S kapelou ve studiu: Will Eifell a Některý věci se dějou dvakrát 5. srpna 2024 (08:32)Když se mi Póža ozval, jestli se za nimi nechci přijít podívat do studia na nahrávání nové desky, tak jsem nemohla odmítnout. Je to už pár let, co jsme si spolu povídali o tehdy vycházejícím Málo času spát, a teď se naskytla možnost koukat pod pokličku výroby Některý věci se dějou dvakrát – no neber to.
Will Eifell
Jiří Póža Poživil na výše zmíněných albech vystupuje pod jménem Will Eifell, což původně byl spíše jeho sólový, primárně písničkářský, projekt, ze kterého se dnes stává regulérní kapela. Nejsilnější fanouškovskou základnu má v domovském Ústí nad Labem, se kterým rezonuje nejprofláklejší song Aussig blues. (pozn. Aussig je původní německé pojmenování Ústí nad Labem).
Domluvili jsme se, že přijdu. Dostala jsem čas, adresu a dva songy v demu. V devět ráno na Vinohradech; seznamuju se s novými tvářemi kapely, které ještě neznám a pak se nechám vtáhnout do útrob vnitrobloku, kde tuším studio. Slyšeli jste něco o studiu Golden Hive? Já předtím ne, takže se moje dopoledne neslo v režimu řady milých překvapení.
Golden Hive
Golden Hive založili Filip Jelínek s Danem Bártou, dnes ale za pultem nejčastěji potkáte Amáka. Ze zahraničních jmen se tady točila například deska Pylon (2015) a Lorch of Chaos (2022) od Killing Joke. Z domácího prostředí je to Monika Načeva, Gaia Mesiah, The Drain, Protijed a další. Studio je charakteristické kreativním přístupem, množství vybavení k využití při nahrávání a „živým zvukem“, který doprovází možnost nahrát celou kapelu naráz na jeden take.
Co do osobního dojmu… Golden Hive je útulný muzikantský obývák na Královských Vinohradech. Stěny a stop pokrývají různé akustické izolace v podobě dřevěného obložení, perforovaných dýhových panelů, desky potažené textiliemi. Podlahu schovává množství těžkých po staru vzorovaných koberců a na nich trůní čalouněná křesla a gauče s barokními kudrdlinkovatými područkami a nožkami. A pak je všude okolo milion hudebního vybavení. Regály efektů, „krabiček“, bicích soustav, stěny ověšené kytarami, mandolínami, v každém rohu aspoň jedny klávesy…
Jiří Póža Poživil na výše zmíněných albech vystupuje pod jménem Will Eifell, což původně byl spíše jeho sólový, primárně písničkářský, projekt, ze kterého se dnes stává regulérní kapela. Nejsilnější fanouškovskou základnu má v domovském Ústí nad Labem, se kterým rezonuje nejprofláklejší song Aussig blues. (pozn. Aussig je původní německé pojmenování Ústí nad Labem).
Domluvili jsme se, že přijdu. Dostala jsem čas, adresu a dva songy v demu. V devět ráno na Vinohradech; seznamuju se s novými tvářemi kapely, které ještě neznám a pak se nechám vtáhnout do útrob vnitrobloku, kde tuším studio. Slyšeli jste něco o studiu Golden Hive? Já předtím ne, takže se moje dopoledne neslo v režimu řady milých překvapení.
Golden Hive
Golden Hive založili Filip Jelínek s Danem Bártou, dnes ale za pultem nejčastěji potkáte Amáka. Ze zahraničních jmen se tady točila například deska Pylon (2015) a Lorch of Chaos (2022) od Killing Joke. Z domácího prostředí je to Monika Načeva, Gaia Mesiah, The Drain, Protijed a další. Studio je charakteristické kreativním přístupem, množství vybavení k využití při nahrávání a „živým zvukem“, který doprovází možnost nahrát celou kapelu naráz na jeden take.
Co do osobního dojmu… Golden Hive je útulný muzikantský obývák na Královských Vinohradech. Stěny a stop pokrývají různé akustické izolace v podobě dřevěného obložení, perforovaných dýhových panelů, desky potažené textiliemi. Podlahu schovává množství těžkých po staru vzorovaných koberců a na nich trůní čalouněná křesla a gauče s barokními kudrdlinkovatými područkami a nožkami. A pak je všude okolo milion hudebního vybavení. Regály efektů, „krabiček“, bicích soustav, stěny ověšené kytarami, mandolínami, v každém rohu aspoň jedny klávesy…
Posuň to z vnitrobloku do garáže
Den začal snídaní, nakoupenou po cestě v Bille, u poslechu toho, co se včera zatím nahrubo nahrálo. Dřepím na brokátovém čalounění a pomalu přestávám rozumět tomu, o čem se kluci okolo mě baví. Z lidské řeči se čím dál tím víc stává muzikantský slang, na který se jako obyčejný smrtelník nechytám. Občas zachytím nějakou hlášku jako „Takový Red Hot Chili Peppers z Wishe.“, „Zní to jak funk s Katapultem dohromady, udělej z toho víc noise“ nebo opakující se diskuzi primárně o bicích, postavenou na cyklickém „…udělal bych to víc rovný.“
Přes včerejší take většiny stop šel později Mitch nahrávat kytary a kytarová sóla. Je sám se sluchátky v hlavním roomu, zatímco kapela sedí za sklem v produkci a debatuje o tom, jestli to třeba nehrát víc jako country.
Jan Mitch Bow Bouma hraje s Póžou od roku 2018, kdy pro něj Will Eifelll byl bokovka k hraní v Idio&Idio. Dle jeho slov je aktuální obsazení Will Eifell nejlepší, co kdy měli a hraní ho teď neskutečně baví. Kapela v aktuálním složení existuje od září 2023 a novými členy jsou Martin Zeman na basu a Jan Šimánek na bicí.
Přišlo mi vtipné, jak „hrozně malej je ten rybníček“, když jsem se dozvěděla, jak se do kapely Martin a Šíma dostali. Martin je žák Marka Máry Mrvíka, basáka od La Banda de Contenedor, kde Póža hrál na synťáky. Mára prý za sebe Martina rád dohazuje jako záskok, když nemůže, a tak se s Póžou potkali v La Bandě. Honza Šimánek je zase kamarád od Petra Pedra Škvarčeka, což je mimo jiné bývalý bubeník výše zmíněných Idio&Idio.
Vyslýchám zbytek bandy na kanapi v hlavním roomu, mezitím co Amák s Mitchem ladí sóla v produkci. Dozvídám se, jak na výběr studia dělal Mitch excelovou tabulku a jak do Golden Hive skoro ani nezavolali, protože nevěřili, že by to mohlo vyjít. Že Šíma, odchovaný metalovou kapelou, si užívá kreativitu za běhu a organický tvůrčí proces, který v aktuálním složení kapely funguje. Všichni si pochvalují, že spolu nehrají ještě ani rok, ale jak jim to dohromady krásně šlape. Místy o tom mluví tak zamilovaně, že si říkám, jestli bych jim neměla nechat trochu soukromí.
Některý věci se dějou dvakrát
Deska, která tady 2,5 natáčecího dne vzniká, ponese název Některý věci se dějou dvakrát a měla by vyjít letos v říjnu. Doprovodí ji prý jen pár koncíků a hrát se bude hlavně během příštího roku. Postavená je na pěti písničkách: Berlín, Prvočísla, Etc, Z úst do Ústí a Masarykova třída.
Nejstarší z nahrávaných je Berlín, který vznikl před šesti lety a já si ho pamatuji hraný na pár koncertech na akustiku, jenom v Póžově sólo podání. Tady slyším, jak dostává garážovej, špinavě neonovej sound a je to věc, na kterou se těším asi nejvíc.
Prvočísla jsou prý cca 4 roky stará, ETC vznikla na první zkoušce tohohle složení kapely minulé září, Z úst do Ústí dokonce prý jenom týden před nahráváním dema. Masarykova třída se formovala během posledních dvou let a nese obrazy místa, kde Póža bydlel, nebo zachycuje moment, kdy se dozvěděl o úmrtí kamaráda ze základní školy.
Pamatuju si, že když jsem Póžu zpovídala před čtyřma lety kvůli Málo času spát, říkal mi, že si tak nějak s každým albem zkouší sáhnout na jiný zvuk, jiné zpracování. Málo času spát, byla synthetická deska, kterou si poskládal více méně sám na kytaru a synthy. Na Některý věci se dějou dvakrát mám pocit že slyším, že do ní vstupovalo víc lidí. Že se do ní otiskuje osobitost každého ze členů a dává jí úplně jiný rozměr, přijde mi víc hravá a jako by měla tak nějak víc různorodých vrstev. Zatím je brzo soudit o výsledku, ale stejně vím, že se na něj těším.
Den začal snídaní, nakoupenou po cestě v Bille, u poslechu toho, co se včera zatím nahrubo nahrálo. Dřepím na brokátovém čalounění a pomalu přestávám rozumět tomu, o čem se kluci okolo mě baví. Z lidské řeči se čím dál tím víc stává muzikantský slang, na který se jako obyčejný smrtelník nechytám. Občas zachytím nějakou hlášku jako „Takový Red Hot Chili Peppers z Wishe.“, „Zní to jak funk s Katapultem dohromady, udělej z toho víc noise“ nebo opakující se diskuzi primárně o bicích, postavenou na cyklickém „…udělal bych to víc rovný.“
Přes včerejší take většiny stop šel později Mitch nahrávat kytary a kytarová sóla. Je sám se sluchátky v hlavním roomu, zatímco kapela sedí za sklem v produkci a debatuje o tom, jestli to třeba nehrát víc jako country.
Jan Mitch Bow Bouma hraje s Póžou od roku 2018, kdy pro něj Will Eifelll byl bokovka k hraní v Idio&Idio. Dle jeho slov je aktuální obsazení Will Eifell nejlepší, co kdy měli a hraní ho teď neskutečně baví. Kapela v aktuálním složení existuje od září 2023 a novými členy jsou Martin Zeman na basu a Jan Šimánek na bicí.
Přišlo mi vtipné, jak „hrozně malej je ten rybníček“, když jsem se dozvěděla, jak se do kapely Martin a Šíma dostali. Martin je žák Marka Máry Mrvíka, basáka od La Banda de Contenedor, kde Póža hrál na synťáky. Mára prý za sebe Martina rád dohazuje jako záskok, když nemůže, a tak se s Póžou potkali v La Bandě. Honza Šimánek je zase kamarád od Petra Pedra Škvarčeka, což je mimo jiné bývalý bubeník výše zmíněných Idio&Idio.
Vyslýchám zbytek bandy na kanapi v hlavním roomu, mezitím co Amák s Mitchem ladí sóla v produkci. Dozvídám se, jak na výběr studia dělal Mitch excelovou tabulku a jak do Golden Hive skoro ani nezavolali, protože nevěřili, že by to mohlo vyjít. Že Šíma, odchovaný metalovou kapelou, si užívá kreativitu za běhu a organický tvůrčí proces, který v aktuálním složení kapely funguje. Všichni si pochvalují, že spolu nehrají ještě ani rok, ale jak jim to dohromady krásně šlape. Místy o tom mluví tak zamilovaně, že si říkám, jestli bych jim neměla nechat trochu soukromí.
Některý věci se dějou dvakrát
Deska, která tady 2,5 natáčecího dne vzniká, ponese název Některý věci se dějou dvakrát a měla by vyjít letos v říjnu. Doprovodí ji prý jen pár koncíků a hrát se bude hlavně během příštího roku. Postavená je na pěti písničkách: Berlín, Prvočísla, Etc, Z úst do Ústí a Masarykova třída.
Nejstarší z nahrávaných je Berlín, který vznikl před šesti lety a já si ho pamatuji hraný na pár koncertech na akustiku, jenom v Póžově sólo podání. Tady slyším, jak dostává garážovej, špinavě neonovej sound a je to věc, na kterou se těším asi nejvíc.
Prvočísla jsou prý cca 4 roky stará, ETC vznikla na první zkoušce tohohle složení kapely minulé září, Z úst do Ústí dokonce prý jenom týden před nahráváním dema. Masarykova třída se formovala během posledních dvou let a nese obrazy místa, kde Póža bydlel, nebo zachycuje moment, kdy se dozvěděl o úmrtí kamaráda ze základní školy.
Pamatuju si, že když jsem Póžu zpovídala před čtyřma lety kvůli Málo času spát, říkal mi, že si tak nějak s každým albem zkouší sáhnout na jiný zvuk, jiné zpracování. Málo času spát, byla synthetická deska, kterou si poskládal více méně sám na kytaru a synthy. Na Některý věci se dějou dvakrát mám pocit že slyším, že do ní vstupovalo víc lidí. Že se do ní otiskuje osobitost každého ze členů a dává jí úplně jiný rozměr, přijde mi víc hravá a jako by měla tak nějak víc různorodých vrstev. Zatím je brzo soudit o výsledku, ale stejně vím, že se na něj těším.
Tereza Veselá 19 fotografií v galerii
| autoři: | text: Tereza Veselá foto: Tereza Veselá |
| Tweet |
Další články s interpretem Will Eifell
Will Eifell představili videoklip ze zasněžených Krušných hor
Ústecká kapela Will Eifell vydala na podzim pěti písňové EP “Některý věci se dějou dvakrát”. Nyní k nahrávce představili videoklip k písni Berlín, na kterém spolupracovali s kreativní skupinou Ideamakers.
Z písničkáře kapelou. Will Eifell vydáva(jí) novou desku.
Ústecký písničkář Jiří Poživil alias Will Eifell se na hudební scéně v různých projektechpohybuje už přes deset let. Z původně sólového projektu se nově stala regulérníčtyřčlenná kapela. Nyní v této sestavě vydávají EP Některý věci se dějou dvakrát. Novádeska vychází digitálně ve čtvrtek 10. října.
Událost tak éterická, že byste mohli chytat víly do dlaní
Trochu Whitmana, dávku pop-artu a Hraběte co zbylo z prvního alba. Asi tak nějak by se dala povrchově vykreslit povaha čerstvého alba Málo času spát, jehož éterický křest se konal 7. března v útrobách ústeckého Hraničáře.
Další deska laptopového písničkářství
Will Eifell je sudetský písničkář přirostlý na jednom konci ke svojí kytaře, na druhém k laptopu. Zatímco nohama klouže po špinavých dlažebních kostkách měst, hlavu venčí v dálkách kam jen dosáhne. Před pár dna spatřila světlo světa už třetí deska, která jeho písně odívá do úplně nových šatů. Jak se to stalo a proč?
Domácí vs. Hosté se utkají v Ústí nad Labem
Domácí scéna i hosté opět zahrají U vysmátý žáby
Další články žánrů Folk, Rock
KD Ševětín se stane místem konání již 4. ročníku znovu kvalitně obsazeného Seven Festu
Jihočeský Ševětín se statusem městyse, pohostí ve svém kulturním domě čtvrtý ročník rock-metalově laděného Seven Festu. Již z názvu akce lze odvodit, že hlavním iniciátorem a organizátorem je českobudějovická skupina Seven. Ta se postarala o pozvánku dalším pěti formacím, které tak výrazně zaplnily lineup sobotního odpoledne, potažmo pak večera a noci 18.4.2026. V soupisce českých hudebních těles lze najít známá jména pohybující se v horních patrech české scény, samozřejmostí pak budou významní hosté z muzikantského ranku. Letošní festival si navíc připíše i benefiční podtext, kdy se část výtěžku přesune na konto handicapované Janičky. Přijďte se pobavit a zažít skvělou koncertní atmosféru i vy – dveře sálu budou otevřeny od 15:00, start je ohlášený na 16:00 hodin.
Pekelný ostrov odkrývá další eso v rukávu! Přiváží stage, která dá šanci novým talentům
Legendární Pekelný ostrov nepřestává překvapovat. Necelé tři měsíce před svým startem odtajňuje novinku – další stage, která dá šanci novým talentům.
Republiková tour Dogy a Morčat na útěku bude mít zastávku v Kralovicích
V loňském roce úspěšná společná šňůra karvinské Dogy a brněnských Morčat na útěku má letos pokračování. Republikové „Turné, ze kterýho se poserete…“ míří do KD Kralovice, stejně tak jako stovky fanoušků, kteří si vystoupení oblíbených kapel nenechají ujít. Akce je termínově zasazená do sobotního večera 18.4.2026, kdy se sál otevře v 19:00 a první set pak odstartuje úderem 20. hodiny.
Rockovým minifestem ve Zruči se o příchod jara postará čtveřice kapel
Přilehlý sál výčepu hostince U Drudíků ve Zruči nabídne v pátek 17.4.2026 hostům čtyřchodové menu. Rocková náplň s mnohdy ostřejším obsahem bude mít společného jmenovatele – Jarní rockový minifest. Na něm se představí jak formace s autorskou dílnou, tak skupiny preferující coverové verze známých originálů. Přijďte se pobavit a podpořit muzikanty i vy – start je dle plakátu ohlášený na 19:00 hodin.
Rockové Velikonoce v Hospodě Tachovská měly na programu dva koncerty domácích kapel
Oblíbené centrum živých koncertních událostí na konečné plzeňské tramvaje č. 1 má název Hospoda Tachovská. Právě zde se v sobotu 4.4.2026 konala hudební událost s názvem Rockové Velikonoce, o jejíž zorganizování se postarala skupina Pub Kings. Zprvu se zdálo, že obě formace si na místo koncertního dění dají pouze veřejnou zkoušku – s přibývajícím časem se však místa k sezení v podstatě komplet zaplnila. Je pravda, že na parket si mnoho návštěvníků cestu nenalezlo, přesto to v prostorách klubu hučelo jako v pěkně velkém včelím úle. Ve výsledku se, s připočtením skvělého zvuku Fandy Sýkory, večírek zdařil a v místních kronikách bude umístěn v horních částech zápisů.
Festival Hrady CZ vstoupí do třetí dekády s Mirai, Landou i Mig 21, poprvé bude v Hluboké nad Vltavou
Na 21. ročníku putovního festivalu zahrají i Rybičky 48, Harlej, Vypsaná fixa nebo Tomáš Klus.
Wohnout slaví „Bohémských 30“ a míří do Klatov se speciální scénou, setem i hostem Bytem číslo 4
Jedna z nejvýraznějších českých kapel posledních dekád – Wohnout slaví 30 let na scéně ve velkém stylu. A to jak jinak než nabitou koncertní šňůrou. V seznamu zastávek nechybí ani západ Čech – konkrétně KD Klatovy.
Další fotoreportáže
Slovenská jazzová ikona Peter Lipa na prknech plzeňské scény v Domě hudby
Velká událost pro milovníky jazzu byla termínově určená k pondělnímu večeru 6.4.2026. V plzeňském Domě hudby se na pódiu, před vyprodaným hledištěm, představil Peter Lipa – osobnost známá v tomto žánru jako zpěvák, skladatel či manažer. V průběhu koncertu si s Peterem dala dvě skladby soulová zpěvačka Mirka Novak – dobrou stylovou muzikou nabitý večírek tak dostal punc neopakovatelnosti.
Rockové Velikonoce v Hospodě Tachovská měly na programu dva koncerty domácích kapel
Oblíbené centrum živých koncertních událostí na konečné plzeňské tramvaje č. 1 má název Hospoda Tachovská. Právě zde se v sobotu 4.4.2026 konala hudební událost s názvem Rockové Velikonoce, o jejíž zorganizování se postarala skupina Pub Kings. Zprvu se zdálo, že obě formace si na místo koncertního dění dají pouze veřejnou zkoušku – s přibývajícím časem se však místa k sezení v podstatě komplet zaplnila. Je pravda, že na parket si mnoho návštěvníků cestu nenalezlo, přesto to v prostorách klubu hučelo jako v pěkně velkém včelím úle. Ve výsledku se, s připočtením skvělého zvuku Fandy Sýkory, večírek zdařil a v místních kronikách bude umístěn v horních částech zápisů.
KOHN v obnovené sestavě na plzeňském náměstí
Domácí rockový KOHN se v sobotu 4.4.2026 postaral o doprovodný program Velikonočních trhů v centru západočeské metropole. Ve třech sériích v odpoledních hodinách představil část svojí obsáhlé tvorby, která má na Plzeňsku velice početnou posluchačskou základnu.
Velikonoční punkový mejdan se do božkovských kronik zapsal výrazným písmem
Prodloužený víkend ve znamení Velikonoc nabízel nespočet kulturních událostí – od návštěv historických památek přes nejrůznější výstavy po hudební akce, kterých se na Plzeňsku konala pěkná řádka. Jednou z těch očekávaných byla ta s názvem Velký Pátek pod Kopcem. Z názvu a kalendáře lze odvodit termín 3.4.2026, určení lokace by asi také nedalo velkou práci – kultovní Hospoda Pod Kopcem v Božkově. Na místní prkna si našly cestu čtyři formace, z nichž domácí skupina P.V.A. se ujala role pořadatelské. Rád zdůrazním špičkový zvuk z aparatury Jardy Pospíšila, který ruku v ruce s příjemnou obsluhou ve výčepu přispěl mírou obrovskou k pohodě a dobré náladě tohoto punkového večírku.
Legendární Alkehol v rámci svého jarního turné rozezpíval Mrákov! O energický start večera se postaral Bastard
Nastala poslední březnová sobota a Mekka chodského bigbítu opět ožila poctivou náloží nadupané muziky. Tentokrát se o slovo přihlásili oblíbení Rockeři z Alkeholu, kteří dostali Mrákov do varu v rámci turné k novému albu "Připíjim". Hostem večera byla heavy-hardrocková kapela Bastard.
Koncert dvou spřízněných kapel zaznamenal v plzeňském Andělovi značný úspěch
Povedeným večerem se může pochlubit plzeňský klub Anděl music bar. Na jeho pódiu se ve čtvrtek 2.4.2026 představily dvě skupiny, o jejichž propojenosti není žádných pochyb. Metalová Reflections Of Amnesia zahrála v obnovené sestavě s novou zpěvačkou a výrazní Pearly Seconds si tu zopakovali úspěšný listopadový narozeninový koncert ke svému desátému výročí. Početné publikum, pohodová obsluha na baru a kvalitní zvuk z dílny provozovatele tohoto klubu – ve výsledku jedničkový mejdan.
Maniac Fest přilákal do rokycanského Pardála velice pěknou návštěvu
Rokycanská Hospůdka U Pardála se v sobotu 21.3.2026 stala centrem hudebního dění – na místním nevelkém pódiu se v rámci Maniac Festu představily hned tři výrazné kapely. Kromě pořádajícího domácího XATAXu si do příjemného interiéru nalezly cestu nick sekage magor pomlčka kitamoriová – NSMPK a heavymetalový Chlíff. O dobře zvoleném lineupu svědčila i početná návštěva, která každé jednotlivé formaci vytvořila skvělou koncertní atmosféru. S připočtením výborného zvuku z dílny Jardy Pospíšila se večírek zařadil k těm úspěšným akcím, jež se na tomto místě konaly.