Tvrdá muzika, velká srdce. Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota ukazuje sílu hardcore komunity (2026) 9. června 2026   (21:02)Punk, core, propocená trika a moshpit, ze kterého tuhne krev v žilách. V sobotu 9. května se pardubický RC Žlutý pes otřásá v základech během Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota, že to musí být slyšet až na pernštýnské náměstí. Na jednom pódiu se totiž potkávají punkové, hardcore, deathcorové i metalové kapely, aby společně pomohly rodině zasažené ničivými povodněmi. Tvrdé riffy, létající dready a velká dávka solidarity dokazují, že tahle komunita drží pevně při sobě.

Je sobotní poledne a legendární pardubický Žluťák se pomalu zaplňuje. Pod pódiem se zdraví staří známí, před klubem se probírají koncerty, muzika i život a ve vzduchu se mísí zvuk ladících kytar s očekáváním toho, co přijde. Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota totiž není obyčejným festivalem. Je výsledkem práce dvou lidí, kterým se podařilo spojit muzikanty, fanoušky i přátele z různých koutů republiky i světa pro jediný cíl – pomoci rodině, která při povodních přišla o domov i velkou část svého majetku.

Po krátkém úvodním slovu samotného Cecila se naplno rozjíždí devítihodinový maraton plný tvrdých riffů, screamů a poctivé klubové energie.
 

Po nich přichází chrudimský Vigor! a s ním další porce nekompromisního nářezu. „Přijďte pařit, kurva ne!“ burácí zpěvák hned v úvodu a pod pódiem se okamžitě přituhuje. Metalový tlak kytar střídá zběsilý rytmus crust punku, jako kdyby člověk slyšel Schizofreny v jejich nejlepších letech.

Skrytá hrozba potvrzuje, že tahle parta nezná brzdy, zatímco v temnější Krásce a zvířeti nechybí ani pořádný zvířecí řev. Soumrak pak drtí publikum nekompromisní rytmikou a kytara to řeže struna nestruna. Vigor dokazují, že i v trojlístku lze rozpoutat pořádný hudební uragán.

Ve čtyři hodiny odpoledne přebírá kormidlo hradecký Flashback. Frontman Mates od začátku hecuje publikum k pořádné pařbě a klub mu ochotně zobá z ruky. Wake Up a Every Dog rozhýbou další vlnu fanoušků pod pódiem, zatímco novinka The Lighthouse ukazuje další směr kapely.
Po tvrdém náboji kytar v Good Is Gone přichází druhá novinka Town of Lions a ta lidi doslova sežere zaživa. Tvrdé riffy porcují vzduch, bubny burácí do ušních bubínků a lehce taneční Dream Bay přináší příjemné odlehčení před závěrečným nářezem. Když na konci zazní hymna Flashback a Right Brigade, je jasné, že odpolední část festivalu vrcholí ve velkém stylu.

Zatímco si v zákulisí povídám s Cecilem o celé benefiční akci, její myšlence a pomoci rodině zasažené povodněmi (exkluzivně již zítra na Musigate), na pódiu mezitím řádí metalcorová smršť Made by Zero z Uherského Hradiště. Dready létají vzduchem a klub se otřásá pod náporem tvrdých riffů.
Do lidí bez milosti sypou fláky Painted Red, Helios a Fear Is Friend of Winners. Vedle drtivých pasáží však nechybí ani silné melodické momenty, které vynikají zejména ve skladbách Lights, Triquetra nebo Unbroken. Právě kontrast mezi tvrdostí a melodií dává jejich setu osobitou tvář. Kytary řežou, rytmika šlape na jedničku a publikum si užívá každou minutu.
„Pojďte si rozbít huby, však je to pro dobrou věc!“ burcuje s úsměvem frontman osazenstvo pod stagí. Kotel reaguje přesně tak, jak se od podobné akce očekává. Moshpit znovu ožívá a při závěrečných peckách Sirens a Past už „Pes“ šlape naplno.

Po krátké technické pauze přebírají otěže braťa ze Slovače – True Reason. A už první minuty jejich setu dávají tušit, že se schyluje k jednomu z vrcholů celého festivalu.
Celou showman-jízdu odpaluje kytarista Fuxa, který hned na úvod vystřihne parádní scratch. Do něj se vzápětí zhurta opře basa a klub okamžitě ví, že je zle. V tom nejlepším slova smyslu. „Čo ti jebe?!“ zaznívá jedna z Fuxových nesmrtelných hlášek a publikum mu ji s úsměvem vrací zpátky.
Následují tvrdé kusy Dôvody a Sloboda konopným väzňom. Právě v nich naplno vyniká Fuxova kytarová magie. Jeho riffy a vyhrávky mají obrovský tah a patří k věcem, které se prostě musí zažít naživo. Některé okamžiky zkrátka žádné video nepřenese.
Souhra mezi Fuxou a bubeníkem je doslova ukázková. Není divu. Oba se pravidelně potkávají také v projektu KoRn SK Tribute a jejich sehranost je znát v každé minutě vystoupení. Tvrdou rytmiku střídají přesné přechody a celý tenhle stroj pevně drží v rukách frontman, který na pódiu ani chviličku nepostojí.
„Pokora, bratrstvo a rodina!“ zaznívá jako intro k pecce Brat a Sestra a pod pódiem se okamžitě skáče. Tahle banda z Topoľčian servíruje přesně ten druh hardcoru, který spojuje tvrdost, energii i silnou komunitní atmosféru.
Pomyslnou třešničkou na dortu za jejich setem je pak pecka pro všechny „jebnutý“, jak s oblibou hlásí Fuxa – Nožnice! A pod pódiem není jediný člověk, který by zůstal přibitý k podlaze. True Reason tak za sebou nechávají pořádně rozjetý kotel a jeden z vrcholů celého festivalu.

Sedmá večerní je tu a pod elektro samply se rozjíždí deathcorové peklo v podání slovenské party Stercore. Jejich první rozjezd drtí klub od prvních vteřin a vedle brutální tvrdosti mu nechybí ani skvělé melodické pasáže. Druhý flák startuje ve zběsilejším tempu, aby ho vzápětí vystřídal táhlý a drsný řev frontmana. Třetí počin znovu rozechvívá zdi Žluťáku a je to nefalšované maso.

Kotel vře a samply posílají muziku téhle party do jiné dimenze. Stercore navíc v některých momentech připomínají energii britských Bury Tomorrow. Kapela sklízí obrovský úspěch a zpěvák na stagy podotýká, že největším honorářem dnešního večera je Cecilův úspěch. Těžko hledat lepší shrnutí celé téhle dnešní jízdy.

Hodiny hlásí osmou večerní a svou do mlýnku pro dobrou věc přispívá nefalšovaná thrashmetalová smršť Exorcizphobia. „Před pár týdny nám vyšlo nové album,“ hází zpěvák do placu a kapela bez zbytečných okolků odpaluje úvodní Stuck in the Mud. Už od prvních tónů je jasné, že tahle parta rozhodně nepřijela šetřit síly.
Vedle novějších věcí přichází i návrat ke starším skladbám v čele s Reflections, které nechybí pořádný punkový odpich ani vytuněná kytarová sólíčka. Následují tvrdé nátěry Just One Word a We Are Not the Same, při nichž oba kytaristé dokazují, že se umí se strunami mazlit opravdu znamenitě. Po upřímném poděkování Cecilovi přichází na řadu také True Life z nové desky a je to pěkný čardáš.
Definitivní explozi za jejich setem obstarává Exception. Je až radost sledovat, jak se oba kytaristé střídají v sólech a sypou do publika jednu vyhrávku za druhou. Pořádná palba, která drží Žluťák ve střehu od prvního do posledního tónu.

Blížíme se pomalu k závěru téhle povedené benefiční HC jízdy, ale večer ještě rozhodně neřekl poslední slovo. S menším časovým skluzem přebírá otěže domácí Street Machine a od prvních tónů je jasné, že Žluťák hraje doma.
Show otevírá Napospas a hned po ní přichází další poctivá porce old school hardcoru. „Pardubice, pojďte k nám!“ burcuje frontman publikum a pod pódiem se znovu rozjíždí pořádný kotel. Nechybí ani Dám ti svůj svět, Sever nebo Neprůstřelnej, při kterém zpěvák posílá do lidí jasný vzkaz: „Buďte neprůstřelní!“
Silný moment přináší Hymna Ztracených, ke které se připojuje speciální host. Atmosféra pod pódiem houstne a domácí parta má Žluťák pevně v hrsti. Po tvrdších flácích Kovanej a My Fucking Life se pomalu blíží závěr jejich setu. Osudová a Zůstaň hladovej připravují půdu pro finální Jdi dál, ve které se k mikrofonu přidává i vrchní kuchař. Publikum si tenhle moment evidentně užívá a Street Machine uzavírají svůj set přesně tak, jak se na domácí stálici sluší.

Po koncertním maratonu přichází chvíle, která připomíná, proč se dnes všichni sešli. Následuje charitativní dražba triček a předmětů od vystupujících kapel. Vzduchem létají kousky od Street Machine, Made by Zero, Stercore, Real Deal i Retardos a přihazování nabírá rychlé obrátky. Cecil dokonce operativně vytváří QR kód pro rychlé platby, aby šlo všechno co nejrychleji od ruky.
Největším trhákem večera se stává tričko True Reason, které Jindra z hardcore kapely Status Praesents vydražuje za parádních 1 000 korun. V tu chvíli nejde ani tak o samotné tričko, ale o krásný důkaz toho, že dnešní benefice plní svůj účel.

Předposlední kapelou večera je mladá a dravá Furiosa, poskládaná z různých koutů republiky. Do lidí sype vlastní tvorbu v čele s Řekni kdo, Práce nebo Kultovky a na pódiu se během setu střídají hosté. V pecce Lůzin se k mikrofonu přidává Mates z Flashbacku a publikum si užívá další z mnoha momentů, které potvrzují soudržnost celé scény. Přídavky dnes sice nebyly v plánu, ale publikum si jeden nakonec přece jen vyžádá.

Úplný závěr festivalu patří deathmetalové Bestial Therapy. V čele se sympatickou zpěvačkou, jejíž scream by jí mohl závidět i Dani Filth, rozpoutává kapela poslední hudební smršť dne. Tvrdé riffy, nekompromisní tempo a energie, která nepolevuje ani po dlouhých hodinách festivalu. Bestial Therapy za sebou nechávají spálenou zemi, spokojené publikum a definitivně uzavírají jednu z nejpovedenějších benefičních akcí letošního jara.

Benefice Cecila Boučka a Johnyho Rachota ukázala, že hardcore a deathcore scéna má sice drsnou skořápku, ale obrovské a solidární srdce. RC Žlutý pes zažil akci, na kterou se bude dlouho vzpomínat. Tvrdé riffy, moshpit i charitativní dražba jsou jasným důkazem, že hudba dokáže nejen bavit, ale také pomáhat.
Pokud chcete tuto skvělou věc podpořit i vy, finanční pomoc pro pastora a jeho rodinu, kteří při nedávných povodních přišli o veškerý majetek a střechu nad hlavou, můžete posílat na oficiální sbírkový účet 6011837073/0800. Protože hudba nejen léčí, ale i pomáhá.

Sledujte Musicgate i zítra, kdy reportáž z téhle vydařené HC akce doplníme o video - Rozhovor s Cecilem Boučkem přímo z místa činu.