„Nejdřív jsem si myslel, že se nikam nedostaneme, a teď už mám v hlavě čtvrtou desku. Člověk se toho nesmí bát," hodnotí George Rain ze Sebastien 7. března 2018 (18:45)Tuzemských interpretů, jejichž hlas je slyšet i za hranicemi, je jako šafránu. Kapele Sebastien se ten krátký výčet daří úspěšně rozšiřovat, ale nebylo to vždycky úplně jednoduchý. O budování kapely v Čechách, o chřipce i o novém albu Act of Creation jsme si povídali s frontmanem Georgem a klávesákem Pavlem.
Kluky jsem zastihla před jejich koncertem v Českých Budějovicích, na který nastupovali v oslabení – bez kytaristy Andyho Monse. U piva, čaje a paralenu jsme probrali kdeco, ale hlavně jejich hudební pouť za hranice a nový album Act of Creation. To vyšlo 23. února a pokřtil ho Mike Terrana.
Sebastien působí často i v zahraničí. Vznikali jste rovnou s tím, že jdete za hranice? Jak se to podařilo?
George: My jsme začínali s kytaristou Ondrou skoro 10 let před tím, než vznikl Sebastien. Jmenovali jsme se Navar, zpívali česky a neměli vůbec žádné takovéhle ambice. Hráli jsme po regionu, CD jsme nahrávali v místních studiích. Nic nás netáhlo k tomu tlačit to dál. Ale potom nás napadly písničky jako Dorian a další věci, které jsou na první desce. Díky tomu jsme si řekli, že tohle si zaslouží už lepší zvuk. Takže jsme začali řešit, co potřebujeme pro to, abychom na ten debut upozornili v záplavě té muziky, která dneska je.
A řekli jsme si zaprvé dobrý zvuk. Vybrali jsme si Rolanda Grapowa a Saschu Paetha (např. Avantasia, Kamelot, Epica – pozn. redakce) protože jsme věděli, že je blízko (na Slovensku). Roland Grapow těsně před tím dokončil nahrávání s X-core a to se nám dost líbilo, ta hutnost kytar, masivní sound. Takže jsme ho oslovili jako prvního a on rovnou souhlasil, takže jsme se s tím dál netrápili. Věděli jsme, že zvuk máme. Pak jsme našli designéra, který nám dělá dodnes veškerou grafiku. Vlastně jeho první návrh na tu desku, který nám poslal, byl taky finální.
Nakonec se udělaly fotky a to všechno kolem. Potom jsme ale dál přemýšleli, čím to okořenit, aby to opravdu ty lidi zaujalo, a dospěli jsme k tomu, že by to chtělo nějakýho hosta... Tehdy ještě nebyl tolik Facebook, takže jsem začal na MySpace hledat různý lidi, který mě napadali, a rozeslal asi 90 e-mailů. Z toho se asi deset lidí ozvalo zpátky a se sedmi z nich jsme se domluvili. Takže takováhle cesta tam byla.
Čili je důležitý se toho prostě nebát….
George: Nebát se toho. My jsme to chtěli vyzkoušet, protože za námi nestála žádná velká firma, žádný velký prachy, zkrátka nikdo, kdo by to tlačil a někam nás dostal snazší cestou. Co šlo, to jsme zkusili a nějak to dopadlo a někam nás to posunulo. Byl to takový pokus-omyl, ale vyplatilo se to.
George: My jsme začínali s kytaristou Ondrou skoro 10 let před tím, než vznikl Sebastien. Jmenovali jsme se Navar, zpívali česky a neměli vůbec žádné takovéhle ambice. Hráli jsme po regionu, CD jsme nahrávali v místních studiích. Nic nás netáhlo k tomu tlačit to dál. Ale potom nás napadly písničky jako Dorian a další věci, které jsou na první desce. Díky tomu jsme si řekli, že tohle si zaslouží už lepší zvuk. Takže jsme začali řešit, co potřebujeme pro to, abychom na ten debut upozornili v záplavě té muziky, která dneska je.
A řekli jsme si zaprvé dobrý zvuk. Vybrali jsme si Rolanda Grapowa a Saschu Paetha (např. Avantasia, Kamelot, Epica – pozn. redakce) protože jsme věděli, že je blízko (na Slovensku). Roland Grapow těsně před tím dokončil nahrávání s X-core a to se nám dost líbilo, ta hutnost kytar, masivní sound. Takže jsme ho oslovili jako prvního a on rovnou souhlasil, takže jsme se s tím dál netrápili. Věděli jsme, že zvuk máme. Pak jsme našli designéra, který nám dělá dodnes veškerou grafiku. Vlastně jeho první návrh na tu desku, který nám poslal, byl taky finální.
Nakonec se udělaly fotky a to všechno kolem. Potom jsme ale dál přemýšleli, čím to okořenit, aby to opravdu ty lidi zaujalo, a dospěli jsme k tomu, že by to chtělo nějakýho hosta... Tehdy ještě nebyl tolik Facebook, takže jsem začal na MySpace hledat různý lidi, který mě napadali, a rozeslal asi 90 e-mailů. Z toho se asi deset lidí ozvalo zpátky a se sedmi z nich jsme se domluvili. Takže takováhle cesta tam byla.
Čili je důležitý se toho prostě nebát….
George: Nebát se toho. My jsme to chtěli vyzkoušet, protože za námi nestála žádná velká firma, žádný velký prachy, zkrátka nikdo, kdo by to tlačil a někam nás dostal snazší cestou. Co šlo, to jsme zkusili a nějak to dopadlo a někam nás to posunulo. Byl to takový pokus-omyl, ale vyplatilo se to.
A naopak nesetkávali jste se s kritikou toho, že chcete do zahraničí?
George: Tohle bylo zajímavý od úplnýho začátku a stačilo k tomu jenom, abychom udělali první promo fotku v ateliéru, kde jsme byli nalíčený. Úplně normální věc pro všechny kapely, který vidíš v jakýmkoliv časopise. A už to bylo v té naší komunitě okolo Pardubic (východní Čechy): kam se to cpem, na co si jako hrajeme a co jako chceme… Další téma je angličtina. Dodnes jsem z toho úplně hotovej, protože si nedovedu představit, jak někdo ve Švédsku říká Abbě zpívejte švédsky, jinak to nikam nedotáhnete. Nebo Scorpions německy… Já myslím, že Sebastien stejně jako Eagleheart, nebo na Slovensku Signum Regis, jsou kapely produkovaný od začátku jako vývozní artikl. To má ukázat, že i česká scéna a česká muzika jsou konkurenceschopný venku. Řekl bych, že srážet takovouhle snahu je hodně hloupý. Například já nemám nic proti Kabátům, přestože je neposlouchám. Není totiž vůbec chyba, že je tady Kabát, ale je chyba, že je tu jenom Kabát… Finsko má své Nightwish, Švédsko Abbu, Europe, Hammerfall, Sabaton… a ty Čechy nemají nic. Lidi venku neznají skoro nic kromě Gotta. A je to škoda, protože pořád platí co Čech, to muzikant a ten talent tu je. Ale je tu taky ten strach, že se to stejně nepovede, tak to ani nezkusím.
Pavel: Na druhou stranu tyhle negativní názory vždycky budou všude. A sociální sítě tomuhle daly ohromnou platformu. Tuším, že Marilyn Manson řekl, že míra úspěchu se měří mírou hejtů.
Začaly chodit časem nabídky z venčí, od těch, kteří by s vámi chtěli sami spolupracovat?
George: V podstatě takhle nám pomohlo oslovení Wacken foundation, to je agentura při Wacken festivalu, která podporuje a sponzoruje mladý kapely. Podpořili nám druhý turné, které jsme jeli s Masterplan v roce 2013 a zároveň použili naši muziku do traileru pro Wacken 2016, kde jsme si taky nakonec zahráli. Čili se nám naší muzikou podařilo zaujmout mezi stovkami ostatních. Díky tomu také spolupracujeme s agenturou v Hamburku, s klubem, ve kterém začínala ta generace kapel jako Sabaton, Edguy atd. Lidé odtud nám hodně pomohli. Já jsem na ten Wacken jel vlastně nejdřív tak jako okukovat lidi, seznamovat se, čili celej jeden festival jsme strávili hledáním, co by kdo by mohl a „Ahoj já jsem Jirka…“ no a dva roky na to to dopadlo, že jsme tam hráli. Tahle cesta má zkrátka smysl a jde to! I když začátky nebyly jednoduché.
George: Tohle bylo zajímavý od úplnýho začátku a stačilo k tomu jenom, abychom udělali první promo fotku v ateliéru, kde jsme byli nalíčený. Úplně normální věc pro všechny kapely, který vidíš v jakýmkoliv časopise. A už to bylo v té naší komunitě okolo Pardubic (východní Čechy): kam se to cpem, na co si jako hrajeme a co jako chceme… Další téma je angličtina. Dodnes jsem z toho úplně hotovej, protože si nedovedu představit, jak někdo ve Švédsku říká Abbě zpívejte švédsky, jinak to nikam nedotáhnete. Nebo Scorpions německy… Já myslím, že Sebastien stejně jako Eagleheart, nebo na Slovensku Signum Regis, jsou kapely produkovaný od začátku jako vývozní artikl. To má ukázat, že i česká scéna a česká muzika jsou konkurenceschopný venku. Řekl bych, že srážet takovouhle snahu je hodně hloupý. Například já nemám nic proti Kabátům, přestože je neposlouchám. Není totiž vůbec chyba, že je tady Kabát, ale je chyba, že je tu jenom Kabát… Finsko má své Nightwish, Švédsko Abbu, Europe, Hammerfall, Sabaton… a ty Čechy nemají nic. Lidi venku neznají skoro nic kromě Gotta. A je to škoda, protože pořád platí co Čech, to muzikant a ten talent tu je. Ale je tu taky ten strach, že se to stejně nepovede, tak to ani nezkusím.
Pavel: Na druhou stranu tyhle negativní názory vždycky budou všude. A sociální sítě tomuhle daly ohromnou platformu. Tuším, že Marilyn Manson řekl, že míra úspěchu se měří mírou hejtů.
Začaly chodit časem nabídky z venčí, od těch, kteří by s vámi chtěli sami spolupracovat?
George: V podstatě takhle nám pomohlo oslovení Wacken foundation, to je agentura při Wacken festivalu, která podporuje a sponzoruje mladý kapely. Podpořili nám druhý turné, které jsme jeli s Masterplan v roce 2013 a zároveň použili naši muziku do traileru pro Wacken 2016, kde jsme si taky nakonec zahráli. Čili se nám naší muzikou podařilo zaujmout mezi stovkami ostatních. Díky tomu také spolupracujeme s agenturou v Hamburku, s klubem, ve kterém začínala ta generace kapel jako Sabaton, Edguy atd. Lidé odtud nám hodně pomohli. Já jsem na ten Wacken jel vlastně nejdřív tak jako okukovat lidi, seznamovat se, čili celej jeden festival jsme strávili hledáním, co by kdo by mohl a „Ahoj já jsem Jirka…“ no a dva roky na to to dopadlo, že jsme tam hráli. Tahle cesta má zkrátka smysl a jde to! I když začátky nebyly jednoduché.
Pojďme si udělat malé srovnání… Spolupracuje se líp s lidmi v Čechách nebo v zahraničí?
George: (smích) Ono je to víc o lidech, než o té muzice. Já jsem žil dva roky ve Skotsku, mám kamarády v Holandsku, v Itálii všude možně… a vždycky když jsem někde řekl o svý kapele, o tom, co dělám, tak oni začali přemýšlet, koho znají a kdo by mi mohl pomoct. Tady u nás je to spíš takový: nevyčnívej, buď stejný, jako ti ostatní, nesnaž se dostat nikam výš a dál… V těch lidech je asi nějaká zášť a závist. Jestli je to proto, že sami nejsou šťastní, seberealizovaný, v práci je to nebaví, šéf je na nic, nevím. Když se někoho zeptáš, jak se máš, často si začne stěžovat. Ale není to samozřejmě černobílé, nedá se říct, že Čechy jsou špatné. Naopak, já jsem se sem vždycky rád vracel. Například když jsem se po těch dvou letech vracel zpět do Čech, tak jsem jel z letiště a slyšel jsem dva lidi v kupé, jak se hádají. Česky! A já jsem se na ně smál a měl jsem z toho strašnou radost, že opět slyším češtinu. Nicméně ty reakce Čechy vs. zahraničí… my jsme měli všude hlavně pozitivní reakce, ale bylo to tím, že jsme jim nesli produkt, o kterém jsme byli sami přesvědčení, že má nějaký smysl, takže s náma spojili své síly.
Tady v Čechách teď hraju s kapelou Kreyson nebo Citron a tam je ta míra profesionality úplně jinde. Zázemí, které máme, promo, reklama, studia atd. – nemůžu si stěžovat.
Samozřejmě přišla i vlna různých nadšených a negativních reakcí, týkajících se nových sestav. S tím se ale tak nějak počítalo. Já myslím, že v Češích se to mění s tím, jak se mění generace. Protože hodně lidí už má nějakou zkušenost ze zahraničí.
Kam se posunula hudba od dob Navaru k době Act of Creation?
George: Navar byl klasický heavy metal přelomu 80. a 90. let – kytary, klávesy, jednoduché plochy, texty. Taky jsme byli víc inspirováni českou muzikou jako Arakain, Vitacit, Kreyson nebo Citron. Takový mišmaš toho všeho. V rámci Sebastien jsme se chtěli dostat někam jinam. Chtěli jsme právě konkurovat tomu zahraničnímu, co máme rádi a čeho jsme se tak trochu předtím báli.
Já jsem nedávno našel nějaký svůj rozhovor z roku 2005. Tam se mě ptali, kam bych to chtěl dotáhnout. A já jsem říkal: „Hrát v klubech. Ale my se nikdy nedostaneme na úroveň těch kapel, co máme rádi.“ Samozřejmě, že už to pak nejde, když si to člověk vsugeruje. Jenže pak se to vyvíjelo a dneska bych řekl, že Sebastien má svůj zvuk, svůj styl.
Každý z nás posloucháme trošku něco jiného a vlastně já jako hlavní skladatel nejsem ani klasický metalista. Vyrostl jsem na Beatles, Abbě, Deep Purple, Led Zeppelin, takže ve mně je ta melodika trochu jiná než v někom, kdo poslouchá Stratovarius nebo Sonatu a Hammerfall. A tam je možná daný přesah v té naší melodice. V tom, že neděláme klasickou heavy metalovou nebo power metalovou muziku, nebojíme se nových moderních zvuků například u kláves. Nebojíme se ani klasických. Třeba flétny, která je v několika skladbách na nové desce.
Byl to přirozený vývoj. Krok za krokem a každý z těch kroků je krásný a vede někam dál. Například teď už mám v hlavě čtvrtou desku.
George: (smích) Ono je to víc o lidech, než o té muzice. Já jsem žil dva roky ve Skotsku, mám kamarády v Holandsku, v Itálii všude možně… a vždycky když jsem někde řekl o svý kapele, o tom, co dělám, tak oni začali přemýšlet, koho znají a kdo by mi mohl pomoct. Tady u nás je to spíš takový: nevyčnívej, buď stejný, jako ti ostatní, nesnaž se dostat nikam výš a dál… V těch lidech je asi nějaká zášť a závist. Jestli je to proto, že sami nejsou šťastní, seberealizovaný, v práci je to nebaví, šéf je na nic, nevím. Když se někoho zeptáš, jak se máš, často si začne stěžovat. Ale není to samozřejmě černobílé, nedá se říct, že Čechy jsou špatné. Naopak, já jsem se sem vždycky rád vracel. Například když jsem se po těch dvou letech vracel zpět do Čech, tak jsem jel z letiště a slyšel jsem dva lidi v kupé, jak se hádají. Česky! A já jsem se na ně smál a měl jsem z toho strašnou radost, že opět slyším češtinu. Nicméně ty reakce Čechy vs. zahraničí… my jsme měli všude hlavně pozitivní reakce, ale bylo to tím, že jsme jim nesli produkt, o kterém jsme byli sami přesvědčení, že má nějaký smysl, takže s náma spojili své síly.
Tady v Čechách teď hraju s kapelou Kreyson nebo Citron a tam je ta míra profesionality úplně jinde. Zázemí, které máme, promo, reklama, studia atd. – nemůžu si stěžovat.
Samozřejmě přišla i vlna různých nadšených a negativních reakcí, týkajících se nových sestav. S tím se ale tak nějak počítalo. Já myslím, že v Češích se to mění s tím, jak se mění generace. Protože hodně lidí už má nějakou zkušenost ze zahraničí.
Kam se posunula hudba od dob Navaru k době Act of Creation?
George: Navar byl klasický heavy metal přelomu 80. a 90. let – kytary, klávesy, jednoduché plochy, texty. Taky jsme byli víc inspirováni českou muzikou jako Arakain, Vitacit, Kreyson nebo Citron. Takový mišmaš toho všeho. V rámci Sebastien jsme se chtěli dostat někam jinam. Chtěli jsme právě konkurovat tomu zahraničnímu, co máme rádi a čeho jsme se tak trochu předtím báli.
Já jsem nedávno našel nějaký svůj rozhovor z roku 2005. Tam se mě ptali, kam bych to chtěl dotáhnout. A já jsem říkal: „Hrát v klubech. Ale my se nikdy nedostaneme na úroveň těch kapel, co máme rádi.“ Samozřejmě, že už to pak nejde, když si to člověk vsugeruje. Jenže pak se to vyvíjelo a dneska bych řekl, že Sebastien má svůj zvuk, svůj styl.
Každý z nás posloucháme trošku něco jiného a vlastně já jako hlavní skladatel nejsem ani klasický metalista. Vyrostl jsem na Beatles, Abbě, Deep Purple, Led Zeppelin, takže ve mně je ta melodika trochu jiná než v někom, kdo poslouchá Stratovarius nebo Sonatu a Hammerfall. A tam je možná daný přesah v té naší melodice. V tom, že neděláme klasickou heavy metalovou nebo power metalovou muziku, nebojíme se nových moderních zvuků například u kláves. Nebojíme se ani klasických. Třeba flétny, která je v několika skladbách na nové desce.
Byl to přirozený vývoj. Krok za krokem a každý z těch kroků je krásný a vede někam dál. Například teď už mám v hlavě čtvrtou desku.
Album je dost rozmanitý, jsou tam balady i vyloženě metalový věci. Šlo o záměr?
George: Tam se nedá takhle přemýšlet. Když skládáš, tak tě něco prostě napadne a je to. Vždycky to reflektuje tvůj vnitřní stav v tu danou dobu. A to se nedá kalkulovat. Nedá se si sednout a říct si, teď napíšu rychlou věc. Pak budu si hrát s kytarou a stejně mě nic nenapadne. Zkrátka musí to přijít samo, a jestli je pak nějaká deska tvrdší, jemnější nebo temnější, to všechno plyne z těch pohnutek, který není člověk sám schopný definovat. Teď to tak cítíme, tak to tak i je. Navíc je to taky poprvé, co jsme si desku sami produkovali, natáčeli, kompletně míchali. Z tohohle titulu je to pro nás velká premiéra a jsme na tu desku hrdí. Její obsah je vyloženě to, co se nám momentálně honilo hlavou.
Než deska vyšla, vypustili jste v poměrně krátkém období tři klipy. Jaký bylo natáčení?
Pavel: Rychlý. (smích)
Točilo se to hodně rychle, protože jsme stihli natočit tři klipy během dvou dnů, na
dvou různých lokacích. Byl to teda fofr ve všech směrech, ale bylo do dobrý. První klip, který jsme vydali, se jmenuje Winner. Točili jsme ho v plzeňské tělocvičně a zároveň jsme ho točili v pořadí jako poslední. Amy a Die in Me jsme točili v Úpici, v Husitském sboru. To bylo krutý, protože tam byla zima jako v kostele (smích), a to bylo něco… Spousta lidí nám teď říká: „To je skvělý jak vám ten člověk, co to stříhá, udělal ty efekty. Ta pára u pusy je výborná.“ No a ono stačí mít dva stupně nad nulou a funguje to. Ale na druhou stranu z toho, jak se nám to povedlo, máme velikou radost.
George: Jestli teda můžu doplnit, tak my jsme chtěli tu desku maximálně vizualizovat. Vždycky jsme měli k desce jeden klip a ten druhý byl takový napůl lyric video. Teď jsme si říkali, že v dnešní době, kdy každý kouká na FB, Youtube… udělejme k tomu nějaký obrázky. Takže bude ještě čtvrtý klip. Ten jsme točili minulou neděli, proto tu taky dneska není náš kytarista. V těch mínus deseti stupních jsme byli venku na hrázi mezi rybníkama, foukal vítr jak svině a bylo to hrozně romantický, v tý košili a obdobích mrazů (smích). Strávili jsme tam nad tím celý den. Takže věřím, že klip bude krásnej, zase tam půjde pára od huby (smích)... Sice nás to stálo kytaristu, ale stálo to zato.
No a co teď? Turné nebo naopak nohy nahoru, horkej čaj?
Pavel: No teď to vypadá spíš na paracetamolovou párty. Ale jinak máme momentálně naplánováno asi deset koncertů a turné jako takové zatím neplánujeme. Termíny je možné najít na našich stránkách.
George: Čeká nás třeba Metafest v Plzni, máme tam dvakrát Německo, pak na
podzim ještě jednou Plzeň, Pardubice, Hradec Králové a určitě to bude ještě přibývat.
Nicméně platí to, co platilo v minulých dvou a půl letech, že jsem aktivní v dalších kapelách, které mají v plánu halové turné po ČR a na Slovensku, takže je to logisticky hodně náročné, ale bojujem a vyhrajem!
Díky za váš čas, pánové.
George: Tam se nedá takhle přemýšlet. Když skládáš, tak tě něco prostě napadne a je to. Vždycky to reflektuje tvůj vnitřní stav v tu danou dobu. A to se nedá kalkulovat. Nedá se si sednout a říct si, teď napíšu rychlou věc. Pak budu si hrát s kytarou a stejně mě nic nenapadne. Zkrátka musí to přijít samo, a jestli je pak nějaká deska tvrdší, jemnější nebo temnější, to všechno plyne z těch pohnutek, který není člověk sám schopný definovat. Teď to tak cítíme, tak to tak i je. Navíc je to taky poprvé, co jsme si desku sami produkovali, natáčeli, kompletně míchali. Z tohohle titulu je to pro nás velká premiéra a jsme na tu desku hrdí. Její obsah je vyloženě to, co se nám momentálně honilo hlavou.
Než deska vyšla, vypustili jste v poměrně krátkém období tři klipy. Jaký bylo natáčení?
Pavel: Rychlý. (smích)
Točilo se to hodně rychle, protože jsme stihli natočit tři klipy během dvou dnů, na
dvou různých lokacích. Byl to teda fofr ve všech směrech, ale bylo do dobrý. První klip, který jsme vydali, se jmenuje Winner. Točili jsme ho v plzeňské tělocvičně a zároveň jsme ho točili v pořadí jako poslední. Amy a Die in Me jsme točili v Úpici, v Husitském sboru. To bylo krutý, protože tam byla zima jako v kostele (smích), a to bylo něco… Spousta lidí nám teď říká: „To je skvělý jak vám ten člověk, co to stříhá, udělal ty efekty. Ta pára u pusy je výborná.“ No a ono stačí mít dva stupně nad nulou a funguje to. Ale na druhou stranu z toho, jak se nám to povedlo, máme velikou radost.
George: Jestli teda můžu doplnit, tak my jsme chtěli tu desku maximálně vizualizovat. Vždycky jsme měli k desce jeden klip a ten druhý byl takový napůl lyric video. Teď jsme si říkali, že v dnešní době, kdy každý kouká na FB, Youtube… udělejme k tomu nějaký obrázky. Takže bude ještě čtvrtý klip. Ten jsme točili minulou neděli, proto tu taky dneska není náš kytarista. V těch mínus deseti stupních jsme byli venku na hrázi mezi rybníkama, foukal vítr jak svině a bylo to hrozně romantický, v tý košili a obdobích mrazů (smích). Strávili jsme tam nad tím celý den. Takže věřím, že klip bude krásnej, zase tam půjde pára od huby (smích)... Sice nás to stálo kytaristu, ale stálo to zato.
No a co teď? Turné nebo naopak nohy nahoru, horkej čaj?
Pavel: No teď to vypadá spíš na paracetamolovou párty. Ale jinak máme momentálně naplánováno asi deset koncertů a turné jako takové zatím neplánujeme. Termíny je možné najít na našich stránkách.
George: Čeká nás třeba Metafest v Plzni, máme tam dvakrát Německo, pak na
podzim ještě jednou Plzeň, Pardubice, Hradec Králové a určitě to bude ještě přibývat.
Nicméně platí to, co platilo v minulých dvou a půl letech, že jsem aktivní v dalších kapelách, které mají v plánu halové turné po ČR a na Slovensku, takže je to logisticky hodně náročné, ale bojujem a vyhrajem!
Díky za váš čas, pánové.
| autoři: | text: Eliška Nováková foto: Sebastien |
| Tweet |
Další články s interprety George Rain, Sebastien
Nasaďte slamáky a vyražte do Újezda
Nasaďte slamáky a 13.8.2022 vyražte do Újezda u Přelouče! Byť by tahle výzva mohla svádět k tomu, že vás tam čeká porce country a dávka letních střiků, ti, kteří se zúčastnili loňského prvního ročníku Slamák Rock festu, dobře vědí, že na programu je parádně namíchaný rockový nářez, jehož menu se letos skládá z těchto ingrediencí:
Další ročník charitativního festivalu Hudlice Fest se blíží
V malebném prostředí Hudlic nedalekoho Berouna se sjedou v sobotu 25.6. kapely z různých koutků naší země, aby pomohly po roce dobré věci.
KLUBOOFKA TV ZVE ROCK MAJÁLES
Jedenáctý ROCK MAJÁLES "ZUBŘÍ ZEMĚ" se opět blíží! Jeden z největších hudebních festivalů na Vysočině se bude konat netradičně uprostřed září, a to 18.9.2021, v úžasném přírodním prostředí na prosluněné travnaté ploše sportovního oválu za Lužánkami v malebném městečku Bystřice nad Pernštejnem.
Fryyfest 2021 potěšil všechna rockmetalová srdce!
Oblíbený friendly festival Fryyfest uvítal v Bakově nad Jizerou zvučná jména zahraniční i české rockmetalové scény. Poctu legendám vzdali spokojení fanoušci.
Fryyfest 2021 v Bakově nad Jizerou bude plný hvězd zahraniční i české rockmetalové scény!
Volnočasový areál v Bakově nad Jizerou letos opět ožije řádně nadupanou muzikou! Organizátoři oblíbeného friendly festivalu Fryyfest své fans
i přes současnou náročnou situaci nezklamali a přichystali pro ně další ročník.
Festival Fryyfest 2021 v Bakově nad Jizerou bude plný legend zahraniční i české rock metalové scény! Nespoutanou show odpálí The Iron Maidens, Grave Digger, Bonfire, Kamil Střihavka & Leaders i Sebastien
Známý friendly festival Fryyfest neponechal nic náhodě a i v této složité době potěšil své fanoušky. Chystá pro ně totiž další ročník tohoto rock metalového open - airu.
Monster Meeting aneb hudební exploze zahřměla v Klatovech!
Nastalo páteční odpoledne a srdce všech metalových i rockových fans se rozbušila na poplach. V ten den totiž příjemné prostředí Camp Lázní Klatovy ožilo zastávkou exkluzivního a velkolepého tour projektu - Monster Meeting.
Další články žánrů Metal, Rock, Rock'n'roll
Legendární Rock For People oslavil 30 let ve velkém stylu! Gratulovali Linkin Park, Skillet, Sex Pistols, Guns N’ Roses, Slipknot i zcela vyprodaný areál!
Měsíc červen se přehoupl do své druhé poloviny, což pro fanoušky skvělé muziky a strhující festivalové atmosféry znamenalo jediné - legendární festival Rock For People v Hradci Králové. Pětidenní festivalový maraton si s chutí vychutnaly davy fans z ČR i ze zahraničí a my na takové akci ani letos samozřejmě nemohli chybět.
Punkové zahájení léta na Hořepníku s kapelami The Fialky, SPS a zakázanÝovoce.
Kapely The Fialky, SPS a zakázanÝovoce s předskokanem STARTi zahájili další sezónu na letním parketu v Hořepníku.
Brutus v Roztokách u Křivoklátu – tradičně očekávaný koncert na kultovním místě
Velká hudební událost rakovnické ikony je plánovaná na sobotu 28.6.2025. Pevně stanovený termín nabídne v areálu u fotbalového hřiště místní TJ tradiční bigbítový koncert, který si ani letos nenechají ujít stovky fanoušků. Oplocený prostor na břehu Berounky se tak opět skvěle zaplní a hlasitý doprovod známých songů bude slyšet na míle daleko. Bonusem pro přítomné hosty se stane po závěrečné skladbě velký ohňostroj, jež je nedílnou součástí brutusáckého vystoupení na tomto místě. Přijďte se pobavit a naladit na nadcházející letní prázdninové měsíce i vy, start je ohlášený na 21. hodinu.
Big Beat Fest na Vlčtejně – očekávaná akce se známými jmény západočeské rockové scény
V areálu pod hradem Vlčtejn se uskuteční dobře obsazený festival s rockovým obsahem, kterému dal základy v přehlídce západočeských kapel již minulý ročník. Hlavní pořadatel Pan Ká pro hosty připravil line-up s pěticí formací, jež se postarají o hezké odpoledne, potažmo pak večer 28.6.2025. Přijďte si užít hezké prostředí a kvalitní muziku i vy, start je ohlášený na 16:00 hodin.
TURN-OFF ROCK FEST letos slaví 10 let
5.7.2025 od 13 hodin se Turnovem opět rozezní struny kytar v rámci jubilejního 10. ročníku festivalu TURN-OFF ROCK FEST. Festival proběhne již tradičně na open air prostoru vedle autobusového nádraží v Turnově na Lukách. Areál festivalu bude pro návštěvníky přístupný od 12 hodin.
Plzeňská kapela Pilsentura natočila debutový videoklip!
Velká událost pro členy thrash-groove-metalové Pilsentury nastala ve středu 21.5.2025. Na zahrádce Baru U Kylla si přes reprosoustavu Františka Sýkory a před objektivy Pavla Šestáka střihla povedený koncert, po jehož zpracování se stane vizuální podoba hudebního vystoupení vizitkou této plzeňské skupiny. Muzikanty přišla podpořit početná návštěva, jejíž šílenství pod stage skvěle odráželo prezentovaný tvrdý žánr.
Multižánrový Rock for JK Manětín otevře své brány již po šestnácté v řadě, tentokrát v novém termínu
Město Manětín se již po šestnácté stane místem konání multižánrového festivalu, který se tentokrát přesouvá z tradičního data na termín 21.6.2025! Areál u Zámecké zahrady nabídne jako každý rok skvělou atmosféru jednodenního hudebního maratonu s názvem Rock for JK Manětín, jež je nedílnou součástí festivalové mapy na republikovém půdorysu. Pořadatelé vytáhnou z rukávu známá česká jména – Alkehol, Krucipüsk, Debustrol, S.P.S…, nebude chybět domácí Artur, bonusem pro příchozí se stane slovenský Konflikt či mexická Armada. Příjemné prostředí, nedaleké stanové městečko a dobře zásobené občerstvovací stánky včetně kvalitního zvuku budou výstavními kulisami sobotního mejdanu, který zanechává pozitivní vzpomínky každým svým ročníkem. Přijďte se pobavit i vy, start je ohlášený na 12:00 hodin.
Další rozhovory
Díky!Fest 2025 - rozhovor s kapelou UDG
Dalším z interpretů letošního ročníku Díky!Festu je stálice mnoha letních i klubových pódií parta UDG. Zeptali jsme se ještě před festivalem na několik otázek, jak se na něj kluci připravují, těší, ...
Díky!Fest 2025 - rozhovor s pořadatelem Martinem Janotou
Letošní ročník Díky!Festu je již 3. ročníkem tohoto zajímavého festivalu a my jsme vyzpovídali pořadatele Martina Janotu. Těšte se na zajímavý rozhovor, jak se plánuje, připravuje a realizuje podobný festival.
Proč právě Kastelán? To nám v live interview prozradil známý český herec Jarda Plesl a frontman Septic People Lexa Fedorov!
Dříve než proběhly první vteřiny natáčení, měli jsme tu možnost vytvořit live interwiev, ve kterém jsme vyzpovídali právě Jardu Plesla a frontmana Septic People – Alexe „Lexu“ Fedorova.
Díky!Fest 2025 - rozhovor s písničkářem Michalem Horákem
Jedním z interpretů letošního ročníku Díky!Festu je veselý písničkář Michal Horák. Zeptali jsme se ještě před festivalem na několik otázek, jak se na festival připravuje, těší, ...
Imagine Diamonds - jedinečný tribute ve střední Evropě!
Jaro 2025 začalo a my tu máme nový projekt, který na českém hudebním trhu určitě chyběl. Tento projekt nese název Imagine Diamonds a jeho seskupení tvoří Tomáš Balů Baloun (zpěv), Ivo Anderle (baskytara), David Mucha (kytara) a Ondřej Kuncl (bicí). A tak jsme pro vás vyzpovídali frontmana této kapely Tomáše Balouna, kterého můžete znát z kapel jako Septic People nebo Emesis. Otázky neminuly ani manažera kapely Michala Gracíka.
Trocha povídání s hlavními pořadateli o rock-metalovém festivalu South of Heaven
Šumavský open air festival South of Heaven se do hudebních map zapíše letos čtvrtým pokračováním. Přesně tak má udáno na hlavičkách plakátů, i když nultý ročník proběhl již v roce 2020 na sále obce Zbytiny. Akce se těší zvyšující se pozornosti fanoušků tvrdé metalové muziky, svižných kytarových riffů rockových kapel včetně příznivců punkových vystoupení, na které pořadatelé několika jmény nezapomínají. Festival se koná 4. a 5.7.2025 v lomu nedaleko jmenovaných Zbytin a jeho nedílnou součástí je stanové městečko, které se začátkem července tradičně stane domovem stovek návštěvníků tohoto hudebního podniku. O historii, přítomnosti a samozřejmě o nadcházejícím ročníku jsme si povídali se strůjci akce, která má mezinárodní přesah – s Oto Gajdošem frontmanem skupiny Solar systém a hudebním publicistou Alanem Rohanem.
Rozhovor s Jaroslavem Parči: Od rodinných oslav, přes muzikály, až po pódia co znamenají svět!
Svou lásku k hudbě objevil již jako malé dítě a postupně se vypracoval od rodinných oslav, až po účast v televizních soutěžích, jako jsou Česko hledá Superstar 2006, Československo má talent a The Voice. V rozhovoru jsme hovořili o jeho hudebních začátcích, kariérních milnících, muzikálových rolích i snech, které si chce ještě splnit. Jak hodnotí současnou českou hudební scénu a co pro něj znamená být umělcem? To vše se dozvíte v našem rozhovoru!