S kapelou ve studiu: Will Eifell a Některý věci se dějou dvakrát 5. srpna 2024 (08:32)Když se mi Póža ozval, jestli se za nimi nechci přijít podívat do studia na nahrávání nové desky, tak jsem nemohla odmítnout. Je to už pár let, co jsme si spolu povídali o tehdy vycházejícím Málo času spát, a teď se naskytla možnost koukat pod pokličku výroby Některý věci se dějou dvakrát – no neber to.
Will Eifell
Jiří Póža Poživil na výše zmíněných albech vystupuje pod jménem Will Eifell, což původně byl spíše jeho sólový, primárně písničkářský, projekt, ze kterého se dnes stává regulérní kapela. Nejsilnější fanouškovskou základnu má v domovském Ústí nad Labem, se kterým rezonuje nejprofláklejší song Aussig blues. (pozn. Aussig je původní německé pojmenování Ústí nad Labem).
Domluvili jsme se, že přijdu. Dostala jsem čas, adresu a dva songy v demu. V devět ráno na Vinohradech; seznamuju se s novými tvářemi kapely, které ještě neznám a pak se nechám vtáhnout do útrob vnitrobloku, kde tuším studio. Slyšeli jste něco o studiu Golden Hive? Já předtím ne, takže se moje dopoledne neslo v režimu řady milých překvapení.
Golden Hive
Golden Hive založili Filip Jelínek s Danem Bártou, dnes ale za pultem nejčastěji potkáte Amáka. Ze zahraničních jmen se tady točila například deska Pylon (2015) a Lorch of Chaos (2022) od Killing Joke. Z domácího prostředí je to Monika Načeva, Gaia Mesiah, The Drain, Protijed a další. Studio je charakteristické kreativním přístupem, množství vybavení k využití při nahrávání a „živým zvukem“, který doprovází možnost nahrát celou kapelu naráz na jeden take.
Co do osobního dojmu… Golden Hive je útulný muzikantský obývák na Královských Vinohradech. Stěny a stop pokrývají různé akustické izolace v podobě dřevěného obložení, perforovaných dýhových panelů, desky potažené textiliemi. Podlahu schovává množství těžkých po staru vzorovaných koberců a na nich trůní čalouněná křesla a gauče s barokními kudrdlinkovatými područkami a nožkami. A pak je všude okolo milion hudebního vybavení. Regály efektů, „krabiček“, bicích soustav, stěny ověšené kytarami, mandolínami, v každém rohu aspoň jedny klávesy…
Jiří Póža Poživil na výše zmíněných albech vystupuje pod jménem Will Eifell, což původně byl spíše jeho sólový, primárně písničkářský, projekt, ze kterého se dnes stává regulérní kapela. Nejsilnější fanouškovskou základnu má v domovském Ústí nad Labem, se kterým rezonuje nejprofláklejší song Aussig blues. (pozn. Aussig je původní německé pojmenování Ústí nad Labem).
Domluvili jsme se, že přijdu. Dostala jsem čas, adresu a dva songy v demu. V devět ráno na Vinohradech; seznamuju se s novými tvářemi kapely, které ještě neznám a pak se nechám vtáhnout do útrob vnitrobloku, kde tuším studio. Slyšeli jste něco o studiu Golden Hive? Já předtím ne, takže se moje dopoledne neslo v režimu řady milých překvapení.
Golden Hive
Golden Hive založili Filip Jelínek s Danem Bártou, dnes ale za pultem nejčastěji potkáte Amáka. Ze zahraničních jmen se tady točila například deska Pylon (2015) a Lorch of Chaos (2022) od Killing Joke. Z domácího prostředí je to Monika Načeva, Gaia Mesiah, The Drain, Protijed a další. Studio je charakteristické kreativním přístupem, množství vybavení k využití při nahrávání a „živým zvukem“, který doprovází možnost nahrát celou kapelu naráz na jeden take.
Co do osobního dojmu… Golden Hive je útulný muzikantský obývák na Královských Vinohradech. Stěny a stop pokrývají různé akustické izolace v podobě dřevěného obložení, perforovaných dýhových panelů, desky potažené textiliemi. Podlahu schovává množství těžkých po staru vzorovaných koberců a na nich trůní čalouněná křesla a gauče s barokními kudrdlinkovatými područkami a nožkami. A pak je všude okolo milion hudebního vybavení. Regály efektů, „krabiček“, bicích soustav, stěny ověšené kytarami, mandolínami, v každém rohu aspoň jedny klávesy…
Posuň to z vnitrobloku do garáže
Den začal snídaní, nakoupenou po cestě v Bille, u poslechu toho, co se včera zatím nahrubo nahrálo. Dřepím na brokátovém čalounění a pomalu přestávám rozumět tomu, o čem se kluci okolo mě baví. Z lidské řeči se čím dál tím víc stává muzikantský slang, na který se jako obyčejný smrtelník nechytám. Občas zachytím nějakou hlášku jako „Takový Red Hot Chili Peppers z Wishe.“, „Zní to jak funk s Katapultem dohromady, udělej z toho víc noise“ nebo opakující se diskuzi primárně o bicích, postavenou na cyklickém „…udělal bych to víc rovný.“
Přes včerejší take většiny stop šel později Mitch nahrávat kytary a kytarová sóla. Je sám se sluchátky v hlavním roomu, zatímco kapela sedí za sklem v produkci a debatuje o tom, jestli to třeba nehrát víc jako country.
Jan Mitch Bow Bouma hraje s Póžou od roku 2018, kdy pro něj Will Eifelll byl bokovka k hraní v Idio&Idio. Dle jeho slov je aktuální obsazení Will Eifell nejlepší, co kdy měli a hraní ho teď neskutečně baví. Kapela v aktuálním složení existuje od září 2023 a novými členy jsou Martin Zeman na basu a Jan Šimánek na bicí.
Přišlo mi vtipné, jak „hrozně malej je ten rybníček“, když jsem se dozvěděla, jak se do kapely Martin a Šíma dostali. Martin je žák Marka Máry Mrvíka, basáka od La Banda de Contenedor, kde Póža hrál na synťáky. Mára prý za sebe Martina rád dohazuje jako záskok, když nemůže, a tak se s Póžou potkali v La Bandě. Honza Šimánek je zase kamarád od Petra Pedra Škvarčeka, což je mimo jiné bývalý bubeník výše zmíněných Idio&Idio.
Vyslýchám zbytek bandy na kanapi v hlavním roomu, mezitím co Amák s Mitchem ladí sóla v produkci. Dozvídám se, jak na výběr studia dělal Mitch excelovou tabulku a jak do Golden Hive skoro ani nezavolali, protože nevěřili, že by to mohlo vyjít. Že Šíma, odchovaný metalovou kapelou, si užívá kreativitu za běhu a organický tvůrčí proces, který v aktuálním složení kapely funguje. Všichni si pochvalují, že spolu nehrají ještě ani rok, ale jak jim to dohromady krásně šlape. Místy o tom mluví tak zamilovaně, že si říkám, jestli bych jim neměla nechat trochu soukromí.
Některý věci se dějou dvakrát
Deska, která tady 2,5 natáčecího dne vzniká, ponese název Některý věci se dějou dvakrát a měla by vyjít letos v říjnu. Doprovodí ji prý jen pár koncíků a hrát se bude hlavně během příštího roku. Postavená je na pěti písničkách: Berlín, Prvočísla, Etc, Z úst do Ústí a Masarykova třída.
Nejstarší z nahrávaných je Berlín, který vznikl před šesti lety a já si ho pamatuji hraný na pár koncertech na akustiku, jenom v Póžově sólo podání. Tady slyším, jak dostává garážovej, špinavě neonovej sound a je to věc, na kterou se těším asi nejvíc.
Prvočísla jsou prý cca 4 roky stará, ETC vznikla na první zkoušce tohohle složení kapely minulé září, Z úst do Ústí dokonce prý jenom týden před nahráváním dema. Masarykova třída se formovala během posledních dvou let a nese obrazy místa, kde Póža bydlel, nebo zachycuje moment, kdy se dozvěděl o úmrtí kamaráda ze základní školy.
Pamatuju si, že když jsem Póžu zpovídala před čtyřma lety kvůli Málo času spát, říkal mi, že si tak nějak s každým albem zkouší sáhnout na jiný zvuk, jiné zpracování. Málo času spát, byla synthetická deska, kterou si poskládal více méně sám na kytaru a synthy. Na Některý věci se dějou dvakrát mám pocit že slyším, že do ní vstupovalo víc lidí. Že se do ní otiskuje osobitost každého ze členů a dává jí úplně jiný rozměr, přijde mi víc hravá a jako by měla tak nějak víc různorodých vrstev. Zatím je brzo soudit o výsledku, ale stejně vím, že se na něj těším.
Den začal snídaní, nakoupenou po cestě v Bille, u poslechu toho, co se včera zatím nahrubo nahrálo. Dřepím na brokátovém čalounění a pomalu přestávám rozumět tomu, o čem se kluci okolo mě baví. Z lidské řeči se čím dál tím víc stává muzikantský slang, na který se jako obyčejný smrtelník nechytám. Občas zachytím nějakou hlášku jako „Takový Red Hot Chili Peppers z Wishe.“, „Zní to jak funk s Katapultem dohromady, udělej z toho víc noise“ nebo opakující se diskuzi primárně o bicích, postavenou na cyklickém „…udělal bych to víc rovný.“
Přes včerejší take většiny stop šel později Mitch nahrávat kytary a kytarová sóla. Je sám se sluchátky v hlavním roomu, zatímco kapela sedí za sklem v produkci a debatuje o tom, jestli to třeba nehrát víc jako country.
Jan Mitch Bow Bouma hraje s Póžou od roku 2018, kdy pro něj Will Eifelll byl bokovka k hraní v Idio&Idio. Dle jeho slov je aktuální obsazení Will Eifell nejlepší, co kdy měli a hraní ho teď neskutečně baví. Kapela v aktuálním složení existuje od září 2023 a novými členy jsou Martin Zeman na basu a Jan Šimánek na bicí.
Přišlo mi vtipné, jak „hrozně malej je ten rybníček“, když jsem se dozvěděla, jak se do kapely Martin a Šíma dostali. Martin je žák Marka Máry Mrvíka, basáka od La Banda de Contenedor, kde Póža hrál na synťáky. Mára prý za sebe Martina rád dohazuje jako záskok, když nemůže, a tak se s Póžou potkali v La Bandě. Honza Šimánek je zase kamarád od Petra Pedra Škvarčeka, což je mimo jiné bývalý bubeník výše zmíněných Idio&Idio.
Vyslýchám zbytek bandy na kanapi v hlavním roomu, mezitím co Amák s Mitchem ladí sóla v produkci. Dozvídám se, jak na výběr studia dělal Mitch excelovou tabulku a jak do Golden Hive skoro ani nezavolali, protože nevěřili, že by to mohlo vyjít. Že Šíma, odchovaný metalovou kapelou, si užívá kreativitu za běhu a organický tvůrčí proces, který v aktuálním složení kapely funguje. Všichni si pochvalují, že spolu nehrají ještě ani rok, ale jak jim to dohromady krásně šlape. Místy o tom mluví tak zamilovaně, že si říkám, jestli bych jim neměla nechat trochu soukromí.
Některý věci se dějou dvakrát
Deska, která tady 2,5 natáčecího dne vzniká, ponese název Některý věci se dějou dvakrát a měla by vyjít letos v říjnu. Doprovodí ji prý jen pár koncíků a hrát se bude hlavně během příštího roku. Postavená je na pěti písničkách: Berlín, Prvočísla, Etc, Z úst do Ústí a Masarykova třída.
Nejstarší z nahrávaných je Berlín, který vznikl před šesti lety a já si ho pamatuji hraný na pár koncertech na akustiku, jenom v Póžově sólo podání. Tady slyším, jak dostává garážovej, špinavě neonovej sound a je to věc, na kterou se těším asi nejvíc.
Prvočísla jsou prý cca 4 roky stará, ETC vznikla na první zkoušce tohohle složení kapely minulé září, Z úst do Ústí dokonce prý jenom týden před nahráváním dema. Masarykova třída se formovala během posledních dvou let a nese obrazy místa, kde Póža bydlel, nebo zachycuje moment, kdy se dozvěděl o úmrtí kamaráda ze základní školy.
Pamatuju si, že když jsem Póžu zpovídala před čtyřma lety kvůli Málo času spát, říkal mi, že si tak nějak s každým albem zkouší sáhnout na jiný zvuk, jiné zpracování. Málo času spát, byla synthetická deska, kterou si poskládal více méně sám na kytaru a synthy. Na Některý věci se dějou dvakrát mám pocit že slyším, že do ní vstupovalo víc lidí. Že se do ní otiskuje osobitost každého ze členů a dává jí úplně jiný rozměr, přijde mi víc hravá a jako by měla tak nějak víc různorodých vrstev. Zatím je brzo soudit o výsledku, ale stejně vím, že se na něj těším.
Tereza Veselá 19 fotografií v galerii
| autoři: | text: Tereza Veselá foto: Tereza Veselá |
| Tweet |
Další články s interpretem Will Eifell
Will Eifell představili videoklip ze zasněžených Krušných hor
Ústecká kapela Will Eifell vydala na podzim pěti písňové EP “Některý věci se dějou dvakrát”. Nyní k nahrávce představili videoklip k písni Berlín, na kterém spolupracovali s kreativní skupinou Ideamakers.
Z písničkáře kapelou. Will Eifell vydáva(jí) novou desku.
Ústecký písničkář Jiří Poživil alias Will Eifell se na hudební scéně v různých projektechpohybuje už přes deset let. Z původně sólového projektu se nově stala regulérníčtyřčlenná kapela. Nyní v této sestavě vydávají EP Některý věci se dějou dvakrát. Novádeska vychází digitálně ve čtvrtek 10. října.
Událost tak éterická, že byste mohli chytat víly do dlaní
Trochu Whitmana, dávku pop-artu a Hraběte co zbylo z prvního alba. Asi tak nějak by se dala povrchově vykreslit povaha čerstvého alba Málo času spát, jehož éterický křest se konal 7. března v útrobách ústeckého Hraničáře.
Další deska laptopového písničkářství
Will Eifell je sudetský písničkář přirostlý na jednom konci ke svojí kytaře, na druhém k laptopu. Zatímco nohama klouže po špinavých dlažebních kostkách měst, hlavu venčí v dálkách kam jen dosáhne. Před pár dna spatřila světlo světa už třetí deska, která jeho písně odívá do úplně nových šatů. Jak se to stalo a proč?
Domácí vs. Hosté se utkají v Ústí nad Labem
Domácí scéna i hosté opět zahrají U vysmátý žáby
Další články žánrů Folk, Rock
Kultovní kapela Brutus po roce opět zamíří do Mekky chodského bigbítu
„Pojď tančit“, řekne si jistě nejeden bigbítový harcovník druhou říjnovou sobotu. Právě v ten den se totiž téměř po roce do KD Mrákov vrátí legenda legend – skupina Brutus.
Fotoreport z koncertu Františka Nedvěda v letním kině Háječek v Českých Budějovicích
Největší koncert Františka Nedvěda léta v roce 2026 „Když Nedvědi hráli spolu“
Český mejdan s Impulsem se nezadržitelně blíží! Speciálním hostem v pražské O2 areně bude Richard Krajčo!
Český mejdan s Impulsem je kompletní! K jubilejnímu 10. ročníku v pražské O2 areně přibylo další velké jméno. Speciálním hostem Českého mejdanu s Impulsem totiž bude Richard Krajčo.
Kateřina Marie Tichá spolu s Bandjeez v rámci Podzimního turné 2026 zavítá do Klatov
Okouzlující zpěvačka a písničkářka s nádherným hlasem – Kateřina Marie Tichá se skupinou Bandjeez míří do Klatov! Dorazí tam v rámci podzimního turné 2026 a o tom, že nás čeká večer plný emocí a silných melodií už předem není pochyb!
Havířovské slavnosti nabídly dva dny plné hudby. Nechyběly české ani světové hvězdy
Havířovské slavnosti nabídly i letos víkend plný hudby, energie a příjemné festivalové atmosféry. Tentokrát jsem měla možnost užít si slavnosti jako VIP a zároveň zachytit několik momentů prostřednictvím objektivu ze svého telefonu. Přestože tentokrát nevznikla rozsáhlá fotodokumentace celé akce, o několik fotografických střípků, které podle mě stojí za připomenutí, se s Vámi ráda podělím.
Festival Footfest zažil největší ročník ve své historii.
Jihočeský Footfest se letos vyšvihnul do neskutečných výšek. Zaznělo 44 interpretů na 4 pódiích, pivo teklo proudem a atmosféra by se dala krájet.
Punk Fest vol. 6: Chrudimský amfiteátr se proměnil v divoký punkový kotel
Dva dny plné nekompromisních riffů, syrové energie a skvělé rodinné atmosféry. Šestý ročník chrudimského Punk Festu přetvořil amfiteátr letního kina v jeden velký pulzující kotel. Projděte se s námi od pátečního žánrového překvapení přes sobotní nálož mladé krve až po večerní smršť v podání absolutních legend domácí scény. Jak dopadl nečekaný pagan metalcore křest, proč museli pardubičtí Street Machine zrušit koncert a jak vypadala nedělní tichá zákulisní tečka po skončení festivalu?
Další fotoreportáže
Koncertní oslava kulaté šedesátky – povedená rocková párty na Habeši v Plzni
Plzeňská čtvrť Roudná má na svém katastru významnou bigbítovou oázu v areálu firmy Habeš. Právě zde, ještě v open air duchu, se v sobotu 19.9.2026 uskutečnila akce na oslavu kulatého životního jubilea rockerky Slávky. Právě ona se postarala o pozvánky třem hudebním formacím, spoustě kamarádů a známým, kteří si s ní výjimečný večer skvěle užili. Obložené mísy, roztočené pípy a svižná muzika umocněná dobrým zvukem Františka Sýkory tak dominovaly mejdanu, na který se bude dlouho a hezky vzpomínat.
Metalový Nuclear Intervention Fest vol. 5 nabídl v Kadově thrashovou nakládačku s mezinárodní účastí
Sobotní den 12.9.2026 se stal významným jak pro jihočeskou obec Kadov, tak pro pořadatele metalového Nuclear Intervention Festu, jejichž podpis lze vystopovat i pod akce organizované ve zcela jiných regionech. Právě tento tým hudebních srdcařů se postaral o pozvánku jedenácti kapelám, které jsou aktivní na pódiích ve světovém měřítku. Festival se tradičně uskutečnil v jezdecké hale firmy Zofi, jež nabídla střechu nad hlavou při koncertních vystoupeních muzikantům i hostům. Pivní stan a sociální zázemí se tradičně nacházelo pár kroků od prostorného parkoviště, které mnozí návštěvníci využili k postavení stanů a následnému přespání do nedělního rána. Kromě občerstvení tekutého jsme ochutnali i jídlo z grilu, pánve či studené kuchyně – všeho bylo dost.
Fotoreport z koncertu Františka Nedvěda v letním kině Háječek v Českých Budějovicích
Největší koncert Františka Nedvěda léta v roce 2026 „Když Nedvědi hráli spolu“
Na poli živých koncertních událostí jsou Rokycany dosti aktivní – druhý ročník akce Punkový náměstí to jednoznačně potvrdil
Okresní město Rokycany, potažmo pak Masarykovo náměstí, se stalo centrálním bodem fanoušků dobré punkové muziky v pátek 11.9.2026. Na pódiu, jehož zvuková a světelná stránka byly v režii zkušeného Jardy Pospíšila, se představily tři formace z blízka i vzdálenějšího Karlovarska. V roli pořadatelské se blýskla domácí skupina Nízká úroveň v čele s Honzou Košařem, který je pod touto událostí ve spolupráci s městem Rokycany tradičně podepsaný. Velice slušná návštěva dala jasně najevo, že večírek měl smysl a dostává statut zahřívací párty před městskou slavností Setkání pod rokycanskou věží, jež se bude následně konat příští týden.
Havířovské slavnosti nabídly dva dny plné hudby. Nechyběly české ani světové hvězdy
Havířovské slavnosti nabídly i letos víkend plný hudby, energie a příjemné festivalové atmosféry. Tentokrát jsem měla možnost užít si slavnosti jako VIP a zároveň zachytit několik momentů prostřednictvím objektivu ze svého telefonu. Přestože tentokrát nevznikla rozsáhlá fotodokumentace celé akce, o několik fotografických střípků, které podle mě stojí za připomenutí, se s Vámi ráda podělím.
Festival Footfest zažil největší ročník ve své historii.
Jihočeský Footfest se letos vyšvihnul do neskutečných výšek. Zaznělo 44 interpretů na 4 pódiích, pivo teklo proudem a atmosféra by se dala krájet.
Punk Fest vol. 6: Chrudimský amfiteátr se proměnil v divoký punkový kotel
Dva dny plné nekompromisních riffů, syrové energie a skvělé rodinné atmosféry. Šestý ročník chrudimského Punk Festu přetvořil amfiteátr letního kina v jeden velký pulzující kotel. Projděte se s námi od pátečního žánrového překvapení přes sobotní nálož mladé krve až po večerní smršť v podání absolutních legend domácí scény. Jak dopadl nečekaný pagan metalcore křest, proč museli pardubičtí Street Machine zrušit koncert a jak vypadala nedělní tichá zákulisní tečka po skončení festivalu?