Třetí den festivalu, ospalá sobota nás přivítala sychravem, deštěm a zimou, ale i tak se hrálo a zpívalo, a protože jsme byli stateční, počasí se vylepšilo. Na druhou stranu se konečně vyčistil vzduch a nebylo pak takové horko a prach před pódiem. Noc byla nejspíše pro většinu účastníků krušná, jelikož byly vyhlášeny nálezy a nestíhali jsme se divit. Od placky s prasátkem, peněženky, dokladů, křiváku až po boty.
I schystal si židličku a pěl sprostonárodní folkové písně. A kdo že? No přece známý mistr a kníže pornofolku Záviš. Pikantní díla zněla do sotva se probouzejícího obecenstva, které rychle pochopilo, že je čemu se při poslechu zasmát i co zapět. Tohle byla ta pravá vzpruha.
Na rozjezd to však bylo stále málo, tak musel nastoupit silnější kalibr. Tuto funkci zastoupili na punkové scéně velmi známí pánové - Vision Days. Kvůli nemoci se nemohl účastnit hlavní zpěvák, proto mu tímto přejeme brzké uzdravení. O téhle partě je dosti známo, že se s tím nemažou a svoje názory dávají dost ostře najevo, a tak tomu bylo i tentokrát. A mílí zlatí, když zněla píseň Cesta do hlubin punkáčovi duše (úryvek: Na hlavě máme barevný číra a naše heslo je punk neumírá, nebudem nikdy součástí řady, na to, že sme punkáči, sme hrdý!), nestačili byste se divit, jak duněla země pod nohama a jak to bylo slyšet.
Trochu o styl vedle přijela partička, jež je známá ve vodách rockabilly a psychobilly, The Rocket Dogz a né že by to flákali, naopak to i přes nepřízeň počasí rozbalili a dost si vystoupení užívali. Poté jsme zavzpomínali na osobnosti a kamarády, kteří už mezi námi nejsou a pustili se do práce E!E, kteří to vzali také pěkně od podlahy. A už to tu zase bylo: pogo, pivo a zábava, kam se člověk podíval. Na ně navázali Buster Shuffle, od nichž pronikaly tóny kláves a pohodová atmosféra se nesla areálem. I počasí se umoudřilo a dešťové přeháňky se do večera už neukázaly. Kluci si střihli i předělávku Out Of Space, jež roztančila spoustu návštěvníků. Na tuhle pohodovku navázal nářezový Total Chaos, ti měli o publikum také postaráno.
A konečně na scénu dorazila parta v čele se známým průvodcem celého festivalu, Štěpánem Málkem - kapela NVÚ. Nad hlavami diváků se tyčil podomácku vyrobený transparent s nápisem Pod parou fest a utvořil se kotel. Zahráli nám nový song s názvem V odpadkovém koši i další (zatím s pouze pracovním názvem) Naše peklo. Vystřídala je partička Conflict, která též na bohatý hudební repertoár přilákala mnoho zvědavců. Následovaly skupiny Street Dogs a Cockney Reject. Ty sázely pecku za peckou a ve tmě se publikum odvazovalo víc a víc. Někdo skotačil i mimo betonovou plochu na trávě a tvořili se tak partičky tancujících lidí mezi těmi spícími na zemi.
Na řadu také přišli zahraniční The Real Mckenzies v kiltech, s dudami a skvostným jedinečným hlasem zpěváka, který si jednu píseň zapěl sólo. Vystoupení mělo co do sebe, a tak nebylo divu, že s publikem to šilo.
Po nich nastoupili The Carburetors z Norska. Ukázali, že na severu to jednuše umí. Rock ´n´roll doprovázený pyroshow. V závěru koncertu šlehaly jiskry i z kytary. Festival zakončila Pardubická stálice Volant. I přes brzké ranní hodiny si diváci užívali zvučného punkrocku.Točte se pankáčové
Doufejme, že tento ročník nebyl poslední, byla by to škoda. Už jen z výroků na sociálních sítích je zřejmé, že spousta lidí festival považovala za dovolenou a znamenitě si ho užila. Já musím smeknout před obsluhou v občerstvení i za pípami a na stánku s nealkem, také velice chválím přátelský přístup sekuriťáků - Štěpán Málek ho okomentoval nějak takto: Jistě jste si všimli, že sekuriťáci jsou v pohodě a jsou tu hlavně pro vás. A měl pravdu! Organizátorský tým byl někdy trochu zmatený, ale pořádat takhle velký festival prostě není nic jednoduchého, tak jim ty chybičky odpusťte. Takže Podparou, děkujeme a doufáme, že se sejdeme v hojném počtu i příští rok.