Open Mic v Kralupech podruhé 28. února 2018   (19:49)Otevřená hudební scéna se znovu přihlásila ke slovu

Ve čtvrtek 22. února proběhl v kralupském klubu The Patro druhý open mic večer, a to ve velkém stylu.
Co že je to ten „open mic“? Jinak se říká i autorské hraní, nebo otevřená hudební scéna. Jedná se o akce, kam můžete bez ostychu přijít i jen tak z ulice a zahrát si před publikem,  k čemuž vám půjčí mikrofon. Proto open (otevřený, přístupný)  mic (mikrofon). Většinou se objevuje vlastní tvorba, mnohdy lidí, kteří běžně nevystupují. Tak se může stát i situace, kdy zjistíte že váš mrzutý soused je například vynikající pianista. Na těchto setkání se také nejednou střetnete s jamováním – zcela spontánní improvizací různých muzikantů, kteří se  často ani neznají.

V Kralupech se stává takovýto Open Mic večer pravidelnou kulturou. Program tvoří předem ohlášení hosté, kteří mají vyhrazený prostor pro pár písniček. Mezi jejich vstupy se může s jednou nebo dvěma písněmi vměstnat kdokoliv „z ulice“. Nejedenou se také stane, že si právě hrající muzikant vytáhne z ostatních někoho pro improvizovaný doprovod, z čehož vznikají výjimečné variace (i když ne úplně Na renezanční téma).
Organizátor tohoto kralupského Open Micu má v plánu udělat z něj každoměsíční událost. Ten druhý se opravdu vydařil, a to nejen díky skvělému složení hostů.

Jako první se slova ujal Miloš Sušek, folkový umělec z Prahy. Za ním s vtipnými, až mírně feministicky laděnými texty, vystoupila okouzlující Elka Mája z Mělníka. Po ní mostecký Jindřich Kubánek, který se svými texty, inspiroval například v anti-utopickém románu George Orwela 1984, prostřednictvím čehož si dovolil menší kritiku minulého i dnešního systému. Mezi toto a další plánované vystoupení byl vměstnán jednopísničkový výstup Vládi Šundy – písničkáře a pořadatele podobných akcí na jiných místech. Tomu se povedlo, za dobu jedné skladby Děda, publikum zcela ohromit chytlavým, jasným textem, výbornou melodií a hrou. Působil tak sžitě s kytarou, jako by se s ní snad narodil.

Vládu akustických kytar přerušil Jiří Šámal, hrající ethno-world music pomocí nástroje jménem hang, který připomíná jakýsi létající talíř, jeho zvuk ovšem sahá přes několik oktáv a je na zdejší scéně opravdu nevídanou podívanou.

Další byla Erdela Teriérová, tentokrát organizátorka děčínského OHUSCE (Otevřená hudební scéna). Vystřihla procítěnou skladbu Tráva zelená a následně publikum rozesmála svou Schrödingerovou kočkou, aby na závěr představila myšlenku o tom, že každý v sobě máme dva vlky, dobrého a zlého, kteří oba chtějí ven. Jenže… co s tím?

Před devátou hodinou přišla na řadu dvojice Jenmy, sestávající se z hráčů na dvanáctistrunnou kytaru a na baskytaru. Uvedli, že chtěli dokázat, že si tyto dva nástroje plně vystačí. A to se jim věru povedlo! Prostřednictvím písně také prozradili, jak je to vlastně s povolením pouličního muzikantství v Praze: věděli jste, že v lichou hodinu smíte hrát na jednom břehu Vltavy, a v sudou na druhém? Také nadnesli otázku, jak by to dopadlo, kdyby existoval sklad na problémy, kde by jste je mohli nechat jako děti ve školce.

Po dvojici Jenmy nastoupil před mikrofon  Tomáš Rys alias Ámos Tyrš, s kytarou a foukací harmonikou.
Ke sklonku večera uchopil kytaru do rukou i sám organizátor akce, Jiný Člověk, aby reprezentoval kralupskou Open Mic scénu alternativním rockem.

Navozenou linii folku, rocku a country rozsekl předposlední host, takzvaný Kralupskej Punkáč, který se zalepenou polo-elektrickou kytarou se špatným kontaktem v jacku, s naprostou suveréností a dokonalým punkovým nadhledem předvedl několik humorných skladeb s antifašistickou nebo rastamanskou tematikou, nebo skladby popisující takový ten běžný, perfektně pivem zastřený den punkáče na fesťáku. A tak „Pošli mi brko, a pošli ho směle, Kralupskou policii i se všema pošli do p***ele“, jak se nebál zpívat.

Po tomto výkonu se z davu diváků vyloupl další host z ulice, jímž byl Adam Závodský. Zasedl k pianu a spustil neméně vtipnou píseň zhruba o tom, jak sakra na nic to je, když máte v koblize díru…

Večer zakončil Petr Němec a Divný lidi, kteří tvořili jazz-funk-rockovou vložku z nedalekého Slaného.
 
A pak už se jen pilo a mluvilo a jamovalo, jak  to má být!
 
Tak zase za měsíc!