Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič 5. července 2018 (16:35)Křehce působící americká kráska přijela předvést své pěvecké umění i na druhý den open airového festivalu Aerodrome - Festival in the sky. Mimo ni vystoupili například metaloví Halestorm, Stone Sour, Milky Chance a spousta dalších významných jmen především zahraniční scény.

Festivaly

Crossover Elektronická hudba Folk Hardcore (HC)Hip Hop / Rap Metal Pop Rock R&B

HalestormLana del ReyMilky ChanceStone SourSupport LesbiansThe Chvrches

Lukáš Pivoňka

Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (1 / 198)

Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (2 / 198)

Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (3 / 198)

Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (4 / 198)

Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (5 / 198)

Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (6 / 198)

198 fotografií v galerii Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (7 / 198)

Matěj Knežević

Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (1 / 3)

Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (2 / 3)

Lana Del Rey? Sprostá jako dlaždič (3 / 3)

Druhý den open airového festivalu Aerodrome – Festival in the sky v Panenském Týnci přinesl nejen další úžasné kapely a velká jména na scéně hudebního showbyznysu, ale i o mnoho lepší počasí oproti předešlému dni. Ze stanového městečka, stanového hotelu i VIP kempu návštěvníky tahaly paprsky slunce. Ty nejéteričtější křehké slečny potom odnášel silný vítr prohánějící se přes celou runway.

Páteční line up otevíralo francouzské duo Ofenbach. Tito dva přátelé od mládí vystoupali na vrchol především se skladbou Be Mine a rychle se uchytili na poli elektronické hudby. Už ve dvě hodiny odpoledne spustili svůj DJ set a roztančili publikum.

Na vedlejší stagi následovali Being as an ocean. Po nich se zpět na J&T Stage vynořil fanynkami opěvovaní Oscar and The Wolf - alternativní rock příjemný na poslech a kontroverzní na pohled. Frontman kapely, Max Colombie, nakráčel na pódium v prakticky teplákové černé soupravě, jejíž nohavice měl precizně zastrčené v nepřirozeně vysokých bílých ponožkách, které společně s teniskami stejné barvy tvořily dojem bílých holínek (ty byly potřeba den minulý). Taktéž jeho taneční kreace braly dech - jeden by je totiž čekal spíše od nevyzrálé puberťačky, nikoliv od sedmadvacetiletého muže, který stejně budil dojem, že své mužství nechal v zákulisí.

Na Mall TV Stage se mezitím připravili Silverstein, letos slavící 18 let na scéně. Z Kanady s sebou přivezli energický kvalitní post-hardcore a rozpohybovali mnohdy ještě ze stanů ztuhlé publikum. Sami si dokonce řekli o circle pit, když rozpoznali v publiku dostatek energie. Také se přiznali, že se do Čech moc rádi vracejí a že velmi, velmi oceňují naše pivo.

Jistě jen málo z vás, našich čtenářů, minula píseň Stolen dance nebo popřípadě něco jiného od Milky Chance. Právě toto uskupení se chystalo na pódium, když dohráli Silverstein.

Kapela se objevila ve složení bicí, afrických bubnů, baskytary a elektrické, popřípadě akustické, kytary v rukou jedné z hlavních tváří, zpěváka Clemense Rehbeina. Ten shodil svoji proslulou hřívu a místo ní si osvojil pomádově sčesané vlasy a bowlingovou košili zastrčenou ve vysokých kalhotech. V moment, kdy zpíval, stál klidně u mikrofonu, v klidu si podupával… až do okamžiku kdy došlo na instrumentální část a on mohl začít řádit po celém podiu společně s kytaristou Antoniem Gregerem. Antonio publikum ohromil energickým, úžasným sólem na foukací harmoniku. To společně s kopákem bicích, africkými bubny pod vedením druhé poloviny tvůrčího dua kapely, a vybrnkáváním kytary vytvořilo dechberoucí zážitek který vygradoval v prakticky jungle bitvu nástrojů na podiu, při které se Clemens válel s kytarou po zemi, a pod podiem vřel kotel tančících. To vše jen dokázalo, že dobrá taneční hudba nepotřebuje elektro, ani v nejmenším.

Při odpoledni se mikrofonu chopila smečka Portugal. The Man. Na podiu se jim dařilo, rozhicované publikum řádilo nejenom v prvních řadách. To vše, dokud uprostřed poslední skladby… zkrátka vše neztichlo. Ve vteřině umřel veškerý zvuk stage a ozývaly se pouze zoufalé výkřiky bicích. Publikum se snažilo umělce povzbudit jakýmsi jásotem, ti se ovšem jen němě rozloučili a odevzdaně opustili podium. Za jejich zády se jim rozsvítil zaimprovizovaný nápis „DÍKY ČESKÁ REPUBLIKO“.

Po tomto neúspěšném vrcholu vystoupení přiši na řadu Chvrches.

Lady metalových podií Lzzy Hale společně s Halestorm obsadili Mall TV Stage a spustili velkolepý metalový nářez jako první headlineři večera. Kromě vlastních pecek si vystřihli i pár coverů, například Someone like you od Adele, věnovaný Coreymu Taylorovi. Tuto píseň si dala Lzzy sama, při vypískání zpět na podium – pouze ona a klávesy. Výborná interakce s publikem se jí nedala upřít a krom několika vtípků zkoušela, na svých extrémně vysokých podpatcích s platformou, na diváky i dotěrnou otázku „Do you love me?!“

Po Halestorm, s hodinovým odstupem na stejné stagi, nastoupili dlouho očekávaní Stone Sour. Konečně se vrátili do Čech a s sebou přivezli i živé představení nové desky s názvem Hydrograd.

Frontman kapely Corey Taylor navázal s českým publikem neuvěřitelné pouto a dokázal s ním i po zbytek večera velmi dobře spolupracovat, ačkoli někomu mohl rychle začít vadit jeho projev, kdy bylo každé druhé slovo „fuck/fucking“. Kromě sprostých slov večer doprovázela i energická hudba. Velmi často se střídal žánr, čímž jsou Stone Sour známí. Nebýt vyhraněného časového úseku, nebylo by takřka možné dostat kapelu z pódia. Svojí energií a zápalem plně dokázali bavit fanoušky, také jiskřivými fontánami, následně i Coreym samotným, který mnohokrát střílel konfety nebo vyhodil do publika nejméně pět otevřených láhví s vodou. Při poslední písni vypustili hadrové „tancující“ panáky poháněné vzduchem, se kterými zpěvák prováděl místy velmi kontroverzní kousky. Zkrátka fanoušci dostali přesně to, na co usilovně čekali. Bubeník Roy Mayorga dokonce prohlásil o jejich předchozím vystoupení v Čechách, konkrétně v pražské Lucerně roku 2013, že jde o nejlepší koncert, který kdy odehráli.

Mezitím Evropa 2 Stage hostila téměř zašlou českou hvězdu Support Lesbiens. Jak známo, 2012 ze skupiny odchází 4 ze 5 členů kapely včetně původního charizmatického zpěváka Kryštofa Michala, kteří následně zakládají vlastní stále fungující projekt Portless(suPORT LESbiens - Portless = bez přístavu). Support Lesbiens se ovšem v novém složení postavili na nohy a návštěvníci se dočkali jak starých, tak i nových hitů „Supportů“, společně s energickou show a pobízením k tanci a zpěvu.

Nadešel čas na největšího headlinera večera. Na ženu, která oslovila davy a kvůli které se zdálo, že v ten večer přijela snad polovina návštěvníků. Lana Del Rey byla vybízena nedočkavými fanoušky na podium ještě dlouho před tím, než měla vůbec začít.
Zatímco fanoušci se třásli nedočkavostí, fotografové zažívali menší šikanu ze strany managmentu Lany: Zákaz fotografování s bleskem, zákaz fotografování z pitu (prostor mezi zábranami a pódiem), zákaz fotografování s blízkosti menší jak 20 metrů.

Stage připravená na show pro Lanu vypadala velkolepě, až kýčovitě. Spousta stupínků, zdobená houpačka, klavír s obrovským křídlem, spousta světel, velikánské palmy... kanape. Samotná Lana za jásotu publika nastoupila, s regimentem hudebníků, v bílých šatech, zapálila si cigaretu, a mohla začít.

Jemně pronesené písně prokládala děkovnými slovy publiku, prošpikované skloňováním slova „fuck“.

„Ow, thank you so fucking much for singing with me.“

Technické problémy které se s touto stage táhly celý den se nevyhnuly ani tomuto vystoupení. Aniž bychom zaregistrovali že by bylo něco špatně, Lana z ničeho nic přestala zpívat, začala se rozhlížet a následně nesmírně nadávat a klít směrem do backstage a okolo sebe. Chrlila síru „kdo jí k**va pos**l její nejromantištější písničku…“. Vše se nakonec ale vyřešilo a ona mohla dokončit svůj velkolepý výstup - prokládaný cigaretami, promenádou po podiu, popřípadě poleháváním po přistaveném kanapi - nerušeně dokončit.