Bouře SKA a návrat legendy Šluknovského výběžku 2. ledna 2018   (21:21)Neřesti a Cháska zbourali publikum v Novém Boru

29. 12. 2017
Nebylo ještě ani půl osmé a před novoborským klubem Komodor už se formovaly skupinky lidí, jež přes jektající zuby cedily pramínky cigaretového kouře. Vnitřek klubu ani touto dobou nezel prázdnotou, ba naopak – pokud jeden neměl v rámci příslušnosti ke kapele rezervaci stolu, byl rád že si našel flek u zdi, kde se mohl opřít a usrkávat svoje pivo. Netrvalo ani dvacet minut a klub byl ze třetiny plný. Fronta k baru se táhla ob dva rohy. Začínalo být živo.

V osm hodin už hustota davu dosáhla takové intenzity, že bylo možné se pouze prodírat klábosejícími kroužky lidí s opatrným: „S dovolením, můžu projít?“ Zhruba v půl deváté začaly zvučit Neřesti. V ten moment už člověk musel k opatrné frázi připojit zvýšený hlas, aby byla jeho výše zmíněná prosba vůbec slyšet. Fronta k baru už kopírovala půl obvodového zdiva klubu.

Pokud vám jméno Neřesti nic neříká, dovolte mi, abych je krátce představila. Tato formace pochází z Rumburka a nejeden punker v severních Čechách vám řekne, že se jedná o zdejší punkovou legendu. Zrodila se roku 2001, osm let fungovala v původním složení a poté se na několik let odmlčela. Jejich hudba je ale přežila a stávala se stále oblíbenější, což nakonc bylo jedním z důvodů ke comebacku v roce 2016.

Neřesti odstartovaly večer ve velkém stylu. Hned jako druhý song zaznělo Nebudem, což byla v podání zpěvačky Petry Sedláčkové opravdu paráda. Ve svém setu kromě starých známých věcí jako Bouře nebo Slabikář zahrály i pár nových písní z připravovaného alba. Po skončení každého songu zněl bouřlivý potlesk, stupňující se s pokročilostí večera. Žádný se ale nemohl rovnat tomu, který přišel za posledním hitem Zelený houbičky, který patří k těm nejznámějším. Neřesti děkovaly, jak jen uměly, usmívaly se od ucha k uchu, ale ani to je „nezachránilo“ od návratu na pódium, který si publikum nepřeslechnutelně vydobylo. 

Přídavek tvořily nakonec tři songy. První bylo Hovínko, klasika. Druhá byla jedna ze zcela nových věcí, ke které se nám dostalo varování, že ji kapela nemá ještě zcela nacvičenou („Kdybychom se uprostřed zasekli, tak si toho nevšímejte.“). Třetí skladba byla na přání jednoho fanouška pod pódiem – Papírová podlaha, kterou zpěvěvačka zvládla s vypětím sil. „To jsem ze sebe doslova vymáčkla,“ oddechla si na konci. Potom už byly Neřesti za hřmotného aplausu neochotně propuštěny na bar.

Přestávku, při které zvučila pořádající kapela Cháska, někteří z návštěvníků využili pro kuřáckou pauzičku, jiní jako dobrodružnou výpravu za pivem do přilehlého Čerňáku. Fronta k baru totiž stále lemovala půl klubu.
CháSKA je, jak už jsem zmínila, novoborská kapela, zaměřená především na, světe div se, SKA muziku. Funguje od roku 2010 a na kontě má dvě desky. Již pravidelně vystupuje na děčínském alternativním festivalu Kramle a letos po osmé orgaizovala akci SKÁkačka. Kam se tahle smečka hne, rozpoutá davové taneční šílení, kterému se jen málokteré nohy a boky ubrání. 

Kapela nezklamala publikum a publikum nezklamalo kapelu. Od prvního tónu se od stage řítila šílená energie probublávající davem a postupně vplouvající do každého přítomného těla. Netrvalo ani patnáct minut a nějaké to hudební hemžení vykazoval snad každý návštěvník večera. Kdo se nevybíjel pod pódiem, aspoň si poskakoval o kus dál. A i ten, co stál vzadu u zdi, si neodpustil alespoň podupávání nohou – možná bezděky a nevědomky.

Cháska si pro domácí publikum připravila milé překvapení: křest nového, již třetího, alba! Urputně na něm pracovali, o to méně jsme měli možnost je vidět někde hrát, což prý ale hned napraví, až začnou s novým albem obrážet kluby. 

Zmáčené CD odlétlo do davu a párty mohla pokračovat dál. Jak stálo v pozvánce na akci: třeba se letos konečně proskáčem až do toho Tesca! – do prodejny, která je přímo pod klubem.

I to nejlepší musí někdy skončil, což platilo i pro SKÁkačku. Tak příští rok zase?