S kapelou ve studiu: Will Eifell a Některý věci se dějou dvakrát 5. srpna 2024 (08:32)Když se mi Póža ozval, jestli se za nimi nechci přijít podívat do studia na nahrávání nové desky, tak jsem nemohla odmítnout. Je to už pár let, co jsme si spolu povídali o tehdy vycházejícím Málo času spát, a teď se naskytla možnost koukat pod pokličku výroby Některý věci se dějou dvakrát – no neber to.
Will Eifell
Jiří Póža Poživil na výše zmíněných albech vystupuje pod jménem Will Eifell, což původně byl spíše jeho sólový, primárně písničkářský, projekt, ze kterého se dnes stává regulérní kapela. Nejsilnější fanouškovskou základnu má v domovském Ústí nad Labem, se kterým rezonuje nejprofláklejší song Aussig blues. (pozn. Aussig je původní německé pojmenování Ústí nad Labem).
Domluvili jsme se, že přijdu. Dostala jsem čas, adresu a dva songy v demu. V devět ráno na Vinohradech; seznamuju se s novými tvářemi kapely, které ještě neznám a pak se nechám vtáhnout do útrob vnitrobloku, kde tuším studio. Slyšeli jste něco o studiu Golden Hive? Já předtím ne, takže se moje dopoledne neslo v režimu řady milých překvapení.
Golden Hive
Golden Hive založili Filip Jelínek s Danem Bártou, dnes ale za pultem nejčastěji potkáte Amáka. Ze zahraničních jmen se tady točila například deska Pylon (2015) a Lorch of Chaos (2022) od Killing Joke. Z domácího prostředí je to Monika Načeva, Gaia Mesiah, The Drain, Protijed a další. Studio je charakteristické kreativním přístupem, množství vybavení k využití při nahrávání a „živým zvukem“, který doprovází možnost nahrát celou kapelu naráz na jeden take.
Co do osobního dojmu… Golden Hive je útulný muzikantský obývák na Královských Vinohradech. Stěny a stop pokrývají různé akustické izolace v podobě dřevěného obložení, perforovaných dýhových panelů, desky potažené textiliemi. Podlahu schovává množství těžkých po staru vzorovaných koberců a na nich trůní čalouněná křesla a gauče s barokními kudrdlinkovatými područkami a nožkami. A pak je všude okolo milion hudebního vybavení. Regály efektů, „krabiček“, bicích soustav, stěny ověšené kytarami, mandolínami, v každém rohu aspoň jedny klávesy…
Jiří Póža Poživil na výše zmíněných albech vystupuje pod jménem Will Eifell, což původně byl spíše jeho sólový, primárně písničkářský, projekt, ze kterého se dnes stává regulérní kapela. Nejsilnější fanouškovskou základnu má v domovském Ústí nad Labem, se kterým rezonuje nejprofláklejší song Aussig blues. (pozn. Aussig je původní německé pojmenování Ústí nad Labem).
Domluvili jsme se, že přijdu. Dostala jsem čas, adresu a dva songy v demu. V devět ráno na Vinohradech; seznamuju se s novými tvářemi kapely, které ještě neznám a pak se nechám vtáhnout do útrob vnitrobloku, kde tuším studio. Slyšeli jste něco o studiu Golden Hive? Já předtím ne, takže se moje dopoledne neslo v režimu řady milých překvapení.
Golden Hive
Golden Hive založili Filip Jelínek s Danem Bártou, dnes ale za pultem nejčastěji potkáte Amáka. Ze zahraničních jmen se tady točila například deska Pylon (2015) a Lorch of Chaos (2022) od Killing Joke. Z domácího prostředí je to Monika Načeva, Gaia Mesiah, The Drain, Protijed a další. Studio je charakteristické kreativním přístupem, množství vybavení k využití při nahrávání a „živým zvukem“, který doprovází možnost nahrát celou kapelu naráz na jeden take.
Co do osobního dojmu… Golden Hive je útulný muzikantský obývák na Královských Vinohradech. Stěny a stop pokrývají různé akustické izolace v podobě dřevěného obložení, perforovaných dýhových panelů, desky potažené textiliemi. Podlahu schovává množství těžkých po staru vzorovaných koberců a na nich trůní čalouněná křesla a gauče s barokními kudrdlinkovatými područkami a nožkami. A pak je všude okolo milion hudebního vybavení. Regály efektů, „krabiček“, bicích soustav, stěny ověšené kytarami, mandolínami, v každém rohu aspoň jedny klávesy…
Posuň to z vnitrobloku do garáže
Den začal snídaní, nakoupenou po cestě v Bille, u poslechu toho, co se včera zatím nahrubo nahrálo. Dřepím na brokátovém čalounění a pomalu přestávám rozumět tomu, o čem se kluci okolo mě baví. Z lidské řeči se čím dál tím víc stává muzikantský slang, na který se jako obyčejný smrtelník nechytám. Občas zachytím nějakou hlášku jako „Takový Red Hot Chili Peppers z Wishe.“, „Zní to jak funk s Katapultem dohromady, udělej z toho víc noise“ nebo opakující se diskuzi primárně o bicích, postavenou na cyklickém „…udělal bych to víc rovný.“
Přes včerejší take většiny stop šel později Mitch nahrávat kytary a kytarová sóla. Je sám se sluchátky v hlavním roomu, zatímco kapela sedí za sklem v produkci a debatuje o tom, jestli to třeba nehrát víc jako country.
Jan Mitch Bow Bouma hraje s Póžou od roku 2018, kdy pro něj Will Eifelll byl bokovka k hraní v Idio&Idio. Dle jeho slov je aktuální obsazení Will Eifell nejlepší, co kdy měli a hraní ho teď neskutečně baví. Kapela v aktuálním složení existuje od září 2023 a novými členy jsou Martin Zeman na basu a Jan Šimánek na bicí.
Přišlo mi vtipné, jak „hrozně malej je ten rybníček“, když jsem se dozvěděla, jak se do kapely Martin a Šíma dostali. Martin je žák Marka Máry Mrvíka, basáka od La Banda de Contenedor, kde Póža hrál na synťáky. Mára prý za sebe Martina rád dohazuje jako záskok, když nemůže, a tak se s Póžou potkali v La Bandě. Honza Šimánek je zase kamarád od Petra Pedra Škvarčeka, což je mimo jiné bývalý bubeník výše zmíněných Idio&Idio.
Vyslýchám zbytek bandy na kanapi v hlavním roomu, mezitím co Amák s Mitchem ladí sóla v produkci. Dozvídám se, jak na výběr studia dělal Mitch excelovou tabulku a jak do Golden Hive skoro ani nezavolali, protože nevěřili, že by to mohlo vyjít. Že Šíma, odchovaný metalovou kapelou, si užívá kreativitu za běhu a organický tvůrčí proces, který v aktuálním složení kapely funguje. Všichni si pochvalují, že spolu nehrají ještě ani rok, ale jak jim to dohromady krásně šlape. Místy o tom mluví tak zamilovaně, že si říkám, jestli bych jim neměla nechat trochu soukromí.
Některý věci se dějou dvakrát
Deska, která tady 2,5 natáčecího dne vzniká, ponese název Některý věci se dějou dvakrát a měla by vyjít letos v říjnu. Doprovodí ji prý jen pár koncíků a hrát se bude hlavně během příštího roku. Postavená je na pěti písničkách: Berlín, Prvočísla, Etc, Z úst do Ústí a Masarykova třída.
Nejstarší z nahrávaných je Berlín, který vznikl před šesti lety a já si ho pamatuji hraný na pár koncertech na akustiku, jenom v Póžově sólo podání. Tady slyším, jak dostává garážovej, špinavě neonovej sound a je to věc, na kterou se těším asi nejvíc.
Prvočísla jsou prý cca 4 roky stará, ETC vznikla na první zkoušce tohohle složení kapely minulé září, Z úst do Ústí dokonce prý jenom týden před nahráváním dema. Masarykova třída se formovala během posledních dvou let a nese obrazy místa, kde Póža bydlel, nebo zachycuje moment, kdy se dozvěděl o úmrtí kamaráda ze základní školy.
Pamatuju si, že když jsem Póžu zpovídala před čtyřma lety kvůli Málo času spát, říkal mi, že si tak nějak s každým albem zkouší sáhnout na jiný zvuk, jiné zpracování. Málo času spát, byla synthetická deska, kterou si poskládal více méně sám na kytaru a synthy. Na Některý věci se dějou dvakrát mám pocit že slyším, že do ní vstupovalo víc lidí. Že se do ní otiskuje osobitost každého ze členů a dává jí úplně jiný rozměr, přijde mi víc hravá a jako by měla tak nějak víc různorodých vrstev. Zatím je brzo soudit o výsledku, ale stejně vím, že se na něj těším.
Den začal snídaní, nakoupenou po cestě v Bille, u poslechu toho, co se včera zatím nahrubo nahrálo. Dřepím na brokátovém čalounění a pomalu přestávám rozumět tomu, o čem se kluci okolo mě baví. Z lidské řeči se čím dál tím víc stává muzikantský slang, na který se jako obyčejný smrtelník nechytám. Občas zachytím nějakou hlášku jako „Takový Red Hot Chili Peppers z Wishe.“, „Zní to jak funk s Katapultem dohromady, udělej z toho víc noise“ nebo opakující se diskuzi primárně o bicích, postavenou na cyklickém „…udělal bych to víc rovný.“
Přes včerejší take většiny stop šel později Mitch nahrávat kytary a kytarová sóla. Je sám se sluchátky v hlavním roomu, zatímco kapela sedí za sklem v produkci a debatuje o tom, jestli to třeba nehrát víc jako country.
Jan Mitch Bow Bouma hraje s Póžou od roku 2018, kdy pro něj Will Eifelll byl bokovka k hraní v Idio&Idio. Dle jeho slov je aktuální obsazení Will Eifell nejlepší, co kdy měli a hraní ho teď neskutečně baví. Kapela v aktuálním složení existuje od září 2023 a novými členy jsou Martin Zeman na basu a Jan Šimánek na bicí.
Přišlo mi vtipné, jak „hrozně malej je ten rybníček“, když jsem se dozvěděla, jak se do kapely Martin a Šíma dostali. Martin je žák Marka Máry Mrvíka, basáka od La Banda de Contenedor, kde Póža hrál na synťáky. Mára prý za sebe Martina rád dohazuje jako záskok, když nemůže, a tak se s Póžou potkali v La Bandě. Honza Šimánek je zase kamarád od Petra Pedra Škvarčeka, což je mimo jiné bývalý bubeník výše zmíněných Idio&Idio.
Vyslýchám zbytek bandy na kanapi v hlavním roomu, mezitím co Amák s Mitchem ladí sóla v produkci. Dozvídám se, jak na výběr studia dělal Mitch excelovou tabulku a jak do Golden Hive skoro ani nezavolali, protože nevěřili, že by to mohlo vyjít. Že Šíma, odchovaný metalovou kapelou, si užívá kreativitu za běhu a organický tvůrčí proces, který v aktuálním složení kapely funguje. Všichni si pochvalují, že spolu nehrají ještě ani rok, ale jak jim to dohromady krásně šlape. Místy o tom mluví tak zamilovaně, že si říkám, jestli bych jim neměla nechat trochu soukromí.
Některý věci se dějou dvakrát
Deska, která tady 2,5 natáčecího dne vzniká, ponese název Některý věci se dějou dvakrát a měla by vyjít letos v říjnu. Doprovodí ji prý jen pár koncíků a hrát se bude hlavně během příštího roku. Postavená je na pěti písničkách: Berlín, Prvočísla, Etc, Z úst do Ústí a Masarykova třída.
Nejstarší z nahrávaných je Berlín, který vznikl před šesti lety a já si ho pamatuji hraný na pár koncertech na akustiku, jenom v Póžově sólo podání. Tady slyším, jak dostává garážovej, špinavě neonovej sound a je to věc, na kterou se těším asi nejvíc.
Prvočísla jsou prý cca 4 roky stará, ETC vznikla na první zkoušce tohohle složení kapely minulé září, Z úst do Ústí dokonce prý jenom týden před nahráváním dema. Masarykova třída se formovala během posledních dvou let a nese obrazy místa, kde Póža bydlel, nebo zachycuje moment, kdy se dozvěděl o úmrtí kamaráda ze základní školy.
Pamatuju si, že když jsem Póžu zpovídala před čtyřma lety kvůli Málo času spát, říkal mi, že si tak nějak s každým albem zkouší sáhnout na jiný zvuk, jiné zpracování. Málo času spát, byla synthetická deska, kterou si poskládal více méně sám na kytaru a synthy. Na Některý věci se dějou dvakrát mám pocit že slyším, že do ní vstupovalo víc lidí. Že se do ní otiskuje osobitost každého ze členů a dává jí úplně jiný rozměr, přijde mi víc hravá a jako by měla tak nějak víc různorodých vrstev. Zatím je brzo soudit o výsledku, ale stejně vím, že se na něj těším.
Tereza Veselá 19 fotografií v galerii
| autoři: | text: Tereza Veselá foto: Tereza Veselá |
| Tweet |
Další články s interpretem Will Eifell
Will Eifell představili videoklip ze zasněžených Krušných hor
Ústecká kapela Will Eifell vydala na podzim pěti písňové EP “Některý věci se dějou dvakrát”. Nyní k nahrávce představili videoklip k písni Berlín, na kterém spolupracovali s kreativní skupinou Ideamakers.
Z písničkáře kapelou. Will Eifell vydáva(jí) novou desku.
Ústecký písničkář Jiří Poživil alias Will Eifell se na hudební scéně v různých projektechpohybuje už přes deset let. Z původně sólového projektu se nově stala regulérníčtyřčlenná kapela. Nyní v této sestavě vydávají EP Některý věci se dějou dvakrát. Novádeska vychází digitálně ve čtvrtek 10. října.
Událost tak éterická, že byste mohli chytat víly do dlaní
Trochu Whitmana, dávku pop-artu a Hraběte co zbylo z prvního alba. Asi tak nějak by se dala povrchově vykreslit povaha čerstvého alba Málo času spát, jehož éterický křest se konal 7. března v útrobách ústeckého Hraničáře.
Další deska laptopového písničkářství
Will Eifell je sudetský písničkář přirostlý na jednom konci ke svojí kytaře, na druhém k laptopu. Zatímco nohama klouže po špinavých dlažebních kostkách měst, hlavu venčí v dálkách kam jen dosáhne. Před pár dna spatřila světlo světa už třetí deska, která jeho písně odívá do úplně nových šatů. Jak se to stalo a proč?
Domácí vs. Hosté se utkají v Ústí nad Labem
Domácí scéna i hosté opět zahrají U vysmátý žáby
Další články žánrů Folk, Rock
Severomoravští hudební ekvilibristé vyrážejí na tour: Brixtn a Trocha klidu ohlašují společnou jarní ofenzivu
Dvě výrazné tváře domácí pop-rockové a alternativní scény spojují síly. Kapely Brixtn a Trocha Klidu vyrážejí na jarní šňůru „BRIXTN x TROCHA KLIDU TOUR 2026“, která během března a dubna projede sedm českých měst. Fanoušci se mohou těšit na syrovou energii, upřímné texty a nezapomenutelnou show, která posouvá laťku obou interpretů na novou úroveň.
Vojtaano vyráží dobýt kluby s kapelou
Vojtaano už dávno není jen ten „týpek s kytarou“, nekompromisní stand-up glosér či představitel menších filmových rolí „vesnických buránků“. S připravovaným čtvrtým albem „Šťastnej“ vyráží na svou první plnohodnotnou tour s kapelou složenou z členů legendární skáčkové party Fast Food Orchestra.
Fantom z la Galette okouzlil Klatovy! Nadšení neskrývalo přes tisíc diváků
Fakt, že Klatovy nejsou jen městem karafiátů a vstupní branou Šumavy, ale i líhní skvělých muzikantů, se opět potvrdil. Světlo světa tam totiž premiérově spatřila zbrusu nová rocková opera Fantom z la Galette a my jsme si tuhle premiéru samozřejmě nemohli nechat ujít.
S Oto Gajdošem a Alanem Rohanem o nadcházejícím 5. ročníku metalového svátku South of Heaven ve Zbytinách
Již po páté se v opuštěném lomu u obce Zbytiny na Prachaticku připravuje metalový festival South of Heaven. Dvoudenní akce s plnohodnotným servisem pro kapely, organizátory a hlavně fanoušky tvrdých kytarových riffů má pevně stanovený termín 3. a 4. července 2026. O tom, co nás čeká (a doufejme, že ani nemine), jsme si v malém rozhovoru popovídali s hlavním pořadatelem Oto Gajdošem a hudebním publicistou Alanem Rohanem. Byť nedošlo k fyzickému setkání, mé otázky dostaly jasné odpovědi pomocí digitální techniky.
Debutové album Na Západ se valí Bigbít skupiny Natrhlej Sandál je mezi fanoušky!
Hospoda Tachovská na konečné tramvaje č. 1 se stala místem konání velké kapelní události plzeňských muzikantů Natrhlej Sandál. Na improvizovaném pódiu pokřtili v pátek 6.3.2026 ještě teplé CD Na Západ se valí Bigbít, v jehož obsahu lze nalézt rovných deset autorských věcí. Příjemné prostředí, dobrá nálada a celkem slušný zvuk pak dotvářely pohled na koncert, který se přítomným zapsal do paměti pěkně hluboko. Jako support si na místní scéně střihla vydařený koncert skupina Bohyně z Volyně, jejíž vystoupení naladilo osazenstvo na tu pravou bigbítovou vlnu. I když by se do prostor kultovní hospody vešla početnější návštěva, měl večírek důstojný průběh a v publiku zaslouženou podporu.
(Nejen) Motosraz v Dolanech se kvapem blíží! Fest for all s Dogou, Alžbětou a Dilated vás nemine
Motorky a rocková i metalová muzika k sobě zkrátka patří. Kouzlo tohoto spojení se potvrdí i třetí květnový víkend v Dolanech u Klatov a o pestrý program pro milovníky dvoukolových krásek i riffů a decibelů, nebude nouze.
Koncert pravé bigbítové kapely Brutus – takový bude večer v přeštickém Spoláku
Březen je snad pro každého z nás synonymem příchodu jara, potažmo pak léta a s ním spojených open air akcí. Na ty si sice musíme ještě chvilku počkat, ale dát si bigbítovou tancovačku s Brutusem – to bude možné již tuto sobotu 7.3.2026 v přeštickém koncertním centru nazývaného Spolák. Pořadatelé se svědomitě připravují a ani muzikanti rakovnické rockové ikony nezahálí. Přijďte si ten správný bigbít, plný známých kousků, užít i vy – start je ohlášený na 21:00 hodin.
Další fotoreportáže
Pivo, punk a oslava MDŽ – sobotní mejdan v Hospodě Pod Kopcem
Koncertní oslava MDŽ proběhla v kultovní božkovské Hospodě Pod Kopcem v sobotu 7.3.2026 – den před oficiálním termínem tohoto svátku žen. Na pódiu se představily hned tři formace, jejichž styl se řadí k punkovým – svými sety tak přispěly k dobré náladě a všeobecné pohodě napříč sálem. Je pravda, že datum bylo nabité podobnými událostmi v podstatě po celé Plzni, přesto těch několik desítek hostů vytvořilo správnou koncertní atmosféru všem učinkujícím. Dobře zásobený bar, usměvavá obsluha a chutná strava ve výčepu pak dotvářely kulisy večírku, který jsme si užili mírou vrchovatou.
Fantom z la Galette okouzlil Klatovy! Nadšení neskrývalo přes tisíc diváků
Fakt, že Klatovy nejsou jen městem karafiátů a vstupní branou Šumavy, ale i líhní skvělých muzikantů, se opět potvrdil. Světlo světa tam totiž premiérově spatřila zbrusu nová rocková opera Fantom z la Galette a my jsme si tuhle premiéru samozřejmě nemohli nechat ujít.
Debutové album Na Západ se valí Bigbít skupiny Natrhlej Sandál je mezi fanoušky!
Hospoda Tachovská na konečné tramvaje č. 1 se stala místem konání velké kapelní události plzeňských muzikantů Natrhlej Sandál. Na improvizovaném pódiu pokřtili v pátek 6.3.2026 ještě teplé CD Na Západ se valí Bigbít, v jehož obsahu lze nalézt rovných deset autorských věcí. Příjemné prostředí, dobrá nálada a celkem slušný zvuk pak dotvářely pohled na koncert, který se přítomným zapsal do paměti pěkně hluboko. Jako support si na místní scéně střihla vydařený koncert skupina Bohyně z Volyně, jejíž vystoupení naladilo osazenstvo na tu pravou bigbítovou vlnu. I když by se do prostor kultovní hospody vešla početnější návštěva, měl večírek důstojný průběh a v publiku zaslouženou podporu.
Metalinda v Sadově aneb další z narozeninových koncertů slovenské rockové kapely
Klub Sadov u Karlových Varů se stal v sobotu 28.2.2026 místem očekávané hudební události – na místní pódium si nalezla cestu slovenská legendární Metalinda. Ta již druhým rokem slaví čtyřicítku, ke které jede turné napříč naší vlastí. V Sadově si muzikanti střihli první koncert letošní sezóny, na němž se jako support blýskl metalový Argos. Celý večer probíhal pod pořadatelským dohledem Radka a Jany Kaliničových, potažmo pak pod hlavičkou Kalimero Agency. O kvalitní zvuk se postarali Ondřej Benda s Lumírem Špetlíkem, který právě zde oslavil jak jmeniny, tak nádherné kulatiny.
Punkový mejdan k oslavě kulaté 50-ky měl skvělou atmosféru
Rovné padesáté narozeniny oslavil Honza, mezi přáteli známý pod přezdívkou Hurvínek. Životní milník byl bezesporu velkým důvodem k uspořádání hudebního večírku v Hospodě Tachovská, kam se za ním s gratulacemi vypravila spousta rodinných příslušníků a kamarádu ze širokého okolí. Právě pro hosty bylo připravené bohaté občerstvení formou studeného bufetu a ve výčepu pak otevřený účet na oslavencovo jméno. Hudebními gratulanty se staly skupiny D.B.H., Bijolit a v závěru domácí Drtimosaz, které mírou velikou přispěly k dobré náladě pátečního večírku 27.2.2026.
Komunál a Alžběta si podmanili Mrákov! Po strop zaplněný sál s fantastickou atmosférou mluvil za vše
Kapely Komunál a Alžběta po třech letech spojily síly a vyrazily na společné turné. Druhou zastávkou byla Mekka chodského bigbítu – KD Mrákov a šlo o neskutečnou jízdu!
Vítkovo Kvarteto pokřtilo svou novou desku
Lucerna Music bar