Mydy Rabycad: S novou deskou jsme se vyblbli a dali jí péči 25. října 2019 (10:15)„Buďte ostražití, mějte se na pozoru a sledujte nás.“, to vzkazuje kapela Mydy Rabycad svým fanouškům.
O kapele, o začátcích, o plánech do budoucna, o nové desce, to a mnohem více nám na sebe skupina prozradila.
Jak jste se dali dohromady a koho z vás napadlo založit kapelu?
Nèro:
Přišel s tím Miky. My už jsme se před založením kapely nějakou dobu znali a Mikuláš byl ten, kdo objevil žánr electroswing. Miky přinesl MP3 s francouzským electroswingem, který objevil a dal nám to poslechnout. To bylo poprvé, co jsme slyšeli tento druh hudby. A jelikož nám to přišlo dost cool, tak jsme si řekli: „ano, jdeme do toho, to zní fresh“.
Honza:
Prostě jsme si řekli, pojďme založit kapelu a být největší kapela na světě, jezdit do zahraničí a být světoví. S Nerem jsme bratranci, s Mikym jsme chodili na gympl a s Žofkou jsme se znali z hudebního soustředění, takže jsme o sobě věděli už dlouho a věděli jsme, že jsme dobří muzikanti.
Mikuláš:
A v roce 2012 jsme nahráli náš první song Belleville. To jsme tady ve zkušebně s Nerem trávili asi týden v kuse a já přitom měl oblečení jenom na dva dny. Natočili jsme to, já si zajel domů – to jsem bydlel ještě na severu Čech – vzal si nové oblečení a vrátil se zpátky do studia.
Přišel s tím Miky. My už jsme se před založením kapely nějakou dobu znali a Mikuláš byl ten, kdo objevil žánr electroswing. Miky přinesl MP3 s francouzským electroswingem, který objevil a dal nám to poslechnout. To bylo poprvé, co jsme slyšeli tento druh hudby. A jelikož nám to přišlo dost cool, tak jsme si řekli: „ano, jdeme do toho, to zní fresh“.
Honza:
Prostě jsme si řekli, pojďme založit kapelu a být největší kapela na světě, jezdit do zahraničí a být světoví. S Nerem jsme bratranci, s Mikym jsme chodili na gympl a s Žofkou jsme se znali z hudebního soustředění, takže jsme o sobě věděli už dlouho a věděli jsme, že jsme dobří muzikanti.
Mikuláš:
A v roce 2012 jsme nahráli náš první song Belleville. To jsme tady ve zkušebně s Nerem trávili asi týden v kuse a já přitom měl oblečení jenom na dva dny. Natočili jsme to, já si zajel domů – to jsem bydlel ještě na severu Čech – vzal si nové oblečení a vrátil se zpátky do studia.
Sešli jsme se ve vaší zkušebně v Holešovicích. Je pro vás důležité mít takovýto prostor?
Nèro:
Tady jsme vlastně vyrůstali, učili se nahrávat, tvořit a skládat. A jsme tu strašně šťastní. Zrovna nedávno jsme měli s Mikym rozpravu o tom, jak je důležité a jak moc si vážíme toho, že máme tento prostor k dispozici. Bez něj by totiž tahle kapela vůbec nebyla.
Na novou desku (vychází v pátek 25. 10. 2019, pozn. red.) jsme zde nahrávali hodně finálních náběrů. Tentokrát jsme desku chtěli mnohem intimnější. Na předchozích deskách se nám občas stávalo, že jsme měli dema, která měla super feeling, ale neměla dostatečnou zvukovou kvalitu a když jsme šli pak do studia, kde jsme natáčeli, tak to mělo super zvuk, ale už to nemělo ten prvotní feeling zpěvačky, která zpívá to, co zrovna ten den napsala. Což se ale u této desky změnilo, jelikož jsme nakoupili nějaké vybavení a mohli jsme nahrávat rovnou sami a přímo tady.
Miky:
To je vlastně takový ten princip, kdy kapely chodí do nahrávacích studií, tráví tam měsíce a tvoří. A my jsme naopak zapřemýšleli, čím bychom to mohli zlepšit a zjistili jsme, že tohle je ta cesta. Trávit čas u muziky a zachytit to hned jak se to děje.
Nèro:
Tady jsme vlastně vyrůstali, učili se nahrávat, tvořit a skládat. A jsme tu strašně šťastní. Zrovna nedávno jsme měli s Mikym rozpravu o tom, jak je důležité a jak moc si vážíme toho, že máme tento prostor k dispozici. Bez něj by totiž tahle kapela vůbec nebyla.
Na novou desku (vychází v pátek 25. 10. 2019, pozn. red.) jsme zde nahrávali hodně finálních náběrů. Tentokrát jsme desku chtěli mnohem intimnější. Na předchozích deskách se nám občas stávalo, že jsme měli dema, která měla super feeling, ale neměla dostatečnou zvukovou kvalitu a když jsme šli pak do studia, kde jsme natáčeli, tak to mělo super zvuk, ale už to nemělo ten prvotní feeling zpěvačky, která zpívá to, co zrovna ten den napsala. Což se ale u této desky změnilo, jelikož jsme nakoupili nějaké vybavení a mohli jsme nahrávat rovnou sami a přímo tady.
Miky:
To je vlastně takový ten princip, kdy kapely chodí do nahrávacích studií, tráví tam měsíce a tvoří. A my jsme naopak zapřemýšleli, čím bychom to mohli zlepšit a zjistili jsme, že tohle je ta cesta. Trávit čas u muziky a zachytit to hned jak se to děje.
Původně jste chtěli hrát elecroswing, ale nyní se nazýváte kapelou, která hraje glamtronic. Jak jste se k této hudbě dostali?
Honza:
Už od začátku jsme vlastně nehráli čistý electroswing. Není to moc styl, který by se posouval a vyvíjel, což byla věc, která nás už od začátku nebavila. Vlastně jediná naše písnička, co vznikla v tomto stylu, byla naše první píseň – remix skladby Belleville od Django Reinhardta. A zjistili jsme, že do škatulky electroswingu se úplně nehodíme a že nás i hodně lidí odmítá, protože je pro ně electroswing nuda. Takže jsme se posouvali dál a dál a řekli si, že bychom si asi nějakou „škatulku“ měli vymyslet, abychom nebyli stále řazení pod electroswing. A Mikyho napadl název glamtornic, jelikož náš styl je hodně o elektronice, proto tronic a zároveň je pro nás velice důležitá vizuální stránka, což je ten glam.
Honza:
Už od začátku jsme vlastně nehráli čistý electroswing. Není to moc styl, který by se posouval a vyvíjel, což byla věc, která nás už od začátku nebavila. Vlastně jediná naše písnička, co vznikla v tomto stylu, byla naše první píseň – remix skladby Belleville od Django Reinhardta. A zjistili jsme, že do škatulky electroswingu se úplně nehodíme a že nás i hodně lidí odmítá, protože je pro ně electroswing nuda. Takže jsme se posouvali dál a dál a řekli si, že bychom si asi nějakou „škatulku“ měli vymyslet, abychom nebyli stále řazení pod electroswing. A Mikyho napadl název glamtornic, jelikož náš styl je hodně o elektronice, proto tronic a zároveň je pro nás velice důležitá vizuální stránka, což je ten glam.
Jste známí pro velice netradiční, blyštivé a barevné kostýmy. Jak se ti Žofko podařilo kluky do těchto kostýmů dostat a kde tyto kostýmy sháníte?
Žofka:
Nebylo vůbec těžké kluky do kostýmů dostat. Oni si o to časem řekli sami, což je tedy veliká výhoda. Nikdy jsem ani nechtěla být kapela „Žofka a kluci“, ale abychom každý byl výrazný sám od sebe, tak jako v civilu.
Dříve jsme hodně nakupovali kostýmy v sekáčích, teď už si je necháváme šít, protože chceme, aby to působilo jako celek a byli jsme výrazní všichni. Teď si často něco najdeme nebo vymyslíme a necháme to ušít u švadleny.
Miky:
O finální podobu se většinou stará Žofka, která to sladí. Podlehne to menší diskuzi, ale většinou to pochází od Žofky.
Žofka:
Ale moc si do toho nenechám diskutovat, jelikož oni pak vymýšlí blbosti. Nicméně nosí kostýmy rádi, kéž by to také tak rádi a dobrovolně prali.
Nèro:
My fungujeme hodně jako celek a opravdu nemáme žádného leadera, ani co se týče hudby, ani v těch kostýmech. Každý má sice něco na starost, ale v zásadě máme na vše dost podobné názory. My jsme se shodli na tom, jakým směrem půjdem a k tomu pak patřily i ty třpytivé, flitrované kostýmy. Byla to volba, kterou jsme si všichni vymysleli, máme to rádi a stojíme si za tím.
Honza:
Málokdy se stává, že by Žofka přišla s nějakým kostýmem a my jsme řekli, že si to na sebe nevezmeme.
Žofka:
Teď přemýšlím, zda je to pravda.
Honza:
No když jsi přišla s růžovým kostýmem, tak já jsem naopak řekl, že ho rozhodně chci.
Žofka:
To je pravda. Od té doby, když se ptám, jakou byste chtěli barvu, tak Honzík hned křičí: „Růžovou!“.
Honza:
My se prostě ve většině věcí shodneme a dohodneme. To samé s kapelním tetováním. Každý máme jedno písmeno z názvu MYDY. A když jsme si rozdělovali písmena, tak nám to vyšlo úplně přesně, každý dostal to, co chtěl a nemuseli jsme dělat žádné kompromisy.
Žofka:
Nebylo vůbec těžké kluky do kostýmů dostat. Oni si o to časem řekli sami, což je tedy veliká výhoda. Nikdy jsem ani nechtěla být kapela „Žofka a kluci“, ale abychom každý byl výrazný sám od sebe, tak jako v civilu.
Dříve jsme hodně nakupovali kostýmy v sekáčích, teď už si je necháváme šít, protože chceme, aby to působilo jako celek a byli jsme výrazní všichni. Teď si často něco najdeme nebo vymyslíme a necháme to ušít u švadleny.
Miky:
O finální podobu se většinou stará Žofka, která to sladí. Podlehne to menší diskuzi, ale většinou to pochází od Žofky.
Žofka:
Ale moc si do toho nenechám diskutovat, jelikož oni pak vymýšlí blbosti. Nicméně nosí kostýmy rádi, kéž by to také tak rádi a dobrovolně prali.
Nèro:
My fungujeme hodně jako celek a opravdu nemáme žádného leadera, ani co se týče hudby, ani v těch kostýmech. Každý má sice něco na starost, ale v zásadě máme na vše dost podobné názory. My jsme se shodli na tom, jakým směrem půjdem a k tomu pak patřily i ty třpytivé, flitrované kostýmy. Byla to volba, kterou jsme si všichni vymysleli, máme to rádi a stojíme si za tím.
Honza:
Málokdy se stává, že by Žofka přišla s nějakým kostýmem a my jsme řekli, že si to na sebe nevezmeme.
Žofka:
Teď přemýšlím, zda je to pravda.
Honza:
No když jsi přišla s růžovým kostýmem, tak já jsem naopak řekl, že ho rozhodně chci.
Žofka:
To je pravda. Od té doby, když se ptám, jakou byste chtěli barvu, tak Honzík hned křičí: „Růžovou!“.
Honza:
My se prostě ve většině věcí shodneme a dohodneme. To samé s kapelním tetováním. Každý máme jedno písmeno z názvu MYDY. A když jsme si rozdělovali písmena, tak nám to vyšlo úplně přesně, každý dostal to, co chtěl a nemuseli jsme dělat žádné kompromisy.
Na českou kapelu jste projeli neuvěřitelné množství známých zahraničních festivalů, ať už Glastonbury v Anglii, maďarský Sziget, Fusion festival v Německu nebo slovenskou Pohodu. Jak jste se od českých festivalů dostali až na mezinárodní festivalovou špici?
Nèro:
My jsme do toho hned od začátku šli s tou ideou, že nechceme hrát jen v Čechách. Chtěli jsme a chceme hudbu dělat i pro světový trh. Snažili jsme se hodně komunikovat, ať už na YouTube nebo sociálních sítích. Vždy jsme věděli, že chceme směřovat do Evropy a nejen pouze na Čechy.
Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy na nás narazil náš manažer Petr Blažek. My byli perspektivní mladá kapela, která hrála zajímavý hudební styl a on měl ty schopnosti na to, aby to, jak se říká, prodal.
Miky:
Hodně nám také pomohl ten electroswing. V roce 2013, kdy jsme začínali tak v tu dobu bylo asi jen 10 kapel na světě, které hráli electroswing. Což nám strašně pomohlo, potkali jsme díky tomu Petra a vše se díky tomu podařilo. Ono by se to asi podařilo i tak, ale asi o mnoho později.
Nèro:
Začali jsme tvořit v létě 2012, což bylo asi tak půl roku před tím, než do Čech přišla obrovská vlna electroswingu, kdy byly pak tančírny jako Roxy a jiné, beznadějně vyprodané. A my už v tu dobu měli odehráno několik koncertů, takže organizátoři těchto akcí již o nás věděli a tak jsme už vlastně po roce našeho působení hráli pro 1200 lidí v Roxy. V tomto nám ten žánr dost pomohl. Miky s tím přišel těsně před tím, než to sem došlo.
Miky:
My jsme byli vlastně ti hipsteři, co dělali něco divnýho a pak to byl už main stream, tak jsme zase začali dělat něco jinýho. A teď jsme zase hipsteři, protože toto main stream není.
Nèro:
My jsme do toho hned od začátku šli s tou ideou, že nechceme hrát jen v Čechách. Chtěli jsme a chceme hudbu dělat i pro světový trh. Snažili jsme se hodně komunikovat, ať už na YouTube nebo sociálních sítích. Vždy jsme věděli, že chceme směřovat do Evropy a nejen pouze na Čechy.
Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy na nás narazil náš manažer Petr Blažek. My byli perspektivní mladá kapela, která hrála zajímavý hudební styl a on měl ty schopnosti na to, aby to, jak se říká, prodal.
Miky:
Hodně nám také pomohl ten electroswing. V roce 2013, kdy jsme začínali tak v tu dobu bylo asi jen 10 kapel na světě, které hráli electroswing. Což nám strašně pomohlo, potkali jsme díky tomu Petra a vše se díky tomu podařilo. Ono by se to asi podařilo i tak, ale asi o mnoho později.
Nèro:
Začali jsme tvořit v létě 2012, což bylo asi tak půl roku před tím, než do Čech přišla obrovská vlna electroswingu, kdy byly pak tančírny jako Roxy a jiné, beznadějně vyprodané. A my už v tu dobu měli odehráno několik koncertů, takže organizátoři těchto akcí již o nás věděli a tak jsme už vlastně po roce našeho působení hráli pro 1200 lidí v Roxy. V tomto nám ten žánr dost pomohl. Miky s tím přišel těsně před tím, než to sem došlo.
Miky:
My jsme byli vlastně ti hipsteři, co dělali něco divnýho a pak to byl už main stream, tak jsme zase začali dělat něco jinýho. A teď jsme zase hipsteři, protože toto main stream není.
Jak byste popsali svou novu desku, která vychází 25. 10. 2019? Je v něčem jiná?
Žofka:
Deska nese název NUMBERS. Původní ideou bylo napsat koncepční desku, která by byla odrazem dnešní doby, digitální doby, sociálních sítí. Do toho na nás dolehly určité osobní problémy a krize a to všechno je z toho cítit. Deska je díky tomu ale pro nás velice důležitá a jsme s ní hrozně spokojeni, takže se dá říct, že to nakonec dobře dopadlo.
Nèro:
Před touto deskou a vlastně i před Forem Karlín (křest cd Numbers 22. 11. 2019,pozn.red.), na nás dopadl obrovský tlak, potýkali jsme se všichni s nějakými osobními problémy a vlastně jak deska, tak Forum jsou pro nás v zásadě „All in“. Když to vyjde, bude to bomba, když to nevyjde, tak se uvidí, co bude s kapelou a se vším. Takhle moc důležité to pro nás je. A to vše se i odráží na desce.
Tato deska je o dost tvrdší, temnější, syrovější i experimentálnější. Hrozně dlouho jsme hledali, jak vlastně spolu znovu tvořit, jak pracovat dohromady. Jelikož ze začátku jsme my 4 trávili veškerý svůj čas tady a pracovali dohromady, časem se z toho ale stal koloběh a my se teď snažili to vrátit k tomu, abychom si to zase užívali. Ptali jsme se sami sebe: Jakou hudbu chceme dělat? Kam se chceme vydat? Co by nás bavilo? Nakonec jsme to našli a jsme hrozně rádi. S deskou jsme se vyblbli a dali jí veškerou možnou péči.
Honza:
Do desky jsme dali všechno, co jsme mohli. Na spoustě věcí jsme pracovali už od ledna a už byly v takovém stavu, že jsme ani nevěděli co s nimi. Až teď, ke konci se nám podařilo najít ten správný směr, kterým se ubírat. Teď o víkendech v září jsme se scházeli a pracovali celé dny a noci až to vykrystalizovalo v něco, co jsme si poslechli a měli z toho velikou radost.
Žofka:
Naše síla je ve společném tvoření. Cokoliv co děláme dohromady, tak má větší sílu. Je pravda, že když jsme dělali desku M.Y.D.Y., tak jsme se ve studiu sotva potkali, spíš jsme se míjeli a pracovali individuálně, a to je škoda.
Nèro:
Vždycky, když se nám někdo zeptá na to, co máme jako kapela za hudební vzory, tak to vlastně nedokážeme říci, protože každý posloucháme něco dost jiného. A to je naše hlavní výhra při tvorbě hudby. Každý si to představuje trochu jinak, a když se všechny naše talenty a hudební vkusy protnou, tak vzniká něco nového, jedinečného. Tak jako je naše kapela – jedinečná.
Žofka:
Deska nese název NUMBERS. Původní ideou bylo napsat koncepční desku, která by byla odrazem dnešní doby, digitální doby, sociálních sítí. Do toho na nás dolehly určité osobní problémy a krize a to všechno je z toho cítit. Deska je díky tomu ale pro nás velice důležitá a jsme s ní hrozně spokojeni, takže se dá říct, že to nakonec dobře dopadlo.
Nèro:
Před touto deskou a vlastně i před Forem Karlín (křest cd Numbers 22. 11. 2019,pozn.red.), na nás dopadl obrovský tlak, potýkali jsme se všichni s nějakými osobními problémy a vlastně jak deska, tak Forum jsou pro nás v zásadě „All in“. Když to vyjde, bude to bomba, když to nevyjde, tak se uvidí, co bude s kapelou a se vším. Takhle moc důležité to pro nás je. A to vše se i odráží na desce.
Tato deska je o dost tvrdší, temnější, syrovější i experimentálnější. Hrozně dlouho jsme hledali, jak vlastně spolu znovu tvořit, jak pracovat dohromady. Jelikož ze začátku jsme my 4 trávili veškerý svůj čas tady a pracovali dohromady, časem se z toho ale stal koloběh a my se teď snažili to vrátit k tomu, abychom si to zase užívali. Ptali jsme se sami sebe: Jakou hudbu chceme dělat? Kam se chceme vydat? Co by nás bavilo? Nakonec jsme to našli a jsme hrozně rádi. S deskou jsme se vyblbli a dali jí veškerou možnou péči.
Honza:
Do desky jsme dali všechno, co jsme mohli. Na spoustě věcí jsme pracovali už od ledna a už byly v takovém stavu, že jsme ani nevěděli co s nimi. Až teď, ke konci se nám podařilo najít ten správný směr, kterým se ubírat. Teď o víkendech v září jsme se scházeli a pracovali celé dny a noci až to vykrystalizovalo v něco, co jsme si poslechli a měli z toho velikou radost.
Žofka:
Naše síla je ve společném tvoření. Cokoliv co děláme dohromady, tak má větší sílu. Je pravda, že když jsme dělali desku M.Y.D.Y., tak jsme se ve studiu sotva potkali, spíš jsme se míjeli a pracovali individuálně, a to je škoda.
Nèro:
Vždycky, když se nám někdo zeptá na to, co máme jako kapela za hudební vzory, tak to vlastně nedokážeme říci, protože každý posloucháme něco dost jiného. A to je naše hlavní výhra při tvorbě hudby. Každý si to představuje trochu jinak, a když se všechny naše talenty a hudební vkusy protnou, tak vzniká něco nového, jedinečného. Tak jako je naše kapela – jedinečná.
Co byste poradili mladým, začínajícím kapelám?
Žofka:
Makat a mít trpělivost. A trochu štěstí samozřejmě.
Hlavně se nevzdávat a nepodřizovat se tlaku okolí. Ať si vše dělají tak, jak to cítí oni.
Nèro:
Zároveň je ale důležitá i pokora. I z kritiky je dobré se nějak poučit a přemýšlet nad ní, ideálně se z ní poučit. A nesnažit se nikomu připodobnit.
Miky:
Celek je víc než jednotlivec. To asi shrnuje nás. Ale nechci vypadat, že někomu radíme, jelikož i my jsme svým způsobem stále na začátku. Nicméně rozhodně platí, že víc lidí je více než jeden, což je pro nás ta hlavní cesta.
Honza:
Hodně zásadní je si lidsky rozumět a sednout si. To je i naše obrovská výhoda, my od doby, co jsme se potkali a založili kapelu, tak jsme i s celým týmem prakticky rodina. Dokážeme spolu fungovat, trávit spolu čas a nezabít se.
Když lidi nejsou schopní fungovat společně, tak ta kapela nemá smysl a nevydrží, i když by to třeba byli všichni geniální hudebníci.
Žofka:
Prostě pokud s někým nevydržíte 8 hodin v dodávce, tak je to k ničemu.
Žofka:
Makat a mít trpělivost. A trochu štěstí samozřejmě.
Hlavně se nevzdávat a nepodřizovat se tlaku okolí. Ať si vše dělají tak, jak to cítí oni.
Nèro:
Zároveň je ale důležitá i pokora. I z kritiky je dobré se nějak poučit a přemýšlet nad ní, ideálně se z ní poučit. A nesnažit se nikomu připodobnit.
Miky:
Celek je víc než jednotlivec. To asi shrnuje nás. Ale nechci vypadat, že někomu radíme, jelikož i my jsme svým způsobem stále na začátku. Nicméně rozhodně platí, že víc lidí je více než jeden, což je pro nás ta hlavní cesta.
Honza:
Hodně zásadní je si lidsky rozumět a sednout si. To je i naše obrovská výhoda, my od doby, co jsme se potkali a založili kapelu, tak jsme i s celým týmem prakticky rodina. Dokážeme spolu fungovat, trávit spolu čas a nezabít se.
Když lidi nejsou schopní fungovat společně, tak ta kapela nemá smysl a nevydrží, i když by to třeba byli všichni geniální hudebníci.
Žofka:
Prostě pokud s někým nevydržíte 8 hodin v dodávce, tak je to k ničemu.
| autoři: | text: Lucie Dvořáková foto: Jiří Trnka |
| Tweet |
Další články s interpretem Mydy Rabycad
Mydy Rabycad: Jsme strašní megalomani, aneb máte se na co těšit
Tato mladá, úspěšná a velice osobitá kapela vydala na konci října novou desku s názvem Numbers.
V čem je deska jiná a co fanoušky čeká na křtu ve Forum Karlín 22. 11. 2019?
Hudební festival Hrady CZ po Švihově putuje na Rožmberk nad Vltavou
Hrady CZ slaví 15 let, letos s respektem k památkám i životnímu prostředí
JBC FEST potěší jablonecké publikum už potřetí
JBC FEST – festival pro Jablonec nad Nisou už třetí rok nabízí bohatý hudební program nejen jabloneckým fanouškům. Ski areál Dobrá Voda pohostí již tento víkend 29. a 30. června místní rockové, popové i punkové ikony, ale i hosty z dalších koutů republiky.
Ceny Anděl za rok 2017 ovládli J.A.R.
Letošní předávání hudebních cen Anděl se neslo v duchu velkých změn. Novinkou byla venkovní stage pro veřejnost, na které se vystřídala řada nominovaných. Česká hudební akademie oceňovala v nově pojmenovaných kategoriích a nejvíce sošek si odnesli J.A.R. Celý slavnostní ceremoniál přenášela živě Česká televize.
Velkolepý ceremoniál Cen Anděl letos doplní venkovní stage
Zatímco Česká hudební akademie v těchto dnech vybírá z nedávno zveřejněných nominací budoucí držitele hudebních Andělů, pořadatelé letošního ročníku nejstarších tuzemských odborných hudebních cen zveřejňují program avizovaného druhého, venkovního pódia.
Mydy Rabycad roztančili plánskou sokolovnu
28. říjen 2017, sokolovna Planá nad Lužnicí
Mydy Rabycad vystoupí se Skyline v Plané nad Lužnicí
Sokolovna v Plané nad Lužnicí se 28. října promění v taneční šílenství. Živě vystoupí dvě nejvýraznější kapely české taneční scény - Mydy Rabycad a Skyline.
Další články žánrů Elektronická hudba, Pop, Swing
Soutěž o vstupenky na festival Footfest. Festival přináší hvězdný lineup a zajímavé novinky.
Jihočeský festival Footfest v roce 2024 vstal z mrtvých a rozhodně neplánuje jen tak zase skončit. Zúčastněte se soutěže o lístky na tento nezapomenutelný zážitek.
Díky!Fest 2025 - rozhovor s kapelou UDG
Dalším z interpretů letošního ročníku Díky!Festu je stálice mnoha letních i klubových pódií parta UDG. Zeptali jsme se ještě před festivalem na několik otázek, jak se na něj kluci připravují, těší, ...
Malý festival velkých rozměrů, to je Brod 1995
„Mícháme originální festivalový koktejl, který ve vás zanechá pozitivní vibrace živé biokultury. Ingredience kvalitní muzika, výjimečná atmosféra, vy a vaši přátelé.“ To jsou slova, kterými pořadatelé popisují akci Brod 1995 a jestli to tak opravdu je, to se můžete přesvědčit už 23.8.
Areál Letního parketu Výrava po roce opět otevírá své brány.
Letní parket Výrava se nachází v nevelké obci Výrava, přibližně 10 km od Hradce. Areál, který v loňském roce oslavil už čtvrtstoletí svého fungování, se za dobu působení utěšeně rozrostl a v současné době patří mezi nejoblíbenější hudební svatostánky ve východních Čechách, neboť každý rok přináší po celou letní sezónu velmi pestrou nabídku domácích i zahraničních interpretů z různých hudebních žánrů.
Díky!Fest 2025 - rozhovor s pořadatelem Martinem Janotou
Letošní ročník Díky!Festu je již 3. ročníkem tohoto zajímavého festivalu a my jsme vyzpovídali pořadatele Martina Janotu. Těšte se na zajímavý rozhovor, jak se plánuje, připravuje a realizuje podobný festival.
Žít každou vteřinou - TOMMINO + BARČA
25. 5. 2025 proběhl v aule ZŠ v Jiráskových sadech v Příbrami slavnostní křest písně a videoklipu TOMMINA a BARČI - Žít každou vteřinou. Sudičkami písně se staly holky z Holki (Radana a Kateřina) a zpěvačka Bára Zemanová.
Díky!Fest 2025 - rozhovor s písničkářem Michalem Horákem
Jedním z interpretů letošního ročníku Díky!Festu je veselý písničkář Michal Horák. Zeptali jsme se ještě před festivalem na několik otázek, jak se na festival připravuje, těší, ...
Další rozhovory
Díky!Fest 2025 - rozhovor s kapelou UDG
Dalším z interpretů letošního ročníku Díky!Festu je stálice mnoha letních i klubových pódií parta UDG. Zeptali jsme se ještě před festivalem na několik otázek, jak se na něj kluci připravují, těší, ...
Díky!Fest 2025 - rozhovor s pořadatelem Martinem Janotou
Letošní ročník Díky!Festu je již 3. ročníkem tohoto zajímavého festivalu a my jsme vyzpovídali pořadatele Martina Janotu. Těšte se na zajímavý rozhovor, jak se plánuje, připravuje a realizuje podobný festival.
Proč právě Kastelán? To nám v live interview prozradil známý český herec Jarda Plesl a frontman Septic People Lexa Fedorov!
Dříve než proběhly první vteřiny natáčení, měli jsme tu možnost vytvořit live interwiev, ve kterém jsme vyzpovídali právě Jardu Plesla a frontmana Septic People – Alexe „Lexu“ Fedorova.
Díky!Fest 2025 - rozhovor s písničkářem Michalem Horákem
Jedním z interpretů letošního ročníku Díky!Festu je veselý písničkář Michal Horák. Zeptali jsme se ještě před festivalem na několik otázek, jak se na festival připravuje, těší, ...
Imagine Diamonds - jedinečný tribute ve střední Evropě!
Jaro 2025 začalo a my tu máme nový projekt, který na českém hudebním trhu určitě chyběl. Tento projekt nese název Imagine Diamonds a jeho seskupení tvoří Tomáš Balů Baloun (zpěv), Ivo Anderle (baskytara), David Mucha (kytara) a Ondřej Kuncl (bicí). A tak jsme pro vás vyzpovídali frontmana této kapely Tomáše Balouna, kterého můžete znát z kapel jako Septic People nebo Emesis. Otázky neminuly ani manažera kapely Michala Gracíka.
Trocha povídání s hlavními pořadateli o rock-metalovém festivalu South of Heaven
Šumavský open air festival South of Heaven se do hudebních map zapíše letos čtvrtým pokračováním. Přesně tak má udáno na hlavičkách plakátů, i když nultý ročník proběhl již v roce 2020 na sále obce Zbytiny. Akce se těší zvyšující se pozornosti fanoušků tvrdé metalové muziky, svižných kytarových riffů rockových kapel včetně příznivců punkových vystoupení, na které pořadatelé několika jmény nezapomínají. Festival se koná 4. a 5.7.2025 v lomu nedaleko jmenovaných Zbytin a jeho nedílnou součástí je stanové městečko, které se začátkem července tradičně stane domovem stovek návštěvníků tohoto hudebního podniku. O historii, přítomnosti a samozřejmě o nadcházejícím ročníku jsme si povídali se strůjci akce, která má mezinárodní přesah – s Oto Gajdošem frontmanem skupiny Solar systém a hudebním publicistou Alanem Rohanem.
Rozhovor s Jaroslavem Parči: Od rodinných oslav, přes muzikály, až po pódia co znamenají svět!
Svou lásku k hudbě objevil již jako malé dítě a postupně se vypracoval od rodinných oslav, až po účast v televizních soutěžích, jako jsou Česko hledá Superstar 2006, Československo má talent a The Voice. V rozhovoru jsme hovořili o jeho hudebních začátcích, kariérních milnících, muzikálových rolích i snech, které si chce ještě splnit. Jak hodnotí současnou českou hudební scénu a co pro něj znamená být umělcem? To vše se dozvíte v našem rozhovoru!