Jedno zimní odpoledne jsme se sešli na kafíčku s mužem, který Vás ohromí zvukem. Člověkem, kterého potkáváme převážně pátek co pátek, sobotu co sobotu, koncert co koncert. Bez něho a jeho týmu si nedovedeme představit většinu koncertů. Tam je bereme automaticky jako součást akce a ani si neuvědomujeme, jak by koncert vypadal bez kvalitního ozvučení a osvětlení. Proto jsme položili několik otázek spolumajiteli firmy
XXL SYSTEM –
Viktoru Koubíkovi.
Viktore, víme, že skvěle zvučíš mnoho koncertů spoustě známých kapel. Proto se jako první nabízí otázka: Jak ses ke své práci dostal?
Začátky byly úplně skvělý, ale už je to právě strašně dlouho. V podstatě jsem začal první víkend, co jsem vyšel z 8. třídy. Byl jsem na rozlučce, dal jsem si tam svých asi prvních pět piv. Ujel mi poslední vlak domů, šel jsem pěšky a stopoval jsem. Povedlo se mi stopnout bigbítový autobus, kde byl tenkrát zvukař - člověk od nás z města a zvučil Žentour. Takže jsem jen mávnul rukou a bylo to! To byl nějaký červen 1991. Já jsem do toho autobusu nastoupil a do dneška jsem z něj nevystoupil. Jestli dobře počítám, tak v oboru jsem 27. sezónu. Na začátku jsem samozřejmě nebyl zvukař. Tahal jsem bedny, motal šňůry, stavěl stojánky… Byl jsem poslední kolo u vozu, který tam bylo, ale tak to má být. Musíš začít úplně od nuly a postupně se propracovávat výš. Takže jsem napřed uměl postavit stojánky, pak jsem uměl zabalit šňůry. Časem jsem věděl, který kabel kam jde a jak celý ten systém funguje. Základ jsem tenkrát dostal solidní, nejen profesní:-) Když tahle první epizoda skončila, byl jsem “prodán” do učení k dalšímu kolegovi, kde už jsem si všechno pomalu osahával a mezitím co on mohl honit ženský, já jsem stál za pultem, ale fakt jen stál a sem tam potajmu na něco sahnul:-) . Až se potom jednoho dne stalo, že zvukař volal, že je nemocný, a že jsem momentálně jediný, který to umí dát dohromady. Zvučil jsem samostatně svůj první koncert a už jsem za tím pultem zůstal, což mimochodem mezi touhle informací, kdy jsem zvučil svůj první koncert a kdy jsem nastoupil do toho autobusu, uběhlo třeba 5 let. První samostatný koncert, který jsem zvučil, byl Wabi Daněk a v ten den jsem ještě přejížděl na Vitacit. Vitacit v té době vydával desku Navostro a já dost těch koncertů potom dělal. Vůbec, když se na to podívám zpětně, tak celý ty 90. léta byly skvělý. Žil jsem naplno vším, co se kolem muziky dělo, byli jsme jedna velká parta, co každej pátek naskákala do autobusu s aparátem a vyrazilo se. Bylo to takový čistý, byla to zkrátka radost. Když jsem pak v roce 1996 dostal “laso” od tehdy nový plzeňský firmy, která měla právě v letech 1996-2002 celkem solidně našlápnuto, pro mě osobně to znamenalo uvědomění si toho, že právě tímhle bych se chtěl živit a to se taky stalo.