Lucerna jen stěží přestála nadšení publika při koncertu The Dire Straits Experience 4. června 2017   (15:32)Ti se už těší na únor, kdy se do Prahy vrátí.

Když jsem ve čtvrtek 31. května chvíli před osmou dorazila do velkého sálu Lucerny, byl naprosto narvaný, všechna místa k sezení v přízemí i na všech třech úrovních balkónů byla zaplněná a stejné množství lidí se doslova mačkalo na záda sedících diváků. Nejen venku bylo parno, vevnitř bylo jak v sauně a ve snaze zahlédnout alespoň jednoho muzikanta legendární skupiny The Dire Straits Experience se lidé tlačili na druhé. Chvíli jsem uvažovala, jestli to stojí za to, ale při prvních tónech Telegraph Road mi bylo jasné, že tenhle koncert bude stát za všechna úskalí. Nejpozději při Romeo a Juliet mi byla hustota vzduchu úplně volná.

Skupina letos slaví již 40. výročí. V 90. letech sice odešel Mark Knopfler, ale kapela pokračovala částečně v původní sestavě pod názvem The Dire Straits Experience dál. Knopflera výtečně nahradil jemu stylově podobný kytarista a zpěvák Terence Reis, o kterém Chris White, fascinující saxofonista a držitel ceny Grammy a zároveň jeden z původních členů kapely, během koncertu prohlásil, že si nemyslel, že by bylo kdy možné najít někoho, kdo by šel s nimi ve stopách starých Dire Straits, ale Terence je famózní kytarista a Marka skvěle nahradil. S tím se nedá jinak než souhlasit. Naprosto to potvrdilo i publikum, které předvádělo skupině neuvěřitelně strhující ovace hned od první písně. To nadšení všech diváků a prostě nej výkon hudebníků na pódiu mi dopřály neskutečný zážitek, na tenhle koncert nikdy nezapomenu. Dire Straits poslouchám již dobrých 20 let a jejich koncert vždy stál na mém wishlistu, ale něco tak famózního jsem si ani představit neuměla. Pro mě doposud nejlepší koncert a že jich už bylo…

Kapela vystupuje v čele s Terencem Reisem na kytaře a za mikrofonem a dále s Chrisem Whitem - saxofon, flétna, perkusy a zpěv, Chrisem Whitten na bicích, Timem Waltersem na kytaře, Simonem Carterem  a Dannym Schoggerem na pianu a Paulem Gearym na baskytaře. Všichni do jednoho předvedli ve svých vybroušených instrumentálních sólech, že jsou to mistři a muziku milují. Příjemný chraplák Terence a Chrise, jejichž hlasy spolu mimochodem skvěle ladí, stejně jako neskutečná dynamika písní doháněla nejen ženy k slzám. Pánové na pódiu neměli zapotřebí předvádět vtipné kousky nebo se příliš rozplývat, jejich hudba dostávala i tak všechny.

Sympatický Chris White pozdravil nadšené publikum a podotkl, že byli už v Rusku, Malajsii a v řadě dalších zemích, prý pokračují busem dál na své turné, ale teď jsou šťastní, že mohou být v jednom z jejich nejoblíbenějších měst, v Praze, a k tomu v tomto velkolepém domě (pozn. v krásném pozdně secesním Velkém sále Lucerny, postaveném na začátku minulého století), kam se v příštím roce vrátí.

Během víc jak dvou hodin nám učarovaly písně jako Walk of Life, Tunnel of Love, The Man´s Too Strong, Expresso Love, Why Worry. Ale nejvíc bylo Where Do You Think You're Going, jejich první singl Sultans of Swing a má nejoblíbenější Brothers in Arms. Zvuk bicích připomínající tlukot srdce při písni Private Investigations rezonoval i v těch nejzazších zákoutích Lucerny a měla jsem pocit, že ten nápor bicích a doprovázejícího publika dům ani neunese.

Ačkoli již na začátku koncertu upozornili na fakt, že nemohou zůstat ani o chvilku déle, protože musí rychle naskočit do busu a pokračovat ve své cestě, naléhání fanoušků neodolali a na pódium se přeci jen s přídavkem vrátili. Diváci svůj dík vyjadřovali různě, jedni nadšeně hvízdali, jiní rozněžněni a se slzami v očích vděčně tleskali, další křičeli nadšením a řada z nich se vrhla do uličky před pódium, aby si na poslední písně aspoň trošku zapařila. Stejně jako se geniálně měnila dynamika každé písně, stupňovaly se emoce v sále. Prostě tahle hudba dostane každého a doufám, že nás elegáni z The Dire Straits Experience budou bavit na pódiích ještě hodně dlouho, každopádně 17. února se do Lucerny zase vrátí a vy si to určitě nenechte ujít.