Vizovické Trnkobraní pokračuje celou plejádou hvězd 22. srpna 2017 (18:59)19. 8. 2017 Vizovice zářily hvězdným obsazením jako je skupina Elán, Slza, Visací zámek, Tři sestry, Lenny, Katarína Knechtová, Zoči Voči, Poetika a další.

Koncerty Festivaly

Folk Metal Pop Punk (rock)Rock

Vizovické Trnkobraní pokračuje celou plejádou hvězd

Miloslava Bičanová

Vizovické Trnkobraní pokračuje celou plejádou hvězd (1 / 180)

Vizovické Trnkobraní pokračuje celou plejádou hvězd (2 / 180)

Vizovické Trnkobraní pokračuje celou plejádou hvězd (3 / 180)

Vizovické Trnkobraní pokračuje celou plejádou hvězd (4 / 180)

Vizovické Trnkobraní pokračuje celou plejádou hvězd (5 / 180)

Vizovické Trnkobraní pokračuje celou plejádou hvězd (6 / 180)

180 fotografií v galerii Vizovické Trnkobraní pokračuje celou plejádou hvězd (7 / 180)

Další den na Vizovickém Trnkobraní začíná slibně. Je pod mrakem, ale nikoliv deštivo. Pivo teče proudem, stejně tak jako jiné destiláty či víno. U jídelních stánků začíná být husto, jelikož po pátečním hudebním nášupu a poloprobdělé noci na nás padá spíše hlad nežli únava. Vybíráme jeden z četných stánků a s jídlem v rukou kráčíme dál. Do areálu přicházíme už po 10. hodině a osazenstvo rychle houstne. Jako první hudební zákusek si vychutnáváme skupinu Fack!nk Freakz. Zaujme už na první pohled pestrými kostýmy. Jejich zábavná show však nezůstává pozadu. Celý areál tak ožívá čekajíc další kapelu a tou je Slza. Náhle celé prostranství prozářila pozitivní energie v podobě jejich písniček. A když konečně zahráli i hitovku Lhůta záruční, zpíval si snad už každý. Vzápětí si zpěvák pozval na pódium pomoc v podobě dvou fanynek. Na konci songu nechal hlasovat lidi o to která byla lepší. "Kačí nebo Štěpí?" A jak se hlasovalo. Jak jinak než ovacemi. Bod varu pak dál pokračoval písní Fáze pád. Nikomu nepřišlo, že je zamračeno, jelikož Slza zažehla slunce v každém přítomném srdci.

O další sluneční zážitek se postarala i kapela Poetika. Sice se už začalo hodně smrákat, ale při jejich energických písničkách na to nemyslel snad nikdo. Při songu Memento se začínal pomalu rozbíhat i mírný deštík, který udeřil naplno při písni Každou vteřinou. Ale nikoho to k odchodu neodradilo a opravdu si všichni užívali každou vteřinu tohoto hitu. Pecku Zkouším žít všechny rozezpívalo. Tak proč odcházet před deštěm? Pro velký úspěch a za přečkání lijáku si lidé odnášeli taky odměnu. Přídavek. Ty nejlepší písně a opět zaznívají Zkouším žít a Každou vteřinou.

Velká cena Vizovic v pojídání knedlíků je na řadě ve 13:15. 12 borců statečně bojuje o prvenství. Celé těžké zápasení vyhrával, když jsme odcházeli, Kamil Hamerský. K zábavné podívané též přispěli vtipní moderátoři Patrik Hezucký a Jakub Kohák. Na výsledky už nečekáme, jelikož další kapela začíná ve 14:30 a ještě jsme od snídaně nejedli. No, inspirováni jdeme poobědvat, jak jinak, než švestkové knedlíky. Posilněni tímto vydatným jídlem jdeme na Rudolf Jelínek Stage, kde právě zvučí skupina sympaťáků Zoči Voči.

Slovenská skupina Zoči Voči umí skvěle ohromit svou úžasnou pódiovou show. Vždy se mě zdá, že ať je stage sebevětší, tak jim rozhodně nestačí. Jejich hudební tvorba vychází z metalcoru, punku, rocku a hardcoru. Píseň, která je proslavila a dokázala rozezpívat celé publikum nese název Nad Prahou. Kolem 14:30 se celý prostor zaplnil fanouškama a s nadšením zpívali známé písničky. Všude byla vidět většinou mladší generace, ale i starší ročníky, co tam byli, tak tvrdili, že je jejich skladby příjemně překvapily. Jen škoda, že za půl hodiny začali hrát Rybičky 48 a tak se obecenstvo rozdělilo.

Rybičky 48 rozvířili atmosféru na hlavní stage v pop – punkovém rytmu. Snad každý si s radostí zanotoval písničku Chtěl jsem tím říct. Tito hudebníci z Kutné Hory potěšili každého srdcaře punku nejen svou hudbou, ale i nespoutanou show. Mě však nejvíc zaujala píseň My ještě nejsme starý, kterou jsem si s chutí zazpívala s nimi, stejně tak, jako mnozí vedle mne. Publikum se nakupilo napříč všemi generacemi. Kdo by řekl, že jsou na poli hudební scény více než 15let? I tak mají stále co říci a oslovují stále větší šíři posluchačů. O čemž vypovídá i houf fanoušků číhajících na fotky či podpisy.

Rychle však na další stage, kde právě začíná skupina 05 a Radeček. Název pro mě neznámý, tak jsem byla jsem zvědavá, co za hudební zážitek na mě čeká. A opravdu se mé přání naplnilo a stylem pop se perfektně zavděčili nejen mě, ale i mnohým v publiku. Po zaznění songu Máš mě na svědomí, jsem se ocitla náhle doma. Protože tato píseň patří k mým oblíbeným hitům z rádia a hned jsem si ji pobrukovala s ostatníma kolem. Při písni Zůstaň nás kapela překvapila výzvou k přítomným divákům. Poprosila tak o pomoc ve zpěvu. Což se jim hezky povedlo na zpestření programu. Přihlásila se Dáša a zazpívala společně s nimi tento song.

Po klidném popu následovalo vzrůšo v podání Visacího Zámku. Hrají už od roku 1982 takže se dá říct, že jsou naší punkovou legendou. O tom také vypovídá fakt, že hrají stále ve stejné sestavě: Jan Haubert, Michal Pixa, Vladimír Šťástka, Ivan Rut a Jiří Pátek. Hit Známka punku dostala na kolena každého na place, stejně tak jako písnička 50. Poslední působivý song pro mě byl Jako vždycky a rychle utíkám k dalšímu pódu.

Díky Kataríně Knechtové jako by se rozjasnila druhá polovina areálu u Rudolf Jelínek Stage. Působila jako právě rozkvetlá růže na jevišti ve svých úžasných červených šatech. A po bujarém výstupu Visacího zámku tak zavládla romantika a pohlazení na duši. A potom, že nejsmutnější skladatelka, jak o sobě prohlásila na pódiu sama Katarína. Největší ohlas měly písně Spomaľ a Za tebou.

Michal Hrůza přichází na hlavní stage za velkého jásotu a potlesku. Na poli hudební scény už působí více než 20 let, ale na prvních řadách publika to není znát. Převážně mladí, a hlavně fůra fanynek. Michal Hrůza je velmi oblíbený zpěvák, skladatel, textař i hitmaker. Své posluchače vždy zaujme svými poprockovými písničkami a snadno zapamatovatelnými refrémy, které si často zazpívám i já. Vystoupil jak jinak než se svou kapelou Hrůzy. Zazněly písně Namaluj svítání, Ráno, Zejtra mám, Černý brejle, Bílá velryba a další, které roztancovaly celé prostranství i v zadních řadách. Song Evo věnoval působivě všem Evám: ,,Pro všechny lidi, kteří Evičky znají a mají je rády." Kovbojská píseň pak byla směřována mužům: ,,Pro všechny pány, kteří mají na hlavě klobouk. Předpokládám, že jsou to kovbojové a mají klobouk z Valašska."

Talentovaná zpěvačka Lenny se stala mou hvězdou večera. Absolutně uchvátila se svou pódiovou show. Ta energie!!! Sršela do všech stran i zákoutí. Prosvištěla Vizovickým Trnkobraním jako svěží vítr z hor. Celé své vystoupení také bravurně moderovala a tím ještě více podkreslila celý dojem. Když se řekne dcera Lenky Filipové, nikdo z mladší generace neví, kdo to je. Ale Lenny zná snad každý díky písničce Hell.o. Dokonce si většina myslí, že je to zahraniční hvězda, protože zpívá všechny písně v angličtině. Snad poprvé slyším o někom, kdo se neproslavil díky své hvězdné rodině, když z ní vlastně pochází. Totiž, její maminka je věhlasná umělkyně a zpěvačka Lenka Filipová. Což svědčí o tvrdé práci a nadání této mladé zpěvačky.

Následoval další nášup rychlého rytmu v podání Tří sester. Jelikož už začínalo být chladno, jen jsme to uvítali. Sice jsme byli úplně vzadu, ale zapařili jsme i za střízliva. A proč? Zhasla světla, a tak nám nemuselo být trapně. Hudba však jela dál a jako správní borci se Tři sestry nezastavili a jeli do plných obrátek. Ke konci ale vlouděnou chybičku šikovní organizátoři vychytali, a tak mohli zazářit v plné parádě. A co se nám k tanci hodilo nejvíc: Sovy v mazutu, Válka s Loky a Kovárna. Všechny ale nejvíce strhl hit Život je takovej.

Další v pořadí zúčastněných umělců je skupina Fleret. Proslavilo je v roce 1994 album Zafúkané. Stejně tak, jako sedmnáctiletá spolupráce se zpěvačkou lidových písní a folkloristkou Jarmilou Šulákovou. Díky svým snadno zapamatovatelným textům si jejich písničky prozpěvuje při každodenních i slavnostních příležitostech mnoho lidí. Můžeme tedy říci, že nám vnášejí radost a energii do našich domovů. Jejich osobitý styl s valašskými kořeny nám upevnil na Vizovickém Trnkobraní pocit domova. Tudíž nemohla chybět píseň Čistá jak Vizovice. Ale dav si nejvíce popěvoval písničku Zafúkané. Stejně tak jako Ukažte mi cestu dom nebo Anděl a jiné.

Jako zlatý hřeb večera vystoupila skupina Elán. V plném nasazení zpíval Jožo Ráž a Vašo Patejdl. Starší generace by řekla jako za mlada. Dávali jednu pecku za druhou například: Vymyslená, Čakám ťa láska, Tuláci v podchodoch, Bosorka a další. Elán zahrál do noty snad každému na place. Pánové si zazpívali song Kaskadér. A dámy naladila na vlnu romantiky jak jinak než píseň Láska, láska. A nejvíce vzpomínek se však vznášelo v povětří při hitovce Stužková. Celou atmosféru a dobrou náladu umocnili četné led – obrazovky. Tak i v pozadí prostranství panovala spokojenost. Chlapci z Elánu spolu s Jožo Rážem a Vašo Patejdlem ukázali, že mají lidem, co předvést i předat. A právě jejich zásluhou si všichni odnášeli domů pěkný umělecký zážitek.

I my jsme bohužel museli odkráčet domů k naší velké nelibosti, jelikož celý festival ukončovala skupina Kosovci. Moc jsme se na ně těšili, ale za celé dva dny na nás padla tak velká únava, že jen stěží bychom zvládali dlouhou cestu domů později. Tím by se dalo říci, že padesáté Trnkobraní předčilo očekávání, kdy jedna hvězda střídala druhou. Stálo by dokonce za to poznamenat, že zazněla plejáda hvězd coby se počtu týkalo. Co se nám osobně na tomto jubilejním ročníku líbilo nejvíc? Ta úžasná směsice žánrů. Každý si našel své. Uspokojeno tak bylo srdce jak uličníka, tak i romantika. A nejen to. Zábava se nesla v průřezu všemi věkovými skupinami. Jsme tedy zvědaví, co nám Vizovické Trnkobraní připraví příště.