Dobrý den, Davide, jak jste se dostal k hudbě a co Vás přivedlo k tomu, abyste se stal zpěvákem a skladatelem?
Narodil jsem se do muzikantské rodiny. Můj táta Jaroslav hrával bigbít v Sejfu, poté skoro 40 let v Egesu. Můj děda Vojtěch měl taneční orchestr, který jako kapelník vedl až do svých sedmdesátin. V něm jsem asi ve třinácti letech začínal, skvělá škola. Strejda Jiří se hudbou živil profesionálně, hrál v zahraničí, objezdil celý svět, takže jak to asi mohlo dopadnout se mnou... (smích) Pamatuji se, že táta měl doma v obýváku starou oprýskanou, elektrickou kytaru značky Jolana. Když mně bylo šest, sedm let, začal jsem na ni brnkat, táta mi ukázal pár akordů a už to jelo. Na rozdíl od táty, dědy i strejdy, kteří hrávali spíše převzaté skladby jsem už odmalička inklinoval k vlastní tvorbě. Bavilo mě skládat muziku, psát texty. Dodnes mám v hlavě můj první text, který jsem vyplodil asi v osmi letech: „Půl hodiny přemýšlím o tom, co bude potom. Až svět bude jiný, až nevinní budou vinní." (smích).
Můžete nám přiblížit, jak vypadá Vaše spolupráce se skupinou Kroky Michala Davida?
V životě člověk musí mít štěstí na správné lidi. Říkával to už Karel Gott a je to svatá pravda. S klukama jsme se dali dohromady v roce 2010, první koncert jsme měli na jaře v roce 2011 a od té doby to jede naplno. Koncerty máme od Aše až po Košice. Je to úžasný. Hráli jsme i v zahraničí, na československém plese v SAE v Dubaji. Funguje nám to skvěle dodnes.
Jaký je váš vztah k Michalu Davidovi a co pro Vás znamená být součástí této kapely?
Michal je super člověk, geniální hudebník, známe se už spoustu let. Písně, co nazpíval znají všechny generace. My jsme jim dali trochu jiné aranže, jiný kabát, ale ohlas je všude skvělý. Kamkoliv přijedeme, zpívají s námi děti, jejich maminky a tatínkové i jejich dědečkové a babičky. Vážíme si toho. Ty koncerty mají obrovskou energii a sílu. Nejvíce je, když po koncertu za námi lidé přijdou a děkují nám, že díky nám zapomněli na svoje trápení, které momentálně ve svém životě prožívají.