Další moje otázka, kdo Vás nejvíce ovlivnil v hudební kariéře? Máte nějaké vzory?
Vzhledem k tomu, že jsem se narodil v 80 letech, vyrůstal jsem obklopen různými plakáty ve svém dětském pokojíčku. Na těch plakátech byli: Lucie Bílá, Karel Gott, Petr Nagy a tyhle ty zpěváci v 80., až 90.letech se mnou rostly dál. Poslouchal jsem je v rádích, v televizi, v různých hitprádách atd. Ale úplně nejvíc Karel Gott a teďka současná Lucie Bílá, která je pro mě ikonou populární hudby, Eva Farná, která má skvělý hlas. Já si vždycky beru z těch umělců, z těch svých kolegů, to pozitivní. To znamená, že podle mě by umělec a zpěvák měl být skromný, měl být nadhled, měl by vyzařovat určité kouzlo, že když přijde, tak strhne na sebe pozornost nejenom tím zpěvem, ale i tou osobností. A to je pro mě spíš člověk, který by se měl označovat umělcem.
Jak vzpomínáte na účast v Česko hledá Superstar v roce 2006? Co Vám tato zkušenost dala do života?
Rok 2006 byl pro mě skutečně průlomový, protože do té doby jsem nebyl veřejnosti vůbec známý. Každopádně poté, co mě přihlásila kamarádka do soutěže, to nabralo rychlý spád, protože jsem tam šel zpočátku jen pro zábavu, na její přání. Mě by nenapadlo se tam přihlásit. A přišel jsem tam a najednou jsem v top 20, ale nebylo to vlastně díky tomu jednomu konkurzu, protože tam bylo více kol. Mělo to tak rychlý spád, že to byla jedna píseň, druhá píseň, třetí píseň i lidovka už na prvním konkurzu, což bylo krásné vzpomínání na období, kdy jsem byl malé dítě a zpíval na přání pro rodinu lidové písně. Každopádně jsem se dostal až do top 20 a probojoval se na 11. místo, než mě vyřadili ze soutěže. A co mi to dalo? Dalo mi to zkušenosti, přátelství a především možnost se zviditelnit, což bylo důležité pro začátek mé kariéry.
Po třech letech jste se představil na Mezinárodním hudebním festivalu v Bělorusku. Prozradíte nám, jak k tomu vlastně došlo?
Mám dlouholetého přítele Josefa Čermáka a ten má svoji hudební a modelingovou agenturu a věnuje se také mimo jiné i Mezinárodním hudebním festivalům. Díky němu jsem se mohl dostat na mezinárodní hudební festivaly v Bělorusku a také v Itálii. Josef Čermák je přesvědčený o tom, že mám talent, že umím zpívat, že to umím prodat na podiu a říkal si, že by mě chtěl představit právě na jednom z těchto hudebních pěveckých festivalů. A vyšlo to. Krásné a hlavně nezapomenutelné zažit festivaly, které byli na vysoké úrovni a vzpomínáme na ně společně velmi pozitivně.
Když se vrátím do minulosti, tak v roce 2010 jste se zúčastnil v soutěži Československo má talent. Jaké to bylo stát znovu před porotou?
To je další kapitola mého života. Tam jsem se setkal s Lucií Bílou v porotě. Mimo jiné tam byl pan Jaro Slávik. Teď si nevzpomínám na třetího porotce, doufám, že mi promine. Každopádně to byla pěkná zkušenost, ale nebyla nijak zásadní pro mé působení. V té době jsem se hudebně hledal. Nevěděl jsem kam patřím, do jakého hudebního stylu, co chci zpívat, co nabídnu svým posluchačům a jestli vůbec mám nějaké posluchače. Takže to bylo spíš takové připomenutí.
Co Vám přinesla účast na Mezinárním festivalu Diamond Voice v České republice v roce 2013?
Diamond Voice je další produkt Josefa Čermáka. Je úzce spojen s pomocí lidem v boji proti AIDS, koncertem Červená stužka, pořádaným každoročně v Betlémské kapli, což je právě jeho dílo. Vystupovali jsme tam spolu s českými zpěváky, jako jsou Iveta Bartošová, Michal David, Jarek Šimek a další, také se zpěváky z Mezinárodního festivalu Diamond Voice, který se konal v Praze. Finále tohoto festivalu vždy vyústilo ve vyhlášení na Červené stužce, takže takto byly tyto události propojené. Byly to krásné, společenské, přátelské, multižánrové večery. Měli jsme možnost se znovu setkat s kolegy, se kterými jsme se kvůli práci i celý rok neviděli.