Vítězka 3.řady Československé Superstar Sabina Křováková vystoupila v Polance nad Odrou 30. září 2023   (22:34)Rockové vystoupení Sabiny Křovákové na Dni obce Polanky nad Odrou

Sabina Křováková, rockerka a vítězka 3. řady Československé Superstar z roku 2013 a rodačka z Děčína, která žije v Praze. 

Sabinu jsem potkala na Dni obce Polanka nad Odrou 9.9.2023 a tak jsem ji při této příležitosti po vystoupení požádala o krátký rozhovor.

Sabino, jaký byl tvůj vztah k hudbě a co tě motivovalo přihlásit se do Superstar?

Do soutěže mě přihlásila moje teta poté, co jsme spolu vypily dvě lahve šampaňského. Sama bych to neudělala. Zpívala jsem v punk-rockových kapelách a na soutěže tohoto typu jsem nikdy nekoukala. Vůbec jsem netušila, co to obnáší a co se bude dít, ale počítala jsem s tím, že hned vypadnu, což se také málem stalo, protože ještě předtím, než jsem vystoupila před porotu, jsme zpívali před komisí, která dělala před výběr. Tam už jsem málem neprošla, stačilo málo a ani jsem se do televize nedostala.

Jsem ráda, že jsem tam byla. Neměla jsem od toho žádné očekávání, což si, myslím, bylo vlastně dobře. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se dostanu mezi finalisty, natož že to vyhraju. Přihlásilo se opravdu hodně skvělých zpěváků a zpěvaček, bylo to hodně o štěstí.

Jak na tu dobu v Superstar s odstupem času vzpomínáš?

Na SuperStar vzpomínám strašně ráda. Soutěž mi dala hodně zkušeností, poznala jsem plno lidí a viděla jsem, jak to chodí v zákulisí a jak funguje šoubyznys. V těch letech jsem si naivně myslela, že když je člověk dobrý a hezky se chová, že se k němu budou chovat ostatní stejně. Hodně jsem si nabila hubu, když to tak řeknu, ale to spíš až po soutěži. Každopádně se od té doby mohu živit hudbou. Samozřejmě někdy je líp, někdy hůř, ale tak to v životě prostě chodí. Myslím, že to má každej bez ohledu na to, co dělá.

Jaké písně tě v dnešní době inspirují a proč?

Přiznám se, že moderní hudbu sleduji pomálu. Vždycky jsem poslouchala kapely tvrdších žánrů, takže ze současné hudby mám ráda Bring Me the Horizon, Muse, The Architects a podobně.
Ale jsem srdcař a pro melancholickou náladu si pustím třeba Nirvanu, Linkin Park, The Distillers.. Prostě takovou tu klasiku.

Máš nějaký oblíbený hudební žánr nebo interpreta, který je ti vzorem a ke kterému vzhlížíš?

Mojí modlou je už dlouhá léta Kurt Cobain a myslím, že už to tak zůstane. Ze zpěvaček pak Janis Joplin, na které jsem se toho hodně naučila. Dále pak Brody Dalle z punk-rockové kapely The Distillers, kvůli které jsem začala hrát na elektrickou kytaru. Nedávno jsem jí napsala na Instragramu, jak ji obdivuji a zbožňuji a odepsala mo. No pištěla jsem štěstím, asi si to umíte představit. Napsala mi, že se nemám nikdy vzdávat a nikým si nenechat vzít ten náboj, drive. Když na mě náhodou lezou splíny, vždycky si na to vzpomenu. No a pak je mým vzorem ještě Amy Winehouse. K té jsem se dopracovala až časem, byla neskutečně talentovaná a také výborně hrála na kytaru, což jsem nevěděla.

Máš ze své hudební kariéry a vystupování nějaký vtipný, nebo nezapomenutelný zážitek, na který ráda vzpomínáš?

První, co mě napadlo, je vystoupení, které pro mě bylo neuvěřitelně emočně náročné. Zpívala jsem na Gladiator Harley Games písničku od Věry Špinarové Jednoho dne se vrátíš (Tenkrát na západě). Akce se každoročně koná v naplněné O2 Aréně. Stála jsem tam na pódiu úplně sama, ještě ke všemu v podpatcích. Zpívala jsem neuvěřitelně náročnou písničku, kterou všichni znají a kterou paní Špinarová nazpívala dokonale. Aby toho nebylo málo, mé vystoupení mělo patřit třem free-style motocrossařům, kteří ten rok ve velmi mladém věku zemřeli. Jejich fotky se promítaly za mnou a přede mnou klečeli jejich kamarádi - motocrossaři a vzdávali jim hold. Asi si umíte představit tu nervozitu, kterou jsem pociťovala, když mi podávali do ruky mikrofon a já ,,šla na to".

Jak to děláš, že jsi "pořád takové pozitivní usměvavé sluníčko" ?

Působím tak? Určitě to tak není, nejsem pořád pozitivní. Jsem hodně vnímavá a proto musím na své dobré náladě vědomě pracovat, určitě není sama od sebe. A další věc je ta, že když jsem na koncertě nebo na společenské akci, snažím se předávat příjemnou energii, tím spíše na koncertech. Tam není nikdo na kakabuse zvědavěj.:) Chci fanouškům předat pozitivní energii, chci, aby si koncert užili. Když se vystoupení povede, i mě to nabije.

Máš nějakým způsobem propojenou svou hudbu s jinými uměleckými směry?

Do konce roku plánuju vydat svou první knížku. Bude to sbírka básní a povídek. Vždycky to byl můj sen. Začala jsem psát, když vypukl covid, ale trvalo mi, než jsem byla spokojená a dopracovala se finální verze. Pořád dokola jsem opravovala a opravovala. Ale co se týče třeba malování, tam jsem na tom opravdu bídně. To umím snad jen prasátko, ale zase jsem si s ním vystačila celý život.:)

Co ráda děláš ve svém volném čase, když máš volný den a nejedeš někam vystupovat?

Snažím se každý den sportovat. Večer chodívám běhat, vyčistím si tak hlavu a lépe se mi spí. Když se na to cítím, skládám písničky a hraju na kytaru, ale nenutím se do toho jako někdy do běhu.:)

Jak ses vyrovnala s počátečními tlaky a očekáváními, které byly spojeny s tak výrazným úspěchem na začátku tvé kariéry?

Po soutěži se mi kompletně změnil život, všechno bylo najednou jinak. Musela jsem se vypořádat se všemi změnami. Bylo toho opravdu hodně a já byla unavená ještě z toho celého kolotoče, který trval půl roku a z toho jsem čtyři měsíce byla zavřená s ostatními soutěžícími ve vile. Po skončení to ze mě spadlo.
Soutěž vás vystřelí a pak je to hodně o štěstí a o práci. Udělala jsem plno chyb a už bych se v různých situacích rozhodovala nebo zachovala jinak, ale to k tomu asi patří. Je to vývoj a mě to posunulo. Zažila jsem plno zklamání, ale užívám si a raduji se z každé maličkosti, která se povede, z každého koncertu, ze kterého máme s kapelou pozitivní ohlasy. Jsem opravdu vděčná a hrozně ráda, když mi přijde dopis od fanouška nebo žádost o autogram. Člověka to nakopne a vidí, že to všechno má cenu.

Jaký je tvůj názor na vývoj hudebního průmyslu od doby, kdy jsi začínala vystupovat do současnosti? Pozoruješ nějaké změny?

Všechno jde dopředu, vše se vyvíjí. Já nejsem úplně fanouškem změn, takže se obtížněji přizpůsobuji trendům a upřímně, za mě je lepší zůstat autentický. Sama si skládám písničky a vždycky jsem věci dělala tak, jak jsem cítila.
V nahrávacích studiích je ten posun také znát. Dříve muzikanti poctivě nástroje nahrávali, ale teď stačí pár kliknutí a je hotovo. To mě trochu děsí, na druhou stranu je zase více možností. Každá doba má něco do sebe, ale důležité je zůstat svůj.

Jak pečuješ o svůj hlas a o své psychické zdraví při náročných koncertních šňůrách?

Je snažší pečovat o hlas než o duševní zdraví. Alespoň pro mě. Pro odolný hlas je dobrý spánek a časté zpívání. Roky jsem zpívala denně, až dokud jsem nebyla totálně na dřeň. Teď už ne.
Pro duševní zdraví chodím často do přírody, sportuji a poslouchám uklidňující hudbu.

Momentálně natáčíme ve studiu nový písničky a chystáme koncerty na příští rok. Všechno info a nadcházející akce budou na našem webu www.sabinakrovakova.cz