„Nás ta hudba nabíjí neskutečným způsobem a víme, že druhý den budeme opět v první linii“, konstatují legendy mezi fanoušky Irena a Zdeněk Dlouhých 3. dubna 2020   (17:15)Hudební svět není jen o kapelách a jejich zázemí, o natáčení klipů a o rozhovorech s muzikanty. Nedílnou součástí jsou určitě i fanoušci, bez kterých by koncert každé kapely neměl svou atmosféru ani svou „šťávu“. Proto jsme o rozhovor požádali manžele Irenu a Zdeňka Dlouhých, které většina z nás potkává téměř na všech zajímavých koncertech.

Hudební svět není jen o kapelách a jejich zázemí, o natáčení klipů a o rozhovorech s muzikanty. Nedílnou součástí jsou určitě i fanoušci, bez kterých by koncert každé kapely neměl svou atmosféru ani svou „šťávu“. Proto jsme o rozhovor požádali manžele Irenu a Zdeňka Dlouhých, které většina z nás potkává téměř na všech zajímavých koncertech. Věčně dobrá nálada, foťáky v rukou, místa v první řadě a srdcovky především Komunál a Škwor… to jsou Irena a Zdeněk, kteří se za dobu svého navštěvování hudebních akcí stali mezi fanoušky i kapelami doslova legendami. Tak proč se tedy na koncerty nepodívat jejich očima?

U nás obou to bylo stejné – začínali jsme v devatenácti/sedmnácti chodit na zábavy, kde jsme se také v roce 1980 seznámili. Muziku jsme poslouchali doma, občas nějaký koncert v divadle. Když děti dospěly, byly i jiné starosti (s rodiči) a na zábavu moc času nezbývalo.

V roce 2008 jsme se rozhodovali, jak dál. Začali jsme mít trochu víc času pro sebe, povedlo se nám navštívit několik koncertů skupin z našeho mládí (Nazareth, Smokie, Slade, Sweet, AC/DC, Iron Maiden, Kiss), ale zlom nastal v srpnu 2010 – jeli jsme si poslechnout na Výravu Harlej, jako host vystupoval pro nás „neznámý Komunál“.

To šílenství na parketě bylo něco nepředstavitelného, následoval Silvestr 2010 s Komunálem, no a pak už to jelo samo. Začali jsme vyhledávat koncerty s Komunálem, přitom jsme začali poznávat mnoho dalších skupin, začaly menší festivaly, pak trochu větší akce a nám se to dostalo pod kůži – živé koncerty, spousta nových přátel, začali nás zdravit hudebníci a z počtu koncertů v roce 2010 (18), v roce 2011 (32) jsme se dostali až do roku 2019 (132) a k celkovému počtu 2815 navštívených koncertů.

Jak víme, trávíte na koncertech většinu svého času. Proto se zeptáme hned na několik souvisejících otázek najednou… Kdy si vlastně plánujete svou nekončící koncertní sezónu a jak probíhá Vaše, dá se říci „logistika“, neboť to vše zabere několik tisíc kilometrů, noclehů atd?

Tak plánování koncertů vlastně nikdy nekončí. Jakmile naše oblíbené skupiny ohlásí jarní nebo podzimní turné, začíná pro nás to nejhorší – nějakým způsobem to vystřídat a stihnout přitom maximum Komunálu, Škworu, Harleje, Dogy, Traktoru, Dymytry...

Letní festivaly jsou pro nás již trochu jednodušší, máme svá oblíbená místa, kam se rádi vracíme a většinou tam ty naše skupiny hrají, a ještě poznáváme spoustu jiných méně známých kapel, jsme zvyklí si poslechnout vše, samozřejmě z první řady. Noclehy neřešíme, v podstatě se vždy jezdíme vyspat domů, druhý den se jede třeba zase na druhou stranu republiky. Z toho tedy vyplývá, že si vybíráme menší festivaly, takové ty vícedenní s velkým množstvím lidí nás moc nelákají.

Pro člověka, který jde na koncert pouze ve svém městě je naprosto nepředstavitelné, že dokážete za víkend často přejet téměř celou republiku. Máte nějaký odhad kolik kilometrů přibližně za rok najedete? 

Tak třeba za rok 2019 jsme najeli 30 200 km po celé ČR.



A když kilometry za ta léta koncertů spočtete, už byste s nimi objeli Zeměkouli?



Statistiku si vedeme od roku 2010, od té doby máme najeto „plus mínus“ 189 000 km. Vzhledem k tomu, že obvod zeměkoule je udáván myslím kolem 41 000 km, tak se rychle blížíme k pátému objetí celé Zeměkoule.

 

Na všech koncertech Vás potkáváme svěží a s dobrou náladou, ale věříme, že je to občas hodně náročné. Jak to zvládáte? (Dobíjí vás atmosféra koncertů?)

Tak je pravda, že náročné to bývá, když se nám nakupí třeba 4 koncerty za sebou. Také ty letní festivaly jsou náročné, jsme zvyklí stát v první řadě od začátku a poslouchat i ty méně známé kapely (ale kolikrát jsou mezi nimi i výborné kapely). To pak těch 13 až 14 hodin stání dává zabrat nohám.

Jedno je ale jasné – nás ta hudba nabíjí neskutečným způsobem a víme, že druhý den budeme opět v první linii. Prostě pro nás živá muzika je to nejlepší, a to co se děje v dnešní době kolem viru, je pro nás něco nepředstavitelného, živá hudba chybí úplně nejvíc.

Víme, že všechny hudební akce jsou něčím jiné a zajímavé, a proto se vás chceme zeptat, jaký byl váš nejkurióznější koncert?

Napadají nás 3 koncerty, co se tak trochu vymykaly. První případ byl s dobrým koncem. V roce 2010 vystupovala v O2 aréně skupina Guns N' Roses. Po předkapele, která skončila ve 20:30, začalo čekání na hlavní hvězdy. Tisk tehdy upozorňoval, že zpěvák Axl Rose si na celém evropském turné dává hodně načas, ale v Praze překonal snad vše – koncert začal těsně před půlnocí a trval myslím až do 2:15 v noci. Ale dočkali jsme se a bylo to naprosto famózní.

Druhá kuriozita už tak dobře nedopadla. V květnu 2011 jsme byli na festivalu v Ivančicích, z těch známých kapel tam byla Doga, Věra Špinarová, Divokej Bill, Olympic, Škwor a celé to měl zakončovat Komunál. Celý den poprchávalo, jednotlivé sety začaly mít zpoždění, až došlo k tomu, že Komunál začínal těsně před druhou hodinou ranní. Po 15 minutách uprostřed písničky zvukaři vypnuli pult, že mají plán pouze do dvou hodin, a my, co jsme čekali na oblíbenou kapelu, tak jsme měli smůlu. Za ty roky nepamatuju, že by se něco podobného stalo, to zklamání bylo obrovské.

Je málo kapel a míst konání koncertů, na kterých jste nebyli. Máte nějaký vysněný koncert, festival i místo, kam byste se rádi podívali?

My se spíš vracíme rádi na místa, která už známe, a vyhovují nám, ať je to z hlediska zabezpečení sociálek, jídla, pití a množství lidí, vyhovují nám spíš jednodenní akce. Jedna akce nás ale přece jenom napadá – rádi bychom se podívali do Ostravy na festival Ostrava v plamenech, to prostředí vysokých pecí je prostě fascinující.


Založili jste a spravujete i několik fanklubů. Nejznámější je asi Léčebna pro velmi těžce závislý na Komunálu. O fotky a videa z akcí se chvíli po koncertě podělíte s ostatními a často jste mnohem rychlejší než novináři. Je to už rutina, nebo máte připravenou tzv. vychytávku?


Tak je pravda, že vedeme celkem 3 stránky na Facebooku – zmíněnou Léčebnu, potom ještě Komunál, a nakonec Škwor srdcem. No a přispíváme do všech možných stránek skupin, které navštívíme a máme je rádi. Ptáš se, jak to vypadá s reportem aktuálního koncertu? Tak asi takto – přijedeme v noci (podle vzdálenosti kolem jedné, druhé hodiny), první akcí je stažení karet z fotoaparátů. Pak dám rychle zpracovat 3 až 4 videa z každé kapely a to jde ihned na Facebook. To vychází tak do hodinky po příjezdu, pak už se hlásí únava. Zbytek se zpracovává druhý den po probuzení, po víkendu je pak už čas na důkladnější reporty.

 

Vaše fotoknihy z turné jsou velmi vydařené, originální a byly odměněny i oceněny.
Pro kolik skupin jste tyto knihy vytvořili?

Tak fotoknih se skupinami jsme vytvořili zatím 8. Komunál má celkem 3 – první byla taková všeobecná, druhá byla společně se skupinou Dymytry z jejich turné v roce 2017, a zatím poslední vznikla v roce 2018, kniha obsahovala celou historii kapely.

Pro Škwor jsme vytvořili 2 knihy, z turné 2015/2016 a z podzimního turné 2016. Pro skupinu Forrest Jump jsme vytvořili fotoknihu z jejich turné s Traktorem v roce 2019. Fotokniha se skupinou Harlej byla vytvořena jako dárek pro jednu kamarádku – fanynku Harleje a poslední kniha byla vytvořena pro organizátora festivalu The Legends Rock Fest Zdeňka Lhotu, kniha mapuje prvních šest ročníků skvělého festivalu.

Kolik kapel už jste za léta navštěvování koncertů poznali a je kapela či interpret, kteří již nekoncertují, ale rádi byste si je znovu poslechli?

Za těch 10 let jsme slyšeli 621 kapel nebo jednotlivců. Ke druhé části otázky – my rádi poznáváme další skupiny, těch opravdu dobrých je strašně moc, až nám je líto, že spousta z nich nemá možnosti, jak se prezentovat pro víc lidí.

I my děkujeme, Irena a Zdeněk.