Vánoční koncert legendy české pop music Václava Neckáře s kapelou Bacily a smyčcovým kvartetem. 8. prosince 2017   (11:16)Advent s Vaškem Neckářem

Je středa 6. prosince a my dvě v Praze.  Nejprve jsme patřičně nasály  vánoční atmosféru na Václavském náměstí a natěšeny  na koncert  Václava Neckáře pomalu vcházíme ulicí Na příkopě do Divadla Broadway.
Je 19 hodin a do posledního místa zaplněný sál už netrpělivě očekává hlavní hvězdu dnešního večera.
Je jí Vácav  Neckář,   český popový zpěvák a filmový herec  a zároveň  bratr muzikanta Jana Neckáře. Je to velmi charismatický a výjimečný zpěvák, který vystupuje v tomto adventním čase se svojí kapelou Bacily,  se smyčcovým kvartetem  a dětským pěveckým sborem Pueri Gaudentes. 
Václav Neckář se právem stal  jednou z našich největších  hudebních ikon. Během jeho muzikantské kariéry vznikla spousta hudebních skvostů, vytvořil nespočetné množství hitů, desítky alb a uspořádal tisíce koncertů.

Má za sebou velmi pestrou hudební dráhu a v našich očích vždycky zůstane i jako princ Václav z pohádky „Šíleně smutná  princezna,“ kde si zahrál po boku Heleny Vondráčkové a nebo jako skvělé trio Golden Kids alias Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář .
Je 19 hodin a deset minut, světla zhasla, sál potemněl a nám se pomalu plní sen, setkat se tváří v tvář s výjimečnou osobností naší české pop music.
Na scénu přichází s první písní „Mezi svými,“ za doprovodu skupiny Bacily a smyčcového kvartetu, publikem očekávaný Václav Neckář. A jak jsme se mohli přesvědčit, byl skutečně mezi svými, protože ho přivítalo velice přátelské publikum všech věkových kategorií. Dozněly tóny první písně a obecenstvo děkuje bouřlivým potleskem.
Následovala  další píseň „ My to spolu táhnem dál“ a tato slova jsou na místě, neboť  Vašek zpívá za veliké podpory svého bratra Jana a i  navzdory věku a zdravotním handicapům, které ho v životě potkaly, je bojovníkem  s neuvěřitelným elánem a energií a rozdává lidem úsměvy a radost.
Pak  Vašek představuje svého  skvělého bráchu Jana a koncert uvádí s  tím,  že bude vánoční a se vzpomínkami  na dětství.
Jeho bratr Jan dostal v roce 1953 dárek.  Tehdy mu byly 4 roky a překvapením byla tahací harmonika Ligna, na kterou se učil hrát lidovky.  „Zpívala je babička i  maminka a první moje  byla gruzínská  lidová písnička Sulika, takže vám  ji po tolika letech zahraji,“  řekl s úsměvem Jan Neckář.
„ Začínal jsem zpívat vlastně v 10 letech v opeře v Ústí , ale protože neměli dětský sbor, zastupoval  jsem ho celý sám,“ prozrazuje o svém dětství  usmívající se Vašek Neckář  a představuje další píseň, která zazněla jako první u Supraphonu v roce 1972. Autorem je Zdeněk Rytíř a není to nic jiného než hitovka „Kdo vchází do tvých snů má lásko.“ Publikum se přidává a  pobrukuje si známé tóny písně.

Po velkém a zaslouženém potlesku, dostává Vašek první dárek, od paní z hlediště, plyšového medvěda z Berlína, který po zbytek předstvení zaujme čestné místo vedle bubnů.
Pak následují další hitovky, jako „Lékořice“ a „Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě," obecenstvo nadšeně tleská a podporuje zpěváka k dalšímu suprovému výkonu.
Za doprovodu skvělého  kvartetu a dětského chlapeckého sboru  Pueri Gaudentes, společně s kapelou Bacily zní  baladická píseň "Suzanne", kterou napsal Zdeněk Rytíř.
Nenechali jsme si ujít tento jedinečný zážitek  potkat se  s velkým množstvím  Vaškových nádherných
a nezapomenutelných hitů, které se nám všem vryly pod kůži a s nadšením jsme vítali další písně jako „Stín katedrál“ a „Ša – La – La – La – Li“ , jimiž Vašek roztleskal celý sál.
K další písni „Mademoiselle Giselle“ byla na jeviště přizvána mladá slečna Inez , holčička v červených šatech, a s Vaškem to rozbalila jako ostřílená zpěvačka. Pro velký úspěch ji  publikum potleskem přivolalo zpět a píseň se pro velký úspěch opakovala ještě jednou.  
Jako další zazněla píseň „Doktor Dam di Dam“, při které diváci tleskali, dupali , luskali prsty a jeden pán z publika dokonce i vyskočil, což Vaška velmi  potěšilo. A před krátkou přestávkou nás potěšila balada  "Nautilus" od Rytíře a Petřiny z roku 1969 ještě v době Golden Kids.

Ve 20 hodin a 30 minut jsme vkročili do druhé poloviny večera.
Písní „Pomíjivá“ a „Hlídá je Bůh“, se představil Jan Neckář.  Je velkým hnacím motorem  kapely a přestože je po celou dobu hudební kariéry Vaška v jeho stínu a skromně stojí za klávesami, pohladil svým dokonalým zpěvem na srdíčku.
K vánocům nesmí chybět koledy, tak jsme si  během úžasného večera  zazpívali s chlapeckým sborem  tyto:  „Pásli ovce valaši, Já malý přicházím koledovat, Já bych rád k Betlému,  Půjdem spolu do Betléma, Nesem vám noviny a Štědrej večer nastal.“
Jan Neckář představil kvartet, ve kterém hrají dvě mladé slečny a dva mladí muži na housle, violu a violoncello, představil chlapecký sbor Pueri Gaudentes a  kapelu Bacily, ve které sám hraje na klávesy nebo třímá elektrické violoncello, Josef Kůstka – kytara a housle, Jaroslav Petrásek - bicí nástroje, Miloš Rábl - baskytara a elektrický kontrabas a Peter Mahrik - elektrická a akustická kytara.
Večer pokračoval písněmi „Ježíšku z dávných dní“ a „Podej mi ruku a projdem Václavák“, při níž Vašek podával ruku několika dámám v první řadě a Jan umocňoval nádhernou atmosféru doprovodem na foukací harmoniku.
Večer se nezadržitelně blížil ke konci, proto nechyběly písně „Tvým douhým vlasům, Andělé strážní a Štědrý den.“ Lidé povstali, tleskali a předávali s nadšením květiny a dárky členům kapely, na oplátku se dočkali několika polibků na ruku. Kapela i s Vaškem se po děkovačce vzdálila na chvíli do zákulisí, ale lidé je bouřlivým potleskem přivolali zpátky, ještě totiž něco chybělo,… musela přece zaznít vánoční píseň „Půlnoční,“  na kterou se všichni celý večer těšili a tak se celým divadlem nesly tóny známé písně, zpívali mladí i staří a společně si všichni užívali vánoční atmosféru.
Se slovy : „Děkujeme“  se účinkující  za bouřlivého a neutichajícího potlesku rozloučili a odešli do zákulisí, ale  publikum se nechtělo smířit s koncem představení, proto si potleskem přivolali kapelu zpět.
Následoval poslední přídavek, divadlem se nesla známá melodie „Jednou se otoč, jen jedenkrát, jenom jedenkrát, jednou se otoč, jó, synáčku můj, jedenkrát a jsi malý, jedenkrát a jsi pán, jedenkrát potkáš dívku sladkou jak marcipán….“ S touto písní „Všechno je jenom jednou“ se Václav Neckář s kapelou Bacily a svými hosty definitivně rozloučil s divadlem Brodway, popřáli: „Krásný vánoce všem a děkujeme.“
Je 21 hodin a 40 minut, ještě dlouho zněl obrovský potlesk, ale všechno jednou končí a tak se vyprázdnil sál a všichni se odebrali do svých domovů s neskutečným  zážitkem. Děkuji za to, že jsem měla tu čest se osobně s panem Václavem setkat, dát mu pusu na tvář, podat mu ruku a poděkovat za nádherný a nezapomenutelný  večer.  „Ještě jednou, pane Vašku, moc děkuji.“