Pražská Lucerna a Československý beat - festival po 50 letech 18. prosince 2017   (21:06)Letošní nejvýznamnější počin beatové scény

Velký sál pražské Lucerny. 17. 12. 2017  17:00. To jsou údaje, které je potřeba si zapamatovat. Ivan Rössler uspořádal Československý beatový festival po padesáti letech. Všechny zprávy zněly jako krásná pohádka až do včerejšího podvečera. Brány Lucerny se otevřely dokořán a pohltily těžko spočitatelné množství posluchačů. Velký sál doslova praskal ve švech. Pohádka se stala skutečností. V 17 hodin vystoupil na pódium sám organizátor Ivan Rössler a zahájil pětihodinový maraton, při kterém se na dvojpódiu vystřídalo osm hudebníh uskupení.  Co jméno to pamětník prvních beatových  festivalů šedesátých let. První vystupující George & Beatovens, původní kapela  Petra Nováka, dnes s Karlem Kahovcem a Viktorem Sodomou. Jejich hudba a vzpomínky na léta dávno minulá naladily Lucernu do jedné tóniny. Dalším vystupujícím a zároveň jediným zástupcem dnes již samostatného Slovenska byl Pavol Hammel a Průdy. Lucerna se pozvolna nadechovala. Posluchači přecházeli mezi sálem a pasáží Lucerna na potřebné cigárko. Najednou se pasáž vyprázdila a dole to hučelo jak v úle. Na pódiu už byl kytarový mág Luboš Andršt a Energit s  baskytaristou Vladimírem Gumou Kulhánkem.  Lucerna už bublala jako přetopený kotel. Po posledních tónech Energitu přišel na pódium Ivan Rössler, pohledem vyhledal v publiku herce pana Miroslava Donutila. Ivan sestoupil mezi publikum a rozhovor s Miroslavem se logicky točil okolo beatových kapel z města pod Špilasem. Pan Donutil potvrdil svou pověst znalce brněnské hudební scény šedesátých let. Logickým vyústěním rozhovoru bylo oznámení dalšího vystupujícího a tím nebyl nikdo jiný než skupina Synkopy 61. Festival se dostal do druhé poloviny, organizace šlapala jako švýcary, kapely se střídaly v pravidelných půlhodinových intervalech. Vystoupení jednotlivých kapel byla prokládána rozhovory s lidmi, kteří přímo či nepřímo, ale vždycky souviseli s interprety, na jejichž půlhodinu se právě pódium přestavovalo. Jedním takovým člověkem byla Jitka Němcová, režisérka, jejíž vyprávění nám nastínilo důvod a původ dokumentu Nechte zpívat Mišíka. Záhy poté se na pódiu objevil jeden ze středobodů beatové scény let minulých, současných a doufám že i budoucích- Vladimír Mišík & Etc.... Vladimír po úvodní skladbě přivítal všechny důchodce v publiku. Půlhodina s Etc.... uplynula jak voda. Po sérii starých a méně hraných kousků už se na druhé polovině pódia připravoval za mohutné podpory soukromých medií JazzQ Martina Kratochvíla. Po bloku osvědčených a úspěšných skladeb nastalo něco, co bude jedinou skvrnou na obraze obnoveného festivalu. Martin Kratochvíl na konci svého vystoupení přizval kmotra svého nového vinylu. Tím kmotrem byl exprezident  Václav Klaus. To, že to nebyl dobrý nápad, bylo jasné po pár slovech pronesených Václavem Klausem. Bylo slyšet v podstatě jen "Dobrý večer přátelé!" Pak přišlo to, co zřejmě mělo přijít. Lucerna se rozbučela a rozpískala. Ozývaly se velmi početné a velmi tvrdé slovní reakce na přítomnost Václava Klause. Martin Kratochvíl se snažil publikum uklidnit, ale jeho slova měla zcela opačný účinek. Po zrychleném křtu a vyklizení scény se žezla chopila skupina Primitives Group. A to doslova a do písmene. Po doslova plamenném nástupu frontmena Ivana Hajniše, kdy plameny šlehaly do publika, se strhlo rockové šílenství. Ivan okamžitě strhl diváky na svou stranu. Jeho první slova k divákům byla ,,Smrt bolševikům!"  Jejich fanklub před pódiem o sobě dával vědět, pařilo se nejen před ním. Primitives Group zřejmě nejsou pány času. Jejich neplánované double vystoupení rozbouřilo Lucernu. Být Lucerna ze dřeva, tak jsou z ní štípánky. Aplaus nebral konce a kapela přidávala a přidávala. Jako výborný se ukázal nápad pořadatelů, dát jako posledního Leška Semelku se skupinou S.L.S. Lešek vzpomenul všech hudebních přátel, kteří se nedožili tohoto položení základního kamene budoucích a doufejme, že i každoročních beatových festivalů, které přímo navazují na festivaly ze šedesátek. Naprosto symbolicky se ten večer objevily i další dvě ikony ,,šedesátek," Michal Prokop v roli kmotra vynilové desky vydané u příležitosti právě tohoto festivalu a Petr Janda, který si, sice bez doprovodu jeho Olympiku, ale štřihnul Snad jsem to zavinil já...
Co napsat závěrem? Snad jen DĚKUJEME A ZA ROK NASHLEDANOU