Útok na Točník 16. července 2017   (16:00)Pátek, 14. 7. 2017

Jednou ročně se pod vybranými českými hrady opakuje historie. Přichází vojáci a rozkládají v těsné blízkosti hradu svá ležení. Jsou jich tu na tisíce. První zastávkou neúprosné armády je letos hrad Točník, který takové obléhání nezažil jistě ani v dobách své největší slávy. I my stavíme stan a chystáme se zaútočit. Máme ale, stejně jako tisíce vojáků kolem nás, jiný cíl. Naštěstí pro Točník se chystáme zbořit jen pódia, která tu vyrostla doslova přes noc a možná taky trochu zboříme sebe a jistojistě v neděli ráno zboříme i naše stany...Festival České Hrady.cz právě začíná.

Když se na stage Jack Daniels – letos rozhodně jednoho z největších sponzorů festivalu – objeví Smrtislav, přesun ze stanového městečka je zahájen, z výšky to musí vypadat jako pohyb v mraveništi, všichni mají jediný cíl... Jsme uvnitř! Smrtislavovi stačí půl hodina, aby dostal publikum do varu. I když je to menší hvězda a dostal na fesťáku jen půl hodinu na svoje vystoupení, ukázal, že není žádný Béčko a jako profesionál předává slovo na vedlejší stage – tam už zvučí punkáči z Vypsaný fixy.
Díky Fixe poguje celý Točník a sešli se tu na ní snad všechny věkové kategorie od těch, co jsou mi sotva do pasu, po ty, co bych je v MHD klidně pustila sednout, paří všichni stejně a Fixa dokázala jak sobě, tak všem, kdo se dostavili, že jsou pořád ve formě a prostě nestárnou. Po Vypsaný Fixe, která by Kooperativa stage nejradši neopustila, přichází s kšiltovkou na hlavě a brýlemi na očích Vladimir 518. Pokud někdo nepařil na Fixu, připojil se k davu teď. Zdá se, že celé publikum je jeden velký kotel a nikdo nechce poslouchat v klidu. Možná taky proto, že Vladimir není na jevišti sám. Vystupuje společně s Orionem a předvádějí show, která baví a nutí všechny pohupovat se do rytmu i když stojí opodál u baru a možná ani nevědí, kdo jim to teď zní v uších.

Holinky nosil vždycky naruby, myslel si, že je to známka punku tak přesně tohle je první píseň, která zní z repráků, když se konečně odhrne závěs a natěšení diváci konečně vidí Visací zámek. Tahle kapela by svoji kariéru pověsit na hřebík a zamknout ji na zámek rozhodně ještě neměla, a to jim dokazuje i jejich úžasné publikum, které si doslova řve o další písničky z plných plic. Možná by se tady hodilo citovat jinou punkovou kapelu, která skvěle vykresluje, jak vypadá publikum pod podiem Visáčů: “Na hlavě máme, barevný číra a naše heslo je punk neumírá!!”.

Součástí a jakousi přidanou hodnotou festivalu České hrady.CZ je karneval, který ročně přiláká desítky fanoušků. Proto pokud si chcete užít i doprovodný program, podívat se na areál festivalu očima vašich idolů a hvězd a vyrážíte na hrady, určitě masku nezapomeňte doma, nejen, že se dostanete na stage a možná prohodíte pár slov do mikrofonu, podle kvality vaší masky budete také náležitě oceněni, a to hlavními alkoholovými sponzory festivalu, a to je Staropramen a Jack Daniels – a to už za to stojí! Ať si odnesete basu nebo láhev whiskey, pro pořadatelé jste vítězové všichni!!!

Po vyhlášení a přehlídce karnevalových masek v nich ale setrvejte a pojďte se s námi podívat na další stage, tady už je totiž připravený Richard Müller. Ten samozřejmě Po schodoch, po zvukoch, pozná, čo sme kto za ľudia. A i my poznáváme, že jeho publikum je skvělé, jeho diváci z něj nespouští oči a zpívají nepřetržitě celý koncert se svým oblíbeným zpěvákem. Když se rozezní první tóny poslední písně Měsíc je jak Zlatá bula sicilská... začíná pršet a déšť nabírá na intenzitě, všude šustí pláštěnky a nepromokavé bundy, nikdo ale z koncertu oblíbeného slovenského zpěváka nechce odejít, naopak, prosí o přídavek, jako by déšť vůbec nebyl. A tak zpěvák odchází z pódia až po tom, co nám všem řekne, že Štěstí je krásná věc. My už ale krásně čekáme u vedlejšího pódia, kde se mlátí do bubnů a kytar jako o život.

Rybičky 48, kapela, která ani přes prudký déšť koncert neruší, spíš naopak, chce divákům dát všechno to, pro co si přišli. Energie se hrne z pódia proudem. Střídají písničky známé všem i ty, které nazpaměť znají jen skalní fanoušci. Nikdo neodchází, všichni je milují a hltají!!! Že jsou kluci punková kapela srdcem, tělem i duší, dokazují i při komunikaci s diváky, kdy padají otázky: “Eště kurva prší?! Ale my sereme na déšť!!!”. A stejně tak se jím nenechali zlomit ani jejich fanoušci, v největším pátečním lijáku zpívali a tancovali pod pódiem, jak kdyby déšť neexistoval. Když si kluci sami střihli duet Zamilovaný nešťastná, někdo se nad nimi smiloval a obloha se vyjasnila. Kluci využili situace a do publika poslali písničku Léto, která všem sundala kapuci z hlav a zvedla ruce. Další skvělý koncert za námi a před námi poslední...

Opět začíná pršet a průtrž mračen je snad ještě vetší než ta na Rybičkách. Na Horkýže Slíže, i přes opravdu velkou nepřízeň počasí, dorazily desítky (možná i stovky) fanoušků, kteří se nenechali odradit. Kapela jim na oplátku ukázala, že má V p..i na lehátku a taky Silný refrén. Potlesk se už tolik nenese, mokré a studené ruce nedovolují divákům tolik tleskat, přesto kapela na pódiu nechala všechno a smekám nejen před nimi, ale hlavně před posluchači a fanoušky této slovenské kapely.

Je půl 1 ráno, jsme promrzlí na kost. Ukázalo se, že nepromokavé bundy nejsou vůbec tak nepromokavé, jak jsme si mysleli. Zahřívá nás to, co patří ke každému festivalu, a to je několik drinků a záplava endorfinů ze skvělých koncertů. Pršet nepřestává, a tak se modlíme, aby alespoň naše stany skutečně nepromokavé byly.