Rozhovor s frontmankou kapely Sour Bitch Rendy 1. července 2017 (16:31)28.června pokřtila v pražském Rock Café kapela Sour Bitch nové CD a Vinyl Tough Love
Petra Mrázková
Jen stěží byste na české punk rockové scéně hledali vizuálně atraktivnější uskupení. A co se týče hudebního projevu, není to o nic horší, ba naopak. Tahle nadějná čtveřice rozhodně ví, jak se do toho opřít a svůj um se nebála předvést ve středu 28.6. v pražském Rock Café, při příležitosti křtu vlastního CD a Vinylu s názvem Tough Love.
Čtyřlístek punkrockových famme fatals ve složení: Renata Schnabelová – zpěv, kytara, Tamara Brejšová – kytara, Lucie Hadová – baskytara, Eva Flídrová – bicí, všem hned při prvních riffech, prvním zadunění basy a prvním úderem do bicích ukázaly, že jim pódium nejen sluší, ale i patří, a že sem dnes přijely zahrát pořádnou šou. A fanoušci to okamžitě ocenili. Atmosféra báječná, i holky si koncert určitě užívaly, byla z nich cítit upřímná radost z hraní. Drsnej zpěv frontmanky Renaty, které holky v kapele neřeknou jinak než Rendy, v pauzách mezi songy několikrát vystřídalo dojetí. Ostatně, to přepadlo ve finále všechny v sále, když začal probíhat samotný křest, hezky stylově, ohnivym Jackem.
Ale CD Tough Love nebylo dnes jediným „oslavencem“. Holky si pro fanoušky přichystaly i Vinyl. Proč právě v dnešní době, už trochu opomíjený, vinyl?
„Naše Lucka (baskytara pozn.red) zbožňuje Vinyly, sbírá je asi od patnácti. Myslím si, že je to docela netradiční, fajn, retro.“ vysvětluje Rendy.
Čtrnáct – tolik bylo holkám let, když se daly před rokem 2008 do kupy (stávající složení od roku 2010 pozn.red.). Ale v tomto případě čísla nehrají žádnou roli. Holky mají za sebou zkušenosti, o kterých by se mohlo i mnohem starším hudebníkům jen zdát - Mini tour v Rakousku, Německu, koncerty v Belgii, vyprodaná Incheba Arena, předskakování legendárním Addicts (do toho ještě musíte stihnout odmaturovat) - Jak se kapela dostane na tak zajímavá místa, jsme se ptali frontmanky Rendy.
„My to děláme, protože nás to baví, neděláme to pro prachy, nikdy jsme se vyloženě nevnucovaly, nepsaly, jestli si můžeme někde zahrát. Všichni ty velký evropští promotéři v hlavních městech, jako Bratislava, Berlín, Praha, se znají. Zahrajete dobře jednomu a on vás doporučí dál. Ono, ač se to nezdá, ta evropská punrocková scéna je docela malá a hrozně provázaná.“
Vždycky mě zajímalo, jak se liší z pohledu české kapely publikum u nás a v zahraničí. Vnímáte nějké rozdíly?
„Třeba němci jsou úplně statický. Když jsme začínaly hrát v Německu, vždycky jsme se ptaly promotéra, 'hele ono se jim to nelíbilo?' a bylo nám řečeno, že tohle je prostě jejich styl – netančí, přijdou si kapelu poslechnout a užít si tu hudbu zase jinak. Hodně pařej v Rakousku, ti jsou vděční... asi i proto, že v Rakousku toho punkrocku moc není. Ale nejlepší za mě určitě češi a slováci.“
Čtyřlístek punkrockových famme fatals ve složení: Renata Schnabelová – zpěv, kytara, Tamara Brejšová – kytara, Lucie Hadová – baskytara, Eva Flídrová – bicí, všem hned při prvních riffech, prvním zadunění basy a prvním úderem do bicích ukázaly, že jim pódium nejen sluší, ale i patří, a že sem dnes přijely zahrát pořádnou šou. A fanoušci to okamžitě ocenili. Atmosféra báječná, i holky si koncert určitě užívaly, byla z nich cítit upřímná radost z hraní. Drsnej zpěv frontmanky Renaty, které holky v kapele neřeknou jinak než Rendy, v pauzách mezi songy několikrát vystřídalo dojetí. Ostatně, to přepadlo ve finále všechny v sále, když začal probíhat samotný křest, hezky stylově, ohnivym Jackem.
Ale CD Tough Love nebylo dnes jediným „oslavencem“. Holky si pro fanoušky přichystaly i Vinyl. Proč právě v dnešní době, už trochu opomíjený, vinyl?
„Naše Lucka (baskytara pozn.red) zbožňuje Vinyly, sbírá je asi od patnácti. Myslím si, že je to docela netradiční, fajn, retro.“ vysvětluje Rendy.
Čtrnáct – tolik bylo holkám let, když se daly před rokem 2008 do kupy (stávající složení od roku 2010 pozn.red.). Ale v tomto případě čísla nehrají žádnou roli. Holky mají za sebou zkušenosti, o kterých by se mohlo i mnohem starším hudebníkům jen zdát - Mini tour v Rakousku, Německu, koncerty v Belgii, vyprodaná Incheba Arena, předskakování legendárním Addicts (do toho ještě musíte stihnout odmaturovat) - Jak se kapela dostane na tak zajímavá místa, jsme se ptali frontmanky Rendy.
„My to děláme, protože nás to baví, neděláme to pro prachy, nikdy jsme se vyloženě nevnucovaly, nepsaly, jestli si můžeme někde zahrát. Všichni ty velký evropští promotéři v hlavních městech, jako Bratislava, Berlín, Praha, se znají. Zahrajete dobře jednomu a on vás doporučí dál. Ono, ač se to nezdá, ta evropská punrocková scéna je docela malá a hrozně provázaná.“
Vždycky mě zajímalo, jak se liší z pohledu české kapely publikum u nás a v zahraničí. Vnímáte nějké rozdíly?
„Třeba němci jsou úplně statický. Když jsme začínaly hrát v Německu, vždycky jsme se ptaly promotéra, 'hele ono se jim to nelíbilo?' a bylo nám řečeno, že tohle je prostě jejich styl – netančí, přijdou si kapelu poslechnout a užít si tu hudbu zase jinak. Hodně pařej v Rakousku, ti jsou vděční... asi i proto, že v Rakousku toho punkrocku moc není. Ale nejlepší za mě určitě češi a slováci.“
Píšeš pro Sour Bitch texty – prozradíš, zda se jimi snažíš šířit nějaký konkrétní poselství, nebo je to čistě o pocitech?
„Je to čistě pocitová záležitost. A moc mě těší, že to lidi chápou. Teď mi nedávno napsal fanoušek, že po těžkym rozchodu poslouchal naše songy ze starejch EP, z Bandzone, četl si k tomu texty, ztotožnil se s nima a pomohlo mu to. A to je hrozně fajn.“
Starší i nové songy si můžete přijít poslechnout na letošní Mighty Sounds už za pár dní, nedalo nám se nezeptat, jestli holky dávají přednost open airovým akcím, nebo komorní atmosféře menších klubů.
„Nevím jak holky, to bude individuální, ale já se rozhodně cítím líp na klubovejch akcích. Je to víc osobní. Na fesťáku je super, že je tam opravdu hodně lidí, ale zase sluníčko, komáři, vosy... Kdyby se ještě v těch klubech mohlo kouřit.“
Holky nedávno vydaly svůj druhý videoklip k písni Sour Bitch Uniform. Na co se ještě fanoušci můžou v nejbližší době těšít?
„Na říjen chystáme určitě nějakej Merch a v plánu jsou další dva klipy. Snad to do konce roku stihneme.“
A poslední otázka. Co bys vzkázala čtrnáctileté slečně, která teď stojí před zrcadlem s kytarou v ruce, a sní o velkých pódiích?
„Dělej to, co tě baví, nekoukej na peníze, nekoukej na to, co ti kdo říká a hraj – ono to přijde!“
I přes úspěchy, nespornej talent a spousty tvrdé práce, která tomu všemu musela předcházet, si Sour Bitch zachovaly skromnost, upřímné vystupování a je vidět a slyšet, že jejich hudba jde opravdu od srdce. A to se cenní. Za MusicGate děkuji holkám za rozhovor a parádní zážitek z celé akce a přejeme kapele, i jejich čerstvě pokřtěné desce, ještě dlouhou úspěšnou cestu.
„Je to čistě pocitová záležitost. A moc mě těší, že to lidi chápou. Teď mi nedávno napsal fanoušek, že po těžkym rozchodu poslouchal naše songy ze starejch EP, z Bandzone, četl si k tomu texty, ztotožnil se s nima a pomohlo mu to. A to je hrozně fajn.“
Starší i nové songy si můžete přijít poslechnout na letošní Mighty Sounds už za pár dní, nedalo nám se nezeptat, jestli holky dávají přednost open airovým akcím, nebo komorní atmosféře menších klubů.
„Nevím jak holky, to bude individuální, ale já se rozhodně cítím líp na klubovejch akcích. Je to víc osobní. Na fesťáku je super, že je tam opravdu hodně lidí, ale zase sluníčko, komáři, vosy... Kdyby se ještě v těch klubech mohlo kouřit.“
Holky nedávno vydaly svůj druhý videoklip k písni Sour Bitch Uniform. Na co se ještě fanoušci můžou v nejbližší době těšít?
„Na říjen chystáme určitě nějakej Merch a v plánu jsou další dva klipy. Snad to do konce roku stihneme.“
A poslední otázka. Co bys vzkázala čtrnáctileté slečně, která teď stojí před zrcadlem s kytarou v ruce, a sní o velkých pódiích?
„Dělej to, co tě baví, nekoukej na peníze, nekoukej na to, co ti kdo říká a hraj – ono to přijde!“
I přes úspěchy, nespornej talent a spousty tvrdé práce, která tomu všemu musela předcházet, si Sour Bitch zachovaly skromnost, upřímné vystupování a je vidět a slyšet, že jejich hudba jde opravdu od srdce. A to se cenní. Za MusicGate děkuji holkám za rozhovor a parádní zážitek z celé akce a přejeme kapele, i jejich čerstvě pokřtěné desce, ještě dlouhou úspěšnou cestu.
Petra Mrázková 3 fotografie v galerii
| autoři: | text: Lenka Hlavičková |
| Tweet |
Další rozhovory
Rozhovor pro Musicgate.cz s Jiřím Erlebachem
Na Československém Šlágr Festu ve Vendryni jste patřil mezi interprety, kteří dokázali publikum nejen rozezpívat, ale také si získat svou bezprostředností.
Po koncertě jsme si s Jiřím Erlebachem povídali o atmosféře festivalu, setkávání s fanoušky, hudebních plánech i o tom, co pro něj živé koncertování znamená.
Festival Dávka Štěstí přiveze do Lysé nad Labem pořádnou dávku punku
Dávka štěstí je nejen název nového alba kapely Nežfaleš, ale také název nového festivalu, který proběhne 29.8.2026 v areálu zámeckého parku v Lysé nad Labem.
Footfest: špička českých hudebních festivalů v Želči.
Jihočeský festival Footfest bude letos jeden z největších ročníků v celé své historii. Budou zde znít velká hudebních jména, bude zde mnoho gastronomických zážitků a spousta zábavy společně s moderátory Vojtěchem Jozífkem a Simonou Krajíčkovou.
Českej punk ještě není mrtvej
O akci Punkrock on the Road jsme už psali, a dokonce se povedlo dát dohromady rozhovor s člověkem, který celý turné měl na starost.
Ale co kapely, které spolu toto turné jely plánují dál a jak se jim na turné líbilo?
Každej klub i bar, každej víkend za to stál
11 měst, 11 jedinečných večerů a zhruba 4500 tisíce lidí, to je slovy pořadatele cirkus s názvem Punkrock on the Road.
Malé povídání s Tomášem Navrátilem - s muzikantem tělem i duší o kapele KOHN
Jen málo fanoušků dobré bigbítové muziky na Plzeňsku by se někdy v minulosti nesetkalo s hardrockovou kapelou KOHN, potažmo pak s jejím frontmanem Tomášem Navrátilem. Jeho hudební život je od roku 2011 s KOHNem spojený pupeční šňůrou a představit si tuto skupinu bez Tomáše je vize v žánru sci-fi. V sobotu 4.4.2026, při koncertu skupiny KOHN na plzeňském náměstí Republiky, jsme s Tomášem udělali malou tečku za rozhovorem, který probíhal pomocí digitální technologie od března téhož roku.
S Oto Gajdošem a Alanem Rohanem o nadcházejícím 5. ročníku metalového svátku South of Heaven ve Zbytinách
Již po páté se v opuštěném lomu u obce Zbytiny na Prachaticku připravuje metalový festival South of Heaven. Dvoudenní akce s plnohodnotným servisem pro kapely, organizátory a hlavně fanoušky tvrdých kytarových riffů má pevně stanovený termín 3. a 4. července 2026. O tom, co nás čeká (a doufejme, že ani nemine), jsme si v malém rozhovoru popovídali s hlavním pořadatelem Oto Gajdošem a hudebním publicistou Alanem Rohanem. Byť nedošlo k fyzickému setkání, mé otázky dostaly jasné odpovědi pomocí digitální techniky.