Potřebuju čas, potřebuju terapii 21. května 2023   (20:52)Elektronicko-básnické duo post-hudba se letos po tradiční dvouleté odmlce vytasilo s novou deskou My všichni tady a teď, kterou pražskému publiku předvedlo v tradiční čas na tradičním místě - 17. května ve vršovickém Café V lese.

Když jsme se kolem osmé hodiny večerní dostavili do Café V lese, pohltily nás podzemní útroby klubu. Očekávali jsme slíbené hudební překvapení, ale poloprázdný parket nám jasně sděloval, že si ještě chvíli počkáme. Některý ze zaměstnanců podniku se asi rozhodl nám dlouhou chvíli ukrátit, a když se z repráků rozezněly největší klasiky českého country, v klubu opravdu začalo být živěji. Podle množství přizvukujících návštěvníků bylo znát, že výběr byl povedený a že Michal Tučný má stále své fanoušky.

Ztichlo country i klub, a na pódium se za pult naplněný syntetizéry s loopery, efekty, mixážním pultem a kabely postavil muž jménem Lazer Viking. Postavou opravdu připomínal vikinga, nicméně outfitem spíš DJ Arnoštka a jistým, charismatickým vystupováním disco hvězdy z devadesátek. Klubem se rozezněly synth-popové balady podkreslené tvrdšími beaty a basovými linkami. Lazer Vikingův mocný hlas bez potíží pronikl mořem smyček k publiku, a pomalými melodiemi s sebou nesl poselství o vášnivých nocích a zlomených srdcích. Skrze celý set si zachoval svůj osobitý styl. V poslední třetině si sundal kšiltovku a vytasil se s procítěnou taneční choreografií k songu Modern Warfare, kterou publikum nadšeně přivítalo a ocenilo.

 

Za necelou hodinu, na kterou diváky lapil svým energickým vystupováním, promluvil jen dvakrát - “to jsem posral”, když omylem pustil špatnou smyčku, a “díky” úplně na konci setu. Z jeho výrazu a tanečních pohybů bylo však zjevné, že svou hudbou žije, a emoce z jeho songů se publikem šířily jako epidemie. Mnohým divákům zamotal svými synthovými smyčkami hlavu, a všechny si získal svojí performancí, která měla nezaměnitelnou atmosféru.

V šeru mezi pilíři suterénu Café V lese se během přestávky conversky pomalu rozmnožily na malý dav. Koncert byl vyprodaný, možná i pro cykličnost téhle akce, viz slova kapely na jejich facebooku “Z nově přidaných koncertů chceme vypíchnout hlavně ten v Praze, kterým se vracíme k naší tradici - 17. května v Café V lese. Přesně v tenhle den jsme hráli poprvé po reunionu v roce 2017 a chtěli jsme to dodržovat každej rok. Trochu nám to rozbořil Covid, ale teď už snad můžeme pokračovat.”. 

 

Lazer Vikingův pult nahradily dvě žárovky na stojanech, dva mikrofony a jabkovej laptop. Kluci set koncipovali retrospektivně - otevřeli ho songy z nového alba my všichni tady a teď, které vydali na začátku letošního roku. Album zaznělo snad celé, a bylo zřejmé, že mezi fanoušky post-hudby má dobrý ohlas, přestože má místy více politický ráz (spousta krásných aut, nejlepší brankář na středozápadě). První řady vřely a texty se ozývaly z pódia i z publika.

Pokračovali songy z předposledního alba Svět na konci roku nula. Krom couráků Hráli jsme v Berlíně nebo Bezpečí a klid vytáhli i nadupanější kusy. 

Starej antifák původem z Kodaně
Chválil nám set, akorát prej máme víc řvát
Že když už kdy nerozumí, tak ať si aspoň užije punk
Že i písničky o lásce můžou bejt punk

A tak, aby se víc řvalo, přišlo Do práce přes Nuselák, z práce přes Nuselák a Slepé mouchy. Publikum řvalo, Dominik řval, publikum skákalo a Dominik si stěžoval na nízký strop. Vyzval lidi, aby si vsadili, kdy se praští do hlavy, sám si tipnul dvacet minut, max.

 

Bylo znát, že koncert se nesl v duchu přátelství, což je poslední dobou znát i v tvorbě post-hudby. Objímání na stagi vedlo ke krásné atmosféře a zamotaným kabelům od mikrofonů, proto si po jedné obzvlášť zamotané písničce kluci rozdělili pódium napůl. V klidnější fázi setu si Dominik šel do zákulisí pro akustiku, a vyzval Tomáše, aby udělal komerční okénko nového merche - trika, nášivky, tašky, vinyly, kazety…

 

Termín koncertu nebyl zvolený náhodně - 17. květen je pro kluky z post-hudby zásadní datum, protože letos je to přesně deset let, co vydali svoje EP Artefakty, z něhož zahráli Přístavy a Skořápky. Kvůli pokročilé hodině a vydýchanému vzduchu bylo přeskočeno vytleskávání, a přišel rovnou přídavek v podobě trojice 6m16s, Synkáč hoří a Smrt letný, při níž Tomáš zaútočil na svojí baskytaru. Kvalita celého večera dostála důležitosti desetiletého výročí a pro mnohé byl konec setu jen začátkem kvalitního středečního večera.