František Nedvěd, zpěvák a kytarista, legenda české folkové, country a trampské písničky, si k sedmdesátinám nadělil pěkný dárek – turné Velký flám. V českobudějovickém kulturním domě Vltava jsme ho s jeho kapelou TieBreak přivítali 16. listopadu. Každý, kdo někdy zkoušel brnkat u táboráku, ví, že bez bratří Nedvědů by snad ani nebylo co hrát a zpívat. Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát zpívají kluci holkám u táboráků dodnes.
Přesto guru žánru sedí pokorně s kytarou a s úsporným výrazem velmi trefnými glosami baví publikum. I když mu nedávno zemřel kamarád či nedorazil zrovna zvukař, neztrácí nadhled. Medově hlubokým hlasem rozezní sál a ženská část publika se zasní. František Nedvěd totiž nemusí být nervózní. Za zády má ty, kterým může hudební štafetu směle předat. Jak sám říká, jablko nepadlo daleko do stromu. Synátor Vojta, který s ním v Lucerně také slavil kulatiny, ale čtyřicáté, má už na kontě dvě samostatná alba. Jeho nástrojem je dvanáctistrunná kytara. Pod kovbojským širákem se usmívá zkušený country zpěvák a multiinstrumentalista Petr Kocman. V ruce třímá kytaru, ale střihne i doprovod na foukací harmoniku. Čtveřici muzikantů dnes uzavírá Milan Plechatý s baskytarou.
Atmosféra v sále se rozehřívá už od začátku. Vždyť zpěvák podotýká, že se tu už potolikáté cítí jako doma a že jsou tu skvělí lidé. Píseň dedikuje paní z pozemkového úřadu, která se hrdě přihlásí, a publikum je velmi chápavé. Při známé úvodní skladbě Proužek se lidé se zpěvem přidávají. Následují Kočovní herci. „Všichni jsme herci… a naše trapné komedie nikdo nechce ale vážně brát…“ zpívá František Nedvěd píseň Gordona Lightfoota s textem Dušana Vančury. Následuje svižná Obrázek – oblázek z éry legendárních Brontosaurů. „Ode dneška vím, jak zavíráš oči, když pusu ti dám…“ Něžná Skládanka od Honzy Nedvěda uzavírá první blok písniček.
Průřez největších hitů z kuchyně bratří Nedvědů pokračuje Válkou růží. „Zbytečná válka mezi příbuznými,“ komentuje zpěvák. Folkový bard vzpomíná na svoje začátky i na průkopníky žánru. František Nedvěd působí na folkové a country scéně přes čtyřicet let, zpíval se skupinami Brontosauři a Spirituál Kvintet, v roce 1996 s bratrem Janem zaplnili strahovský stadion. Mladší z bratrů natočil celou řadu alb, samostatně například Třetí pokus nebo Neváhej a vejdi, pod mnoha hudebními nosiči jsou podepsáni oba bratři Nedvědové, i když jejich umělecké dráhy se rozdělily.
„Teď se odebéřu do zadních komnat a uvolním místo mladším chlapcům,“ zvedá se František Nedvěd. Muzikanti Vojta Nedvěd a Petr Kocman okořenili odchod "učitele" zmínkou o šatně plné chlebíčků a dalšího občerstvení. Dokazují publiku, že si poradí sami a že mají co ukázat. Šesticí písní představují svoji tvorbu, například Vzpomínka, Svatební píseň, Jaro,… Vojta Nedvěd připomíná své album Zrnka, ve kterém oprášil starou dobrou tvorbu, např. Brontosaurů. V průběhu večera ještě zazní hity Hejna včel, Milovaný řemeslo,… František Nedvěd má prý nejraději tklivou píseň Johnnyho Cashe Wayfaring Stranger, která zazní v originále. Písní Ročník 47 vzpomíná zpěvák zesnulého dlouholetého kamaráda Wabiho Daňka. František Nedvěd si utírá oči a sál povstane jako jeden muž. Silná chvíle večera je korunována potleskem.
Závěr koncertu odlehčí několik starých známých milostných písní jako je Růže z papíru, Devatenáct, Jsem tvůj déšť apod. Nesmí chybět ani Na kameni kámen. Diváci si dvakrát vytleskají přídavek a samozřejmě Stánky znají všichni. „Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky…,“ přidává se publikum.
Ještě koupit CD a do šatny za Nedvědy pro autogram – nejeden návštěvník koncertu neváhá… Vlídný a pohodový večer s kapkou humoru Františka Nedvěda a jeho muzikantů dokázal, že tyto písničky ani po letech neztrácejí glanc, sílu i něhu, naléhavost výpovědi, nepředstíranou citovost nebo bytostné otázky a interpretační zaujetí. František Nedvěd může na hudební důchod zapomenout, vždyť tu čeká plný sál…