Motorfest 2017 18. května 2017   (05:55)Reportáž z českobudějovického festivalu

13. května se kolem poledního začaly kolem Budvar arény v Českých Budějovicích houfovat davy lidí. Tentokrát za tím nestál hokej, jak je v Budějovicích zvykem, ale chystaný 2. ročník Motorfestu - benefičního koncertu na podporu hokejových nadějí, který měl začít co nevidět. Oproti loňskému roku akce doznala několik změn, přičemž tou nejzásadnější byla přítomnost druhého pódia. Fanouškům se tak naskytla možnost strávit celý den v přítomnosti hudby. 

Ve dvě hodiny festivalový den zahájila elektro-dance dvojice Space Junkie, která vystoupila na nově zbudované venkovní stagi. Program vnitřní Motorstage, nacházející se v místech ledové plochy, odstartovala další dvojice. Tentokrát jí byla současná stálice zejména dívčích srdéček Slza. I když bylo ještě relativně brzy, pánové Lukáš Bundil a Petr Lexa za svou hudbou přilákali mnoho posluchačů (a hlavně posluchaček) napříč generacemi, kteří mohli slyšet, mimo jiných, i největší hity Slzy jako Lhůta záruční, Celibát. Po koncertním setu došlo i na slíbenou autogramiádu, na níž se dostavilo takové množství lidí, až to vypadalo, že tam hoši ze Slzy stráví minimálně následující pětiletku. Ta z toho sice nakonec nebyla, ovšem i tak se dostalo na každého. Pánové focením a podepisováním strávili dobré dvě hodiny, aniž by ztratili úsměv a dobrou náladu. 

Program letěl dál. Na venkovním pódiu zahrála mladá partička Tokaref. Ta svým funky a alternativním rockem vnesla do areálu pohodovou náladu. Té přidal i fakt, že se definitivně umoudřilo počasí a polední přeháňky, které se také rozhodly podílet na zahájení festivalu, vystřídalo sluníčko. 

Abych se přiznala, existují zpěvačky, jimž bych ráda „ukradla“ hlas. Díky Motorfestu se mezi ně zařadila i Lenny. Její charismatický chraplák nemá daleko k dokonalosti, a tak není divu, že věhlas dcerky české zpěvačky již zamířil i za hranice naší vlasti. Koncert byl výborný. Osobně mi ale více seděly kousky lidově řečeno od podlahy. Pianové balady nejsou mým favoritem, ale soudě dle ohlasu publika své nadšené posluchače našly, a to je hlavní. Pak už následovali kluci z formace Pilot Season. Těm se povedlo předvést kvalitní show snad ve všech ohledech. Skvěle zahraný a odzpívaný set mě zkrátka a dobře bavil, což považuji za za to nejlepší, co může kapela svým posluchačům dát. 

Sběratelům Andělů Tata bojs patřila Motorstage od 19 hodin. Banda kolem renesančního člověka Milana Caise se alternativě věnuje už nějaký ten pátek, což z nich dělá jedno z nejzásadnějších českých jmen jejich žánru. Ostatně svoje kvality dokazovali po celou dobu svého setu. Mimo hudbu jsem si dokonale užila i skvělé osvětlení koncertu a projekci na pozadí podia. Hřebem programu venkovní stage se měli stát pánové z Pub Animals… a opravdu se jím stali. Nenašel se téměř nikdo, kdo by vydržel nehoupat se v kolenou ihned, jak spustili první tóny z jejich ska a reggae dílny. Nevydržela jsem to ani já, a tak jsem riskla případné podráždění starých úrazů ze školního lyžařského výcviku a komíhala jsem se spolu s davem, co to dalo. Kluci z Pub Animals nevynechali žádný ze svých hitů ani kousky z posledního počinu Fatherland. 

Dále už dav svorně zamířil do útrob arény, kde se již schylovalo ke koncertu Tomáše Kluse. Ten by se dal shrnout jediným slovem: geniální. Jasně, Tomáš zahrál téměř všechny své písničky, které obrážely česká rádia, ale čím si mě opravdu získal, byl jeho projev a přístup k publiku. Tak třeba hned první kus Pánubohudooken trval asi 15 minut, protože kromě chvilky na pódiu Tomáš zbytek písně strávil mezi lidmi z publika, kudy se prodíral s mikrofonem v ruce, fotil se s lidmi a při tom všem nezapomínal zpívat. Do jaké míry šlo o připravenou show a do jaké o improvizaci, si netroufám odhadnout, ale výsledek byl milý, zábavný, obdivuhodný. Připočtu-li k tomu Tomášovu výmluvnost a kouzelnou slovní zásobu… sečteno, podtrženo jsem tam kde na začátku: geniální. 

Pověstnou tečku za celým večerem měli na starost funkoví Monkey Bussines a jejich živelné představení. Kapela do posledního dechu dostála své pověsti, která slibuje zábavu, kvalitní hudbu a výborný zpěv, zábavu, akci, lesk… no zkrátka všechno, co byste si tak potřebovali představovat. Tak třeba například song My Friends mě za těch 17 let, co ho znám, ještě nepřestal bavit, podobné to je i s celým „opičím“ ansámblem. A sobota nebyla výjimkou. Ostatně celé to skvěle vystihli fanoušci Bára Rybáříková a Honza Starec, se kterými jsem se na akci sešla:
Kdo na festivalu vydržel až do pozdních nočních hodin, nemusel vůbec ničeho litovat. Přesně v jedenáct hodin se totiž na scéně objevila skupina Monkey Business se svojí skvělou show. Pozornost přitáhly nápadité růžovo-zelené kostýmy a též speciální barevné efekty v pozadí. Na úvod to skupina rozjela, jak se patří. V průběhu večera zazněly takové hity jako Piece Of My Life, My Friends, MS Is 50 či Up To Speed Now, které diváky v předních řadách dostávaly do varu. A protože člen skupiny Roman Holý je součástí nejen Monkey Business, ale i skupiny J.A.R., došlo i na písničku Náš klan. Zpěvák skupiny Matěj Ruppert po celou dobu předváděl své pěvecké umění, které občas prošpikoval nějakým vtípkem, např. v průběhu koncertu divákům ukázal své trenky s nápisem České Budějovice. Tereza Černochová sice své spodní prádlo neukázala, ale pěvecky svému kolegovi rozhodně stačila. Dalším překvapením bylo, že i diváci dostali možnost zazpívat si na pódiu se svou oblíbenou skupinou. Toho se zdárně chopila jedna z divaček a zazpívala kousek z písničky Who Killed My Libido. Po půlnoci, kdy se koncert chýlil ke svému konci, si diváci vyžádali přídavek, kterého se chopil již zmíněný Ruppert se svým kolegou Otakarem Brouskem a zazněla operní árie Nessun dorma z opery Turandot od Giacoma Pucciniho.

Závěrem stojí za zmínku, že program byl doplněn také o vystoupení českého stunt ridera, a úřadujícího mistra Evropy, Martina Krátkého. Ten předvedl skvělou show, často na hraně, ale o tom přesně ten stunt riding je. Jediné, co mě trošku zamrzelo, bylo jídlo, poněvadž se mi nepodařilo k jídlu schrastit nic jiného než klobásu, brambůrky a párky (ať už v rohlíku, či s chlebem). Taky je dost možné, že jsem to jenom prostě nenašla. Ne snad, že bych nad tím chtěla ohrnovat nos, naopak - klobása byla výborná. Jenom jsem trošku čekala takové ty festivalové stálice jako langoš, hambáč atd.
Také jsem měla dojem, že akce má prostorem a hlavně hudební nabídkou na mnohem více návštěvníků. Tak třeba se tam příští rok sejdeme v ještě hojnějším počtu než letos.