V Brněnci u Svitav se na pódiu v sobotu 30. 6. vystřídalo hned 19 kapel. Od 9:20 se zde proudilo neskutečně mnoho vyznavačů punku. Vysoké teploty střídaly ještě vyšší, ale to v žádném případě nemělo vliv na zábavu, která na nás proudila ze stage. Hudební program doplnila také punková (zde již tradiční) svatba, jež nesla šťastný konec se slůvkem "ano" od obou snoubenců.
Již minulý rok jsme měli tu možnost festival navštívit a usoudili jsme, že si to znovu prostě ujít nenecháme. Vzduchem se nesla přátelská atmosféra, pivo teklo proudem a pogo se rozjelo už od první kapely, jímž byla Bez šance, která festival důstojně zahájila. Pak pokračovala hudební formace Driák, kdy ani ta s pogujícím obecenstvem nebyla pozadu, zvučná skočná harmonika byla dobrá probíračka na ráno. Dále následovala skupina P.U.M., jež zde nehrála poprvé a za své libé tóny a názory v písních sklidila vcelku pěkný potlesk. Taktéž srdcovka a velmi známí Punk Floid to perfektně rozjeli, ostatně jako vždy dali najevo, jaká je jejich cesta a dokázali tak všem, zač je toho underground!
Hodně parádní vystoupení měli také V.H.S., kteří nastoupili hned v závěsu a zazpívali nám krom jiné také o tom, jak je těžké býti punkáčem, o tom jak je všichni soudí jen podle vzhledu a předsudků, což se v žádném případě nemohlo týkat osob na tomto přátelském festivalu. Velkou známou a srdeční záležitostí, alespoň pro mě, bylo pokračující Falešný obvinění. Nedávno vypadali, že to nadobro skončí, ale ještě že se tak nestalo. Show byla neúprosná a velmi uspokojivá. Abych pravdu řekla, pronesla jsem po nich, že jsem snad lepší vystoupení už čekat nemohla, ale mýlila jsem se. Pánové, klobouk dolů.
Staří známí Muerti vzbudili jistě pozornost u vyznavačů Oi! a předvedli zcela bezvadný výkon. V písni tvrdí, že hledají návod na přežití a myslím, že díky jejich hudbě nepřežijí jen oni, ale také mnoho fanoušků, kteří na ně pařili pod pódiem, i když bylo vedro jako v pekle. Nemohu si odpustit zase zmínit, že zážitek slyšet zpívat Brněnec song Vrásky a lásky mi přinesl příjemnou husinu až za ušima. Pro mnohé známá Houba měla o návštěvníky postaráno, až skoro narváno. Ačkoliv nepatří mezi kapely, jež oplývají číry, řetězy a nášivkami, v srdci mají punkáče a dost lidí zburcovali k tanci.
Zaznělo: „točte se pankáčové“ a kdo zná a ví, věděl, že na scénu právě vbíhá neřízená střela Volant, která touhle hláškou snad nikdy neomrzí. „Co bude s náma?" ptali se a my moc dobře věděli, že budeme tančit, poslouchat a bavit se, protože den nebyl zdaleka u konce. Znovu nastoupila kapela s harmonikou, a to Inseminační stanice, jež zde našla mnoho příznivců a tleskajících fanoušků.
N.V.Ú., neutichající legenda, která určitě sídlí v srdci nejednoho punkáče a nejen toho. Rychlé agresivní songy jako Rudý hnědý střídaly pomalé zamilované, jako je třeba nikdy nestárnoucí Sestra. Brněnec zpíval zase z plných plic a pařili i ti nejmenší návštěvníci. Po nich si už na stage našla cestu dvojice snoubenců, jež si zde, před několikasty svědky řekli v punkovém oděvu (a slečna i s čírem na hlavě) "ano."
No a bez jaké bandy by to nebylo ono? No přece bez festival pořádajících Vision Days, jež jsme mezi sebou mohli potkávat celý festival nejen osobně, ale také na hrdě nošených tričkách, mikinách i nášivkách, které bylo zde možné koupit. Fanoušci dokázali, že vědí, kdo ona skupina je a jak moc si jí váží za to, že uspořádala tento festival a spolu s dalšími organizátory tak vytvořila místo, kde můžeme být hrdi na to, že jsme punkáči!
Na to návštěvníkům zahrála další z legend SPS. Bohužel se jejich čas na odehrání zkrátil a tak stihli pouze 10 písní, ale náležitě si to užili a fanoušci také.
Velkým lákadlem tohoto festivalu byla zahraniční kapela Acidez, na niž už nedočkaví fanoušci přešlapovali v temné noci, jež dodala vystoupení správnou atmosféru. A jak agresivně začala, tak válcovala publikum po celé vystoupení a neustále burcovala a popuzovala přihlížející k paření. Rozhodně tato kapela splnila mnohá očekávání a všichni si ji jak se patří užili.
Česká skupina se svým neotřelým smyslem pro punk a slabostí pro indiány nastoupila hned poté. E!E to rozbalili zase jako vždy nekonvenčně a bez servítek. Střídalo je další uskupení zvané The Fialky. Ti to rozbalili hned od začátku a Kečup se svými obličeji bavil celé publikum. A i když se schylovalo k ránu, pod pódiem to stále žilo.
Skákající slečna s modrými vlasy nemohl být nikdo jiný než Anetka ze skupiny Zputnik, která i přes komplikace s již proběhlou operací dorazila a dokázala zburcovat zbylé obecenstvo.
Znovu a s přetěžkým srdcem konstatuji, že radu z minulého roku si Brněnec nepřevzal, a tak měl problém s přeplněnými pytli na odpadky a také velmi dlouhou frontu na jídlo. Jinak se festivalu nedá nic vytknout a co, jsme jen lidi a chybovat je lidské, takže možná příští rok. Sama za sebe mohu říct, že i přes drobné nedostatky se dostavím znovu, jelikož atmosféře festivalu se nic moc nevyrovná.