„Trochu devadesátkovej grunge, trochu uřvanej punk.“ Seznamte se s Decibelo Retardo 22. března 2018   (08:22)Decibelo Retardo nás pozvali do zkušebny na kus řeči a utvrdili v tom, že underground nepatří jen minulosti a česká klubová scéna má stále co nabídnout.

Mladí umělci to nemají v dnešní době vůbec jednoduchý. Obzvášť pokud se rozhodnout neplout s proudem mainstreamových popových kapel, ale dělat hudbu tak, jak to cítí jejich srdce. Často se tak stane, že s jejich plackou se váš CD přehrávač dlouhou dobu nesetká, ale zážitek z živé produkce se pro vás stane nezapomenutelným. Poslech jejich tvorby přináší požitek, na který bychom u leckterých známějších interpretů čekali marně. A proto je skvělé, že česká hudební scéna nabízí obrovské množství zajímavých interpretů, od kterých rým láska-páska rozhodně nečekejte.  

Portálu MusicGate.cz je ctí, představit čtenářům a posluchačům kvalitní muziky několik objevů hudební české scény, které zatím nenajdeme na největších pódiích největších festivalů, ale víte co? To je dobře, klubová scéna jim prostě sluší. Jednoho zimního mrazivého odpoledne jsme navštívili kapelu Decibelo Retardo v jejich útulné zkušebně. Poslechli jsme několik  songů, dali řeč a nyní vám, přinášíme výsledek.
 

 

Decibelo Retardo je poměrně mladá formace s velkým výčtem odehraných koncertů. Hrají od roku 2015 ve stále stejném složení: Kuba – kytara, Matěj – bicí, Tomáš – basovka, Farby – zpěv. Na svém kontě mají EP z roku 2017 a  CD z téhož roku nesoucí název Obraz od Falera s šesti skladbami a velmi zajímavým vizuálem.

První otázka se úplně nabízí, kde se vzal název Decibelo Retardo?
Farby: Měli jsme asi 30 nápadů na název, ale vždycky se to někomu nelíbilo a nebo jsme vystřízlivěli a druhej den už nám to nepříslo tak dobrý. Nakonec nám zůstalo Decibelo Retardo, asi protože jsme hráli nahlas a vypadali u toho jako idioti :)
 
Vaše texty si rozhodně neberou servítky s nikým a ničím, současně jsou opravdu nápaditý a dá se v nich najít hodně jinotajů a dvojsmyslů. Kde bereš inspiraci?
Farby: Tak inspirace je pokaždý něco jinýho – může to bejt život někoho blízkýho, lidi okolo mě, může to bejt film, knížka. Přečteš si článek, zjistíš, že se něco děje a najednou máš v hlavě myšlenku, jdeš po ulici a z myšlenky je nápad… No, a pak to člověk musí narvat do hotový muziky. Takže se to musí hodně proškrtat :)

Nebojím se říct, že většina tuzemských kapel, si pro interpretaci textů vybírá angličtinu, vy jste výjimka, což já osobně velmi oceňuji, řekněte mi proč:
Farby: Má to pár jednoduchejch důvodů. Za prvý si myslim, že ta čeština je natolik bohatá a pěkná, že je škoda se schovávat za nějakou angličtinu. Za druhý bych to v angličtině rozhodně tak dobře nesvedl, a i kdybych ji uměl dobře ovládat, rozhodně bych nedokázal tak dobře popsat to, co můžu popsat v českym jazyku.

Někdo trvdí, že angličina je zpěvnější…
Farby: Rozhodně je to zpěvnější, je to jednodušší a všechno zní líp.
 
Máte nějakou srdcovku? Song kterej fakt hodně rádi hrajete?
Farby: To se mění strašně, asi vždycky nejradši hrajeme tu nejnovější.
Kuba: Určitě hrajeme nejradši ty nejnovější věci, ale za mě třeba Ideje, to je sice stará písnička, ale neomrzí mě.
Tomáš: U mě Nihilismus rozhodně.

Proč jste se rozhodli dělat muziku?
Matěj: To je jednoduchý, kamarád hrál na kytaru, potřeboval bubeníka, tak jsem si koupil bicí a šli jsme hrát. Asi jako všude :)

Co děláte v běžnym životě, když nestojíte na pódiu?  Nebo se uživíte hudbou?
Kuba: Studujeme, pracujeme, hudbou se rozhodně neživíme a ani neuživíme, pokud budeme hrát tohle. To bysme museli hrát něco trochu jinýho a na to nepřistoupíme, takže je to trošku začarovanej kruh.

Máte nějaký vzory? Ať už kapely, nebo jednotlivce.
Kuba: Vzory ne, máme spíš oblíbence, ale že bych k někomu vyloženě vzhlížel a řekl si „jo, tohle je pán kytary“ tak to určitě ne.
Matěj: A každej ještě posloucháme něco jinýho….

Vy každej posloucháte něco jinýho a spolu tvoříte Decibelo Reatrdo?
Farby: Tak tak. A já ještě každej měsíc poslouchám úplně něco jinýho, jednou je to elektro, podruhý hip-hop, potřetí punk-rock.

Takže z vás nedostanu jednu kapelu, vzor, kterýmu byste se chtěli podobat?
Tomáš: My bysme ani nechtěli k ničemu přirovnat, sme svý, necháváme tomu volnej průběh a i každá naše písnička zní trochu jinak, protože každá písnička i jinak vzniká.
Farby: Hlavně jsme si ani nikdy neřekli, co chceme přesně hrát. Prostě jamujeme a ono z toho něco vznikne.  A když se nám to nelíbí, jamujeme něco jinýho….
Kuba: Je to pro každýho takový otevřený, když Tomáš začne hrát takovou a makovou basu, tak mu nikdo neřekne, jdi s tim do prdele.
Farby: Vlastně se nikdo nikomu nesereme do práce, každej máme svoje role, doplňujeme se . A vždycky z toho vznikne něco dobrýho.

Co oblíbenej klub? Je nějakej podnik, kam se rádi vracíte?
Farby: Těch je hodně…  Třeba U tří kočiček. To je Dead Jack Club, tam jsme hráli svůj první koncert. To bylo zajímavý, vůbec jsme netušili jak to lidi přijmou.
Tomáš: Já se třeba hrozně rád vracim do Fatalu, je tam super zvuk, super světla….
Farby: Stodola, to je v Počepicích. Kamarádi tam pořádaj takovej hardcorovej festival, tak tam se rádi vracíme, je to tam hodně domácí.

Kdy a kde vás můžeme vidět v nejbližší době hrát?
Farby: Určitě se přijďte podívat na Žižkovskou noc, budeme hrát v sobotu 24. 3. U Habásků.

Co nějaké audiovizuální dílko? Můžeme se těšit?
Kuba: K tomu videoklipu zatím chybí nápad, kterej by se dal udělat low-budget, ale aby to bylo i přesto dobrý. Nechceme to mít jako většina kapel, to radši nebudeme dělat nic.
Matěj: My právě nechceme, aby to vypadalo jako u těch kapel, kde je to vyumělkovaný v lese, nebo rozpadlý budově, maj to nadirectovaný od nějakýho týpka za šedesát hadrů, aby to vypadalo dobře, pak si to napromujou, támhle to bude hrát 70x v rádiu. To my nechcem.  

Co vám na české hudební scéně chybí?
Kuba: Tak mě osobně určitě chybí lidi. Přijde mi, že těch lidí chodí míň a míň, co se týče klubový scény. A jednak atmosféra. Přijde mi, že ty lidi do toho nejsou správně zažraný. Chybí mi ta snaha podpořit tu českou undergroundovou scénu.
Farby: A vůbec zájem podpořit ty mladý kapely. Všichni jdou radši na nějaký dinosaury starý, kde maj tu jistotu, že uvidí to, co viděli už 30x. Radši budou poslouchat, to co hrajou v rádiu, a pak ti řeknou na otázku „co posloucháš?“ – „já vlastně nevim, co poslouchám, prostě to, co hrajou v rádiu.“ A to je škoda.
Kuba: Určitě ta klubová scéna už nemá takovou atmosféru, jako když já jsem byl teenager, ty lidi už to tak nepodporujou, nenavštěvujou a ani si to vlastně neužijou.

Vaše prvotina – album Obraz od Falera. Povězte mi o něm, kde vzniklo?
Kuba:  Nahrávali jsme na Moravě v Lipově u Stáni Valáška v jeho studiu ŠOPA. Je to menší komornější studio, ale má to, co jsme teda my vypozorovali, takovou neopakovatelnou atmosféru.  Stáňa je profesionál, kterej se v tom pohybuje řadu let a umí to precizně, ale nehraje si na to, prostě je to kamarádský studio, kde si člověk udělá pěknej víkend. Zvuk výbornej, prostředí super.
Farby: Byla to taková dovolená. Užili jsme si to krásně to nahrávání, příště jedině na Moravu :)

Děkuji klukům za velmi příjemný zážitek a utvrzení se v tom, že underground nepatří jen minulosti a česká klubová scéna má stále co nabídnout – kapely, který neplujou s proudem, dělaj hudbu srdcem a hlavně, mají to v hlavě naprosto srovnaný.

Takže v kotli U Habásků, v sobotu 24. 3. v rámci Žižkovské noci se vidíme :)