toho fakt dost litovala. Kde se bere ta energie?

Týpek, co stál vedle mě, se svěřil, že tam čeká už od 14. hodin jenom kvůli nim. Lidi, já vám řeknu, ta radost, když začli hrát, to jste neviděli. Nebyl to žádný mladý jinoch, ale jak tam skákal a pařil. Respekt.

„Turn off your fu*king camera...fu*k instagram, fu*k facebook.“ sdělil zpěvák a nakázal všem, aby se chytli kolem ramen. No a pak už nezbývalo než říct: „Hop, hop, hop...“ a myslím, že i těm, co tam nebyli, je jasné, co následovalo.

Prý něco jako Tinder, ale „in real life“. Což byla pravda. Opět se prokázalo, jak hudba sbližuje...a opět „bourá“ zábrany :)

Super zážitek si určitě odnesou dvě "holky z davu", které si kapela vytáhla na pódium. A že to tam holky řádně rozjely. Ono taky co vám zbývá, vedle živlu jako je Dubioza. Stát tam jako tvrdý Y, asi budete za blázna víc, než když to tam dáte do plnejch, jako dámy :).

Aby toho nebylo málo, střihli si Dubioza Kolektiv ještě jeden song se zpěvákem Russkajy Georgijem Makazariem.

Po Dubioza Kolektiv ještě následovalo duo Malalata, které bohužel budu taky muset navštívit při jiné příležitosti, neboť bych se pak už neměla jak dostat domů.

Závěrem chci říct, že Špilberk Balkannn nebyl jako jiné festivaly. Tu atmosféru byste prostě museli zažít. Neviděla jsem nikoho se rvát. Nikdo se nehádal. Každý se bavil s každým, všichni se usmívali, tančili, nikdo se nestyděl čapnout člověka po svém boku a vtáhnout ho do víru tance.

Mezí návštěvníky byste našli roční miminka nebo třeba šedesátiletou paní s manželem. Hudba prostě nezná hranic.
Pokud budete mít možnost a Špilberk Balkannn se dočká dalšího ročníku, rozhodně neváhejte a buďte tam. Já tam budu určitě!