V neděli 11. března se uskutečnil benefiční koncert
ZUŠ Třemošná. Jednalo se již o šestý ročník benefičního koncertu. Stal se pro nás tradičním poslem jara. Pomáháme pravidelně a pomáháme rádi. Tradice vznikla z původně jednorázově naplánovaného koncertu v roce 2012, který byl uspořádán na podporu třemošenského obyvatele
Honzy s tělesným postižením.
Koncert se ovšem tenkrát setkal s velkým ohlasem u posluchačů, a tak byl následující rok zopakován. Hrálo a zpívalo se v minulosti tedy už také pro organizaci
HAIMA, pro hnutí
Na vlastních nohou Stonožka, opakovaně pro postiženého Honzu a v letošním roce pro
Nadaci pro transplantace kostní dřeně (
http://nadace.kostnidren.cz/). Této nadaci byl věnován celý výtěžek ze vstupného, peníze z prodeje dětských obrázků a perníčků a další dobrovolné příspěvky návštěvníků.
Na benefičním koncertě vystupují dva soubory – smíšený pěvecký sbor
Arnicor (
http://arnicor.cz/) pod taktovkou ředitelky
ZUŠ Třemošná Jarmily Žižkové a žákovský orchestr
Tremolo (
http://www.zustremosna.cz/tremolo) s dirigentem
Daliborem Bártou. Nejinak tomu bylo i při letošním ročníku.
Jakožto osvědčená konferenciérka koncertů
Arnicoru jsem byla i nyní opět oslovena, abych celou akci moderovala. Výzvu jsem přijala s odpovědností sobě vlastní a s pokorou před záslužnou činností nadace, která doslova pomáhá zachraňovat lidské životy.
V 17 hodin byl sál téměř do posledního místa zaplněn diváky. O úvod koncertu se postaral
Arnicor, jehož program byl pro tuto akci sestaven z aranží lidových písní a ze skladeb populárních. V úvodním bloku lidovek jsem v sále uvítala diváky, na jejichž tvářích byl patrný blažený úsměv z podpory prospěšné věci, a také zástupce nadace – docenta Daniela Lysáka, zástupce primáře hematoonkologie FN v Plzni a člena správní rady Registru dárců kostní dřeně a paní
Ivanu Oblištilovou, ženu, která vlastní kostní dřeň darovala a pomohla tak zachránit život nemocné holčičce. Neplánovanou zajímavostí byla přítomnost dámy, které byla v roce 1986 jako vůbec prvnímu pacientovi v ČR transplantována kostní dřeň.
V podání Arnicoru zazněly písně zaranžované sboru přímo na tělo
Daliborem Bártou, ale také například skladby
Hruška nebo
Ej, dudy moje, proslavené
Vlastou Redlem.
Zejména Ej, dudy moje sklidily u diváků velký ohlas, protože píseň velmi graduje díky doprovodu rytmické skupiny a sálá z ní značná energie.
Po bloku písní s lidovým námětem jsem diváky stručně informovala o činnosti nadace. Abych však coby laik nemluvila o odborných věcech nepřesně, pozvala jsem si na pódium docenta
Lysáka, který podrobně popsal význam Registru dárců kostní dřeně, vysvětlil podmínky vstupu do něj a doplnil několik poznatků ze své dlouholeté lékařské praxe. Zároveň slíbil, že případné dotazy návštěvníků rád zodpoví o přestávce. Největším zadostiučiněním pro zástupce nadace by totiž bylo odcházet z koncertu nejen s finančním darem, ale také s několika dobrovolníky ochotnými zapsat se do Registru dárců kostní dřeně. Takových lidí je stále nedostatek.
Další blok písní
Arnicoru obsahoval diváky tradičně oblíbené písně
One Note Samba,
Ride the Chariot s bravurním sólem zpěvačky
Petry Valešové nebo dojemnou závěrečnou skladbu
You Raise Me Up, která přítomné diváky dojala a možná i vyvolala další jejich ochotu pomáhat.