„Nejdřív jsem si myslel, že se nikam nedostaneme, a teď už mám v hlavě čtvrtou desku. Člověk se toho nesmí bát," hodnotí George Rain ze Sebastien 7. března 2018 (18:45)Tuzemských interpretů, jejichž hlas je slyšet i za hranicemi, je jako šafránu. Kapele Sebastien se ten krátký výčet daří úspěšně rozšiřovat, ale nebylo to vždycky úplně jednoduchý. O budování kapely v Čechách, o chřipce i o novém albu Act of Creation jsme si povídali s frontmanem Georgem a klávesákem Pavlem.
Kluky jsem zastihla před jejich koncertem v Českých Budějovicích, na který nastupovali v oslabení – bez kytaristy Andyho Monse. U piva, čaje a paralenu jsme probrali kdeco, ale hlavně jejich hudební pouť za hranice a nový album Act of Creation. To vyšlo 23. února a pokřtil ho Mike Terrana.
Sebastien působí často i v zahraničí. Vznikali jste rovnou s tím, že jdete za hranice? Jak se to podařilo?
George: My jsme začínali s kytaristou Ondrou skoro 10 let před tím, než vznikl Sebastien. Jmenovali jsme se Navar, zpívali česky a neměli vůbec žádné takovéhle ambice. Hráli jsme po regionu, CD jsme nahrávali v místních studiích. Nic nás netáhlo k tomu tlačit to dál. Ale potom nás napadly písničky jako Dorian a další věci, které jsou na první desce. Díky tomu jsme si řekli, že tohle si zaslouží už lepší zvuk. Takže jsme začali řešit, co potřebujeme pro to, abychom na ten debut upozornili v záplavě té muziky, která dneska je.
A řekli jsme si zaprvé dobrý zvuk. Vybrali jsme si Rolanda Grapowa a Saschu Paetha (např. Avantasia, Kamelot, Epica – pozn. redakce) protože jsme věděli, že je blízko (na Slovensku). Roland Grapow těsně před tím dokončil nahrávání s X-core a to se nám dost líbilo, ta hutnost kytar, masivní sound. Takže jsme ho oslovili jako prvního a on rovnou souhlasil, takže jsme se s tím dál netrápili. Věděli jsme, že zvuk máme. Pak jsme našli designéra, který nám dělá dodnes veškerou grafiku. Vlastně jeho první návrh na tu desku, který nám poslal, byl taky finální.
Nakonec se udělaly fotky a to všechno kolem. Potom jsme ale dál přemýšleli, čím to okořenit, aby to opravdu ty lidi zaujalo, a dospěli jsme k tomu, že by to chtělo nějakýho hosta... Tehdy ještě nebyl tolik Facebook, takže jsem začal na MySpace hledat různý lidi, který mě napadali, a rozeslal asi 90 e-mailů. Z toho se asi deset lidí ozvalo zpátky a se sedmi z nich jsme se domluvili. Takže takováhle cesta tam byla.
Čili je důležitý se toho prostě nebát….
George: Nebát se toho. My jsme to chtěli vyzkoušet, protože za námi nestála žádná velká firma, žádný velký prachy, zkrátka nikdo, kdo by to tlačil a někam nás dostal snazší cestou. Co šlo, to jsme zkusili a nějak to dopadlo a někam nás to posunulo. Byl to takový pokus-omyl, ale vyplatilo se to.
George: My jsme začínali s kytaristou Ondrou skoro 10 let před tím, než vznikl Sebastien. Jmenovali jsme se Navar, zpívali česky a neměli vůbec žádné takovéhle ambice. Hráli jsme po regionu, CD jsme nahrávali v místních studiích. Nic nás netáhlo k tomu tlačit to dál. Ale potom nás napadly písničky jako Dorian a další věci, které jsou na první desce. Díky tomu jsme si řekli, že tohle si zaslouží už lepší zvuk. Takže jsme začali řešit, co potřebujeme pro to, abychom na ten debut upozornili v záplavě té muziky, která dneska je.
A řekli jsme si zaprvé dobrý zvuk. Vybrali jsme si Rolanda Grapowa a Saschu Paetha (např. Avantasia, Kamelot, Epica – pozn. redakce) protože jsme věděli, že je blízko (na Slovensku). Roland Grapow těsně před tím dokončil nahrávání s X-core a to se nám dost líbilo, ta hutnost kytar, masivní sound. Takže jsme ho oslovili jako prvního a on rovnou souhlasil, takže jsme se s tím dál netrápili. Věděli jsme, že zvuk máme. Pak jsme našli designéra, který nám dělá dodnes veškerou grafiku. Vlastně jeho první návrh na tu desku, který nám poslal, byl taky finální.
Nakonec se udělaly fotky a to všechno kolem. Potom jsme ale dál přemýšleli, čím to okořenit, aby to opravdu ty lidi zaujalo, a dospěli jsme k tomu, že by to chtělo nějakýho hosta... Tehdy ještě nebyl tolik Facebook, takže jsem začal na MySpace hledat různý lidi, který mě napadali, a rozeslal asi 90 e-mailů. Z toho se asi deset lidí ozvalo zpátky a se sedmi z nich jsme se domluvili. Takže takováhle cesta tam byla.
Čili je důležitý se toho prostě nebát….
George: Nebát se toho. My jsme to chtěli vyzkoušet, protože za námi nestála žádná velká firma, žádný velký prachy, zkrátka nikdo, kdo by to tlačil a někam nás dostal snazší cestou. Co šlo, to jsme zkusili a nějak to dopadlo a někam nás to posunulo. Byl to takový pokus-omyl, ale vyplatilo se to.
A naopak nesetkávali jste se s kritikou toho, že chcete do zahraničí?
George: Tohle bylo zajímavý od úplnýho začátku a stačilo k tomu jenom, abychom udělali první promo fotku v ateliéru, kde jsme byli nalíčený. Úplně normální věc pro všechny kapely, který vidíš v jakýmkoliv časopise. A už to bylo v té naší komunitě okolo Pardubic (východní Čechy): kam se to cpem, na co si jako hrajeme a co jako chceme… Další téma je angličtina. Dodnes jsem z toho úplně hotovej, protože si nedovedu představit, jak někdo ve Švédsku říká Abbě zpívejte švédsky, jinak to nikam nedotáhnete. Nebo Scorpions německy… Já myslím, že Sebastien stejně jako Eagleheart, nebo na Slovensku Signum Regis, jsou kapely produkovaný od začátku jako vývozní artikl. To má ukázat, že i česká scéna a česká muzika jsou konkurenceschopný venku. Řekl bych, že srážet takovouhle snahu je hodně hloupý. Například já nemám nic proti Kabátům, přestože je neposlouchám. Není totiž vůbec chyba, že je tady Kabát, ale je chyba, že je tu jenom Kabát… Finsko má své Nightwish, Švédsko Abbu, Europe, Hammerfall, Sabaton… a ty Čechy nemají nic. Lidi venku neznají skoro nic kromě Gotta. A je to škoda, protože pořád platí co Čech, to muzikant a ten talent tu je. Ale je tu taky ten strach, že se to stejně nepovede, tak to ani nezkusím.
Pavel: Na druhou stranu tyhle negativní názory vždycky budou všude. A sociální sítě tomuhle daly ohromnou platformu. Tuším, že Marilyn Manson řekl, že míra úspěchu se měří mírou hejtů.
Začaly chodit časem nabídky z venčí, od těch, kteří by s vámi chtěli sami spolupracovat?
George: V podstatě takhle nám pomohlo oslovení Wacken foundation, to je agentura při Wacken festivalu, která podporuje a sponzoruje mladý kapely. Podpořili nám druhý turné, které jsme jeli s Masterplan v roce 2013 a zároveň použili naši muziku do traileru pro Wacken 2016, kde jsme si taky nakonec zahráli. Čili se nám naší muzikou podařilo zaujmout mezi stovkami ostatních. Díky tomu také spolupracujeme s agenturou v Hamburku, s klubem, ve kterém začínala ta generace kapel jako Sabaton, Edguy atd. Lidé odtud nám hodně pomohli. Já jsem na ten Wacken jel vlastně nejdřív tak jako okukovat lidi, seznamovat se, čili celej jeden festival jsme strávili hledáním, co by kdo by mohl a „Ahoj já jsem Jirka…“ no a dva roky na to to dopadlo, že jsme tam hráli. Tahle cesta má zkrátka smysl a jde to! I když začátky nebyly jednoduché.
George: Tohle bylo zajímavý od úplnýho začátku a stačilo k tomu jenom, abychom udělali první promo fotku v ateliéru, kde jsme byli nalíčený. Úplně normální věc pro všechny kapely, který vidíš v jakýmkoliv časopise. A už to bylo v té naší komunitě okolo Pardubic (východní Čechy): kam se to cpem, na co si jako hrajeme a co jako chceme… Další téma je angličtina. Dodnes jsem z toho úplně hotovej, protože si nedovedu představit, jak někdo ve Švédsku říká Abbě zpívejte švédsky, jinak to nikam nedotáhnete. Nebo Scorpions německy… Já myslím, že Sebastien stejně jako Eagleheart, nebo na Slovensku Signum Regis, jsou kapely produkovaný od začátku jako vývozní artikl. To má ukázat, že i česká scéna a česká muzika jsou konkurenceschopný venku. Řekl bych, že srážet takovouhle snahu je hodně hloupý. Například já nemám nic proti Kabátům, přestože je neposlouchám. Není totiž vůbec chyba, že je tady Kabát, ale je chyba, že je tu jenom Kabát… Finsko má své Nightwish, Švédsko Abbu, Europe, Hammerfall, Sabaton… a ty Čechy nemají nic. Lidi venku neznají skoro nic kromě Gotta. A je to škoda, protože pořád platí co Čech, to muzikant a ten talent tu je. Ale je tu taky ten strach, že se to stejně nepovede, tak to ani nezkusím.
Pavel: Na druhou stranu tyhle negativní názory vždycky budou všude. A sociální sítě tomuhle daly ohromnou platformu. Tuším, že Marilyn Manson řekl, že míra úspěchu se měří mírou hejtů.
Začaly chodit časem nabídky z venčí, od těch, kteří by s vámi chtěli sami spolupracovat?
George: V podstatě takhle nám pomohlo oslovení Wacken foundation, to je agentura při Wacken festivalu, která podporuje a sponzoruje mladý kapely. Podpořili nám druhý turné, které jsme jeli s Masterplan v roce 2013 a zároveň použili naši muziku do traileru pro Wacken 2016, kde jsme si taky nakonec zahráli. Čili se nám naší muzikou podařilo zaujmout mezi stovkami ostatních. Díky tomu také spolupracujeme s agenturou v Hamburku, s klubem, ve kterém začínala ta generace kapel jako Sabaton, Edguy atd. Lidé odtud nám hodně pomohli. Já jsem na ten Wacken jel vlastně nejdřív tak jako okukovat lidi, seznamovat se, čili celej jeden festival jsme strávili hledáním, co by kdo by mohl a „Ahoj já jsem Jirka…“ no a dva roky na to to dopadlo, že jsme tam hráli. Tahle cesta má zkrátka smysl a jde to! I když začátky nebyly jednoduché.
Pojďme si udělat malé srovnání… Spolupracuje se líp s lidmi v Čechách nebo v zahraničí?
George: (smích) Ono je to víc o lidech, než o té muzice. Já jsem žil dva roky ve Skotsku, mám kamarády v Holandsku, v Itálii všude možně… a vždycky když jsem někde řekl o svý kapele, o tom, co dělám, tak oni začali přemýšlet, koho znají a kdo by mi mohl pomoct. Tady u nás je to spíš takový: nevyčnívej, buď stejný, jako ti ostatní, nesnaž se dostat nikam výš a dál… V těch lidech je asi nějaká zášť a závist. Jestli je to proto, že sami nejsou šťastní, seberealizovaný, v práci je to nebaví, šéf je na nic, nevím. Když se někoho zeptáš, jak se máš, často si začne stěžovat. Ale není to samozřejmě černobílé, nedá se říct, že Čechy jsou špatné. Naopak, já jsem se sem vždycky rád vracel. Například když jsem se po těch dvou letech vracel zpět do Čech, tak jsem jel z letiště a slyšel jsem dva lidi v kupé, jak se hádají. Česky! A já jsem se na ně smál a měl jsem z toho strašnou radost, že opět slyším češtinu. Nicméně ty reakce Čechy vs. zahraničí… my jsme měli všude hlavně pozitivní reakce, ale bylo to tím, že jsme jim nesli produkt, o kterém jsme byli sami přesvědčení, že má nějaký smysl, takže s náma spojili své síly.
Tady v Čechách teď hraju s kapelou Kreyson nebo Citron a tam je ta míra profesionality úplně jinde. Zázemí, které máme, promo, reklama, studia atd. – nemůžu si stěžovat.
Samozřejmě přišla i vlna různých nadšených a negativních reakcí, týkajících se nových sestav. S tím se ale tak nějak počítalo. Já myslím, že v Češích se to mění s tím, jak se mění generace. Protože hodně lidí už má nějakou zkušenost ze zahraničí.
Kam se posunula hudba od dob Navaru k době Act of Creation?
George: Navar byl klasický heavy metal přelomu 80. a 90. let – kytary, klávesy, jednoduché plochy, texty. Taky jsme byli víc inspirováni českou muzikou jako Arakain, Vitacit, Kreyson nebo Citron. Takový mišmaš toho všeho. V rámci Sebastien jsme se chtěli dostat někam jinam. Chtěli jsme právě konkurovat tomu zahraničnímu, co máme rádi a čeho jsme se tak trochu předtím báli.
Já jsem nedávno našel nějaký svůj rozhovor z roku 2005. Tam se mě ptali, kam bych to chtěl dotáhnout. A já jsem říkal: „Hrát v klubech. Ale my se nikdy nedostaneme na úroveň těch kapel, co máme rádi.“ Samozřejmě, že už to pak nejde, když si to člověk vsugeruje. Jenže pak se to vyvíjelo a dneska bych řekl, že Sebastien má svůj zvuk, svůj styl.
Každý z nás posloucháme trošku něco jiného a vlastně já jako hlavní skladatel nejsem ani klasický metalista. Vyrostl jsem na Beatles, Abbě, Deep Purple, Led Zeppelin, takže ve mně je ta melodika trochu jiná než v někom, kdo poslouchá Stratovarius nebo Sonatu a Hammerfall. A tam je možná daný přesah v té naší melodice. V tom, že neděláme klasickou heavy metalovou nebo power metalovou muziku, nebojíme se nových moderních zvuků například u kláves. Nebojíme se ani klasických. Třeba flétny, která je v několika skladbách na nové desce.
Byl to přirozený vývoj. Krok za krokem a každý z těch kroků je krásný a vede někam dál. Například teď už mám v hlavě čtvrtou desku.
George: (smích) Ono je to víc o lidech, než o té muzice. Já jsem žil dva roky ve Skotsku, mám kamarády v Holandsku, v Itálii všude možně… a vždycky když jsem někde řekl o svý kapele, o tom, co dělám, tak oni začali přemýšlet, koho znají a kdo by mi mohl pomoct. Tady u nás je to spíš takový: nevyčnívej, buď stejný, jako ti ostatní, nesnaž se dostat nikam výš a dál… V těch lidech je asi nějaká zášť a závist. Jestli je to proto, že sami nejsou šťastní, seberealizovaný, v práci je to nebaví, šéf je na nic, nevím. Když se někoho zeptáš, jak se máš, často si začne stěžovat. Ale není to samozřejmě černobílé, nedá se říct, že Čechy jsou špatné. Naopak, já jsem se sem vždycky rád vracel. Například když jsem se po těch dvou letech vracel zpět do Čech, tak jsem jel z letiště a slyšel jsem dva lidi v kupé, jak se hádají. Česky! A já jsem se na ně smál a měl jsem z toho strašnou radost, že opět slyším češtinu. Nicméně ty reakce Čechy vs. zahraničí… my jsme měli všude hlavně pozitivní reakce, ale bylo to tím, že jsme jim nesli produkt, o kterém jsme byli sami přesvědčení, že má nějaký smysl, takže s náma spojili své síly.
Tady v Čechách teď hraju s kapelou Kreyson nebo Citron a tam je ta míra profesionality úplně jinde. Zázemí, které máme, promo, reklama, studia atd. – nemůžu si stěžovat.
Samozřejmě přišla i vlna různých nadšených a negativních reakcí, týkajících se nových sestav. S tím se ale tak nějak počítalo. Já myslím, že v Češích se to mění s tím, jak se mění generace. Protože hodně lidí už má nějakou zkušenost ze zahraničí.
Kam se posunula hudba od dob Navaru k době Act of Creation?
George: Navar byl klasický heavy metal přelomu 80. a 90. let – kytary, klávesy, jednoduché plochy, texty. Taky jsme byli víc inspirováni českou muzikou jako Arakain, Vitacit, Kreyson nebo Citron. Takový mišmaš toho všeho. V rámci Sebastien jsme se chtěli dostat někam jinam. Chtěli jsme právě konkurovat tomu zahraničnímu, co máme rádi a čeho jsme se tak trochu předtím báli.
Já jsem nedávno našel nějaký svůj rozhovor z roku 2005. Tam se mě ptali, kam bych to chtěl dotáhnout. A já jsem říkal: „Hrát v klubech. Ale my se nikdy nedostaneme na úroveň těch kapel, co máme rádi.“ Samozřejmě, že už to pak nejde, když si to člověk vsugeruje. Jenže pak se to vyvíjelo a dneska bych řekl, že Sebastien má svůj zvuk, svůj styl.
Každý z nás posloucháme trošku něco jiného a vlastně já jako hlavní skladatel nejsem ani klasický metalista. Vyrostl jsem na Beatles, Abbě, Deep Purple, Led Zeppelin, takže ve mně je ta melodika trochu jiná než v někom, kdo poslouchá Stratovarius nebo Sonatu a Hammerfall. A tam je možná daný přesah v té naší melodice. V tom, že neděláme klasickou heavy metalovou nebo power metalovou muziku, nebojíme se nových moderních zvuků například u kláves. Nebojíme se ani klasických. Třeba flétny, která je v několika skladbách na nové desce.
Byl to přirozený vývoj. Krok za krokem a každý z těch kroků je krásný a vede někam dál. Například teď už mám v hlavě čtvrtou desku.
Album je dost rozmanitý, jsou tam balady i vyloženě metalový věci. Šlo o záměr?
George: Tam se nedá takhle přemýšlet. Když skládáš, tak tě něco prostě napadne a je to. Vždycky to reflektuje tvůj vnitřní stav v tu danou dobu. A to se nedá kalkulovat. Nedá se si sednout a říct si, teď napíšu rychlou věc. Pak budu si hrát s kytarou a stejně mě nic nenapadne. Zkrátka musí to přijít samo, a jestli je pak nějaká deska tvrdší, jemnější nebo temnější, to všechno plyne z těch pohnutek, který není člověk sám schopný definovat. Teď to tak cítíme, tak to tak i je. Navíc je to taky poprvé, co jsme si desku sami produkovali, natáčeli, kompletně míchali. Z tohohle titulu je to pro nás velká premiéra a jsme na tu desku hrdí. Její obsah je vyloženě to, co se nám momentálně honilo hlavou.
Než deska vyšla, vypustili jste v poměrně krátkém období tři klipy. Jaký bylo natáčení?
Pavel: Rychlý. (smích)
Točilo se to hodně rychle, protože jsme stihli natočit tři klipy během dvou dnů, na
dvou různých lokacích. Byl to teda fofr ve všech směrech, ale bylo do dobrý. První klip, který jsme vydali, se jmenuje Winner. Točili jsme ho v plzeňské tělocvičně a zároveň jsme ho točili v pořadí jako poslední. Amy a Die in Me jsme točili v Úpici, v Husitském sboru. To bylo krutý, protože tam byla zima jako v kostele (smích), a to bylo něco… Spousta lidí nám teď říká: „To je skvělý jak vám ten člověk, co to stříhá, udělal ty efekty. Ta pára u pusy je výborná.“ No a ono stačí mít dva stupně nad nulou a funguje to. Ale na druhou stranu z toho, jak se nám to povedlo, máme velikou radost.
George: Jestli teda můžu doplnit, tak my jsme chtěli tu desku maximálně vizualizovat. Vždycky jsme měli k desce jeden klip a ten druhý byl takový napůl lyric video. Teď jsme si říkali, že v dnešní době, kdy každý kouká na FB, Youtube… udělejme k tomu nějaký obrázky. Takže bude ještě čtvrtý klip. Ten jsme točili minulou neděli, proto tu taky dneska není náš kytarista. V těch mínus deseti stupních jsme byli venku na hrázi mezi rybníkama, foukal vítr jak svině a bylo to hrozně romantický, v tý košili a obdobích mrazů (smích). Strávili jsme tam nad tím celý den. Takže věřím, že klip bude krásnej, zase tam půjde pára od huby (smích)... Sice nás to stálo kytaristu, ale stálo to zato.
No a co teď? Turné nebo naopak nohy nahoru, horkej čaj?
Pavel: No teď to vypadá spíš na paracetamolovou párty. Ale jinak máme momentálně naplánováno asi deset koncertů a turné jako takové zatím neplánujeme. Termíny je možné najít na našich stránkách.
George: Čeká nás třeba Metafest v Plzni, máme tam dvakrát Německo, pak na
podzim ještě jednou Plzeň, Pardubice, Hradec Králové a určitě to bude ještě přibývat.
Nicméně platí to, co platilo v minulých dvou a půl letech, že jsem aktivní v dalších kapelách, které mají v plánu halové turné po ČR a na Slovensku, takže je to logisticky hodně náročné, ale bojujem a vyhrajem!
Díky za váš čas, pánové.
George: Tam se nedá takhle přemýšlet. Když skládáš, tak tě něco prostě napadne a je to. Vždycky to reflektuje tvůj vnitřní stav v tu danou dobu. A to se nedá kalkulovat. Nedá se si sednout a říct si, teď napíšu rychlou věc. Pak budu si hrát s kytarou a stejně mě nic nenapadne. Zkrátka musí to přijít samo, a jestli je pak nějaká deska tvrdší, jemnější nebo temnější, to všechno plyne z těch pohnutek, který není člověk sám schopný definovat. Teď to tak cítíme, tak to tak i je. Navíc je to taky poprvé, co jsme si desku sami produkovali, natáčeli, kompletně míchali. Z tohohle titulu je to pro nás velká premiéra a jsme na tu desku hrdí. Její obsah je vyloženě to, co se nám momentálně honilo hlavou.
Než deska vyšla, vypustili jste v poměrně krátkém období tři klipy. Jaký bylo natáčení?
Pavel: Rychlý. (smích)
Točilo se to hodně rychle, protože jsme stihli natočit tři klipy během dvou dnů, na
dvou různých lokacích. Byl to teda fofr ve všech směrech, ale bylo do dobrý. První klip, který jsme vydali, se jmenuje Winner. Točili jsme ho v plzeňské tělocvičně a zároveň jsme ho točili v pořadí jako poslední. Amy a Die in Me jsme točili v Úpici, v Husitském sboru. To bylo krutý, protože tam byla zima jako v kostele (smích), a to bylo něco… Spousta lidí nám teď říká: „To je skvělý jak vám ten člověk, co to stříhá, udělal ty efekty. Ta pára u pusy je výborná.“ No a ono stačí mít dva stupně nad nulou a funguje to. Ale na druhou stranu z toho, jak se nám to povedlo, máme velikou radost.
George: Jestli teda můžu doplnit, tak my jsme chtěli tu desku maximálně vizualizovat. Vždycky jsme měli k desce jeden klip a ten druhý byl takový napůl lyric video. Teď jsme si říkali, že v dnešní době, kdy každý kouká na FB, Youtube… udělejme k tomu nějaký obrázky. Takže bude ještě čtvrtý klip. Ten jsme točili minulou neděli, proto tu taky dneska není náš kytarista. V těch mínus deseti stupních jsme byli venku na hrázi mezi rybníkama, foukal vítr jak svině a bylo to hrozně romantický, v tý košili a obdobích mrazů (smích). Strávili jsme tam nad tím celý den. Takže věřím, že klip bude krásnej, zase tam půjde pára od huby (smích)... Sice nás to stálo kytaristu, ale stálo to zato.
No a co teď? Turné nebo naopak nohy nahoru, horkej čaj?
Pavel: No teď to vypadá spíš na paracetamolovou párty. Ale jinak máme momentálně naplánováno asi deset koncertů a turné jako takové zatím neplánujeme. Termíny je možné najít na našich stránkách.
George: Čeká nás třeba Metafest v Plzni, máme tam dvakrát Německo, pak na
podzim ještě jednou Plzeň, Pardubice, Hradec Králové a určitě to bude ještě přibývat.
Nicméně platí to, co platilo v minulých dvou a půl letech, že jsem aktivní v dalších kapelách, které mají v plánu halové turné po ČR a na Slovensku, takže je to logisticky hodně náročné, ale bojujem a vyhrajem!
Díky za váš čas, pánové.
| autoři: | text: Eliška Nováková foto: Sebastien |
| Tweet |
Další články s interprety George Rain, Sebastien
Nasaďte slamáky a vyražte do Újezda
Nasaďte slamáky a 13.8.2022 vyražte do Újezda u Přelouče! Byť by tahle výzva mohla svádět k tomu, že vás tam čeká porce country a dávka letních střiků, ti, kteří se zúčastnili loňského prvního ročníku Slamák Rock festu, dobře vědí, že na programu je parádně namíchaný rockový nářez, jehož menu se letos skládá z těchto ingrediencí:
Další ročník charitativního festivalu Hudlice Fest se blíží
V malebném prostředí Hudlic nedalekoho Berouna se sjedou v sobotu 25.6. kapely z různých koutků naší země, aby pomohly po roce dobré věci.
KLUBOOFKA TV ZVE ROCK MAJÁLES
Jedenáctý ROCK MAJÁLES "ZUBŘÍ ZEMĚ" se opět blíží! Jeden z největších hudebních festivalů na Vysočině se bude konat netradičně uprostřed září, a to 18.9.2021, v úžasném přírodním prostředí na prosluněné travnaté ploše sportovního oválu za Lužánkami v malebném městečku Bystřice nad Pernštejnem.
Fryyfest 2021 potěšil všechna rockmetalová srdce!
Oblíbený friendly festival Fryyfest uvítal v Bakově nad Jizerou zvučná jména zahraniční i české rockmetalové scény. Poctu legendám vzdali spokojení fanoušci.
Fryyfest 2021 v Bakově nad Jizerou bude plný hvězd zahraniční i české rockmetalové scény!
Volnočasový areál v Bakově nad Jizerou letos opět ožije řádně nadupanou muzikou! Organizátoři oblíbeného friendly festivalu Fryyfest své fans
i přes současnou náročnou situaci nezklamali a přichystali pro ně další ročník.
Festival Fryyfest 2021 v Bakově nad Jizerou bude plný legend zahraniční i české rock metalové scény! Nespoutanou show odpálí The Iron Maidens, Grave Digger, Bonfire, Kamil Střihavka & Leaders i Sebastien
Známý friendly festival Fryyfest neponechal nic náhodě a i v této složité době potěšil své fanoušky. Chystá pro ně totiž další ročník tohoto rock metalového open - airu.
Monster Meeting aneb hudební exploze zahřměla v Klatovech!
Nastalo páteční odpoledne a srdce všech metalových i rockových fans se rozbušila na poplach. V ten den totiž příjemné prostředí Camp Lázní Klatovy ožilo zastávkou exkluzivního a velkolepého tour projektu - Monster Meeting.
Další články žánrů Metal, Rock, Rock'n'roll
Čechomor a Lenka Dusilová v rámci Letní Kooperativa Tour potěší Domažlice! Zazní skladby z nejnovějšího alba i všem známé hity
Legendární Čechomor vyrazil na Letní Kooperativa Tour. V seznamu koncertních zastávek nevynechá ani srdce Chodska – Domažlice. Do tamního Letního kina zavítá už první srpnový pátek a nebude sám! Milým a vzácným hostem Čechomoru bude oblíbená Lenka Dusilová.
Proč Fest vol. 4: Punk, rodinná atmosféra i elektrické black outy. Slatiňany zažily festival, na který se jen tak nezapomíná
Slatiňany opět dokazují, proč se sem fanoušci punku a tvrdší muziky každé léto rádi vracejí. Čtvrtý ročník Proč Festu nabídl poctivou dávku punk-rocku, nu metalu i raw punku, ale především atmosféru, kterou velké festivaly koupit nedokážou. Domácí Víme proč společně s partou dobrovolníků připravili akci, kde vedle sebe pařili mladí pankáči, rockové babičky a dědové i děti pod pódiem. Redakce Musicgate byla od prvních tónů až do závěrečného přídavku přímo ve fotopříkopu.
Rekordní návštěva Prasofestu vol. 13 – důkaz oblíbenosti této akce v republikovém měřítku
Členitý areál pod hradem Vlčtejn se jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v hudební arénu, kde se během soboty 18.7.2026 vystřídala na dřevěné stage devítka kapel operujících na republikovém půdorysu. Tým organizátorů s hlavním pořadatelem Panem Ká v čele, odvedl spoustu mnohdy neviditelné práce a hostům i vystupujícím připravil dobré podmínky k absolvování více jak dvanáctihodinového maratonu. Vynikající zvuk firmy Stage Master, stánky s usměvavou obsluhou a dvě stanová městečka – vše na svých místech v ten správný čas. Své místo měl i pěkně zaplněný Prasobus, který hosty přivezl a po oficiálním ukončení i odvezl na předem stanovené zastávky. Určitě zmíním sociální koutek – byť je Prasofest jednodenní záležitost, přesto byly toaletní boxy během festivalu vyčištěné, což mnohdy nebývá zvykem. Po nočním dešti počasí přálo, festival proběhl bez komplikací a na zústavší hosty využívající k noclehu kempy, čekala v neděli ráno vydatná porce voňavé česnečky podávaná zcela zdarma.
Kapela SP25 natočila nový videoklip! Představí v něm hluboké emotivní téma i známá jména hudební a influencerské scény
Západočeská kapela SP25 neusíná na vavřínech. Po vydání zbrusu nového alba s názvem Popel a růže pokračuje v rozjeté jízdě a připravuje obrazovou podobu. A to konkrétně k písni Padlej anděl z výše zmíněné desky.
Multižánrový Farák Fest vol. 11 vytahuje esa z rukávu, hosté budou mít z čeho vybírat
Farský kopec nedaleko Heřmanovy Huti se již po jedenácté stane epicentrem koncertního dění v širokém okolí. Letošní Farák Fest laťku v nabídce kvalitní muziky posunul zase o kousek výše a v lineupu akce s termínem 1.8.2026 se objevují jména figurující na republikovém půdorysu. O pozvánky jednotlivým formacím a sestavením všeho potřebného na správná místa, se postaral sehraný tým pořadatelů s Vaškem Motykou v čele. Součástí události bude tradičně připravené zázemí pro hosty – plně zásobené občerstvovací stánky, kaskádovitě seřazené trámy k sezení, fungující sociální koutek… a v neposlední řadě nedaleké parkoviště s přilehlou stanovou vesničkou. Celým sobotním odpolednem a večerem nás provede zkušený moderátor Vláďa Jaroš, jehož tvář k této akci nepochybně a zaslouženě patří. Přijďte si vychutnat skvělou festivalovou atmosféru do příjemného prostředí Farského kopce i vy, odstartováno bude úderem 13. hodiny.
Gulášfest 2026 uzavřel festival ve velkém stylu. Poslední den patřil Poetice, Portless i rockovým legendám
Valašské Meziříčí se rozloučilo s letošním Gulášfestem ve velkém stylu. Závěrečný den nabídl nejen více než třicet druhů gulášů, ale také pestrou hudební přehlídku, která oslovila fanoušky napříč generacemi. Na pódiu se vystřídaly cimbálovka, blues, revivalové kapely i známé české skupiny v čele s Poetikou a Portless.
Lughnasad 2026: Za 14 dní se otevřou brány oppida v Nasavrkách! Čeká nás velkolepý moshpit s Asonancí, Dick O'Brass či Pirates of the Pubs!
Už za pouhé dva týdny se promění skanzen Země Keltů v Nasavrkách v epicentrum té nejsvobodnější historie, pohanské magie a dravé kultury. Od pátku 31. července do soboty 1. srpna 2026 zde propukne jubilejní 20. ročník Mezinárodního festivalu keltské kultury Lughnasad! Oslava svátku úrody a sklizně slibuje velkolepou dvoudenní hudební show, u které redakce Musicgate nebude chybět!
Další rozhovory
Festival Dávka Štěstí přiveze do Lysé nad Labem pořádnou dávku punku
Dávka štěstí je nejen název nového alba kapely Nežfaleš, ale také název nového festivalu, který proběhne 29.8.2026 v areálu zámeckého parku v Lysé nad Labem.
Footfest: špička českých hudebních festivalů v Želči.
Jihočeský festival Footfest bude letos jeden z největších ročníků v celé své historii. Budou zde znít velká hudebních jména, bude zde mnoho gastronomických zážitků a spousta zábavy společně s moderátory Vojtěchem Jozífkem a Simonou Krajíčkovou.
Českej punk ještě není mrtvej
O akci Punkrock on the Road jsme už psali, a dokonce se povedlo dát dohromady rozhovor s člověkem, který celý turné měl na starost.
Ale co kapely, které spolu toto turné jely plánují dál a jak se jim na turné líbilo?
Každej klub i bar, každej víkend za to stál
11 měst, 11 jedinečných večerů a zhruba 4500 tisíce lidí, to je slovy pořadatele cirkus s názvem Punkrock on the Road.
Malé povídání s Tomášem Navrátilem - s muzikantem tělem i duší o kapele KOHN
Jen málo fanoušků dobré bigbítové muziky na Plzeňsku by se někdy v minulosti nesetkalo s hardrockovou kapelou KOHN, potažmo pak s jejím frontmanem Tomášem Navrátilem. Jeho hudební život je od roku 2011 s KOHNem spojený pupeční šňůrou a představit si tuto skupinu bez Tomáše je vize v žánru sci-fi. V sobotu 4.4.2026, při koncertu skupiny KOHN na plzeňském náměstí Republiky, jsme s Tomášem udělali malou tečku za rozhovorem, který probíhal pomocí digitální technologie od března téhož roku.
S Oto Gajdošem a Alanem Rohanem o nadcházejícím 5. ročníku metalového svátku South of Heaven ve Zbytinách
Již po páté se v opuštěném lomu u obce Zbytiny na Prachaticku připravuje metalový festival South of Heaven. Dvoudenní akce s plnohodnotným servisem pro kapely, organizátory a hlavně fanoušky tvrdých kytarových riffů má pevně stanovený termín 3. a 4. července 2026. O tom, co nás čeká (a doufejme, že ani nemine), jsme si v malém rozhovoru popovídali s hlavním pořadatelem Oto Gajdošem a hudebním publicistou Alanem Rohanem. Byť nedošlo k fyzickému setkání, mé otázky dostaly jasné odpovědi pomocí digitální techniky.
Zakázaný Ovoce mezi Láskou a nenávistí
Kapela Zakázaný Ovoce vydává po delší době nové řadové album a rozhodli se ho představit novinářům a fanouškům v pražském Rock café. A my jsme s naším serverem byli u toho a vy tak máte jedinečnou možnost si přečíst co je v kapele nového.