Myslím, že si docela dobře rozumíme. Mluvíme spolu o problémech, mluvíme spolu o tom, jak by to mělo vypadat a ta snaha je znát. Všichni se intenzivně připravují, někdy společně, někdy zvlášť doma, čili si myslím, že to má opravdu budoucnost a že to ve finále bude moc pěkný. Strašlivě moc doufám v to, že se mi tady s těmito lidmi splní můj celoživotní sen. Ne že by snad došlo k renovaci Strahovského stadionu a vystoupili bychom tam, ale co by mě opravdu hodně zahřálo, tak s těmito lidmi nasednout na osobní vlak (na tu lokálku, jak jí všichni znáte) a vydat se z Čerčan až do Ledče nad Sázavou, kde jsou cestou krásné kempy (staré, pěkné kempy, které mají historii) a zahrát si s nimi ve vlaku. To by mě hrozně bavilo, a to je můj celoživotní sen – jet podél Sázavy, odkud pocházím a tam i zpět si zahrát no…
A jak jsem říkal, že bych vyloženě nemusel být na místech jako je třeba Strahov, tak nakonec musím dodat, že bych určitě lhal... Protože teď v té krátké době, co jsme v Františkem vystupovali, je každý koncert lepší a lepší. Je to hlavně o těch lidech, protože ti nám dají tak neskutečný náboj, začnou s námi zpívat, začnou tleskat, žít, tak na takovém místě, jako je třeba Strahov, kdyby se sešla takováto masa lidí, která potom spustí ty známé písničky Františka a Honzy Nedvěda, tak to by byla taková síla, že opravdu, jen když o tom teď mluvím mám husí kůži “, přiznává David.