V pondělí 16. října od 19 hodin se v pražském Lucerna Music Baru uskutečnila úžasná akce v rámci projektu Family Jam s názvem Nechte zpívat Mišíky! Už před otevřením Baru se celou pasáží Lucerna vinula předlouhá fronta nedočkavých fandů všech věkových kategorií hudební Legendy Vladimíra Mišíka, která se zanedlouho točila až do Vodičkovy ulice. Prostory Baru se rychle zaplnily, ale fronta, kterou bylo možno vidět v pasáži zdaleka neukazovala všechny, kteří si nechtěli tuto vyjímečnou událost nechat ujít. Všechna místa k sezení i stání se postupně plnila až do 19:30 hodin, kdy Maťo Mišík, nestarší syn hudebníka Vladimíra, celou akci krátce zahájil a na pódium nastoupila kapela Gingerhead. Tato skupina působící na hudební scéně od roku 2015 hrající pestrou směsici rocku, popu a funk music fandy dobré muziky parádně nažhavila na famózní večer, který všechny teprve čekal.. Po první odehrané písničce byla kapela představena. Za bicími seděl Tomáš Piala, basu ovládal Vlasta Klein,na kytaru doslova válel Maťo Mišík, 2. kytaře a vokálům vládnul Luboš Moravec a svým hlasem jako zvon všechny uchvátila zpěvačka Eliška Pekárek Flaková. Po necelé hodině vystoupení Maťovy kapely, kdy zazněly songy Isn't it Well?, Don't You, Spojený nádoby, byla do playlistu kapely zařazena i úplně nová a ten večer historicky poprvé zahraná píseň Věřím dál. Celé vystoupení Gingerhead bylo završeno jejich prvním songem Holy Ground.
Za obrovského aplausu publika opouští kapela jeviště, kde se střídá s dalšími vystupujícími, kterými jsou Adam Mišík a jeho sestra Bára Mišíková, kteří k sobě na jeviště povolávají zpátky svého bráchu Maťu. Tímto okamžikem projekt Family Jam nabírá konkrétní podobu... Sourozenci Mišíkovi vzdali tátovi hold písní Cukrová závada, kterou Vladimírovi složili k jeho 65. narozeninám a ve které byly použity úryvky nebo jen slova z mnoha písní, které Vladimír Mišík za celou svou hudební kariéru napsal.
Po krátkém sourozeneckém slovním škádlení přichází na pódium další článek rodiny a tím je Eva Mišíková, Vláďova manželka se svojí kapelou E+Mausy. Jak paní Eva vysvětlila, je tento název vlastně dvojsmyslem; E+Mausy je spojení Eva + Mišíci (v kapele hrají a zpívají Bára a Maťo Mišíkovi) a zároveň jako jedno slovo Emauzy, což je benediktinské opatství v Praze, blízko něhož má toto šestičlenné undergroundové seskupení svojí sklepní zkušebnu. Jako první zazněla píseň Pláč s komentářem, že "tady se dneska určitě plakat nebude..!" Druhou v pořadí byla skladba inspirovaná Ukrajinou O holi pastýř, pak zazněly ještě dva songy, a to Tělo roura, píseň o bezdomovci nalezeném v kontejneru a jako poslední Vincent van Gogh.
Před 21. hodinou nastává všemi očekávaný okamžik, kdy na jeviště za svojí ženou, dětmi a zbytkem kapely E+Mausy přichází Pan Vladimír Mišík a své vystoupení zahajuje písní Špejchar blues. Po druhé písni odehrané s Evou, Bárou a Maťem je maminkou Evou na pódium povolán nejmladší syn Adam, kterého ovšem taťka Vláďa posílá „zase zpátky k pivku, protože teď hrají s Bárou.“ Tohle rodinné popichování a štengrování jednotlivých vystupujících se prolínalo celým večerem a přispívalo k už tak velmi pohodové, dalo by se říct až rodinné atmosféře celé akce. Adam Mišík uposlechl doporučení tatínka Vladimíra a za popíjení zlatavého moku s nadšením sledoval vystoupení rodiny, která takto odehrála ještě dva songy.
Následovala kratičká pauza během níž proběhla přestavba pódia a na pódium přišli členové Etc… Samozřejmě, že obsazení kapely bylo v průběhu let měněno, ale Vladimír Mišík určitě velmi pečlivě vybírá muzikanty, aby alternace původního Etc… byla co nejvěrohodnější. Po prvních tónech Etc… jsem se neubránila dojmu, že prapůvodní Etc… je zpátky na scéně!!! Společně s kapelou vystupuje jako první Adam Mišík s rock´n´rollovým hitem Blue suede shoes od Elvise Presleyho, kterým už tak dost bujaré publikum dostává do pořádného varu. Následují pomalejší, už „mišíkovské“ písně Když ta růže uvadá, Lady Vamp z roku 1978 a před tím, než předá mikrofon a slovo tatínkovi Vladimírovi, dokonale a hlasem svého táty zpívá Slunečný hrob, který posílá „tam nahoru“ Radimovi Hladíkovi.. Za bouřlivého potlesku a nadšeného aplaudování publika v reakci na vystoupení Adama se mikrofonu chopil Vladimír Mišík, čímž aplaus prodloužil a bylo vidět, že si ho plnými doušky užívá. Etc… s Vláďou zahráli a zazpívali všechny známé a nestárnoucí hity, kterými už více než 40 let jejich působení na hudební scéně oslňují všechny svoje posluchače. Naprosto přirozeně a nenuceně v průběhu hraní vstupovali do vystoupení jednotliví členové rodiny Mišíků vzpomínajíce na rodinné mejdany, při kterých údajně nikdy nechyběly hity Šmajdák a ploužáky, Víno, ženy, zpěv a další, které si tento večer „střihli“ všichni Mišíci společně. Za velmi důležitou považuji informaci o složení kapely, kdy Vladimír Mišík skvěle zpíval a hrál na kytaru,vokálů a druhé kytary se ujal Pavel Skála, třetí kytary se chopil Petr Pokorný, na housle válel Vladimír Pavlíček, za bicími seděl Jiří Zelenka a na basu doprovázel Pavel Novák. Jako jednoho z přihlížejících povolal Vláďa po chvíli hraní Etc... na pódium Olina Nejezchlebu, který vystoupení Etc... doplnil rytmikou jako jsou tamburíny a rolničky - nástroji, které se na jevišti pro vzácného náhodného diváka našly...
Okolo půl jedenácté celá tato rodinná session končí za obrovského potlesku fanoušků, kteří se tímto snažili vyhecovat Mišíky k přídavku. Po chvíli ze zákulisí přichází Maťo Mišík s velkými díky obecenstvu za přízeň se slovy: „ Mockrát děkujeme, ale to je dneska fakt už všechno, starý pán je unavený a odpočívá. Běžte domů...“ Většina fandů zůstává ještě v Lucerna Music Baru a při drinku nebo pivku společně rozebírají vjemy a zážitky z dnešního večera, kdy se mezi nimi spontánně a skromně pohybují všichni účinkující a přirozeně odpovídají na případné dotazy zvídavých diváků nebo neodmítnou možnost nezávazného prohození několika slov…
Jsem přesvědčená o tom, že myšlenka koncertního cyklu Family Jam byla tento večer zcela naplněna! Smyslem tohoto cyklu totiž je přivést na pódium slavné muzikantské rodiny, uspořádat mezigenerační jam, při kterém jsou propojeny dvě generace rodinných muzikantů. Obě uchopí tvorbu svého „protějšku“ a interpretují ji po svém. V žádném případě nejde o souboj , ale o poctu a uznání tvorby obou stran. Tento večer byl plný rodinné lásky, pouta a obrovského uznání za tvorbu Vladimíra Mišíka a Etc…, Evy Mišíkové a E+Mausy, Gingerhead a v neposlední řadě i nejmladšího Adama. Z celé rodiny doslova sršela pohoda, vzájemná láska, uznání a podpora jednotlivých členů Mišíkova klanu.
Obří díky patří organizátorům, Lucerna Music Baru za poskytnutí prostor a hlavně děkuji VŠEM Mišíkům za zážitek, který se popsat nedá - čeština nedisponuje takovým množstvím superlativ, jimiž by se dala atmosféra akce a vjemy jednotlivce adekvátně vyjádřit!!!