Rozhovor s Tondou Hlaváčem z kapely Nezmaři 3. dubna 2017   (19:56)30. 3. 2017 v Městském divadle v Prachaticích

Po koncertu Nezmarů se členy Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) jsem měla možnost položit pár otázek Tondovi Hlaváčovi. 

Nezmaři byli založeni v roce 1978, tedy budete mít příští rok významné 40tileté. Zajímá mne, jestli chystáte něco většího? Jaké máte plány na ten příští rok?
Určitě. Chystáme výroční koncert. Máme teď s tím symfoňákem skvělé věci. Je to úžasná záležitost, takže ti tam určitě chybět nebudou. Určitě pozveme bývalý členy skupiny, všechny zpěvačky, který se u nás vystřídaly v pravidelných devítiměsíčních intervalech... (smích). Pozveme všechny, kdo si budou chtít z bývalých členů zazpívat. Budeme hrát starý písničky, nový písničky, nový repertoár, který máme a moc se na to všichni těšíme. Ale 40 už je hodně.

No, ale nevypadáte.
(smích... ) Ne? Díky.

Ještě dotaz k dnešnímu koncertu a spojení se sdružením SOČR. V roce 2008 jste měli projekt s Jihočeskou komorní filharmonií a tak nějak jste zjistili, že to funguje? Nebo jak k tomuto spojení došlo?
K tomu došlo tak, že náš basista Jim Drengubák se jednou potkal v kavárně v Jihočeské filharmonii v Koncertní síni Otakara Jeremiáše s panem dirigentem Standou Vavřínkem a domluvili se, že máme krásný písničky a že oni by je nechali zaranžovat pro orchestr. To bylo vlastně také k nějakému našemu výročí a nechali zaranžovat tři nebo čtyři věci panem Somrem a jeho manželkou. Jsou strašně šikovní, teď slyšíte ty aranže, jak to napsali.  Prostě nic jim nepřekáží, naše muzika jim a oni nepřekáží nám.
 

Tedy byly tyto aranže použity i při tomto koncertu.
No jasně. Používáme je. My jsme vlastně tohle zahráli s Jihočeskou komorní filharmonií a pak jsem si řekli, proč jen toto, vždyť je po celé republice spousta filharmonií. Říkáme si, že publikum, které chodí na vážnou hudbu, uslyší Nezmary a třeba začnou chodit i na folk a folkový publikum uslyší pro změnu vážnou hudbu a třeba zase začnou chodit na vážnou hudbu. Takže my jsme vzali noty, partitury pro celej orchestr a vystřídali v České republice už skoro všechny orchestry, filharmonie, komorní filharmonie, prostě všechny "symfoňáčky", kvarteta, kvinteta, kde co je. Přjeli jsme tam s notami, nazkoušeli jsme to za jeden den a večer jsme v tom místě, kde jsou "filmošky" (Plzeň, Brno, Hradec Králové, Zlín,..), udělali společný koncert a je to úžasný.

Takhle nějak to tedy funguje od roku 2008?
Ano. A ještě se zmíním o jednom úžasným orchestru, to bych bejval zapomněl, já jsem jmenoval ty velký města, ale jezdíme do Uničova. Tam je hudební škola, kde mají svůj školní symfonický orchestr. Dětičky strašně šikovné, v rozmezí od 10 do nějakých 16 let. Hrají úžasně, hrají srdcem, prostě ty s námi celý tenhle koncert zahrály a úplně skvostně. Takže uničovský dětský orchestr, kdo to uslyší, nenechte si nikdy ujít, jsou to strašně šikovné dětičky.
No a nám se to se všemi orchestry strašně líbí, protože to umocní naše písničky tak, že máme kolikrát husí kůži jak pralinky, když  se oni za námi do toho opřou.

Také jsem jí dnes měla. A bude také Lucerna?
Lucerna? Na to jsme ještě asi mladí kluci a nedospěli jsme k tomu (...smích)

Vy to asi nechcete, vy si jedete pořád po svém, že?
My se držíme toho, že musíme jet za lidmi i do malých městeček. My máme raději  klubíky a takový krásný sály, jako je tady v Prachaticích, kde je úžasná atmosféra, lidi jsou blízko, spolupracují a naskočí kontakt.
No a v Lucerně je to takový... Já jsem tam taky párkrát hrál s Nezmary  a také i  se Žalmanem, když jsem kdysi hrával. Žalman a spol. ještě i s Pavlínou Jíšovou, tak jsme Lucerny také měli.

Pavlína Jíšová hrála pár let i s vámi.
Ano. Zpívala a hrála a napsala si spoustu písniček a dala se na  sólovou dráhu.

Díky, Tondo, za příjemné povídání!