"Příznivci metalu mají právě teď příležitost ukázat, jak moc dokážou držet při sobě," říká zakladatelka iniciativy Help for Colectiv 16. ledna 2018   (18:29)Rozhovor o tom, co prožívaly a stále prožívají oběti požáru v klubu Colectiv, o (ne)podpoře metalistů a o tom, že bychom na to rozhodně neměli zapomenout.

Že neštěstí nechodí po horách, o tom už slyšel asi každý z nás. A mnoho z nás musí bohužel souhlasit. Většinou se bojíme o své blízké, když vyrážejí například na cesty, ale koho by napadlo, že půjde na koncík a už se z něj nevrátí? A nevrátí se ani kapela, která tam hrála. 
V dnešním rozhovoru jsme vyzpovídali Máju – člověka, který se prostě rozhodl, že bude pomáhat, a tak to taky dělá. Také díky ní máme teď možnost připomenout si tragédii, která se odehrála necelé dva týdny před jinou (mnohem známější) událostí v pařížském klubu Bataclan, a zároveň podpořit dobrou věc. 

Ahoj, hned na začátku si připomeňme tragickou událost v klubu Colectiv v rumunské Bukurešti 30. října 2015. Co přesně a proč se stalo?
V Colectivu ten večer probíhal křest nového alba metalcorové kapely Goodbye To Gravity. Součástí koncertu byla i pyrotechnika. Co vím, pyrotechnici svou práci neodvedli, jak měli, otázkou je i to, jaký materiál byl použit na vybavení klubu a jak to bylo vůbec s povolením k provozu klubu - v tomhle směru se mělo jednat o korupci. Od pyrotechniky chytila zvuková izolace na jednom z nosných sloupů naproti podiu a od ní se pak oheň rychle rozšířil dál. V klubu bylo kolem 400 lidí a ven se dalo dostat jen jedním východem. Nedokážu si představit, co se během dalších pár minut v klubu dělo. Znám některé detaily z vyprávění těch, kteří přežili, takže si to radši ani moc představovat nechci. Colectiv si vyžádal 65 obětí a přibližně 150 vážně zraněných. Tohle jsou ale jen čísla. Když člověk pozná jednotlivé příběhy, začne to brát úplně jinak.

Pojďme se podívat na samotnou iniciativu Help for Colectiv. Kdy a proč vznikla, kdo za tím stál atd.?
Nejedná se o žádnou organizovanou skupinu lidí ani o nadaci nebo něco takového. Prostě kdo má nějaký nápad, chce nějak pomoci, tak to udělá. V podstatě to byl ze začátku jen pokus, a svým způsobem stále je, udělat něco, co by těm lidem mohlo aspoň trochu pomoci. O Colectivu jsem se dozvěděla hned druhý den po požáru a v podstatě okamžitě jsem zkusila mezi svoje kamarády šířit, že se něco takového stalo, protože o tom hodně lidí mimo Rumunsko vůbec nevědělo. O pár týdnů později mi kamarád napsal: "Tak zkus vytvořit skupinu na Facebooku." Skupina funguje dodnes. Její obsah tvořím hlavně já, ale nebylo by možné něco takového dělat bez pomoci kamarádů z ČR a hlavně bez pomoci lidí z Rumunska, včetně lidí z Colectivu. Jejich zapojení se do chodu něčeho takového si obzvlášť vážím, protože to pro ně není vůbec jednoduché a příjemné vracet se neustále k tomuhle tématu. Skupina vzniká v anglicko-české verzi a momentálně má víc než 500 členů v podstatě z celého světa. Snažím se oslovovat hlavně muzikanty jak z regionální, tak světové hudební scény, protože jednak k požáru v Colectivu došlo během metalového koncertu, jednak mezi oběťmi a zraněnými je hodně muzikantů. Pořád na internetu čtu, jak metalová komunita drží při sobě. Tady se stal hodně velký průšvih a metalová komunita ve světě, až na pár výjimek, v podstatě mlčí, přestože lidé, které tragédie zasáhla a kteří ji přitom nijak nezavinili, stále potřebují pomoc. A ještě minimálně několik let ji potřebovat budou. I kdyby mělo jít třeba "jen" o morální podporu. Když ztratíte takhle šíleným způsobem většinu přátel, sami jste zranění tak, že se milion maličkostí z každodenního života učíte dělat znova nebo jinak, asi je pro vás morální vzpruhou už jenom vidět, že někde někomu nejste ukradení, nebo že se dokonce někde někdo snaží udělat něco pro to, abyste měli těžkou situaci aspoň o malinko jednodušší. Příznivci metalu mají právě tady příležitost ukázat, jak moc dokážou držet při sobě. Nejen sdílením fotek s hezkým sloganem na Facebooku, ale reálně něco zkusit udělat pro jiné metalisty, které potkala obrovská smůla.

Hodně lidí možná napadne otázka, proč postiženým nepomůžou přímo tamní úřady, pojišťovny...?
Pokud vím, rumunský stát v současné době zraněným část nákladů léčby a s ní souvisejících výdajů hradí, ale i tak zraněným zbývají nemalé částky, které si musí sehnat nějak sami, aby vůbec mohli v léčbě pokračovat. Navíc tahle podpora je, aspoň co vím, časově omezená. Jedná se přitom o vážně popálené lidi, kteří utrpěli mj. zranění rukou, obličeje atd. Tahle zranění nejde spravit během několika měsíců, to je otázka řady let. Pro mě osobně byl jeden z největších impulzů moment, kdy v prvních dnech po požáru tehdejší političtí představitelé Rumunska odmítli pomoc nabízenou ze zahraničí s tvrzením, že situace je pod kontrolou. Když vidíte tohle a současně přitom vidíte na profilech kapel i jednotlivých lidí informace o tom, co kde v které nemocnici zrovna chybí, výzvy, aby lidé dané léky, obvazy a další věci nakoupili a do nemocnic donesli, tak to tak nějak nesedí. Kromě toho tvrdit, že situace je pod kontrolou a pomoc není potřeba, by v takové situaci nemohl žádný stát v Evropě. Po nemocnicích v Bukurešti bylo víc jak 200 vážně popálených, z toho asi 80 v kritickém stavu. Tohle by sama bez pomoci zvenčí nezvládla žádná země. Pod nátlakem veřejnosti nakonec asi o týden později naštěstí došlo k transportům asi čtyř desítek lidí na popáleninové kliniky do zahraničí, ale to už pro mnohé bylo pozdě, protože v té době už nebyli převozu schopní. Osobně ono prohlášení politiků pokládám za rozsudek smrti pro některé z nich. Přímo té noci zemřelo „jen" 27 lidí. Ostatní umírali týdny a měsíce po požáru. Netvrdím, že by žili všichni, ale jsem si jistá, že mnozí z nich tady dneska ještě mohli být, kdyby tehdejší politici v prvních dnech, které byly pro zraněné rozhodující, zareagovali jinak.

Podle toho, co říkáš, jsou na tom někteří zranění pořád opravdu špatně...
Dneska snad už nehrozí, že by někdo z nich zemřel. Slovo „snad" je na místě, protože bohužel nejde jen o fyzická zranění. Vybavuje se mi výrok jedné hodně popálené dívky, která řekla cosi v tom smyslu, že patří k těm šťastnějším, protože v důsledku požáru neztratila nikoho blízkého. Loni v létě tohle bohužel jeden z těch lidí už neunesl. On sám Colectiv přežil, ale ztratil tam většinu svých nejbližších. Rány na duši jsou ve skutečnosti asi ze všeho nejhorší. Právě v tomhle směru ale bohužel moc udělat nejde, jen těm lidem dávat najevo, že při nich pořád někdo stojí, že na to nezůstávají sami, a doufat, že to zvládnou. Co se týká fyzických zranění, jde o lidi, kteří utrpěli hluboké a rozsáhlé popáleniny. Jsou tam zranění s popáleninami na 50 a více procentech těla, jsou tam amputace, hlavně prstů na rukou, které už nebylo možné zachránit. Zkuste fungovat jen pár desítek minut bez prstů na rukou. Máte problém otevřít láhev s pitím, zavázat si tkaničky u bot, ukrojit chleba... Takhle na tom mnozí z nich jsou. Buď protože o prsty po požáru úplně přišli, nebo je mají zmrzačené. Pokud budou v léčbě pokračovat, všechny tyhle věci zase jednou zvládnou dělat sami. Mají obrovskou vůli žít, ne jen existovat. Za ty víc než dva roky k nim už necítím ani tolik soucit jako spíš obrovský respekt. 
 
Kolik takových lidí jste už za dobu trvání podpořili a jakou formou?
V první řadě musím zdůraznit, že nejsme nadace. Takže peníze formou sbírky nevybíráme. Cílem je hlavně oslovit ty, kteří v tomhle směru můžou něco udělat. A nemusí jít zdaleka jen o peníze, počítá se jakákoliv pomoc. Touhle cestou se podařilo oslovit několik kapel a pořadatelů, kteří se rozhodli pomoci formou benefičních koncertů apod. Peníze z těchto akcí zamířily zatím k více než deseti lidem. Nikoliv prostřednictvím nějaké nadace, ale přímo na jejich účty. Tenhle způsob mi připadá asi nejlepší, protože se dostanu do kontaktu přímo s nimi, a vše se tak řeší bez nějakého prostředníka a zbytečných průtahů i výdajů. Navíc s těmi lidmi pak ve většině případů i nadále zůstávám v kontaktu. To je zase dobrá zpětná vazba pro mě, když mám možnost dál sledovat, co dalšího se jim podařilo zvládnout a že se nevzdávají. Komu konkrétně výtěžek z dané akce půjde, neurčuju já. Tohle nechávám radši na lidech, kteří pomáhají zraněným přímo na místě od prvních dní, znají se s nimi osobně a daleko líp než já dokážou odhadnout, jak na tom kdo je. Je pokaždé informuju, že se chystá ta a ta akce, a jejich rozhodnutí, nebo lépe řečeno doporučení pak respektuju.

Jeden z charitativních koncertů se chystá i v Brně. Jaké kapely se rozhodly podpořit dobrou věc a kam si můžeme na koncert zajít? 
Zajít si můžete v pátek 26. ledna na Melodku v Brně, kde vystoupí kapely Eagleheart, Jerem.I a Midnight Madness a průvodního slova se chopí moderátor Radim Koziel. Akce začíná ve 20:00, vstupné je 120,-. Výtěžek z téhle akce zamíří k dívce jménem Adina Apostol, která utrpěla popáleniny na 50% těla, strávila měsíc v komatu na přístrojích a čeká ji minimálně ještě několik let léčby. Patřila k těm, kteří byli víc jak týden po požáru transportováni do zahraničí. Je celkem pravděpodobné, že pokud by se tak nestalo, už by nežila. Shodou okolností v době koncertu na Melodce bude znovu v nemocnici, kde ji čeká další z řady nezbytných operací.   
 
Když už jsme u kapel, které byly ochotné se zapojit do takové činnosti, připomeňme si i ty, které už s vaším projektem spolupracovaly.
Těch kapel už je hezká řádka a všem jim patří veliký dík! V první řadě to jsou zcela jasně pražští Cruadalach (velký dík zasluhují zejména Petra Jadrná a Petr Caisl), kteří kromě zorganizování několika akcí také nahráli jako jediná česká kapela song od Goodbye To Gravity pro album Back To Life - A Tribute To Goodbye To Gravity, které vyšlo rok po tragédii v Colectivu a na kterém se podílely kapely z různých koutů světa. Pár kousků CD je ještě k mání i v ČR a bude možnost zakoupit si je třeba právě na Melodce 26. ledna. Výtěžek z prodeje tohoto alba rovněž míří na pomoc zraněným. Z dalších kapel mě hned teď napadají 1st Choice, Attack The Hero, Made By Zero, Area Core, Your Last Breath a mnohé další.   

A jaké jsou vyhlídky do budoucnosti?
Těžko teď říct něco víc konkrétního, ale v každém případě chci nějakým způsobem pokračovat. Nejsem v kontaktu ani zdaleka se všemi, kterým Colectiv zasáhl do života, ale ti, které jsem měla možnost trochu poznat, patří k nejvzácnějším lidem, jaké jsem kdy potkala. Nějaké věci v plánu jsou, ale zatím je ještě držíme trochu v tajnosti a zveřejníme je, až nastane ten správný čas. Určitě by ale bylo fajn, kdyby se toho chytilo vícero lidí a kapel. Dá se udělat hodně dobrého a čím víc lidí se zapojí, tím větší účinek to bude mít. Jak jsem už zmínila, ráda bych oslovila hlavně lidi pohybující se kolem muziky. Protože v Colectivu to odnesli nejen fanoušci, ale taky hodně muzikantů. Z pěti kluků z kapely Goodbye To Gravity dnes žije jeden jediný, vážně zraněný. Šlo o křest alba, je logické, že se tam, jako všude jinde při takové příležitosti, sešlo mj. i hodně kamarádů - muzikantů z dalších kapel. Vím přibližně o deseti kapelách, které v Colectivu ztratily někoho ze svých členů, ale určitě nevím o všech. Hodně dalších muzikantů sice přežilo, ale jsou zranění, někteří mají trvalé následky. A i když třeba přišli o nějaké prsty nebo je mají zmrzačené, ti lidé se snaží v řadě případů zase vrátit k muzice. Tohle zasluhuje opravdu veliký respekt. Kdyby se kdokoliv chtěl přidat nebo měl nějaký nápad, co by šlo udělat, stačí na Facebooku vyhledat skupinu Pomoc pro Colectiv // Help for Colectiv. Vítaný je každý. :)

Díky za rozhovor a ať se daří. 
Já moc děkuju za možnost předat touhle cestou informace dalším lidem!