Lughnasad XX.: Dva dny, kdy keltské oppidum žije hudbou, tradicemi a příběhy 31. srpna 2026 (20:30)Dva dny plné divokých rytmů, keltských tradic a silných okamžiků. Jubilejní ročník festivalu Lughnasad proměnil nasavrcké oppidum v jeden velký hudební kotel. Projděte se s námi od pátečního slunečního mordoru přes deštivé skotské dudy až po sobotní magický rituál a nespoutaný noční moshpit. Jak probíhalo dojemné veřejné poděkování ředitelce festivalu Karolíně za její tříletou práci pro Lughnasad a co všechno se vešlo do dvou dnů, během nichž se v Zemi Keltů potkaly hudba, historie, tradice i pořádně divoká zábava?

AsonanceBar Fast The DoorDick O'Brass Fe Hu Paganfolk Five Leaf CloverMalem IrishPirates of the Pubs Rí Ra Tempus Vintage Wine

Jitka Mlejnková (Lughnasad_XX_2026)

Alterna Fireshow na Lughnasadu, z FCB (1 / 149)

Alterna Fireshow na Lughnasadu, z FCB (2 / 149)

5 Leaf Clover, Lughnasad XX. 2026 (3 / 149)

5 Leaf Clover, Lughnasad XX. 2026 (5 / 149)

5 Leaf Clover, Lughnasad XX. 2026 (6 / 149)

149 fotografií v galerii 5 Leaf Clover, Lughnasad XX. 2026 (7 / 149)

Pátek 31. července
Pátek odpoledne. Absolutní sluneční mordor. První sváteční den Lughnasadu se pomalu rozjíždí a na pódiu ladí první kapela. Malem Irish slibují poctivé irské rytmy – kytara, housličky, flétna a irský buben bodhrán. Úderem 17. hodiny se do toho opírají pěkně zvesela a jejich hudba je tak nakažlivá, že zvedá první tanečníky.
Námořnická Bartina se nejdřív nese v pomalejším tempu, aby se postupně přelila do pořádného rytmu, načež z pódia zazní: „Děkujeme, loď se potopila, ale budeme námořnickými pokračovat dál.“ A drží slovo. Důkazem je Help to the Company, tentokrát se zpívanými pasážemi. I tady se tempo postupně šponuje, až se pod pódiem začíná skákat, což kapele přináší obrovský úspěch. Přichází novinka rovnou od podlahy – Smirset, autorská věc houslisty složená o slunovratu, která do Lughnasadu zapadá jako ulitá. Následuje skladba věnovaná všem ženám a po ní tradiční námořnická pecka Nelson’s Blood.

„Jste připravení na party?“ ozývá se z pódia a Malem Irish dál sypou jeden rytmus za druhým včetně francouzsky zpívané, „korporátní“ rebelie proti šéfům La Jument de Michao. Závěr pak patří Vraždě, kterou kapela označuje za tempo, jež je skoro nezahratelné. „A ještě jednu!“ ozývá se z pódia i pod ním. Přídavek v podobě baladické tradice je sice klidnější, ale Malem Irish už mají první publikum bezpečně na své straně.

Mezi první a druhou kapelou je čas vyrazit i mimo pódium. Kdo nechce jen postávat, může si zkusit třeba hod krysou, projít celé oppidum a nechat se od Keltů, nejen z kmene Boii, zasvětit do tradičních řemesel. Nechybí ani ochutnávka domácího piva nebo lukostřelba. Lughnasad zkrátka žije i v čase, kdy zrovna mlčí aparatura.

Kormidlo přebírá Asonance a směr je jasný – Gibraltar, Londinium a drsná skotská historie. Dva havrani, jejich nejznámější pecka, se okamžitě mění ve sborovou záležitost. Zpívá celé publikum a kapela si spolupráci pochvaluje. Není divu. Letos slaví padesát let na folk a pagan scéně a zkušenosti jsou znát.
Do Království Keltů se vrátím... nás zase vrací k místu, kde právě stojíme. Asonance ale umí nejen vyprávět příběhy. Jedna ze skladeb se rozjíždí skočně a rytmicky, ženský vokál dostává pořádný prostor a nechybí ani vymazlené kytarové sólo. Z historických příběhů pak přichází i pomalejší Bitva u La Rochelle a další baladické momenty. Padesátiletá kapela drží publikum až do konce a tentokrát se bez přídavku obejde.

Na pódiu se chystají Dick O'Brass a s nimi přicházejí první pořádné dudy. Po úvodních dvou peckách se atmosféra zklidní ve skladbě Mezi světlem a tmou. Flétna, housle, pomalejší tempo – prostě krása. Další věc pokračuje ve stejném duchu, jen přibývají dudy a irsko-skotská nálada se začíná mísit s deštěm, který se mezitím rozhodne připomenout, že Lughnasad není jen o slunci.
Skladba „Ach synku“ po skotsku a s dudami sice ve skutečnosti patří spřízněným Claymore, ale v tomhle nefalšovaném skotském počasí sem skvěle pasuje. Při další skladbě se pódium raději přeskupuje, aby „nedostali elektrošoky“, jak glosuje dudák. Píseň z Bretaně sice začíná pomaleji, ale pak ji známá melodie pořádně odpíchne.

Silným momentem je Little Bone Reel, věnovaná Pepovi, zakládajícímu členovi kapely, který je bohužel od května na druhé straně. Housle rozjíždí Jenda Veselý a následující Atlantik – původem polská věc – vzbuzuje u publika obrovský ohlas. Dudy a energii námořnických motivů ještě umocňuje drsná skladba Nožem do stolu a jako poslední oficiální věc přichází hitovka Tak se napij.
„A ještě jednu!“ ozývá se z davu lačnícího po dalším nášupu od „dikobraza“. Kapela má energie na rozdávání a přídavek Zanes vítr do krajin je přesně tou tečkou, jakou si publikum žádá.

„Je čerstvá, není čerstvá!“ Tradiční lughnasadová hláška zazní ještě dřív, než se na pódiu rozjedou první rytmy Tempusu. A pak už přichází středověká jízda, která rozhodně není žádným muzeálním exponátem. Niněra, flétny, housle, cistra a další roztodivné nástroje se potkávají s modernějšími vymoženostmi a pod pódiem se hned od začátku začíná tleskat, dupat a tančit.

„Budeme potřebovat ruce. Co máte, zahoďte, ale děti ne,“ vyzývá kapela. Skladba Můj, pane přináší těžký středověk, zatímco melancholické Poslední přání na chvíli zpomalí do baladické nálady, kdy se člověk jen dívá na nebe. Prostě ta středověká niněra je pecková a krásně ji podtrhují flétny, housle i španělka. Následuje píseň stvořená pro pohyb boků a hýždí – Olívie sice začíná pomalým nástupem, ale nakonec by roztancovala i mrtvého. Bitva o Mníšek pak přitvrzuje a pod taktovkou Davida, který si odskočí i k mikrofonu, přichází pořádná divočina. Po krátkém oddychu u balady Slib, že budeš má následuje Stezka snů o projížďce na koni v noci. Velmi intimní věc z jejich druhého alba Bludička si pak vyžádá, aby publikum rozsvítilo své telefony a doprovodilo kapelu na dobrodružné cestě do Podsvětí.

Tempus navíc představuje dvě horké novinky. První je Pirátská, kterou zpěvačka Linda uvádí s úsměvnou poznámkou, že vypráví o Davidovi, který se rád koupe. Hned po ní přichází druhá, vysoce taneční novinka Hudba noci. Ta vypráví o maškarním bále a kapela na pódiu prozrazuje, že k ní už 15. srpna představí na Špilberku nový videoklip, který oficiálně vyjde v září. „Toč se dokola!“ ozývá se v jejím chytlavém refrénu a publikum se nechává strhnout.

Tohle zkrátka není kapela, která by byla na Lughnasadu nějakým nováčkem, je to věrný miláček zdejšího publika. Set pokračuje skladbou Na Dunách, instrumentálkou a energickým Tancem skřetům s doprovodem dud. „Chci tančit!“ hřmí z pódia. Když pak přijde čas na přídavek, kapela glosuje závěr slovy: „A dojdeme k vzájemnému uspokojení, protože potřebujeme vaše hlasivky na Hej!“ Bonusová Nesplněná touha a ještě jedna neplánovaná skladba na úplný závěr tak doplňují tuto skvělou jízdu, po které Tempus jen tak nepustíme.

Mezitím se v areálu chystá rekonstrukce příběhu keltského vojevůdce Brenna, který porazil Řím. Kvůli přívalovému dešti a bouřce se ale tahle očekávaná scénka nakonec nekoná. O to větší hlad má promrzlé publikum po další energii.

Poslední třešnička pátečního večera patří Pirates of the Pubs. Intro se zvuky moře je jasným signálem, že se vyplouvá, a kapela to bere rovnou od napnutých ráhen a s plným větrem v zádech. Song Pirates of the Pubs nekompromisně nastavuje kurz. Hned nato rychlá, punková pecka Liar z alba Swindle posílá energii do červených čísel – hlavního vokálu se totiž ujímá Barunka, jediná pirátka mezi chlapy.

Pirates of the Pubs, Lughnasad 2026, XX.

Piráti jedou bez přestávky v divokém tempu dál a když se ozve nesmrtelný refrén „Na Svatou Helenu, Mys Dobré naděje. Nebo snad do pekel ženou nás kurděje!“, dav pod pódiem šílí. Když se pak z pódiové paluby ozve: „Zvedněte kotvy, napněte plachty!“, publikum už poctivě haleká refrén songu Na vlnách naděje. Bez jakéhokoliv skluzu kapela sází další pecky a nechybí ani přímočará nálož Na vlnách rock´n´rollu.

Jihočeši ale umí i lehce pomalejší věci, což dokazuje melancholičtější Srdce v ohni, po kterém hned následuje tvrdší a novější Verbířův song. Kapela si skvěle rozumí i s humorem a servíruje flák o skotských sukních Nečum! doprovázený vzkazem: „...a nečum mi pod něj!“ V závěru přichází čas na covery. Světoznámý pirátský popěvek Drunken Sailor střídá další předělávka, tentokráte od Lindy Perry a 4 Non Blondes – What’s Up?. Tempo už je skoro sebevražedné a publikum dostává přesně to, co od pirátské party čeká.
A tak se první den pomalu zavírá. Irská hudba, folk, pagan motivy, skotské dudy, středověk i pořádný rock’n’roll se během několika hodin potkávají v jednom areálu. A právě tahle pestrost je na Lughnasadu zatraceně návyková.

Sobota 1. srpna
Sobota je nabitá programem už od dopoledne. Někteří návštěvníci pokračují ve své pouti, jiní teprve dorážejí a areál se pomalu znovu zaplňuje. Tentokrát je historický program ještě pestřejší. Od dopoledních hodin se představuje Brennus, probíhá turnaj i bojové střetnutí starověkých armád. Nechybí řemesla, komentované prohlídky oppida, lukostřelba, tržiště ani další aktivity, které dávají druhému dni Lughnasadu trochu jinou tvář než samotná hudební scéna.

Ještě před první kapelou přichází na řadu také výuka irských tanců. A pak už se blíží čtvrtá hodina odpolední a moderátoři Anička s Kubou dávají tradičně najevo, že ani dvacátý ročník se bez jejich humoru neobejde. K letošnímu jubileu přidávají symbolický pozdrav XX.

Lughnasad 2026, XX. - moderátoři Kuba a Anička

První kapela sobotního programu startuje v 16 hodin. Brněnsko-šumperské Bar Fast the Door přivážejí tradiční irskou hudbu a s nimi i nefalšovaného Ira, který ovládá harmoniku a flétnu. Začátek patří čistě instrumentálním reelům bez vokálu a člověk má okamžitě pocit, jako by seděl někde v irském pubu, popíjel a nechal hudbu plynout kolem sebe.
„Takové chill mellow odpoledne.“
Dvě hornpipe, baladické kusy, které už se v irských hospodách příliš nehrají, a mezi nimi Pigeon Tale. Pak přichází první zpívaná věc Tell Me What's I Gonna Do, příběh o jednom knězi, doplněný foukací harmonikou. Následují tři jigy jako je Molly’s Favorite určené především tanečnicím. Po dvou valčících se kapela přesouvá k hudbě jižního Irska a typickým slidům a polkám. Následuje The Boston Burglar, irská melodie, která se přes velkou louži dostala až do Ameriky, kde má své kořeny.

Kytara rozjíždí zpívanou a pomalejší melodickou pasáž, ke které se postupně přidávají housle. Queen of May, Michael Coleman Reel a další ostrovní melodie ukazují, jak pestrá může být irská hudba, když se do ní člověk opravdu ponoří.

Bar Fast the Door servírují ochutnávku tradiční hudby z různých koutů Irska, ale i Skotska a „velké louže“. Zaznívají převážně skladby neznámých autorů a nechybí ani Hills of Brefny z rodinné pokladnice O’Reillyů. Je to příjemný hudební rozjezd sobotního odpoledne.

Hlavní hřeb oslav Lughnasadu se ale mezitím nezadržitelně blíží. Přichází tradiční průvod na posvátný palouk a s ním hlavní obřad celého festivalu. Bude obětována bohyně stará, nebo mladá? Podle úrody přece může být všechno jinak.
Je mladá!

Tři ženy – panna, matka a stařena – symbolizují koloběh života a proměny země. K nim se v dokonalé rovnováze přidávají tři muži v rolích jinocha, otce a starce, kteří jako zástupci sluneční síly přinášejí posvátný oheň. Obřad Lughnasadu se odehrává před zraky návštěvníků a právě v této chvíli je nejsilněji cítit, že zdejší festival není jen o hudbě. Hudba je součástí celku, ale skutečným srdcem Lughnasadu je jeho příběh, tradice a rituál.

Poslední ladění a Rí Ra se úderem 18:30 chystají odpálit svůj set nabitý irskou energií, skotskou tradicí, rockem i pořádnou dávkou humoru. Začínají pěkně zostra a první rockový nástup zvedá ze zadků Kelty, Germány, Slovany i všechny další národy pod pódiem.
Tradiční irský motiv doplňuje kytara a nefalšované stepy od speciálního hosta Báry. A když přichází Rambling Rover, známá energická skotská lidová píseň, je jasné, že tenhle set rozhodně nebude žádné odpolední posezení u čaje. Rí Ra ale umějí také zvolnit. Little Beggarman, tradiční irská píseň o veselém žebrákovi, přináší další z jejich charakteristických příběhů.

„Je tu někdo chudý? Je tu někdo bohatý? To se v Česku neříká? Je tu někdo šťastný?“
A pak už je čas na hopsání.
Kapela hraje také instrumentální skladbu Green Fields of Rossbeigh z alba Two Sisters, kterou na koncertech s nadsázkou uvádí jako jediné irské reggae na světě o nezbedném Johnnym. Rí Ra si pohrávají také s motivem Another Brick in the Wall, který otevírá galská pasáž, aby se vzápětí překlopil do zběsilosti. Po ní přichází melodická flétnová chvíle pro menší oddych.

Happy Together, kterou během covidu složila kapelnice a flétnistka Daniela Vránová, má svůj vlastní příběh. Kapela ji tehdy tvořila a zkoušela v prostoru o pouhých čtyřech metrech čtverečních, v době, kdy bylo zakázáno se scházet. Dnes zní před plným amfiteátrem a její atmosféra je úplně jiná.
Pak už se Lughnasadem nese skotská píseň v původním jazyce. Drozd, jak Rí Ra označují skladbu Smèorach Chlann Dòmhnaill, tedy Drozd klanu MacDonaldů, začíná pomalu a postupně se odpíchne do pořádného rytmu.

„Chcete love song od Michala?“
Publikum chce. A dostává Courting Is a Pleasure, tradiční irskou baladu o namlouvání a nešťastné lásce.
„Chcete držky?“
„Jooo!“
A je jasno. Držky u tahací harmonika, se rozjíždějí a s nimi svižné irské polky. Rí Ra dávají signál, že chtějí vidět všechny tančit. Kapela žene publikum do dalšího kola a pod pódiem už se rozhodně nikdo nešetří.

Na závěr přichází The Parting Glass, slavná irská rozlučková píseň. Loučení, které ale v podání Rí Ra rozhodně neznamená, že by se někomu chtělo domů. A tak ještě přichází přídavek.

Fantazie, vtip a energie. Houslistka Linda, bubeník Honza a celá Rá Ra právě předvedli, že irská hudba rozhodně nemusí zůstat poslušně sedět v hospodě. Během jediného setu přeskakují mezi tradicí, rockem, reggae, skotskou gaelštinou i pořádnou taneční jízdou – a pod pódiem je to znát. Tady se prostě sedět nedá.

Z daleké Itálie přijíždějí na letošní Lughnasad FeHu, pagan folkrocková formace, jejíž název odkazuje k první runě Staršího Futharku – Fehu (ᚠ), spojované s bohatstvím a majetkem. V čele projektu stojí multiinstrumentalista a zakladatel Jordi Tambara a už samotný nástrojový park naznačuje, že tentokrát nepůjde o obyčejný folkrockový koncert. Nyckelharpa, irské a bretaňské flétny, mandolína, buzuki, bretaňská bombarda, gruzínské panduri, kytara, bezpražcová baskytara i etnické perkuse – to všechno se v rukou FeHu mění v jeden velký hudební kotel.

Od prvních pomalejších melodií přichází postupné zrychlení, které žene do extrému Lorenzo se svými flétnami. A člověk jen nevěří vlastním očím ani uším, kolik různých fléten je schopný během setu vystřídat a jaké prapodivné zvuky z nich dokáže vyloudit.
„Lughnasad, are you ready to make some fucking noise?“
A je jasno. Baldo odpaluje set rovnou od podlahy. Následuje Le Souldat Du Jarl, která začíná poklidně, aby postupně gradovala do rytmiky, při níž si člověk přesně říká o bouchnutí nebo dupnutí. Na chvíli hudebníci tempo uklidní, aby to pak znovu rozjeli pěkně na jump. Úspěch je obrovský.

In Taverna in Solus zavádí publikum do Boloně a La Poesia Del Vecchio Uomo přidává poetičtější polohu. „Na zdravji“, zaznívá z pódia lámanou češtinou před Tavern Tale, která odkazuje na mladá studentská léta. Začátek je sám o sobě pecka, ale především čtyřhlas, v němž se jednotlivé hlasy jakoby prolínají, působí nádherně.
Další bude „love song“, ale jestli čekáte ploužák, čekáte marně. Ten nastává až v následující dramatické, pomalé skladbě. A pak už přichází otázka: „Do you wanna dance?“ Così Venne il Vandalo žene kapelu směrem k finále.

David s kytarou, Marco s basou, Lorenzo za bicími a flétnový mág Edwin na stagi dokazují, že tahle italská parta rozhodně nepřijela jen odehrát další koncert. Spolu s ostatními čerpají převážně ze svého posledního alba La Istoria Pesane a z pódia posílají do publika pestrou, energickou a zatraceně chytlavou divočinu.
Když set končí, nikomu se nechce věřit, že je opravdu konec.
„Ještě jednu!“
A skanduje se FeHu!
Dominuje opět flétna a Italové si za svůj set vyslouží enormní úspěch. Jsou to showmani, kteří nenechají nohy v klidu ani ruce bez tleskání. Jejich energie na pódiu byla po celou dobu prostě obdivuhodná.

Ani letos nechybí hradecká žonglérská skupina Alterna, která znovu předvádí nevídanou ohnivou show. Včera voda, dnes vzduch, země, kterou slavíme, a nakonec oheň. Právě ten v rukou Alterny rozzáří večer a na chvíli převezme hlavní roli místo hudebníků.

Vrcholem oficiálního programu se stalo společné focení 105 dobrovolníků, bez jejichž mravenčí a obětavé práce by Lughnasad vůbec nemohl fungovat. Hned po nich si vzal slovo náčelník kmene Boii Jan Klouda. Tento tesař a kameník v jedné osobě předal dary ředitelce festivalu Karolíně jako poděkování za její tříleté vedení akce. Bylo to silné a zasloužené veřejné gesto, protože Karol totiž nebyla jen anonymní šéfovou v pozadí, ale skutečným srdcem celého organizačního týmu.

Tento slavnostní blok, odlehčený dalším dílem úsměvného seriálu „Jak Kelt potkal kabel“, pak emotivně uzavřelo bilanční video. To na plátně zmapovalo nejlepší momenty posledních tří ročníků právě pod Karolíninou taktovkou. Symbolická tečka za jednou úspěšnou érou byla dopsána a scéna se mohla znovu otevřít divokým hudebním rytmům.

Je půl jedenácté večer. Před námi jsou poslední dvě kapely závěrečného lughnasadového večera a na pódium se chystá 5 Leaf Clover. Stálice festivalových prken začíná klasickým irským intrem, které postupně graduje, a deset minut před jedenáctou kapela odpaluje svůj set za halekání fanoušků. Vzápětí už se pódium pořádně rozparádí.
Jeden dva tradicionály a pak přechod ke známějším věcem. Přichází Traitor’s Soul z alba Feel Like... a po ní věnování ředitelce Lughnasadu „Karol“ a přísným ženským, jako byla Grace O’Malley, v písni Dark Lady of Doona. Nechybí ani Hangover Song, Pirate in the Bar a samozřejmě The Other Dublin.

Zatímco 5 Leaf Clover válí na pódiu, naskýtá se mi možnost krátce pohovořit v angličtině s baskytaristou Marcem z FeHu. Italové jsou atmosférou Lughnasadu nadšení. Po třicetihodinové cestě jim zdejší energie vlila novou krev do žil a Marco mi s úsměvem potvrzuje ještě jednu věc – neberou se vážně. A přesně tak to má být.

Na pódiu mezitím 5 Leaf Clover pokračují ve své krasojízdě. Pod ním vře poctivý kotel a lughnasadová noc se pomalu mění v jeden velký irský mejdan. Fanoušci výskají, tancují a nechávají se strhnout každým dalším tempem. Tohle už není jen koncert – je to pořádně rozjetý moshpit, který se nechce zastavit ani hluboko v noci.

5 Leaf Clover, Lughnasad 2026, XX. - kotel

A pak přichází poslední kapela večera. Vintage Wine z Prahy si říkají trash-folk a na Lughnasad přivážejí přesně tu energii, která dokáže festivalový večírek posunout ještě o kus dál. Kapela hraje vlastní tvorbu inspirovanou zelenými ostrovy a na scéně působí už od roku 2009. Za tu dobu si zahrála po boku kapel jako Uriah Heep, Wolfe Tones, Sliotar nebo Dymytry a odehrála stovky koncertů doma i v zahraničí.
„Písnička, kde si můžete zařvat Fuck off a budete mít z toho radost.“
A je to Such Is Life z alba Trashfolk. Rozjíždí se pomalu, baladicky, aby přešla do rychlého tempa a závěr zase zklidnila. „Zlí jazykové tvrdí, že neumíme pomalou,“ hází do publika zpěvák a vzápětí přichází Shadows, která jeho slova dokonale potvrzuje – jedna z pomalejších věcí skutečně zaznívá.

Následuje Hodina vlků a Vintage Wine pokračují v jízdě. Zpěvák navíc předvádí neuvěřitelný hrdelní zpěv imitující australské didžeridu. Žádný reálný nástroj přitom nepotřebuje, vystačí si s vlastním hlasem a ukazuje, jak neuvěřitelně s ním dokáže pracovat.

Pod pódiem se paří o sto šest. Přidávají se i dobrovolníci, kteří si po dvou dnech práce konečně užívají zaslouženou odměnu. Jejich vystoupení už dávno není jen koncertem. Je to večírek, který se valí areálem a strhává s sebou každého, kdo ještě zůstal vzhůru.

Vintage Wine dokazují, že jejich trash-folk by bez problémů fungoval i na punkových nebo rockových akcích, kde by je dokázali pořádně okořenit. A jako poslední kapela večera přesně plní svou úlohu. Lughnasadový večírek podtrhují způsobem, na který se jen tak nezapomíná.
Lughnasad XX. končí. A člověku zůstává v hlavě především jedno: hudba tu není jen doprovodem. Je jedním z jazyků, kterým celé oppidum během těchto dvou dnů vypráví svůj příběh.