Ready Kirken servírují pohádkovou rockovou jízdu. Vitium dokazuje, že Kirkeni pořád mají co říct 3. července 2026   (17:25)Třicet let na scéně a pořád v plné formě. Ready Kirken přicházejí s albem Vitium – deskou plnou melodického rocku, hravých textů a překvapivého smyčcového doprovodu. Výsledek má skvělý drajv, energii a barevnost, která rozhodně nenudí.

Tak jako ve Zruči mají své domovské vlajkonoše Choť topiče (CHTPČ), ve Valmezu Mňágu a Žďorp a v Havířově Kryštof, tak v „Perníkově“ kromě Vypsané fiXy mají i pardubické Ready Kirken. Ostatně, i jejich texty jsou místy takovým pěkným, nahořklým hudebním pozdravem z města perníku. Hrdí držitelé ceny Anděl 2006 za skladbu 1+1 oslavili o loňských Vánocích už třicet let na scéně – stylově v legendárním klubu Žlutý pes. A jak jinak takové jubileum oslavit než novou plackou.

Album Vitium, které vyšlo 30. ledna 2026, je v pořadí už devátým studiovým počinem kapely (nepočítáme-li dvě výběrová alba). Do oficiální diskografie totiž patří i nahrávky Světy Ready Kirken, 2010 nebo bilanční Kde byl vykopán zakopanej pes, které společně mapují třicetiletou cestu kapely.

A hned od prvních tónů je jasné, že Kirkeni rozhodně neřekli poslední slovo. Hudební chapadla této formace totiž sahají do devadesátých let, kdy celou éru odpálilo debutové album Ready Kirken. A po něm se jako příboj přivalily legendární Vlny s nesmrtelnými hitovkami Anděl, Malý princ nebo Zítra mám. Pohoda, rytmika, kytarové riffy, rokec i bigbít – takhle přesně byli Kirkeni boží nejen v klubech, ale i na festivalech.

Pozdější album Čekal jsem víc… přineslo klidnější tempo a osobně jsem tehdy opravdu čekala o něco víc. O to příjemnější bylo následné Krasohled, které kapelu vrátilo zpět do tempa. Skladby jako Poslední dobou nebo Jiskra znovu připomněly energii a melodickou sílu Kirkenů. Zároveň se staly pomyslnou tečkou za jednou érou.

Další kapitolu pak otevřel příchod zpěváka a kytaristy Michala Mráze, který přispěchal na pomoc otci zakladateli Zdeňku Ceralovi a pomohl nastartovat novou etapu. Výsledkem byla alba jako Box nebo energické Různorodé, které připomnělo návrat ke starým kořenům – tentokrát už s rytmickou sekcí ve složení Jiří Dračínský na baskytaru a Sam Palán za bicími.

A jaké je tedy Vitium?
Podobně jako předchozí deska je rytmické, melodické, veselé a hravé. Texty jsou barevné, místy lehce ironické a nechybí ani drobné experimenty se zvukem. Výraznou roli navíc hraje spolupráce s pardubickým smyčcovým uskupením Corvus Quartet, které dodává některým skladbám jiný rozměr. Je to přesně ten typ aranží, který vás přišpendlí k zemi podobně jako v kultovní skladbě Tanečnice skupiny Tata Bojs.

Úvodní Aksál startuje desku pomalejším rockovým tempem a propojuje kytarová sóla se smyčci. Ready Kirken ale nejvíc sluší poloha energických hitovek. Následující Pomodoro Song začíná chytlavým hvízdáním, které evokuje legendární Slavíky z Madridu od Waldemara Matušky, ale brzy se promění v energickou rockovou jízdu. Skladba Ladí Neladí si zase příjemně pohrává s prvky ska a trumpetami, zatímco Dramo Holka přináší chytlavou melodii a pohodovou atmosféru.

Kapela se nebojí ani žánrových odboček. Další skladby jako Kouzelný krám nebo tanečně laděná Sosna vracejí desku zpět k energii a hravosti, zatímco Lucky Song připomene atmosféru úspěšné éry Krasohledu. Netradiční moment přináší Pohádka, která míchá rock s lehce „středověkou“ náladou a humorným textem. Protiváhou k těmto rozverným kouskům jsou pak akustické momenty. První čistě baladické zklidnění přichází s písní Na střeše, kde dominují akustické kytary a jemné smyčce. Předposlední Tágo přidává další dávku energie a celé album uzavírá titulní Vitium – akustická a melodická tečka s příjemnou atmosférou.

Nové album má podobný drive jako desky Vlny, Krasohled, Box nebo Různorodé. Je plné pozitivní energie, silných melodií, kytarových vychytávek Zdeňka Cerala i charakteristického hlasu Michala Mráze – tentokrát navíc obohacené o skvělé smyčcové aranže.
Je to deska, která funguje stejně dobře u táboráku jako na letní zahrádce. Je to ideální soundtrack pro dny, kdy chce člověk vypnout a vyměnit agresivní scream za poctivou porci melodické pohody.