Mňága a Žďorp + Slobodná Európa u Psa: Start mini šňůry ve velkém stylu 19. dubna 2026   (20:32)Mini šňůra Mňágy a Žďorp se Slobodnou Európou odstartovala v pátek 10. dubna v pardubickém RC Žlutý pes a hned na úvod hlásila vyprodáno. Večer nabitý punkem, syrovou energií i osvědčenými hity potvrdil, že v klubu tahle sestava chutná nejlíp. Pokud jste chyběli, přišli jste o 120% záruku kvality.

V pátek 10. dubna se pardubický klub Žlutý pes proměňuje v jeden bzučící úl lačnící po poctivém rocku a punku. Společná mini šňůra valmezských klasiků Mňága a Žďorp a slovenské legendy Slobodná Európa slibuje zážitek, na který se jen tak nezapomíná. A výsledek? Je natřískáno, vyprodáno, jak je ostatně u Mňágy v Pardubicích zvykem. Energie v sále maže rozdíly mezi generacemi. V kotli se totiž míchá pestrý mišmaš – staří punkáči v kůži, dorost, hudební všehochuť i „bábovky na tahu“, které si přišly připomenout, že rebelie nemá datum spotřeby. Jen tu chybí ti veksláci.

Večer přesně ve 20:05 odpaluje slovenská punková legenda Slobodná Európa. Na pódiu nejdřív ruch, ladění, zkouška mikrofonu, a pak už první tóny letí éterem. Rozjezd je rock’n’rollový, ale hned druhá pecka Nikdy to tak nebude z pilotní desky Pakáreň to do nás střílí jako poctivá punková dělová koule. Whisky a jeho parta sázejí songy v dravém tempu, kytarová sóla s nádechem heavy drivu řežou vzduch a dodávají celému setu ten správný říz, což potvrzuje starý známý flák Rock’n’roll. Dochází na věci z roku 1994 – Dry 69, ale i na syrový návrat ke kořenům do roku 1989 – Čo sa stalo s naším životom?. V polovině téhle jízdy frontman najednou hodí do mikrofonu: „To je všetko“, ale osazenstvo odpovídá ohlušujícím řevem.

Přídavek je jasný. Kapela se vrací za kakofonie elektrických kytar zpět na scénu a přidává song Ivan, ve kterém zpěvák v krátkém úvodu vyjadřuje svůj postoj a nesouhlas s Ruskem – je to speciálně ušitý vzkaz pro Pardubice. Nechybí ani „konspiracia“, jak uvádí zpěvák další počin Podvod, který je pro dnešní dobu až mrazivě aktuální. Je až neuvěřitelné, kolik energie tihle pardálové ze Slovače mají. Tvrdší riffy, pogo, pivo, prostě jízda. Sedmnáctka je rozlučková, a ještě k tomu novinka. Poté zazní „Díky moc“ a nastává čas dát si pivo před zlatým hřebem večera. V tom se nečekaně zjeví Márdy z Vypsané fixy, jenž vyvolá u náctiletých fanynek hysterii a s úsměvem jim oponuje: „Holky, já jsem jeho klon“.

Po zhruba třicetiminutové pauze se pódia zmocňuje očekávané „Bahno a Krám“ (z valašsko-slezského dialektu Mňága a Žďorp). Petr Fiala vítá Pardubice úvodní Písničkou pro tebe a hned se sborově zpívá. Hned úvodní tóny ukazují ten propastný rozdíl, který u Mňágy cítíš v klubu oproti venkovním akcím. Zatímco na fesťácích je tahle banda za hvězdy a podzimní koncert na pardubických slavnostech po vydání poslední desky je fajn, klubová atmosféra Žlutého psa je naprosto jiný vesmír.

Tady je kapela lidem na dosah ruky a sborový hřmot fanoušků v celém klubu má sílu Iron Maiden, jak trefně poznamenává sám zpěvák. Show šlape bez hluchých míst. Když Petr hlásí: „Druhá a poslední písnička!“, všichni vědí, že se v tomhle ironickém duchu ponese celý večer. Hitovky jako Hodinový hotel, Nagasaki Hirošima, Cesta může mít cíl nebo Mesiac, „po slovensky“, jak hází hlavní mluvčí kapely, střídají novinky z aktuální a nominované desky na cenu Anděl 2025 desky Hoříš? Hořím! jako Vlak či Tajný plán. Do sestavy skvěle zapadá i nová krev za kytarou, Jakub Červinka.

Dochází i na srdeční záležitosti: „Zazpívejme si o polepšeném hříšníkovi,“ uvádí frontman song O čertovi, který láskou zhořel. Fanouškovský moment přichází s „písničkou na přání“ Za teplých nocí pro Denisu, která svou prosbu dává Fialovi na kusu papíru. Atmosféra houstne, kapela šlape, publikum reaguje na každé slovo. „Kurva, to je Stardance!“ zařve Petr do mikrofonu při taneční vsuvce klávesisty, saxofonisty a perkusisty Jirky Tibitanzla a Žlutý pes jde do kolen. Večírek pokračuje s dalšími známými songy jako Going blind, po které letí kroužkem dýmu Matahari, přidávají se i Podivné rybičky, Spaste svoje duše či Nejlíp jim bylo

Závěr setu patří legendárnímu Valmezu, po kterém se sborově nese: „Ještě jednu nebo pět!“. Mňága se vrací neúnavně na stage, přídavky se vrství jeden za druhým – od Ne, teď ne! …na svatého Dyndy, přes Ve 4 ráno až po připomínku třiceti let kapely v songu Buď světlo. V půl dvanácté je konec, ale dojmy zůstávají. Je to přesně ten typ koncertu, kvůli kterému se člověk vrací znovu a znovu. Žádné pózy, jen silné písničky, humor a syrová radost. Slobodná Európa potvrzuje svůj drajv a Mňága zase jistotu a nadhled „človíčka, co je svůj“. Klubové prostředí tomu dává rozměr, který je intenzivnější, osobnější a hlavně opravdovější.