S Kečupem o kapele The Fialky, punku, sexu, pivu a ponožkách 15. srpna 2018   (20:00)Když si s Kečupem dáte jedno pivko, dozvíte se zajímavé věci o smaženém sýru nebo jeho bříšku

Na festivalu Open Air Ktiš 2018 jsem přišla k dodávce, kde ležel na předním sedadle Kečup z The Fialky, ale nespal.  Chvíli to vypadalo, že nemůže mluvit, ale po tom, co navštívil záchody a stánek s pitím se vrátil a poskytl níže uvedený rozhovor. Ostatní členové kapely mi sdělili, že Kečup je stejně nepustí ke slovu, takže se rozhovoru nezúčastní a začali opodál popíjet s účastníky festivalu.
 
Kečupe, já vím, že to nesnášíš, ale proč ti říkají Kečup?
Tím začínáme tenhle rozhovor?
 
Ne, ne, to je jenom taková kulturní vložka ode mě, jen jsem si chtěla udělat srandu, protože vím, že to nesnášíš, jsi mi to říkal minule.
Naopak. Já mám tuhle otázku velmi rád, z toho důvodu, že mě často oslovujou lidi, který neví, o čem se mnou mluvit. A proto já to nevysvětluju do rozhovorů, abych to téma zachoval jako úvod konverzace. Pak už je to v pohodě, protože se to vždy stočí k punku, sexu a pivu a o tom já teprve mluvím rád a dlouze.
 
Jak jste přišli na název kapely The Fialky?
Tak název naší kapely jsem chtěl změnit už asi tak po týdnu, protože mi přišel jako blbej. Dokonce jsme zvažovali i název Punk Floid, samozřejmě jsme v roce 2000 vůbec  netušili, že už nějaký Punk Floid existuje a že existuje nějaký Zábřeh už vůbec ne. Nakonec se vybrala ta největší kravina a pak už to prostě nešlo změnit, protože už po první veřejný zkoušce, kam přišlo 5 lidí, nám ten název přišel tak zavedenej,  že by to byla škoda. Později se nám docela podařilo udělat takovou fámu, že jakoby překlad je Violets, takže to bylo trochu Violence, jakože je to podle Sex and Violence od Exploited, ale nevim jestli tomu někdo věřil. Nebo jsme taky hodně tvrdili, že to je jako odkaz na čuchání lepidla, jako čuchat k fialkám, ale přitom je to jakoby, když zemřeš, že jo. Takhle to dopadá, když si v šestnácti založíš kapelu a počítáš, že to bude tak na jednu zkoušku. Takže teď už hrajem 18 let a máme furt název The Fialky.

Letos jste tedy plnoletí, jak oslavujete nebo už jste to oslavili?
Ano 18 let jsme oslavili velkolepě! V podstatě jsme vycházeli z toho, že mě vždycky zebou nohy, proto nosím dvoje ponožky, ale ty už vyrábí Jenda Peterka, tak jsme na počest toho výročí nechali udělat šály. A mimo to samozřejmě i koncert byl..
 
Tomáš: Na lodi, ne?
 
Kečup: Určitě, já se k tomu dostanu. Dobře mi to tady připomíná Tom, ale nemá úplně pravdu.  Protože oslava proběhla v únoru na koncertě v legendárním klubu 007 s kapelou The Vibrators,  asi naše nejoblíbenější kapela, která nás hodně ovlivnila. Květnovej koncert na lodi po vzoru Sex Pistols, byl totiž u příležitosti mých, Otíkovo a právě Tomovo 35 narozenin. Marcel Green je o rok starší, i když jsme byli na základce všichni stejnej ročník.  Ta loď má tu krásnou atmosféru, jedeš po Vltavě a lidi na nábřeží a mostech slyšej ten randál. Asi nejkrásnější moment byl, když kolem nás jela taková mastňácká loď se skleněnou kopulí..  Večeřeli tam většinou páry a teď ty holky byly všechny samozřejmě smutný, že se nuděj u večeře a nejsou s pankáčema na pořádnym mejdanu.  Jinak kromě těchto dvou výročí, bude ještě jedna oslava a to, že s náma bude hrát Marcel Green už 10 let, mám k tomu tajný překvapení, který ještě neví. Oslava proběhne na říjnovém koncertu s the Adicts, který proběhne v Pražské Meet Factory.
 
A mám to tam psát, když je to hrozně tajný? (smích)
Piš si to, ale Marcel to neví.
 
Jak se daří poslední desce Je ti to málo?
Vlastně je to trochu náhoda, ale je to naše první deska s velkou přípravou.. Skládání a výběr písniček, zkoušky, natáčení na několik fází, práce na obalu, klipech...  Nic netlačilo, takže ta deska vznikala během jednoho roku a na vše tím pádem bylo dost času. Album vyšlo na vinylu v nákladu 550 kusů a je posledních asi 30, což je krásný, ale nás nějaký prodej až tak netrápí. Hlavní pro nás je, že nám kamarádi říkaj, že jí rádi poslouchaj.. To je pro nás zásadní.  A my jsme taky spojený, takhle má znít ten náš punk77 a jako celek to prostě vyšlo pěkně.

Když se tady na Open Air Ktiš festivalu rozhlédneš po této krásné krajině, jak se ti tady líbí?
Tady jsem hrozně rád a strašně se mi tady líbí, ale musim přiznat, že se těšim až vodsaď vodjedu zpátky na Mighty Sounds.
 
Dneska piješ teda pivo nebo tě čeká ještě něco jiného dobrého?
No, bude určitě něco jiného a pivo nepiju (smích všech – drží pivo a pije ho), protože po něm mám průjem, takže piju hlavně vinný střiky… Jo no jo, teď mám momentálně zrovna pivo, protože pivo v tom bříšku udělá dobrou náladu a já potom mám dobrý nápady na odpovědi.
 
Díky za rozhovor..
A tímhle jako ten rozhovor končí? ..já si tu otázku dám tedy sám: Co bysme chtěli vzkázat fanouškům, že jo…
 
To jsem se ptala minule, tak jsem se nechtěla opakovat..
Tak si dáme repete, já se tý otázky nebojim.
 
No, jestli tě teda napadá nějaká novější verze, co bys chtěl vzkázat lidem…
Já bych jim chtěl vzkázat, že smaženej sýr s bramborama, to jsou dneska The Fialky! Protože já si myslim, že prostě knedlo-vepřo-zelo už se přejedlo a tohle je dneska národní jídlo. Tim chci říct, že  ty Kabáti se přejedli a já si myslim, že národní kapela budem teď my.