Rozhovor se služebně nejmladším členem kapely Elegie rock – bicmanem Miroslavem Votavou 21. října 2021 (21:56)V sobotu 16.10.2021 vystoupila legendární bigbítová skupina Elegie rock před zaplněným plzeňským náměstím Republiky. Během více jak čtyřicetileté existence, poznamenané dlouhou koncertní pauzou, si formace prošla mnoha změnami na všech postech, kromě basy zakládajícího nestora Jardy Rajtmajera. Poslední významná rošáda proběhla u bicího kotle, kam v srpnu 2019 nastoupil bicman tělem i duší – sympatický a nesmírně skromný muzikant Míra Votava. A právě s ním jsme si chvilku povídali o jeho hudební dráze, vzorech, vizích a motivaci býti součástí dobře namazaného rockového stroje s názvem Elegie rock.
Míro, máš za sebou mnoho let s paličkami v ruce. Kde a jak jsi začínal?
Měl jsi v mládí nějaký hudební vzor?
Určitě to byla Metallica. Ta ovlivnila spoustu muzikantů.
V současnosti hraješ s plzeňskými Elegiemi. Jak ses k nim dostal od Příbrami?
Bylo to v Příbrami a má první kapela, se kterou jsem začal veřejně vystupovat, byl v té době skvěle rozjetý rockový Galan Marten. Následovala hudební škola a pak další skupiny s bigbítovým nábojem.
Měl jsi v mládí nějaký hudební vzor?
Určitě to byla Metallica. Ta ovlivnila spoustu muzikantů.
V současnosti hraješ s plzeňskými Elegiemi. Jak ses k nim dostal od Příbrami?
V Plzni jsem již dříve hrál s kapelou The Silence. Měl jsem tam kamarády muzikanty, a když Elegie sháněly bubeníka, tak mi kamarád Carlos Sanches domluvil schůzku.
To jsi přišel a rovnou s nimi začal vystupovat?
Ne ne (úsměv), proběhl konkurs a jsem rád, že to dopadlo na výbornou.
To jsi přišel a rovnou s nimi začal vystupovat?
Ne ne (úsměv), proběhl konkurs a jsem rád, že to dopadlo na výbornou.
Rockové Elegie ti sedí, nebo máš v krvi něco jiného?
To vozíš obě sestavy na vystoupení?
Ne, to by ani nešlo. Sonor Delite mám na cvičení a Rolandy vozím na koncerty.
Jejich styl mám samozřejmě rád. Hraní v kapele se mi nesmírně líbí a baví mě. Sám osobně se považuji za rockového bubeníka.
Teď trošku z jiného soudku. O tom, že jsi motor kapely, není pochyb. Na jaké bicí hraješ?
Mám akustické bubny Sonor Delite a elektronický Roland. Obojí super stav.To vozíš obě sestavy na vystoupení?
Ne, to by ani nešlo. Sonor Delite mám na cvičení a Rolandy vozím na koncerty.
O bicmanech kolují různé legendy. Prokopnul jsi někdy buben?
(Úsměv) Kopák určitě ne, ale v zápalu hraní jsem protrhnul blánu rytmičáku.
Říká se o tobě, že svého času jsi preferoval blues. Co ty na to?
(Úsměv) Kopák určitě ne, ale v zápalu hraní jsem protrhnul blánu rytmičáku.
Říká se o tobě, že svého času jsi preferoval blues. Co ty na to?
Ano, chtěl jsem hrát blues, protože je to vynikající muzika a myslel jsem si, že už jsem pro tento styl dozrál. Život mě poučil o opaku - vše vychází z blues. Dozrát se musí k rocku!
Jsou koncerty v komorních klubových prostředích, jsou koncerty na velkých stage. Jak se ti hraje třeba dnes před plným náměstím?
Velké podium a spoustu lidí mě baví nejvíc. Vždycky to byl můj sen a ten se mi s touto kapelou splnil. Zahraji si rád i v malém rockáči, ale velký akce, to je top.
Uvažoval jsi někdy o tom, že přestaneš sedět v bicím kotli za zády muzikantů?
Ano, umím si to představit. Jednou prostě nebudu moci hrát, to potká každého. Mám i jiné koníčky v záloze než je hudba, ale to teď nemůžu říct, to by mě manažer hnal. (úsměv)
Ještě bych tě rád poprosil o pár rychlých větiček na závěr, než půjdete zahrát poslední sérii dnešního koncertu
Je pro mě obrovskou motivací a odměnou už jen to, že hraji ve skvělé kapele s naprosto úžasnými kamarády. A taky bych si přál nezklamat a dělat čest těm původním Elegiím, kde hráli výborní muzikanti. Nechtěl bych zapomenout zmínit dvě jména, bez kterých by v dnešní době skupina neexistovala. Je to Jarda Rajtmajer - skladatel a autor hudby, a samozřejmě Jaromír Komorous - básník a autor textů, který již bohužel odešel do hudebního nebe. Oběma velký dík za vše, co pro kapelu a muziku jako takovou dokázali udělat. Díky vám za to!
Ještě bych tě rád poprosil o pár rychlých větiček na závěr, než půjdete zahrát poslední sérii dnešního koncertu
Je pro mě obrovskou motivací a odměnou už jen to, že hraji ve skvělé kapele s naprosto úžasnými kamarády. A taky bych si přál nezklamat a dělat čest těm původním Elegiím, kde hráli výborní muzikanti. Nechtěl bych zapomenout zmínit dvě jména, bez kterých by v dnešní době skupina neexistovala. Je to Jarda Rajtmajer - skladatel a autor hudby, a samozřejmě Jaromír Komorous - básník a autor textů, který již bohužel odešel do hudebního nebe. Oběma velký dík za vše, co pro kapelu a muziku jako takovou dokázali udělat. Díky vám za to!
| autoři: | text: Luděk Blovský foto: Luděk Blovský |
| Tweet |
Další rozhovory
Festival Dávka Štěstí přiveze do Lysé nad Labem pořádnou dávku punku
Dávka štěstí je nejen název nového alba kapely Nežfaleš, ale také název nového festivalu, který proběhne 29.8.2026 v areálu zámeckého parku v Lysé nad Labem.
Footfest: špička českých hudebních festivalů v Želči.
Jihočeský festival Footfest bude letos jeden z největších ročníků v celé své historii. Budou zde znít velká hudebních jména, bude zde mnoho gastronomických zážitků a spousta zábavy společně s moderátory Vojtěchem Jozífkem a Simonou Krajíčkovou.
Českej punk ještě není mrtvej
O akci Punkrock on the Road jsme už psali, a dokonce se povedlo dát dohromady rozhovor s člověkem, který celý turné měl na starost.
Ale co kapely, které spolu toto turné jely plánují dál a jak se jim na turné líbilo?
Každej klub i bar, každej víkend za to stál
11 měst, 11 jedinečných večerů a zhruba 4500 tisíce lidí, to je slovy pořadatele cirkus s názvem Punkrock on the Road.
Malé povídání s Tomášem Navrátilem - s muzikantem tělem i duší o kapele KOHN
Jen málo fanoušků dobré bigbítové muziky na Plzeňsku by se někdy v minulosti nesetkalo s hardrockovou kapelou KOHN, potažmo pak s jejím frontmanem Tomášem Navrátilem. Jeho hudební život je od roku 2011 s KOHNem spojený pupeční šňůrou a představit si tuto skupinu bez Tomáše je vize v žánru sci-fi. V sobotu 4.4.2026, při koncertu skupiny KOHN na plzeňském náměstí Republiky, jsme s Tomášem udělali malou tečku za rozhovorem, který probíhal pomocí digitální technologie od března téhož roku.
S Oto Gajdošem a Alanem Rohanem o nadcházejícím 5. ročníku metalového svátku South of Heaven ve Zbytinách
Již po páté se v opuštěném lomu u obce Zbytiny na Prachaticku připravuje metalový festival South of Heaven. Dvoudenní akce s plnohodnotným servisem pro kapely, organizátory a hlavně fanoušky tvrdých kytarových riffů má pevně stanovený termín 3. a 4. července 2026. O tom, co nás čeká (a doufejme, že ani nemine), jsme si v malém rozhovoru popovídali s hlavním pořadatelem Oto Gajdošem a hudebním publicistou Alanem Rohanem. Byť nedošlo k fyzickému setkání, mé otázky dostaly jasné odpovědi pomocí digitální techniky.
Zakázaný Ovoce mezi Láskou a nenávistí
Kapela Zakázaný Ovoce vydává po delší době nové řadové album a rozhodli se ho představit novinářům a fanouškům v pražském Rock café. A my jsme s naším serverem byli u toho a vy tak máte jedinečnou možnost si přečíst co je v kapele nového.