ROZHOVOR | Jan Vytásek vydává album Trochu jinak 2. listopadu 2025   (10:16)Zpěvák, skladatel a muzikant Jan Vytásek má za sebou další velký milník – právě dnes vydává nové album s příznačným názvem Trochu jinak. Deska, která vznikala s odstupem a klidem, jaký si dnešní doba moc často nedopřává, nabízí pohled na svět i hudbu z jiného úhlu. Povídali jsme si o inspiraci, o lidech, kteří na albu zanechali svou stopu, i o tom, proč někdy musíme zpomalit, abychom zase slyšeli sami sebe.

Rozhovor: Honzo, je to pár dní, co vyšlo tvoje nové album Trochu jinak. Jak ten název vznikl? Zní to, jako by v sobě nesl určitý zlom nebo posun. Byl záměr, nebo to přišlo samo?

Jsem zpěvák, který se pohybuje ve světě rocku, ale mám i belcantové kořeny a album
s Vánoční tématikou mi tyto polohy dovoluje propojit na jedné desce, což je pro mě příjemné. Na rozdíl od dosavadních pop-rockových, převážně autorských alb, je tohle udělané „Trochu jinak“

Když se ohlédneš – jak dlouho ta cesta k albu vlastně trvala? Bylo to plánované, nebo spíš výsledek období, kdy sis prostě sedl s kytarou a nechal věci plynout?

Bylo to absolutně neplánované. Já jsem si prostě jednou ve studiu začal brnkat
na piano „Tichou noc“. To by nebylo tak zvláštní, až na to, že to bylo včervenci! Věděl jsem, že musím pustit nahrávání a tu bláznivě nečekanou atmosféru zachytit. A tím to začalo.

 

Včem je podle tebe Trochu jinak jiné než tvé předchozí projekty?

Je to krásná kompilace tradičních písní, autorských skladeb, coververzí a koled, prostě takový koktejl, který spojuje rockovou energii s intimními baladami a belcantovým rozměrem.

Změnil se tvůj přístup, nebo tě prostě život přiměl jít jinou cestou?

Nechávám život více plynout a spoléhám více na instinkt dítěte v sobě, než na kalkul. Většina písní z alba mě provází již dlouho a mám k nim nějakou osobní vazbu. Nahrát tuhle kompilaci je další můj namalovaný „obraz“ o cestách, kterými jsem prošel.

Kdo všechno se na desce podílel?

Album vznikalo v mém domácím studiu, kde jsem sám nahrál většinu nástrojů a působil i jako takový „producent“. Nahrávám od 16 let, takže jsem se už něco naučil. Na pár písní jsem přizval kamaráda, basistu Wencu Březinu. Mix obstaral bubeník mé kapely a šikovný zvukař Tomáš Piala. Covidová hysterie ho zavedla do profesionálního studia, kde se mezitím naučil skvěle míchat! Alespoň něco málo dobrého to přineslo. Na skladbě „Pro Lišku“ jsem si přizval děti z hudební školy, kam jsem bezmála před 40 lety chodil (a donedávna i moje dcerka) a do skladby „Na dobrou noc“ jsem zapojil kamarády a rodinu, protože vypráví o našem domě. Jedinou výjimkou je píseň „Ve hvězdách“, kterou nahrál a produkoval můj „dvorní producent“ Juraj Kupec. Letos získala nečekaně 3. místo na mezinárodním festivalu Carpathia, kde jsem dříve vyhrál i 2. místo a několik cen s jinými svými skladbami.
 

Byly tam momenty, kdy jste s kapelou cítili, že to “sedlo” a vzniklo něco silnějšího, než jste čekali?
 
Nebyly, protože nebyla kapela. My máme takový „Adamsovský“ model. Já tvořím a nahrávám sám nebo s různými hudebníky a kapela mě pak doprovází naživo. Ale tenhle pocit jsem měl sám několikrát v tvůrčím procesu. Je to takové malování. „Nacákáte“ barvy na plátno ve všech emocích, které máte, a pak opatrně očišťujete to, co v písni „zasvítilo“. Bohužel bych to neuměl jinak. Ten vzrušující pocit musí u nahrávání být. Ve studiu se musíte naprosto otevřít a hlavně to neblokovat hlavou. Prostě pustit všechno ven a pak to přebrat. Mám tu výhodu, že mám svoje malé studio, nebo spolupracuji s lidmi, před kterými se nebojím experimentovat. Je to někdy hodně intimní, hodně na sebe prozradíte. Ale to vlastně někdy podvědomě chceme. No a kdyby náhodou, tak vždycky můžete říci „vždyť je to jenom píseň“ :)

Je nějaká skladba, která ti obzvlášť přirostla k srdci? A proč právě tahle?

Mám rád celé album. Každá píseň má svůj příběh, o kterém vyprávím na svém You Tube kanálu v cyklu „Ze zákulisí písní alba“. U některých jsem šťastný za to, že se mi povedlo vytvořit z prázdného papíru novou píseň a projektovat do ní sám sebe a u jiných jsem šťastný, že jsem jako zpěvák dozrál a mohl si dovolit natočit se ctí i svoje verze slavných skladeb.

Jak probíhalo samotné nahrávání?
Zní to klidně, ale bývá to adrenalin. Byl tam i moment, kdy jsi měl chuť všechno vypnout a jít na pivo? (smích)

Když jsem si před časem splnil přání a vydal „Vánoční I.“ byl jsem na rozpacích, jestli, nebo jak ji – coby EP – propagovat. Neměl jsem žádný plán, ta nahrávka vznikla naprosto nečekaně. Letos jsem si pohrával s myšlenkou natočit dalších 5 skladeb a vydat plnohodnotné album. Můj PR agent Zdeněk se kvůli mně v květnu „vrátil do byznysu“ a dali jsme si termín, kdy mu musím album odevzdat. Jenže čas běžel, byl už srpen a mně se nechtělo zavřít se do studia. Moje asistentka Eliška mě pošťouchla a já si říkal, kdo ví, co bude za rok, na co bych čekal? Tak jsem se zavřel do studia na půdu, kde bylo 32 stupňů a dva týdny v kuse tvořil od rána do večera. To byla také motivace. Ale nechtěli byste mě v té době potkat. Bylo to velmi intenzivní, byl jsem ponořený pouze „v albu“. Nedovolil jsem nikomu jakékoliv vyrušování, byl jsem mimo tenhle svět. Ale to bývám často :).

Vnímáš, že tvoje hudba zraje s tebou?
Co by dnešní Honza řekl tomu mladšímu, který kdysi psal první texty?

Řekl bych mu, ať si všechno užívá, nedělá si starosti a píše, o čem chce, ale hlavně ať píše. My skladatelé vyprávíme svým osobitým slohem o tom, co vidíme, protože nám mozek funguje „Trochu jinak“ :). Vidíme věci odlišně. Jinak je vnímáme a jde o to, dostat tu emoci a příběh i do nahrávky. Mladší Honza měl vždycky ty „vnitřní oči dokořán“, ale více vzhlížel k idolům. Ten starší se léty naučil vidět i ve zdánlivě „obyčejných“ věcech to neobyčejné a snaží se je vyprávět svým osobitým stylem co nejvíce jako Honza, ne jako někdo jiný. To, že moje texty pochválil například básník, jakým je skladatel Ivan Hlas, je pro mě to největší zadostiučinění, že jdu správnou cestou.

Kdy a kde plánuješ křest desky?
A co chystáš pro fanoušky – bude to spíš komorní večer nebo velká oslava?

Křest desky proběhne 5.11. od 19.30 v Praze v restauraci na Střeleckém ostrově. Netuším, kolik lidí dorazí, ale na tom nezáleží. Vždycky říkám, že hraju pro ty, kteří přišli, a nestarám se o ty, kteří nepřišli. Je to další pomyslná meta. Mám skvělou kmotru Ilonu Csákovou, což bylo překvapení i pro mě. Před 20 lety jsme se náhodou setkali u piana, pak jen tak mlhavě. Před časem jsme se začali potkávat na akcích, tak jsem si troufnul. Nejsem „komerční typ“, nezvu si kmotry kvůli jejich atraktivitě pro média. Chci mít svá alba spojená jen s lidmi, kterých si vážím umělecky i lidsky. Po ceremonii bude následovat dvouhodinový koncert s mojí kapelou, složenou ze skvělých hráčů. Myslím, že to bude vrchol letošní sezóny. Předčasně oslavíme i moje listopadové narozeniny. Takový mejdan s fanoušky a lidmi, kteří mi jsou blízcí.

Když se podíváš na sebe teď, v čem jsi vlastně „Trochu jinak“ než dřív?

Jako každý „umělec“ mám své běsy, své démony. Ale snažím se vše kolem sebe „obejmout“ a přijmout jak to je. Dříve jsem si hodně zoufal, hodně se trápil. Dnes si čím dál více vážím obyčejně neobyčejných momentů. Jakmile jednou nahlédnete pod pokličku, vidíte zázraky všude. Žiju rád na svém pomyslném ostrově, se svými pravidly a jako ostrovan jen občas zajdu mezi lidi na „takzvané pevnině“.

A nakonec – kdybys měl tohle album popsat jednou větou, jak by zněla?

Několik různých příběhů a žánrů, které vypráví svým přednesem jedna osoba.

Kde tě fanoušci a fanynky mohou v nejbližší době vidět a slyšet?

5.11. křest alba a koncert na Střeleckém ostrově, 30.11. Klášter Borovany – adventní koncert, 6.12. Vánoční koncert Horní Řasnice-Srbská a 19.12. klub Hoax, Praha. A taky si nějakou dobu chodím zahrát inkognito v různých městech na ulici, takové půlhodinové buskingové koncerty jen tak pro radost. Dělám si z toho i krátká videa na sítě, baví mě, jak lidé reagují, a jsem rád, když se jim to líbí a dělají kolem mě „kolečka“ :)

Moc děkuji za tvůjč as pro náš hudební web Musicgate.cz.