Rozhovor s Tokhim & the Groove Army absolutně o všem. 5. října 2018   (13:23)Tokhi & the Groove Army se chystají na křest svého cd do Lucerna Music Baru a my Vám přinášíme rozhovor s jejím zakladatelem Tokhim.

Já ani nevím, jestli jsem na to nějak "přišel". Jen si vzpomínám, jak hrozně mě to bavilo, jak moc mě oslovily ty nástroje, bavilo mě hrát, cvičit, zlepšovat se. Pak už jsem to dělal tak moc a trávil tím tolik času, že to byla asi jediná logická možnost :D. Ale určitě malému klukovi nikdo neříkal - "Hele, zkus hrát na tamburínu, za to si jednou koupíš dům..." 
Když prostě děláte, co máte nejradši, a ještě k tomu většinu svého času, stane se to. Neřekl jsem si v šesti letech něco jako: "Taaak, a teď teda budu profesionální bubeník a perkusista, až budu velikej." :-) 

Poslední projekt Groove Army, tedy samotný Royal Squad, je rozhodně nejnáročnější věcí na celou režii, přípravy, materiály, zvuk, všechno prostě. Chtěli jsme vytvořit opravdu něco obrovského, unikátního, co lidi skutečně rozpumpuje, když se na to budou dívat. Chtěl jsem jim "předat" podobné pocity, ten vibe a husí kůži po celém těle, jako jsem měl sám při sledování show jako Cirque du Soleil, STOMP, Blue Man Group a podobných věcí. Jsem také přesvědčený o tom, že je to jeden z mála projektů, které může Česká Republika poslat za hranice a on obstojí. Není tam jazyková bariéra, bubny baví i lidi, co nejsou vysloveně hudební fanoušci a ještě k tomu ten vizuál prostě opravdu funguje a většinou vnímáme, že diváci opravdu nemůžou odtrhnout zrak a baví je to od začátku. Přesto, že nás třeba nikdy neviděli. To jsem snad s žádnou jinou kapelou ještě nezažil.

No a k tomu vzniku, tak trochu navazuje na předchozí otázku. Groove Army jako taková funguje velmi dobře, a nebylo potřeba nic měnit, to ani nechceme - Royal Squad je jen takové rozšíření, skutečný vrchol, není to tak, že Groove Army sama hrát nebude. Ale prostě jsem měl pocit, že chceme něco víc, že chceme oslovit lidi i z festivalového prostředí, hrát největší pódia, vyprodávat sály s vlastní show - a k tomu bylo potřeba přinést něco podobného. Lidi se nás dříve často ptali, proč nehrajeme klasicky festivaly - a někdy se to i dělo, ale jinak jsme měli pocit, že by prostě nevydržel divák jen hodinu bubnů, bez ničeho. Že si prostě nekoupí desku a nepřivede to tisíce nových fanoušků. Ano, někdo ano :D. Říkali nám, že by je to bavilo, ale nebylo to dost lidí na to, aby nám to mohlo stačit. Proto muselo vzniknout něco obrovského. Proto je tady Royal Squad, který oslovuje fanoušky všech věkových skupin a z nejrůznějších hudebních sfér. Často slýcháme, že to byl vrchol daného festivalu, i když nikdo nevěděl, co od toho čekat... 

Přesně proto to tak milujeme, a jsme obrovsky vděční za jakoukoliv podporu a zpětnou vazbu od lidí. Moc si těch reakcí vážíme.  

 

Bude to náš veliký večer. 29.10. je vlastně křest desky Enter the G.A.R.S. a symbolicky uzavření prvního koncertního roku Royal Squad. Za první sezonu jsme toho stihli opravdu hodně, máme radost. Na fanoušky čeká speciálně upravený program, projekce, choreografie, klasicky už kostýmy a masky všude okolo. Jako support jsme si pozvali Marching Gang, bubeníky s elektronikou a samply, tedy pro nás ideální koncept. Mimo samotného křtu proběhne i představení portálu U Can, který nám teď pomáhá v kampani s ukradenými nástroji. A jako after zahraje náš DJ, který jezdí s Royal Squad, DJ Buldog. 

 

 

Ano, vykradli nám zkušebnu. Nebyl asi přímo ohrožený koncert, protože se to stalo několik měsíců před ním, máme tedy pořád čas věci řešit, a taky už je většina v pořádku - včetně nového, a daleko vhodnějšího prostoru na zkoušení a sklady. Každopádně to bylo to nejhorší, co se může kapele, nebo muzikantovi stát. Ale věříme, že prostě všechno se děje z nějakého důvodu, a ta pomoc od lidí a ještě okamžitě nový prostor, který nám umožní realizovat projekty, pro které doteď nebylo místo - to nám zatím dává za pravdu. Asi jsme potřebovali impuls, aby se zas všechno hnulo velkým krokem vpřed. Několik lidí mě upozorňovalo na to, že rok končící osmičkou bude ve znamení obrovských změn a je ideálním časem pouštět se do větších projektů, tak doufám, že to s tím souvisí :D 

 

 6) Co se ve vás odehrálo, když jste viděl prázdnou místnost bez bubnů? 

Tak to se fakt asi nedá popsat. Nedokážu to prostě vysvětlit, je to absolutně nepřenositelná zkušenost. Představte si, že máte něco fakt úplně na vrcholu, špičce svého života, každý den neděláte nic jiného - a ani tak není jasné, co jiného by se dalo případně dělat - a najednou je to pryč. Někdo mi i napsal, že přece o nic nejde, když nejde o život. Ale nás to živí. Takže jde o život. Tak přesně podobné věci mi probíhaly hlavou, srdce ani nevím jestli tlouklo a měl jsem adrenalin spolu se zimnicí snad, jak na válečné frontě. Katastrofa prostě, když koukáte na hromadu střepů a zbytky nepořádku, bez nástrojů v obalech. 

 

 

Momentálně je to kolem patnácti bubeníků, plus na některé akce jedou i bývalí členové, jako výpomoc, když je potřeba více lidí. Navíc plánujeme i akademii - která je možná až právě díky novému prostoru - takže naše počty přirozeně porostou. Vznik kapely je jedna z nejvtipnějších historek mého života. Dostal jsem obrovskou zakázku, kde původně chtěli jen workshopy s lidmi na road show, několika náměstích v ČR i na Slovensku. Řekl jsem na schůzce, že k samotnému pódiu uprostřed náměstí nikdo nepřijde, že lidi potřebují něco, co je tam natáhne. Vedení se mě zeptalo, jestli něco takového mám. Slíbil jsem jim deset bubeníků, podepsal smlouvu, vyšel z kanceláře a začal hledat lidi. Neuvěřitelné, měli jsme na nácvik všeho asi tři týdny, zkoušelo se v podstatě denně, ale zvládli jsme to. Byla to taková práce, že jsme to pak nechtěli rozpustit. A i když tedy z původní sestavy zbyla jen Ivanka, je to přeci jen 6 let zpátky, projekt v různých formách pokračuje, moje značka zůstává. Nicméně poslední cca dva castingy daly Groove Army jasnější obrysy, několik let zpátky - a Royal Squad je už stavěný na konkrétních muzikantech, a to bych chtěl zachovat. 

 

Hodně věcí jsem odkoukal od kapelníků a top manažerů, se kterými jsem mohl spolupracovat v jiných projektech. Teď přesně vím, co bych chtěl dělat, mám jasné cíle a celkem i postup. Je proto logické, že to ostatní akceptují, když chtějí být součástí. Rozhodně ale nejsem nějak despotický diktátor a hodně rozhodnutí probíráme a řešíme společně. Chci, aby se všichni cítili fakt dobře, protože pak máme šanci na úspěch jako celek. Někdy je toho opravdu hodně, zvlášť když pracujete na projektu, který tady prostě není a tu cestu musíte najít. Nedá se dost dobře kopírovat na unikátním formátu. Taky vést tolik lidí není vždy jednoduché. Některá rozhodnutí nejsou vždy příjemná všem a často si připadám spíše jako fotbalový trenér, nebo psycholog, aby chemie fungovala :D. Ale to k tomu asi patří. Navíc fotbal jsem hrál velmi dlouho a vím tedy, jak to chodí v "týmu", nebo větším kolektivu. Kdybych měl jazzové trio, je to asi jednodušší, ale mne prostě naplňuje tahle myšlenka. A když všichni v uniformách nastoupí na stage a několika tisícový kotel vyskočí spolu s námi - vždycky je mi jasné, že to je jediná správná volba a všechno to za to stojí. 

 

--