Po 11 letech se česká pop-punková scéna dočkala návratu All time low 4. března 2023   (21:42)Američtí All time low se v našich končinách neukázali od roku 2012, jejich dlouho vyhlížený návrat proto proběhl v duchu vyprodané Malé Lucerny, emotivních momentů, ale především prvotřídní pop-punkové party.

Je podvečer pondělí 27.3.2023, venku je okolo čtyř stupňů a před Lucerna Music barem se začíná kroutit fronta lidí, kteří zřejmě někdy v životě zakopli o emo, nebo alespoň punk-rock, pop-punk. V kapse je hřeje lístek na několik týdnů dopředu vyprodaný koncert baltimorských All time low, kteří se u nás naposledy ukázali v roce 2012.

 

První kapelou večera jsou Games We Play, uskupení okolo charismatického zpěváka a multiinstrumentalisty Emmyna Calleiro. S All time low je mimo společného amerického původu pojí i stejný producentský label Fueled by Ramen, pod kterým bychom našli jména jako Fall Out Boy, Twenty One Pilots, Grandson, A Day to Remember nebo Panic! at the Disco. Games We Play jsou z Kalifornie a na evropská pódia se z malých klubových koncertů vyšvihli během posledního roku. Zatím mají na svém kontě tři EP a dva singly.

 

České publikum je přijímá velice vřele, pravděpodobně hlavně kvůli jednomu joku za druhým, který Emmyn sype ze svých dlouhých bílých rukávů, zatímco poletuje po pódiu, nakládá imaginární nafukovací pannu nebo loví z google překladače české fráze.
Dalo by se říct, že většina kouzla téhle pop-punkové kapely stojí na vtipnosti textů, a vtip nechyběl ani způsobu, jakým je frontman uvádí: “Four years ago, I was at a show with my friend. We were both 18 years old. And there was this woman hitting on my friend - she was 36 years old, and she was also married and had children. So my friend is a good person, and didn't interact with her. Sexually. So all we did, we wrote a song about it. (Před čtyřmi lety jsem byl na koncertě se svým kámošem, oběma nám bylo 18. A jedna ženská ho tam balila - bylo jí 36, byla vdaná a měla děti. Ale můj kámoš je dobrej člověk, a tak s ní nic neměl. Sexuálně. Takže jediný, co jsme udělali  je, že jsme o tom napsali song).”  Zmíněný song nese jméno Kristina.

 

V druhém bloku na stage v huňatém panenkovském oblečku nastupuje Lauren Hibberd v doprovodu bubeníka, basačky a kytaristy, kterému sem tam fušuje do řemesla vlastní kytarou. Hned při prvním songu vyzývá publikum, aby si dřeplo k zemi, a to s poměrně uspokojivým výsledkem.
Lauren se na kytaru naučila ve čtrnácti letech a údajně už roky pravidelně píše dva songy za týden, jak v roce 2019 prozradila magazínu Music Week. Kapelu okolo sebe zformovala už v roce 2015, její jméno se stalo mediálně zvučnějším tři roky poté.

 

Ani Lauren si nenechává hlášky a zážitky pro sebe, s publikem sdílí například svoje zažívací problémy prostřednictvím songu I'm insecure, před kterým se publika ptá, v čem se cítí nejistí oni. Připojí i vzpomínku na poslední návštěvu Prahy, při které jí neznámý člověk ukradl čerstvě zaplacenou elektrickou koloběžku pod záminkou ukázky, jak má správně fungovat.
Ke konci připojí ještě první třetinu hitu Sk8er boi od Avril Lavigne, což se u publika setká s nadšenou reakcí a hromadným zpěvem.

 

V “Malé Lucerně” už je hlava na hlavě a publikum nedočkavě přešlapuje při očekávání hlavního hřebu večera. Je štěstí, že sál nemá prosklená okna, ze kterých by se jekotem fanynek mohlo sypat tříštící se sklo. Mezi hlavami návštěvníků se objevují cedule s nápisy, třeba “Draw me a tattoo”. Pomalu začíná celovečerní evergreen v podobě neúnavného lesu rukou, přes který je jen těžko vidět na pódium.

All time low set otevírají zcela novým singlem Tell me I am alive z připravovaného alba, ve kterém si frontman Alex Garkarth poměrně s přehledem dává refrénové výšky, a vzápětí si od publika před finální našlapanou fází písně žádá circle pit. Snad ani on nevěřil tomu, že se v tak krátkém časovém úseku stihne zformovat, obzvláště před zaobleným pódiem Malé Lucerny, a tak první a poslední opravdu punková část koncertu zůstala bez poga.

Kytarista Jack Barakat neskrývá rozčarování z netradičního uspořádání stage, a část publika, stojící prakticky celý koncert za ním, označuje za “Ass zone”, protože je čeká zhruba hodinový výhled v první řadě na jeho pozadí. Alex podotýká, že jejich lístky by určitě měly mít dvojnásobnou cenu. Jack je vůbec srdcař a celý koncert je na něm vidět, že si ho každým coulem užívá, jak to jenom jde. Taky podotýká, že Praha je jeho oblíbené město a co se světového významu týče, platí mezi muzikanty, že speciální místa na světě jsou USA, UK a po nich právě Česká republika. Prý se určitě brzy zase vrátí… prý za méně než dalších 11 let. Mno, budeme doufat.

Koncert utíká jak voda. Nové věci jako čerstvé Sleepwalking kluci prokládají klasikami typu Dirty Laundry nebo vypalovák Lost in Stereo. V jednom okamžiku kapela zmerčí tři diskokoule zavěšené pod stropem mezi světly, Jacka nenapadne nic lepšího než začít hrát a zpívat “Do it now, You and me baby ain't nothin' but mammals, So let's do it like they do On the Discovery Channel…” z The Bad Touch od Bloodhound Gang. Společně s Alexem vyhecují publikum, aby obrátilo světla telefonů na pravou diskokouli, a když se jim povede přemluvit i osvětovače, aby na ni namířil jeden reflektor, po celém klubu se začnou míhat prasátka.

Pamatujete si zmínku o ceduli “Draw me a tattoo” z první půlky článku? Blonďaté slečně, která ji už zhruba hodinu křečovitě svírá, se podaří probojovat do první řady, kde už ji Alex opravdu přehlédnout nemůže. Ptá se jí, jestli to myslí vážně, bere si od ní ceduli a po chvíli jí ji vrací s velmi umě minimalistickou, téměř futuristickou kresbou prasete jedním tahem, domečkem a sluníčkem. Jestli si to vážně nechá zrealizovat, má mu poslat fotku.

Na přídavek se čeká dlouho, někdo už přichází o hlas, ten vedle o uši, ale po několika minutách se kapela vrací na pódium. Přídavkem je rádiový hit Monsters, nahraný s Demi Lovato a umělcem jménem blackbear. Poslední song není nic jiného než Dear Maria Count me in, který je v roce 2009 vystřelil do povědomí světa - song napsaný o striptérce. 
Obecně se nedá říct, že by All time low vypadali jako boyband, který přijel rozvířit vlhké sny svých fanynek, ale spíš jako banda kamarádů, kteří spolu už leccos zažili, milují svojí hudbu a chtějí ji sdílet s dalšími, co to mají stejně. V dohledné době nás čeká nové album, a budeme doufat, že s ním i nové turné.