MIRO ŽBIRKA - VÁNOČNÍ SYMPHONIC TOUR 2017 12. prosince 2017   (10:39)Miro Žbirka v Plzni

Vánoční Symphonic Tour 2017 je volným pokračováním turné, které s uskutečnilo před šesti lety. Miro Žbirka absolvoval obrovsky úspěšné Symphonic Tour, a letos by rád zavítal do měst, které se na seznam posledního turné nedostala. Fanoušci se neustále na něho obraceli s dotazy, zda se něco podobného bude ještě opakovat.  Meky s radostí prosbu vyslyšel a my se můžeme těšit, neboť právě začínáme, tentokrát  v HOME MONITORING ARÉNĚ v Plzni, kde lidé již pomalu zaplňují velkou halu a na světelné projekci běží upoutávky.

Je právě 19 hodin a 8 minut, světla zhasla a pomalu vchází v kabátech na podium Symphonický orchestr Bohuslava Martinů. Je tu zima, je to divné, což? Ale jsme na zimním stadionu, na přikryté ledové ploše, takže žádná šatna, společenský oděv a lodičky, ale lidé se zahřívají v kabátech, někteří i v rukavicích a usrkávají z kelímků horkou kávu.

Orchestr ladí, je 19 hodin a 10 minut, přichází dirigent a těleso začíná hrát směs nádherných symfonických melodií.
V 19 hodin a  18 minut přichází Miro Žbirka a s úsměvem na rtech zdraví přítomné diváky slovy: „Dobry večer.“
Obecenstvo ho vítá potleskem a těší se na první píseň, „Balada o poľných vtákoch," jejíž tóny se již nesou stadionem a všichni zpívají s Mirem: „Nad tulákmi držia stráž, niet tam víťazov, tak leť aj keď nevyhráš, nad zemskou príťažou…“

„Jesenná láska“ zazněla jak v doprovodu orchestru i kapely Magnet a na konci písně si bere Miro kytaru, usmívá se povzbuzuje lidi k většímu potlesku.
Další písní byla všemi očekávaná „Zažni“ a všichni zpívají: „Zažni aspoň kúsok sviece, nemaj prosím z toho strach. Nech sa svetlo zatrbliece v nočných kalužiach. Keď sa v tvojom okne zažne,  láska vstúpi do dverí, že to so mnou myslíš vážne, aj dážď uverí.“
„ Dobry večer, ešte raz,  uvodne slovo je vždy problem,“ říká Miro s úsměvem.   Vítá se s lidmi a uvádí úsměvnou historku, ze života: „ Povedal mi jeden člověk, Miro, už dávno som vam chcel povedať, že som vaš veľky vzor,“ a  směje se.

Jako další píseň zněla „Múr našich lások“ a všichni s nadšením zpívají: „Na konci ulice stál múr našich lások, múr detí postrácaných čo nechcel nik, na konci ulice stál múr našich lások, len on nás počúval rád čistých a zlých. Múr detí stratených každé z nich učil rásť,  múr detí ztratených čo musia seba nájsť .“    Velký potlesk se ozýval halou, nálada je výborná a Miro pochvalně říká: „ Ste výborny zpevaci, postupujete do druhého kola.“

Za doprovodu živého orchestru v čele s dirigentem a kapelou Magnet proplouváme večerem a nasáváme další ochutnávku z tvorby Mekyho, jako třeba písně „Len s ňou“ a směs písní, které kdysi nazpíval s Marikou Gombitovou, „Catherine, ja ťa veľmi ľúbim a Prvá.“
Zazněla i „V slepých uličkách“  a celá hala s nadšením zpívá: „No tak Daj mi svoju lásku na pomoc mi rýchlo leť, no tak požičaj mi nádej,  dvakrát ti ju vrátim späť, no tak daj mi svoju lásku na pomoc mi rýchlo leť, no tak požičaj mi nádej,  dvakrát ti ju vrátim späť.“
Při písni „Denisa,“  lidé opět zpívají s ním: „Stúpame z dlane, zázrak sa stane, len vietor móže k nám, návod na lietanie, viem že všade tam je , kde ťa mám. Kde ťa má - á - a - á - á - á - a - á – ám, kde ťa má - á - a - á - á - á - a - á – ám.“  Zkrátka úžasná atmosféra, co k tomu dodat a Miro odkládá kytaru, poskakuje a povídá: „ Ste v pohodě?“ a hala burácí a tleská.

Pak uvádí prvního hosta, není to nikdo jiný, než zpěvačka Lenka Filipová, která je spojena s vážnou hudbou a šíří „ pozitivne vibracie“, jak dodal Miro Žbirka.
„Děkuji za krásné přivítání Mekymu,“ pravila Lenka a uvedla první píseň „Strážný anděl,“  byla složena na počest maminky, která odešla do nebe ona je tím strážným andělem.
Pak Lenka zahrála na svoji klasickou kytaru, kterou má od dětství, první větu z kytarové skladby od Antonia Vivaldiho a nakonec se rozloučila písní „Zamilovaná.“
Miro se loučí s Lenkou a ona na to : „ Těším se na vás příští rok v Plzni.“

Dalším hostem je zpěvačka Marta, která je v zákulisí a má trému právě proto,  že zpívá jen jednu píseň a ta se musí povést, sdělil posluchačům Miro Žbirka. K této písni řekl s úsměvem, že ji má spojenou právě se zimním stadionem, kde viděl, jak odnáší zraněného spoluhráče z ledu a zpívají mu co bolí, to přebolí… A pak všechny české posluchače překvapil, když z něho vylétlo doslova jak z kulometu:  „Řek mi řek, kolik je v Řecku řeckých řek,“   s krásným  českým „ř.“
Za to mu patřil náležitý potlesk a společně s Martou pak vystřihli nádherný duet „Čo bolí to prebolí.“
Navzájem se pochválili, Marta posílá polibek do publika a loučí se a odchází.

Pak na řadu přichází další host, je jím Jaroslav Svěcený a říká: „Dnes poprvé vystupujeme na jednom jevišti společně, vždy jsme se jen střídali.“ Společně si dali „Yesterday“ od Beatles.
Po písni Miro Žbirka odchází a na jevišti zůstává jen Jaroslav Svěcený, říká, že bude hrát vlastní skladbu, která se narodila v New Yorku a má 30 minut a 5 částí: „ ale nebojte budu hrát jen jednu,“ a smích. Sklízí obrovský potlesk za svůj úžasný výkon a s úsměvem říká: „ Jste otužilé publikum.“ Pak hraje s orchestrem Vivaldiho část „Bouřka.“
Po této skladbě mu diváci věnují velký aplaus.  „ Mirek je z jiného žánru, ale ze stejného těsta, děkuji za pozvání.“  Loučí se s diváky a s Mirem slovy : „ Krásné vánoce, opatrujte se a ty hraj, co se do tebe vejde!“

Hosté se rozloučili a Miro zpívá píseň „Miliónkrát,“  při skladbě lidé i Miro tleskají do rytmu a pak následuje další píseň „Hey Joy,“ se kterou se loučí, slovy: „Končíme.“
Skupina Magnet s orchestrem se loučí, lidé se zvedají ze židlí a za hlasitého potlesku kapela Magnet a Miro odchází, jen orchestr sedí, ví, že se bude  stoprocentně přidávat.

Miro přichází znovu  a povídá: „Já som vedel, že i v Plzni to bude dobre, budeme pridavať, musíme niečo pridať“ a směje se.
Halou zní velký potlesk a přichází posila z Plzně, pěvecký sbor Andílci. Spolu s Mirem zpívají  vánoční píseň „Vianočna.“
„Chrismas,“ lidé tleskají, Miro zpívá se sborem Andílků a hraje při tom na kytaru za doprovodu orchestru a kapely. Andílci odcházejí a Miro dostává sošku andílka na památku. Ještě přidává píseň „Mám rád,“ kdy obecenstvo zpívá s ním: „Mám rád tie chvíle keď noc je mladá, mám rád tie chvíle, keď tóny hľadám, dážď za oknom, pohár vína, dnes sa u nás nezhasína, mám rád tie chvíle, keď noc je mladá….“

„Nechce sa vam odisť?  Všetko má svoj koniec,“ řekl úžasný Miro Žbirka,  poděkoval zvukařům, kapele Magnet, která je prý citlivá na potlesk, filharmonii a dirigentovi, který je nejcitlivější na potlesk. „Velmi pekně podakujem a dovidenia.“
Miro se loučí s písní „Atlantída,“ obecenstvo stojí, tleská a hlasitě zpívá  s ním: „Zem pradávnych sĺnk, v chladnom tieni tajomstiev, na mapách jej dávno niet, zem pradávnych sĺnk,
nepoznáš jej žalospev,more nevydá viac ten svet. Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky v nehybnom tieni rias a milenci sú si v tej hĺbke ďalekí, s rukou sa míňa vlas.
Len more cez brány čias, ženie na brehy stĺpy vĺn, more cez brány čias, von vynáša stĺpy vĺn .“
Celou halou se nese obří  aplaus, účinkující děkují a mávají, Miro říká poslední větu: „Ďakujeme, dovidenia nabudúce.“

Je 21 hodin a 15 minut, nechceme se smířit s tím, že je opravdu konec, ale sál se pomalu vyprazdňuje, lidé opouštějí sedadla a mizí v davu,...bylo to úžasné, ďakujeme a dovidenia nabudúce, Miro.